Byli jsme stvořeni s touhou: Sexualita a Boží záměr

Byli jsme stvořeni s touhou: Sexualita a Boží záměr

  • Autor:
  • Anglický název: Designed for Desire: God's Design For Sexuality
  • Vydáno: 2012
  • Pozn.: Ve spolupráci s www.didasko.cz.

Ke stažení:

Jak pohlížet na sexualitu v dnešní "moderní" společnosti? Co Bible uvádí o sexualitě? Co je Božím záměrem v oblasti sexuality? Jak byl tento záměr pokřiven? Jak se k Božímu záměru vrátit?
How can you control your sexual desires in a culture that has turned sexual seduction into an industry and an art? What does the Bible say about sexuality? Discover a route of escape from the darkness of a sexualized world and gain a sense of hope for a brighter future.

Byli jsme stvořeni s touhou: Sexualita a Boží záměr


Obsah:

Sexuální problémy v historii

Kořen sexuálních problémů

  • Příznaky hlubšího problému
  • Příznaky ztráty zanícení pro Boha

Touha v souladu s Božím záměrem

  • Pokřivení Božího záměru
  • Návrat k Božímu záměru

Těžká cesta zpět


David při příchodu do restaurace pozdravil svého přítele Marka (jména byla změněna) jen s těžce předstíraným úsměvem. Chvilku se konverzace při kávě točila kolem naprosto nevýznamných věcí, ale pak David sklopil oči. Nervózně míchal kávu a hlas se mu třásl.

Marek takto Davida ještě nikdy předtím neviděl. Vždy byl plný energie a optimismu. Jeho manželka a jeho dva malí chlapci jej zbožňovali. V práci se mu dařilo, na bohoslužby chodil pravidelně. Všechno se zdálo být v nejlepším pořádku, ale skutečnost byla jiná.

Během několika dalších minut se David začal svěřovat s tím, že udržuje poměr s jednou svou spolupracovnicí a čeká s ní dítě. Nastalo dlouhé ticho. Davidova tvář byla bledá jako stěna, očima provrtával stůl. „Takhle jsem to nechtěl, ale doma to nebylo k ničemu. Martina se natolik zabývá dětmi, že už na mně nemá žádný čas. Je příliš unavená, aby se o mě nějak zajímala, zvláště od narození Honzíka. Zpackal jsem to. Nevím, jak dál. Tohle prostě Martině nemůžu říci. Bude to strašné. Anebo možná ode mně... Nechci ji ztratit, nechci přijít o naše děti. Nemohou uvěřit, že jsem něco takového vůbec udělal.“

David potřebuje pomoc. Bude sice muset nést následky svého jednání, ale také bude potřebovat podporu, pomoc, aby se nezhroutil pod vahou svého břemene. Bude potřebovat přátele, kteří mu pomohou najít cestu zpět k Bohu a obnovit vztah s těmi, jimž tolik ublížil.

Jana (jméno bylo změněno) pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici. Tato atraktivní a schopná žena uvnitř postupně umírá. Svěřuje se s bolestivým příběhem o svém dětství, kdy byla pohlavně zneužívána, a pak žila osmnáct let v manželství s násilnickým manželem. Od svého rozvodu před šesti lety chodila s několika muži z jejich sborové skupinky svobodných křesťanů a také z nemocnice. Spala s každým z nich. Každý z nich ji postupně nechal.

Jana se s očima plnýma slz vyznává: „Vím, že to, co dělám, je špatné. Ale prostě s tím nedokážu přestat. Vždycky se zavážu, že už se to znovu nestane. Ale nic nefunguje. Všichni muži, s nimiž chodím, očekávají, