Abígajil a Lea: Jak žít v těžkém manželství

Abígajil a Lea: Jak žít v těžkém manželství

  • Autor:
  • Anglický název: Abigail & Leah: Living In A Difficult Marriage
  • Vydáno: 2013
  • Pozn.: Ve spolupráci s www.didasko.cz.

Ke stažení:

Co dělat, když ve svém manželství pociťujete zklamání? Starozákonní Abígajil a Lea to v manželství vůbec neměly snadné. Jaké praktické poučení si můžeme z jejich životního příběhu odnést? Co nám může pomoci, abychom se nezaměřovali na bolest ale na Boha?
What do you do when your dream of a perfect marriage ends in disappointment? Alice Mathews offers biblical insight from the lives of Abigail and Leah, two Old Testament women who endured difficult marriages. Discover how you can look beyond the hurt and pain of a broken dream to experience joy and peace in your marriage, when you shift your focus to the God who will always love and care for you.

Abígajil a Lea: Jak žít v těžkém manželství

Obsah:

  • LEA: Jak má žít manželka s manželem, který ji nemiluje
  • ABÍGAJIL: Jak žít s manželem, s nímž je to velmi těžké

Není snadné být křesťanskou manželkou - a obzvláště ne v této době. Jako ženy máme více odpovědnosti, než mívaly naše matky. Naskýtají se nám možnosti, o nichž se našim matkám ani nesnilo. A můžeme se rozhodovat s volností, jaká v době našich matek neexistovala.

V životě je třeba činit řadu rozhodnutí, kterým se nelze vyhnout. Ale jak se rozhodovat správně? Nejlépe je hledat vedení ve Slově Božím. Poznáváme zde neměnné zásady a máme zde i příklady lidí, kteří tyto zásady uplatňovali. V této publikaci se zaměříme na dvě biblické postavy, dvě ženy, které se potýkaly s problémy velmi podobným těm našim. Na pozadí příběhu těchto dvou žen budeme zároveň uvažovat o nadčasových zásadách, které mohou pomáhat i nám dnes.

Alice Matthews

LEA: Jak má žít manželka s manželem, který ji nemiluje

Při rozboru manželství je na místě vrátit se na samý počátek:

I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc jako jeho protějšek. (Gn 2,18)

Pisatel knihy Genesis nám dále sděluje:

Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo. (Gn 2,24)

Patrně tento příběh znáte. Adam byl sám a Bůh mu řekl: „Není (to) dobré.“ Aby si Adam plně uvědomil svou osamělost, Bůh před něj předvedl zvířata po páru, takže si Adam uvědomil, že nemá žádný protějšek. Adam toužil svůj život s někým sdílet. Byl stvořen tak, aby žil ve vztahu s dalším člověkem. Sám o sobě se cítil jaksi neúplný. Proto Bůh stvořil Evu a přivedl ji k Adamovi. Pak již nic nebránilo tomu, aby se Adam a Eva spojili v nádherném svazku manželském, přičemž měli naprosto ideální podmínky. Byli stvořeni k obrazu Božímu a žili v zahradě Eden, kde měli podnětnou práci. Ale víme, co bylo dál. Adam s Evou neuposlechli Božího příkazu, zneužili svou svobodnou vůli a pojedli ze stromu, který jim nepatřil. Důsledkem této jejich tragické volby je odcizení - odcizení od Boha, Stvořitele; odcizení od přírody, která nad lidmi nyní bude mít převahu; odcizení od sebe navzájem, protože namísto důvěry nastoupilo obviňování a namísto rovného postavení úsilí o nadřazenost a hierarchii; i odcizení vnitřní, protože každý člověk od té doby v sobě vede vnitřní boj, vlastně jakousi vnitřní občanskou válku. Lidé začali být rozpolceni svými obavami, nenaplněnými nadějemi, potřebou dobrých vztahů a zároveň neochotou platit za tyto vztahy příslušnou cenu. Nyní zde byli nedokonalí lidé žijící v nedokonalém světě.

Během pouhých šesti generací od Adama a Evy zde místo vztahu mezi jedním mužem a jednou ženu již byla polygamie. Z Genesis 4,19 se dozvídáme, že „Lámech si vzal dvě ženy. Jméno jedné bylo Áda a jméno druhé Sila“. Svazek jednoho těla - svazek jednoty nejen tělesné, ale i citové, myšlenkové a duchovní - pak již není možný, pokud si muž opatřuje manželky podobně jako užitková zvířata či předměty ke svému potěšení.

V 29. kapitole knihy Genesis poznáváme dvě ženy (Leu a její sestru Ráchel), které se nakonec stanou manželkami téhož muže a stanou se v polygamním manželství sokyněmi. Ráchel je manželkou milovanou, Lea je manželkou nemilovanou. Jak žít s manželem, který svou ženu nemiluje? Při hledání odpovědi na tuto otázku nám pomůže právě příběh Ley.

S Leou se setkáváme nejprve jako s nechtěnou účastnicí podvodu. Jákob nejprve podvede svého bratra Ezaua tím, že si přisvojí jeho právo prvorozeného syna, ale pak musí utéci do Kanaánu, aby si zachránil život před pomstou svého rozlíceného bratra. Jákob se dostane do domácnosti svého strýce Lábana, bratra své matky. Lában jej výměnou za práci nechává pod svou ochranou. Podívejme se na tento příběh do 29. kapitoly knihy Genesis:

Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea a mladší se jmenovala Ráchel. Lea měla vlídné oči, ale Ráchel byla krásné postavy a krásného vzhledu. Jákob miloval Ráchel, proto řekl: Sedm let ti budu sloužit za tvou mladší dceru Ráchel. Lában odpověděl: Lépe, když ji dám tobě, než kdybych ji dal někomu jinému. Zůstaň u mne. Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let, ale připadalo mu to jako několik dnů, protože ji miloval. Potom Jákob řekl Lábanovi: Dej mi mou ženu - protože dny mé služby se už naplnily - abych k ní vešel. Lában shromáždil všechny místní lidi a uspořádal hostinu. Večer pak vzal svou dceru Leu a uvedl ji k Jákobovi. A on k ní vešel. Lában jí dal svou služku Zilpu, aby byla služkou jeho dcery Ley. Nastalo ráno a Jákob uviděl, že je to Lea. Řekl Lábanovi: Cos mi to provedl? Což jsem u tebe nesloužil za Ráchel? Proč jsi mě podvedl? Lában odpověděl: U nás se to nedělá, aby se mladší provdala před prvorozenou. Vyplň této mé dceři svatební týden, ať ti dáme také tu druhou za službu, kterou budeš u mne sloužit ještě dalších sedm let. Jákob to tak udělal a vyplnil jí svatební týden. Pak mu Lában dal za ženu svou dceru Ráchel. A své dceři Ráchel za služku dal Lában svou služku Bilhu. Jákob vešel také k Ráchel, avšak Ráchel miloval víc než Leu. A sloužil u něho ještě dalších sedm let. (Gn 29,16-30)

Možná je nám Jákoba líto. Vždyť chtěl Ráchel, a ne Leu. Ale jeho prohnaný strýc mu podstrčil Leu.

Ale vždyť sám Jákob také jednal prohnaně, když podvedl svého starého slepého otce Izáka i svého bratra Ezaua. Nebyl tedy bez viny. Přesto je nám Jákoba líto. Po sedmi letech lopoty před ním byla konečně vysněná svatba s Ráchel. Podle tehdejšího zvyku přivítal svou zahalenou novomanželku ve stanu bez osvětlení. Pochopitelně předpokládal, že je to Ráchel. Druhé ráno ale nevěřil svým očím, když vedle sebe viděl ležet Leu!

Je natolik snadné nechat se svést k lítosti vůči Jákobovi, že můžeme úplně přehlédnout, jak se asi ono následující ráno musela cítit Lea. Někteří komentátoři se domnívají, že i Lea byla do Jákoba zamilována po dobu oněch sedmi let, a proto ochotně spolupracovala na vychytralém plánu svého otce. Nic v biblickém textu ale něco takového ani nenaznačuje. Ať již tedy do Jákobova stanu šla ochotně nebo z donucení ze strany svého otce, jistě nebyla ráda za Jákobovou reakci příští ráno a za jeho hádku se svým tchánem Lábanem.

Pokud kdy Lea chovala nějaké naděje na Jákobovu lásku, pokud se kdy domnívala, že by mohla nějak soupeřit se svou krásnou mladší sestrou Ráchel, veškeré tyto sny přišly vniveč hned druhý den ráno, když Jákob zuřil kvůli tomu, jak byl podveden. Lea byla nemilovanou, nechtěnou, nežádanou manželkou. A hned za týden její místo nahradila Ráchel, kterou si Jákob vzal, i když za ni pak musel pro Lábana pracovat dalších sedm let.

Osobně neznám žádnou ženu, která by dnes vstoupila do manželství podobně jako Lea. Naproti tomu podvodné jednání se vyskytuje v řadě vztahů již před manželstvím. Když přemýšlíte o svém manželství, dostali jste, co jste očekávali, anebo jste byli nějak podvedeni? Je to neutěšený život, když ten nejdůležitější ze všech našich vztahů je již od začátku postižen podvodem či zklamáním. Žijeme v hříšném světě, kde navazujeme a budujeme vztahy s hříšnými lidmi. A do těchto vztahů přinášíme svou vlastní hříšnost. Není divu, že zde pak někdy dojde k určitému podvodnému jednání nebo že občas zažíváme zklamání.

V 31. verši dochází v tomto smutném příběhu k obratu:

Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno, kdežto Ráchel zůstala neplodná. Lea otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Rúben, neboť si řekla: Hospodin viděl mé soužení.

Bůh tedy Leino trápení nepřehlížel. Viděl bolest v jejím srdci. Svrchovaný Bůh viděl, co Lea potřebovala, a požehnal jí synem. A při tom všem naplňoval svůj plán s Jákobem a jeho potomky, protože právě skrze Jákobovu rodovou linii přišel později na svět Mesiáš, Pán Ježíš Kristus.

Lea měla nevýhodu - ve své době by rozhodně nepatřila mezi kandidátky na miss Mezopotámie, zatímco její sestra by byla horkou favoritkou. Ráchel prostě byla krásná, půvabná, ladná, přitažlivá a atraktivní. Proto nijak nepřekvapuje, jak Jákob reagoval, když ji poprvé uviděl. A není divu, že „Jákob... sloužil za Ráchel sedm let, ale připadalo mu to jako několik dnů, protože ji miloval“ (v. 20).

O Lee víme pouze to, že měla „mdlé oči“ (v. 17 KB; ). Zde použitý hebrejský výraz je pro překladatele evidentně oříškem. Další překlady uvádějí, že Lea měla oči „mírné“, „vlídné“, „mírné“ či „měkké“ (ČEP, ČSP, B21). Ve skutečnosti nevíme, jaké oči Lea měla. Někteří se domnívají, že trpěla očním zákalem a Lában ji chtěl provdat předtím, než úplně oslepla. Možná skutečně měla „vlídné“ oči, které na ní byly tou jedinou přitažlivou skutečností. Anebo její oči vypadaly natolik odpudivě, že vše ostatní šlo do pozadí. Každopádně ale vyrůstala ve stínu své krásné sestry.

Což Bůh nemohl Leu stvořit stejně krásnou jako Ráchel? Jistěže ano. Proč to tedy neučinil? Ušetřilo by jí to mnoho trápení. Proč Bůh čekal se svým konáním až do doby, než se Lea stala nemilovanou ženou Jákoba? Prorok Izajáš nás upozorňuje, že „jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou [Boží] cesty vyšší než cesty vaše“ (Iz 55,9). Pokud by Lea byla stejně krásná jako Ráchel, patrně by nebyla podstrčena Jákobovi. Pak by tedy s Jákobem neměla syny, skrze něž Bůh uskutečňoval svůj plán i s Izraelem a celým světem. Bůh totiž v našem životě často nepůsobí tak, že by nám dával ideální podmínky, ale tím, že v našich nedokonalých podmínkách projevuje svou moc a lásku. Působí pro naše konečné dobro, když připouští, abychom se potýkali i s velmi náročnými situacemi.

Lea nebyla milována. Ale Bůh to viděl a „otevřel její lůno“, a ne jednou, ale přinejmenším sedmkrát. Pokaždé, když Lea svírá ve své náruči své další dítě, dostáváme příležitost vidět, co se odehrává v jejím nitru.

Podle Genesis 29,32 dala Lea svému prvorozenému synovi „jméno Rúben, neboť si řekla: Hospodin viděl mé soužení; a: Teď si mě můj muž zamiluje“. „Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Hospodin slyšel, že nejsem milovaná, a dal mi ještě tohoto, a dala mu jméno Šimeón. Otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Tentokrát už se ke mně můj muž připojí, protože jsem mu porodila tři syny. Proto se jmenuje Lévi“ (v. 33-34).

Budou tři synové stačit? Nikoli, protože v 35. verši se dozvídáme: „A otěhotněla znovu, porodila syna a řekla: Tentokrát budu vzdávat chválu Hospodinu. Proto mu dala jméno Juda. Potom přestala rodit“ (v. 33-35).

Čtyři synové, jeden za druhým. Jen si představme, jak Lea za horkého letního dne u svého stanu svolává své chlapce k jídlu: „Rúbene! Šimeóne! Lévi! Judo!“ Pojďme se u těchto jmen na chvíli zastavit.

Rúben

„Pohleď, syn!“ Lea si uvědomila, že Hospodin viděl její trápení, a otevřel její lůno, takže porodila syna. Sama tuto skutečnost chápala jako Boží cestu, jak si získat lásku svého manžela. Ale získala si ji? Nikoli. A o necelý rok později se narodil Šimeón.

Šimeón

Jméno Šimeón znamená „Hospodin vyslyšel“. Lea stále nebyla milovanou manželkou. A nezměnilo to ani narození Rúbena. Jákob měl nadále oči jen pro Ráchel. Bůh však viděl slzy Ley, její trápení a viděl, jak toužila po Jákobově lásce a dal jí druhého syna. Nyní ji Jákob bude jistě milovat. Ale bylo tomu tak?

Lévi

A Lea opět porodila syna a dala mu jméno Lévi, které znamená „lpící, připojený“. Řekla: „Tentokrát už se ke mně můj muž připojí, protože jsem mu porodila tři syny.“

Naděje umírá poslední. Lea tedy doufala, že s každým dalším synem se v jejím manželství něco změní, že ji Jákob začne milovat stejně, jako miloval Ráchel. Stále doufala, že bude mít v Jákobově srdci přinejmenším stejné místo jako její pohlednější sestra. Ale její naděje se nenaplnily. Veškeré její úsilí vydobýt si s Boží pomocí Jákobovu lásku bylo nakonec marné. Jákob měl stále oči jen pro nádhernou, ale neplodnou Ráchel.

Některé manželky udělají všechno možné, aby si získaly či udržely lásku svého netečného manžela. Ale v řadě případů jejich naděje zůstanou nenaplněny.

Je těžké žít ve vztahu bez hluboké, vzájemné, oddané lásky. Celou svou bytostí po ní toužíme. Vždyť k tomuto účelu přece Bůh stvořil manželství.

A v manželství v zahradě Eden šlo rozhodně o mnohem více než o sex. Šlo o spojení dvou myslí, cílů, zájmů. A bylo to manželství, v němž se dva stali jedním, čímž byla symbolizována veškerá jednota, jakou muž a žena mohou kdy zakoušet v jakékoli další stránce jejich společného života. Byla to naprostá jednota, která byla možná jen v zahradě Eden. Adam s Evou mohli mít takový vztah, protože byli dokonalí.

Jako žena provdaná za nedokonalého muže ale nemohu mít se svým manželem takový dokonalý vztah. Moje potřeby se kříží s jeho potřebami. Jeho přání jdou někdy proti mým přáním. Člověk pak snadno ztratí iluze ohledně vztahu, který má k dokonalosti daleko. A proto toužíme po něčem lepším, proto se o to snažíme. A jestliže se nám to nedaří s naším prvním princem na bílém koni, zkusíme to s princem druhým, anebo i třetím.

Navíc na nás ze všech stran útočí propaganda, že základem silného manželství je romantická láska, takže je velmi těžké snažit se prosazovat skutečnost, že trvalé manželství může být založeno na něčem hlubším než na romantice. Když se necítíte milováni, je možné najít si cestu ke štěstí v manželství, které má k dokonalosti daleko?

Juda

Podívejme se postoj Ley, když se jí narodil její čtvrtý syn. Dala mu jméno Juda, které znamená „chvalořečení“. Lea řekla: „Tentokrát budu vzdávat chválu Hospodinu.“ Při volbě jména pro svého syna se nyní Lea poprvé přestala zaměřovat na svou touhu po Jákobově lásce, ale soustředila se lásku Boží.

Lea se přestala zaměřovat na to, co jí scházelo a co jí neustále unikalo, a soustředila se na to, co měla. U Jákoba se nic nezměnilo. Stále měl oči jen pro Ráchel. Lea jej nemohla změnit. Ale mohla změnit svůj postoj. Mohla si začít uvědomovat Boží ruku ve svém životě, čímž její život získával na významnosti.

Nejdůležitějším krokem směrem k radosti v manželství, v němž postrádáme lásku, je změnit své zaměření - přestat se zaměřovat na to, co nemáme, a začít se zaměřovat na to, co máme. Lea měla čtyři syny v době, kdy synové byli v rodině vším. Když si uvědomila své bohatství, řekla: „Tentokrát budu vzdávat chválu Hospodinu.“

Nejdůležitějším krokem směrem k radosti ve vztahu, v němž postrádáme lásku, je změnit své zaměření - přestat se zaměřovat na to, co nemáme, a začít se zaměřovat na to, co máme.

V 30. kapitole knihy Genesis se vracíme k Ráchel:

Když Ráchel viděla, že Jákobovi neporodila děti, záviděla své sestře a řekla Jákobovi: Dej mi děti, nebo zemřu! Jákob vzplál proti Ráchel hněvem a řekl: Což jsem na místě Boha, který ti odepřel plod lůna? Odpověděla: Zde je má služebnice Bilha. Vejdi k ní, aby porodila na má kolena, a tak i já budu mít od ní dítě. (Gn 30,1-3)

Dan

Bilha tedy měla s Jákobem syna, který ale z právního hlediska byl synem Ráchel, která také dala synovi jméno Dan a řekla přitom: „Bůh mi zjednal právo, vyslyšel i můj hlas a dal mi syna“ (v. 6).

Neftalí

Vyšlo to tedy hned napoprvé, a tak to třeba vyjde i napodruhé. Ráchel proto poslala Bilhu Jákobovi znovu. A tato služebná porodila dalšího syna, jehož Ráchel pojmenovala Neftalí, což znamená „zápasení“. Ráchel volbu tohoto jména vysvětlila následovně: „Úporné zápasy jsem vybojovala se svou sestrou a zdolala jsem ji“ (v. 8).

Gád

Opravdu? Vždyť skóre bylo nyní čtyři ku dvěma ve prospěch Ley, která ale začala ztrácet svůj klid, aby ji její sestra náhodou nedostihla. A proto použila stejnou strategii a dala Jákobovi svou služku Zilpu, která také porodila syna. A Lea mu dala jméno Gád, které znamená „štěstí“. Její bohatství se tedy zase rozrostlo. Skóre bylo nyní pět ku dvěma ve prospěch Ley.

Ašer

Ráchel už strategie vyšla dvakrát, takže by to mohlo vyjít dvakrát i Lee, která opět poslala Zilpu k Jákobovi. Zilpa otěhotněla a porodila Jákobovi dalšího syna. Lea mu dala jméno Ašer, které znamená „blaho či šťastný“. A Lea řekla: „Je to pro mne blaho, neboť mě ženy budou nazývat šťastnou!“ (v. 13).

To byl tedy velký obrat! Milovaná a upřednostňovaná Ráchel zůstala sklíčená. Vždyť nemilovaná Lea nyní prohlašovala, „Je to pro mne blaho, neboť mě ženy budou nazývat šťastnou!“ Celá situace se naprosto obrátila. Žena, která měla na začátku úplně vše, byla nyní sžírána svou žárlivostí a pocity marnosti. Odstrkovaná manželka, která toužila po manželově lásce, se nyní naučila zaměřovat na to, co měla, a ne na to, čeho se jí nedostávalo. A proto mohla říci, že ve svém životě pociťuje „blaho“.

Isachar

Osobně bych byla nejraději, kdyby celý tento příběh končil v Genesis 30,13. Navzdory manželství bez lásky se zde Lea hlásí ke svému životnímu vítězství. Chválí Boha za to, co má, a nezaměřuje se na to, čeho se jí nedostává. Bylo by krásné žít v domnění, že to tak zůstalo po zbytek jejího života. Ale téměř vyhraná bitva ještě není skutečně vyhraná. S manželstvím bez lásky a s Ráchel, svou sokyní, se musela Lea potýkat znovu a znovu, celý svůj život.

O vztahu těchto dvou sester se pak dozvídáme následující skutečnosti:

Jednou v době sklizně pšenice Rúben šel a našel na poli jablíčka lásky a přinesl je své matce Lee. Ráchel Lee řekla: Dej mi, prosím, z jablíček lásky od svého syna. Ona jí odpověděla: To je ti málo, vzít mi muže, že mi chceš vzít i jablíčka lásky od mého syna? Ráchel řekla: Za jablíčka lásky od tvého syna tedy bude spát tuto noc s tebou. Když Jákob přicházel večer z pole, vyšla mu Lea naproti a řekla: Musíš vejít ke mně, protože jsem tě opravdu najala za jablíčka lásky od svého syna. Spal tedy onu noc s ní. A Bůh Leu vyslyšel, otěhotněla a porodila Jákobovi pátého syna. Lea řekla: Bůh mi dal odměnu, že jsem dala svou služku svému muži. A dala mu jméno Isachar. (Gn 30,14-17)

Máme zde možnost pocítit, jaké napětí bylo v Jákobově domácnosti patrně každý den. Malý Rúben našel někde na poli jablíčka mandragory. Tato nažloutlá jablíčka mají přibližně velikost švestek. Tehdy panoval názor, že tyto plody pomáhají ženě k plodnosti.

Z Rácheliny výzvy určené Jákobovi, „Dej mi děti, nebo zemřu!“ na začátku 30. kapitoly Genesis, je dobře vidět, jak zoufalá byla z toho, že neměla děti. Proto dokážeme pochopit, že když uviděla Rúbena s těmito jablíčky mandragory, chtěla je pro sebe. Ale zároveň dokážeme pochopit i Leinu odpověď: „To je ti málo, vzít mi muže, že mi chceš vzít i jablíčka lásky od mého syna?“

Vztah Ley a Ráchel byl vztahem dvou sokyň. Ráchel by dala celý svět za to, aby měla děti. Lea ale zase nemohla zapomenout, že Ráchel měla Jákobovo srdce plně ve svých rukou. A tak začalo vyjednávání. A Ráchel nakonec souhlasila s tím, že výměnou za jablíčka stráví onu noc Lea s Jákobem. Je ironií osudu, že právě ta žena, která nepojedla jablíčka mandragory, onu noc otěhotněla. Zato žena, která tato jablíčka výměnou získala, zůstala neplodná.

Lea dala svému pátému synovi Jméno Isachar, což znamená „odměna“. Řekla k tomu: „Bůh mi dal odměnu, že jsem dala svou služku svému muži“ (v. 18). Lea považovala narození Isachara za odměnu od Boha.

Zabulón

Toto jméno znamená „úcta“. Lea k tomu uvedla: „Bůh mne obdařil vzácným darem! Konečně mě můj manžel bude mít v úctě, vždyť jsem mu porodila šest synů!“ (v. 20).

Povšimněme si, jak Lea projevuje stále větší porozumění ohledně života. Po narození svého prvního syna řekla: „Teď si mě můj muž zamiluje.“ Po narození svého třetího syna řekla: „Tentokrát už se ke mně můj muž připojí.“ A při narození svého šestého syna má již mnohem menší očekávání: „Konečně mě můj manžel bude mít v úctě.“ Na své manželství se tedy začala dívat mnohem realističtěji.

Spokojenosti v náročném manželství nelze dosáhnout tím, že se budeme úporně držet svého vysněného ideálu nádherné romantické lásky a ztratíme ze zřetele dobré dary, které již od Boha máme. Lea se radovala ze Zabulóna jako z „vzácného daru“ od Boha.

Spokojenosti v nedokonalém manželství nelze dosáhnout tím, že se budeme úporně držet svého vysněného ideálu nádherné romantické lásky a ztratíme ze zřetele dobré dary, které již od Boha máme.

Přešlo mnoho let od onoho rána, kdy se Jákob ve svém stanu po probuzení s překvapením ocitl vedle Ley, a nikoli vedle očekávané Ráchel. Během těchto let si Ráchel přála dítě více než cokoli na světě. Po nekonečných letech čekání - kdy Lea mezitím již měla devět dětí (včetně dcery Díny), zatímco Ráchel měla děti pouze dvě, a to prostřednictvím své služebné - Bůh Ráchelino volání vyslyšel, takže otěhotněla. Narodil se jí syn Josef. A Ráchel při jeho narození vyslovila své přání: „Kéž mi Hospodin přidá dalšího syna!“ (v. 24).

Bůh tuto modlitbu vyslyšel, ale s důsledky, které Ráchel patrně nečekala. V této době Jákob pracoval pro Lábana již 20 let. Oba se přitom snažili celou dobu na druhého nějak vyzrát. A tak se Jákob nakonec rozhodl vrátit do Kanaánu, a to s celou svou rozsáhlou rodinou - se dvěma manželkami, dvěma konkubínami, deseti syny a jednou dcerou.

Cestou na západ Ráchel při porodu svého druhého syna zemřela. Porodem syna, po němž tolik toužila, se vlastně nadobro oddělila od manžela, který ji tolik miloval. Žena, která nyní měla všechny důvody k radosti, zemřela při porodu svého syna, kterého pojmenovala Ben-óni, což znamená „syn mého smutku“ (Gn 35,18), ale otec ho nazval Benjamín.

Když vidíme nádhernou ženu, kterou její manžel evidentně miluje, patrně si pomyslíme, že musí být tou nejšťastnější ze všech. Ale Ráchel prožívala ve svém životě smutek, protože skutečnosti byly jiné, než si představovala.

A co Lea? Její sokyně už nebyla na živu, takže Lea získala přední postavení. Nevíme však, zda ji Jákob pak miloval více. Ani nevíme, kolik let pak ještě žili společně. Víme pouze, že když Lea zemřela, Jákob ji pochoval na rodinném pohřebišti, „v jeskyni, která je na poli Makpele naproti Mamre v kenaánské zemi,“ kde byli předtím pochováni Abraham, Sára, Izák a Rebeka. Jákob tak Lee prokázal úctu.

Na konci knihy Rút si Bóaz bere Rút za manželku a starší muži města se za něj modlí:

Dej Hospodin té ženě, která přichází do tvého domu, aby byla jako Ráchel a jako Lea, které obě vystavěly Izraelův dům (4,11).

Lea možná nebyla milována, ale přesto pomáhala vystavět dům Izraele. Ze dvanácti Jákobových synů, kteří se stali patriarchy dvanácti kmenů Izraele, se šest narodilo z Ley. Z osobního smutného údělu Ley přišlo Izraeli bohaté požehnání. Právě Lea totiž porodila Judu, z jehož rodové linie vzešel David, největší izraelský král, z jehož rodové linie pak vzešel „Lev z kmene Juda“, náš Pán Ježíš Kristus.

Lea, která musela žít ve stínu své mladší krásné sestry Ráchel, se tedy potýkala s těžkým údělem, ale úspěšně. My jsme stejně nedokonalí a i my žijeme v padlém světě. Život nám jen zřídkakdy nadělí plnou míru neutuchajícího štěstí. Většinou je spíše všechno na hraně - nepociťujeme dostatek lásky, péče, úcty, ohledu. Někdy ano, ale většinou to v životě není úplně podle našich představ.

Jako Lea se můžeme zaměřovat na to, čeho se nám nedostává, a cítit se prachbídně. Anebo se stejně jako Lea můžeme rozhodnout zaměřovat se na to, co máme, a rozhodnout se, že „budeme Bohu přinášet chválu“.

Jak tedy žít s manželem, který vás nemiluje? Je třeba se zaměřovat jinam. Nakonec budete jako Lea nejen pociťovat štěstí, ale jednoho dne třeba zjistíte, že Bůh vaši situaci použil k tomu, abyste pro svět kolem sebe byla požehnáním.

ABÍGAJIL: Jak žít s manželem, s nímž je to velmi těžké

Napadla vás někdy cestou domů otázka, jak spolu asi vycházejí manželské dvojice ve vaší ulici? Anebo jste si někdy při pohledu na ženu sedící během bohoslužeb v řadě před vámi řekli: „Tak ta už si ani víc nemůže přát! Má pohledného manžela, který je ve staršovstvu. Zachází s ní jako s královnou. Děti je poslouchají na slovo a jsou vždy jako ze škatulky. Mají dobrý příjem, takže si mohou dopřát, co se jim zachce. To by asi bylo něco žít v takové rodině!“

Někdy při pohledu kolem sebe propadáme sebelítosti, protože nám připadá, že jiným lidem se daří mnohem lépe než nám. Tak se to jeví při pohledu zvnějšku. Ale za zavřenými dveřmi se v takové rodině mohou odehrávat úplně jiné příběhy. Takové zdánlivě naprosto dokonalé rodině může ve skutečnosti dokonalosti opravdu hodně scházet.

Před několika lety jsem vyučovala na jednom setkání žen. Účastnice pocházely ze sboru se striktními pravidly, kde každý věděl, jak se „správně chovat“. Během vyučování si dělaly pečlivé poznámky.

V sobotu navečer za mnou po mé třetí přednášce přišly tři ženy a každá mi řekla téměř stejný příběh. Budu teď mluvit jen o jedné z nich.

Už když se ke mně blížila, bylo zřejmé, jak bojuje se svými vnitřními obavami, které se jí zračily v očích i v bezděčných pohybech prstů. Vypadalo to, jakoby jí pohromadě drželo jen několik náhodně svázaných provázků. Snažila jsem se v ní vzbudit klid. Postupně mi pak sdělila celé své trápení.

Byla 13 let vdaná za absolventa teologického semináře, který během jejich společného manželství sloužil jako pastor ve třech různých sborech. Nedávno svou službu duchovního ukončil a nyní se snažil pracovat v oblasti prodeje nemovitostí. Měli spolu tři děti školního věku. Žena pracovala na plný úvazek jako zdravotní sestra na psychiatrii, přičemž její plat byl jediným pravidelným příjmem jejich rodiny. Budu jím říkat Martin a Jana.

Martin je násilník. Ano, sloužil jako pastor, je křesťan a vystudoval seminář. Ale to mu v jeho násilném chování nijak nebrání. Svou manželku klidně bije. Jana toto bití chtě nechtě snáší. Martin ji bije od prvního roku jejich manželství. Jeho výlevy mají různou podobu. Když se rozzuří, začne po Janě házet věcmi, pak se na ni vrhne, buší do ní a rve jí vlasy.

Jana dobře ví, že po takovém záchvatu z domu vždy odejde, ale pak se pozdě v noci vrátí a vše začne nanovo. A tak Jana zůstává na pozoru, ve stavu nejvyšší pohotovosti a bdělosti, protože neví, kdy se zase stane obětí útoku ze strany svého manžela. Další útok může znamenat další bití anebo může jen tak zčistajasna schytat kbelík studené vody.

Pokud se Martin rozběsní při jízdě v autě, Jana se oprávněně bojí o život celé rodiny. Například jednou, když byla právě těhotná, se přes ni při jízdě naklonil, otevřel dveře auta na její straně a z jedoucího auta ji vystrčil přímo na silnici.

Po takovém běsnění Martin projevuje zkroušenost a lítost. Na veřejnosti, především ve sboru, kde k němu lidé vzhlížejí jako ke sborovému staršímu, Janu objímá a před druhými ji chválí. Mimo domov si pečlivě hlídá svůj obraz milujícího, laskavého manžela.

Martina k hněvu snadno dožene celá řada věcí. Když například zahlédne, jak si Jana čte knihu, vytrhne jí knihu z ruky s tím, že pokud si chce něco nastudovat, má mu to říci a on jí to vysvětlí. Po své rodině požaduje, aby se všichni každý den učili nějaký verš z Bible nazpaměť. Dokonce k tomu vytvořil systém, který používá celá řada rodin v jejich sboru - klíčový verš pro každou kapitolu Bible a propracovanou metodu, jak si tyto verše zapamatovat. Členové jeho rodiny také musí každý den věnovat určitou dobu poslechu křesťanských nahrávek. Pokud někdo z rodiny neumí určitý verš odříkat přesně anebo nedokáže odpovědět na kontrolní otázky ohledně nahrávky, Martina to dovádí k hněvu.

Jana Martina před několika lety přesvědčila, aby spolu šli do křesťanské poradny. Poradce zde však Janě pouze radil, aby se snažila manželovi více podřizovat.

Z našeho rozhovoru bylo naprosto zřejmé, že Jana snáší Martinovy záchvaty hněvu již celé roky. Nyní ale v sobě sebrala veškeré zbytky odvahy jen proto, že se bála o jejich tři děti. V rámci sboru byla natolik vedena k podřízenosti, že ji ani nenapadlo dělat něco jiného než zůstat doma a snášet Martinovy stupňující se výpady. Jana ve skutečnosti brala vinu za Martinovo chování na sebe, což je pro týrané ženy typické. Martin totiž prohlašoval, že by s ní zacházel jinak, pokud by se sama jinak chovala. Rozhodně na sebe jako na násilníka nenahlížel.

Týrané ženy jsou součástí dnešní moderní společnosti - a dokonce i v rámci křesťanských sborů. V USA je terčem tělesného násilí jedna z osmi žen. Jedna ze čtyř je obětí sexuálního násilí. Každých 18 sekund zde snáší bití jedna žena, přičemž jedna čtvrtina bitých žen je těhotná. K bití ve skutečnosti poprvé často dochází právě během těhotenství.

Kromě toho devět z deseti takových případů ani není hlášeno na policii. Toto jednání je odborníky označováno za „tichý zločin“. Mnohé ženy nejsou napadány přímo tělesně, ale přesto jsou obětí násilí. Hlavním zdrojem deprese takových žen je často nízké sebevědomí, které je důsledkem neustálého srážení a ponižování ze strany nejbližších lidí.

Mám přítelkyni, jejíž manžel si při obědě doma prakticky nikdy neodpustí své štiplavé poznámky - na jídle, které ona uvařila, vždy najde nějakou chybu. Přítelkyně už to snáší přes 25 let, a tak není divu, že její sebedůvěra se blíží nule. Prostě není možné mu vyhovět, protože něco ke kritice si vždy najde. Chová se k ní násilně a ona to mlčky snáší.

Násilí může být tělesné, slovní i mimoslovní. Mnohé křesťanské ženy je snášejí ve jménu podřízenosti. Jsou přesvědčeny, že nemají jinou možnost než toto násilí přijmout jako Boží vůli pro svůj život.

Mnohé křesťanské ženy snášejí násilí ve jménu podřízenosti.

V 25. kapitole 1. knihy Samuelovy je příběh o Abígajil, ženě, která to měla se svým manželem Nábalem hodně těžké. „Ta žena byla velmi rozumná a krásného vzezření, ale ten muž byl tvrdý a jeho činy zlé“ (v. 3). Život s Nábalem byl těžký. Byl to drsný, pánovitý, despotický muž, což mohli jistě potvrdit i sloužící v jeho domácnosti. V 17. verši jeden z nich říká Abígajil: „Je to takový ničema, že s ním není řeč“ (B21). Z hebrejského textu je zřejmé, že Nábal je „ničemný muž, syn Beliála.“ Služebník již horší popis ani nemohl použít. S Nábalem se prostě nedalo vyjít.

A nebyl to jen názor tohoto služebníka. Abígajil svého manžela popisuje Davidovi v 25. verši: „Ať si můj pán nevšímá toho ničemníka Nábala. Vždyť je takový, jaké je jeho jméno. Jmenuje se Nábal (Pošetilec) a pošetilost je při něm.“

Abígajil byla patrně k tomuto manželství donucena svými rodiči. Nábal patřil mezi nejbohatší muže v té oblasti. „Měl tři tisíce ovcí a tisíc koz“ (v. 2). Byl to zámožný a vlivný člověk. Manželství s takovým mužem se považovalo za terno, přičemž nebylo podstatné, zda Abígajil bude v takovém svazku šťastná.

Mnoho žen však i dnes vstupuje do manželství, které se navlas podobá manželství Abígajil. Z prince na bílém koni se stane ohavný netvor. Ze sborového staršího se vyklube násilník. Co v této situací dělala Abígajil? Čemu se od ní můžeme naučit?

Je třeba se přinejmenším snažit i z té nejhorší situace vytěžit něco dobrého. A dále takovou špatnou situaci využít k něčemu dobrému. Abígajil dělá vše možné, aby omezila rozsah škod ze strany svého manžela, zatímco Nábal svým počínáním doslova ohrožuje na životě celou svou domácnost. Podívejme se na vše blíže.

Na začátku celého příběhu se Nábal chystá dát stříhat svých 3000 ovcí. K tomu je třeba hodně pracovníků, kteří budou muset odvést hodně práce. Stříhání ovcí bylo tehdy obdobím slavnosti, kdy bylo zvykem, aby majitel ovcí po skončení celé práce uspořádal hostinu. Během hostiny pak dával dary všem, kteří mu během roku jakkoli pomáhali. Vzdával tím díky Bohu a prokazoval dobrou vůli svým bližním. Když David poslal své muže, aby si vybrali, co jim náleželo za ochranu, kterou Nábalovým pracovníkům během roku zajišťovali, tito muži od Nábala po právu očekávali štědrou odměnu.

V 10. a 11. verši však Nábal Davidovy muže slovně napadá. Za prvé jim měl projevit štědrost za pomoc jeho pracovníkům. A za druhé s nimi měl na základě tehdejších orientálních zvyků jednat s nejvyšší zdvořilostí, i kdyby David byl jeho úhlavním nepřítelem. A ničemný Nábal nejen že těmto mužům odmítl cokoli dát, ale ještě se před nimi opovržlivě vyjadřoval o Davidovi.

David situaci zhodnotil tak, že svým mužům v podstatě řekl: „Nedá se nic dělat, připravte si meče.“ A David se společně se 400 ozbrojenými muži vydal vyhladit Nábala s celou jeho domácností.

V té chvíli však jeden ze služebníků oznámil Nábalově ženě Abígajil:

David poslal z pustiny posly, aby pozdravili našeho pána, ale on se na ně osopil. Ti muži se k nám chovali velmi hezky, neubližovali nám a nic jsme nepostrádali po všechny dny, co jsme s nimi žili, když jsme byli na poli. Byli nám hradbou v noci i ve dne po všechny dny, co jsme byli s nimi a pásli ovce. Tak rozvaž a zjisti, co můžeš udělat, neboť na našeho pána a na celý jeho dům se hrne zlo. On je ničemník a nedá se s ním mluvit. (1S 25,14-17)

Celá tato situace byla tedy nyní na Abígajil. Čtyři sta ozbrojených mužů již bylo na cestě splnit svůj smrtonosný úkol a Abígajil tedy musela jednat velmi rychle.

Co byste dělala na jejím místě? Utekla byste někam do bezpečí? Anebo byste se snažila zorganizovat služebníky, aby se Davidovi a jeho mužům postavili? Anebo byste se snažila s Nábalem nějak domluvit? Anebo byste se smířila s tím, že už je všemu konec? Propadla byste panice? Abígajil jednala následovně:

Abígajil rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět upravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě koláčů z lisovaných fíků a naložila to na osly. Svým služebníkům řekla: Jděte přede mnou, já půjdu za vámi. Svému muži Nábalovi však nic neoznámila. Jela na oslu a sestupovala kryta horou a David se svými muži zrovna sestupovali proti ní. Setkala se s nimi. David si říkal: Ano, marně jsem střežil v pustině všechno, co patří tomuto muži, takže nic ze všeho, co mu patří, nepostrádal. Odplatil mi však zlem za dobro. Tak ať Bůh učiní Davidovým nepřátelům a ještě přidá, jestliže ze všech, kteří mu patří, ponechám do rána někoho močícího na stěnu. Když Abígajil uviděla Davida, rychle sesedla z osla, padla před Davidem na tvář a klaněla se k zemi. (1S 25,18-23)

Co si o jejím počínání myslíte? Bylo to správné? Co vlastně dělala, když potajmu brala chléb, hrozny, fíky, pražené zrní a víno? Za prvé, udělala přesný opak toho, co nakázal Nábal, který Davidovy muže vyhnal s prázdnou, ale ona pro ně připravila velké množství jídla. Za druhé, udělala to za Nábalovými zády, vůbec nic mu o tom neřekla.

Připadá vám to v pořádku? Podívejme se, jak o jejím jednání mluvil David:

Nato David Abígajil odpověděl: Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele, že tě dnes poslal, abys mi vyšla naproti. Požehnaná je tvá rozvaha a požehnaná jsi ty, že jsi mě dnes zadržela, abych neprolil krev a nepomohl si sám vlastní rukou (v. 32-33).

David se na nezávislé jednání Abígajil, které bylo v rozporu s Nábalovou vůli, díval jako na jednání v souladu s Boží vůlí. Abígajil je tedy vynikajícím příkladem ženy, která projevuje svou praktickou moudrost v té nejnáročnější životní situaci. Jedná v nejlepším zájmu celé své domácnosti i svého manžela, na něhož by Davidův meč musel padnout jako na prvního. Přestože Abígajil jednala v rozporu s Nábalovým nařízením, zachránila mu tím nyní život. Měla na mysli jeho nejlepší zájmy.

Ne každá situace ve špatném manželství je záležitostí života a smrti, jako tomu bylo v případě Abígajil. V případě Jany k tomu ale nebylo zas až tak daleko. Biblická zásada o podřízenosti ženy končí, jestliže se jedná o ohrožení života. Moudrá žena udělá vše ve své moci, aby co nejvíce zmenšila škody, které páchá její manžel.

Taková manželka možná bude muset učinit určité rázné kroky, aby zajistila bezpečí pro sebe a své děti. Jde-li o tělesné ohrožení, měla by se za každou cenu snažit z takové situace dostat. Měla by rychle a rozhodně jednat v zájmu lidí kolem sebe, včetně svého manžela.

Je naprosto zásadní uvědomit si, že manželka neselhala a nejedná neposlušně vůči Bohu, jestliže tváří v tvář násilí podstupuje kroky na svou ochranu.

Dalším krokem je pak snažit se špatnou situaci změnit k dobrému. Například v případě rakoviny je třeba podstoupit ozařování či nepříjemnou chemoterapii, ale šíření rakoviny se tím zastaví. Tím se tedy omezí rozsah poškození. Je-li ale možné karcinogenní nádor operativně úplně odstranit, může pak pacient nabýt původního zdraví. Cílem tedy je snažit se dělat více než jen omezit rozsah napáchané škody. Chceme, aby i ze špatné situace vzešlo něco dobrého.

Abígajil se podařilo Davidovu armádu zastavit, takže celá její domácnost byla ušetřena. Ale aby nemusela totéž opakovat příště, musela udělat ještě jeden krok:

Potom šla Abígajil k Nábalovi. Ten měl doma hostinu, jakou mívá král. Byl v dobrém rozmaru a hrozně opilý. Proto mu až do svítání vůbec nic neoznámila. Ráno, když Nábal vystřízlivěl, mu to všechno jeho žena pověděla. Selhalo mu srdce a ztuhl jako kámen (v. 36-37).

Bylo tedy třeba Nábalovi ukázat, jak se věci mají, aby si uvědomil důsledky svého pošetilého jednání. Z 36. verše je patrné, že Abígajil si pro rozhovor s Nábalem pečlivě zvolila vhodnou chvíli. Čekala, až bude po hostině a Nábal bude schopný hovoru. Přesto ale Abígajil musela podstoupit určité riziko. Připomeňme si, že Nábal „byl hrubý a choval se zle“ (v. 3). A podle služebníků to byl „takový ničema, že se s ním nedalo mluvit“ (v. 17). Abígajil si vůbec nebyla jistá, zda ji Nábal vyslechne, zda se spíše nerozzuří a nenapadne ji. Ale dobře věděla, že s ním musí mluvit, ať to dopadne jakkoli.

S Nábalem to ale dobře nedopadlo. Ze šoku z celé té situace dostal srdeční zástavu. Z popisu v Bibli nevíme, zda to bylo z hněvu vůči Abígajil, anebo z děsivé představy, jak jen o vlásek unikl smrti Davidovým mečem. Nábal každopádně „asi po deseti dnech... zemřel“ (v. 38).

Z Bible se ani nedozvídáme, jakým způsobem Abígajil onoho rána s Nábalem mluvila. Víme jen, že mu „pověděla všechno“. Podnikla další nutný krok, aby ze špatné situace vzešlo dobré, a Nábala konfrontovala s důsledky jeho jednání.

Žijete-li v podobně náročném vztahu, nesnažte se jen minimalizovat škody. Snažte se takovou situaci usměrňovat k dobrému, snažte se dotyčnému pomoci, aby viděl, čeho se dopouští. Láska se někdy musí projevovat pevným postojem, když nám jde o to nejlepší pro všechny zúčastněné. Manžel, který se dopouští násilí na své manželce nebo s nímž je těžké vycházet, se jistě potýká se svými vlastními problémy, které mu brání v životní radosti a v tom, aby se rozvíjel jako člověk stvořený k Božímu obrazu. Musí nám na takovém člověku záležet natolik, aby nám stálo za to jej s příslušnými negativními projevy konfrontovat - s cílem mu pomoci, a nikoli jej rozbít na kusy.

Mnohým ženám žijícím v takto problematických manželstvích připadá zcela nemožné, aby se pokusily svého manžela s jeho chováním konfrontovat, a to z celé řady důvodů. Takové ženy často samy opakují výrok svého manžela, že kdyby byly jiné, zacházel by s nimi jejich manžel jinak. Anebo nemají skutečný biblický pohled na podřízenost. Jejich sebedůvěra mohla být naprosto zničena, takže už v sobě nenacházejí žádnou vnitřní sílu násilí jakkoli čelit.

Co je tedy dalším nezbytným krokem ke změně? Taková žena si musí být jistá svou hodnotou před Bohem, aby nepřišla o svou sebedůvěru. Život s Nábalem jistě nebyl ničím snadným. A přesto Abígajil nedovolila, aby jí Nábalova neomalenost dovedla k zahořklosti. Tato krásná, inteligentní žena měla vnitřní sílu, aby čelila Nábalovým nerozumným požadavkům.

Jak příběh o Abígajil končí? Jakmile se David dozvěděl o Nábalově smrti, neztrácel čas. Nabídl Abígajil svou ruku, takže se stala jeho manželkou. Byla nanejvýš vhodnou společnicí budoucího velkého krále Izraele. A tak nás na konci tohoto příběhu třeba napadne: „A pak spolu žili šťastně až do smrti.“

Bohužel nebylo tomu tak v případě Jany ani v případě celé řady dalších žen, které jsou v nešťastném manželství jako ve vězení. Neštěstí se nám často prostě nevyhne, ale o to více se musíme naučit, jak se nově vyrovnávat s těžkostmi a získat i z nich něco dobrého.

Nedávno jsem od Jany obdržela další dopis. Do té doby jsme pro naši korespondenci používaly její pracovní adresu. Ale toto byl první dopis s její vlastní adresou. Předtím jsem Janě poslala nějaké publikace o násilí, včetně „indexu násilí“. Jana mi napsala:

Při čtení těchto materiálů bylo pro mě nejtěžší vyplnit si test násilí, kdy mi plně došlo, že náš index násilí je už na velice nebezpečné hranici. Nikdy předtím jsem to neviděla takto černé na bílém. A také jsem neuvažovala o otázkách, které v tom testu byly. Bylo to pro mě velké vystřízlivění... Během června a července se Martinovo chování vystupňovalo. Čišela z něho zloba a nenávist. Začal do všeho také zatahovat děti, na které svaloval vinu za své výbuchy hněvu. Mrštil sklenkou do dřezu tak silně, že se střepy rozlétly po celé kuchyni, a pak chtěl po našem dvanáctiletém Michalovi, aby je posbíral. Bála jsem se, aby se Michal nepořezal, a tak jsem mu to zakázala. Zůstalo to neuklizené celé dva dny. Naše jedenáctiletá Šárka byla v té době mimo domov. Když se vrátila, první její otázkou bylo: ‚Stalo se to nedopatřením, anebo táta zase vybuchl?‘ Řekla jsem jí, jak to bylo. Devítiletý Honzík začal hystericky křičet pokaždé, když se Martin neudržel a vybuchl. Ale Honzíkova hysterie Martina jen podněcovala k ještě většímu hněvu. V polovině července jsem se bez Martinova vědomí sešla s Davidem a Marií, s nimiž jsem o svém problému již předtím do určité míry mluvila. David je právník a Martin si ho velice váží. Znají se ze sboru a mají spolu dobrý vztah. Patrně si umíš představit, jak Martin vyváděl, když jsem mu o setkání řekla. Začala na mě křičet a obviňovat mě ze zrady. Děkuji Bohu, že mi dal k tomuto rozhovoru odvahu. Společně s Martinem nyní chodíme za Davidem a Marií přibližně jednou týdně, na dvě až tři hodiny. Poprvé to bylo opravdu náročné, ale posledních šest týdnů bylo úžasných. David věci jasně pojmenovává a Martin se nesnaží zříkat své odpovědnosti. Se slzami a bolestí v hlase se rozhodl dělat věci jinak. Dívá se na své jednání jako na hřích, jako na něco naprosto nepřijatelného. Opravdově se snaží o nový způsob života v čistotě, ve svatosti. Tato setkání jsou opravdu náročná, protože se vracíme k velmi bolestivým záležitostem, ale má to výsledky. Opět ve svém životě vidím naději. Děti vědí, kam chodíme, a jsou za to rády. Šárka se za poslední měsíc změnila k lepšímu a už se do sebe tolik nestahuje. Hodně toho je ale ještě před námi. Každý den si stále uvědomuji určité projevy blahosklonnosti ze strany Martina, ale už to spolu dokážeme později probrat, buď na konci dne nebo společně u Davida a Marie. Martin si uvědomil, jak mě svazoval, jak žárlil i na mé telefonáty s dalšími ženami. Přesně neví, proč to vlastně dělal, ale nyní toto jednání odsuzuje jako nenormální. Alice, dokud je naděje, má cenu věci zkoušet. Prosím, modli se za mě i nadále. Je mi jasné, že od teď už to nebude napořád jen uhlazená cesta. Ale nyní mám k dispozici více lidí, kteří mi jsou oporou. A podobně je na tom i Martin. Prosím, povzbuzuj další ženy k otevřenosti, a veď je k tomu, aby věděly, že nemusí takovou situaci jen nějak přestát se zaťatými zuby, ale že se mají snažit o plný život, z něhož se budou moci těšit. Vyhlížím k tomu, co si pro mě Bůh připravil na zítřejší den. Klidně o mém příběhu říkej dalším, pokud jim to pomůže. Tvoje Jana.

Při čtení tohoto dopisu se mi vždy vybaví ona vyděšená žena, která třináct let neřekla nikomu ani slovo o tom, co musela od svého manžela snášet. Děkuji Bohu, že jí dodal odvahu se mnou mluvit. Jsem ráda, že si ve svém okolí našla lidi, kteří jí poskytují oporu. Nyní má naději, kterou před rokem vůbec neměla. Děkuji Bohu, že Jana jednala podobně jako Abígajil. Nejprve se snažila zmenšit újmu na své straně a na straně dětí. Začala o svém trápení mluvit s důvěryhodnou přítelkyní, která se jí pak stala velkou oporou. Získala odvahu postavit se proti Martinovu nerozumnému obviňování a sobeckým požadavkům. Krok za krokem jej přiměla, aby za své jednání nesl odpovědnost. A nyní během týdenních setkání u Davida a Marie činí další kroky, které do jejího manželství přináší uzdravení.

Prožíváte ve svém manželství soužení? Anebo znáte někoho, kdo v takovém manželství žije? Vezměte si za svůj příklad Abígajil. Snažte se i ze své tísnivé situace získat dobro. Vydejte se Bohu, který má moc změnit i ten nejhorší vztah.


O publikaci

Tato publikace je založena na knize A Woman God Can Use od Alice Mathewsové, kterou vydalo nakladatelství Discovery House Publishers v roce 1990. Alice Mathewsová se pravidelně podílí na vysílání rozhlasového programu Discover The Word.

Název: Abígajil a Lea: Jak žít v těžkém manželství.

Původně: Abigail & Leah: Living In A Difficult Marriage. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

Publikační řada: Discovery - Christian Living (Křesťanský život).

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2012.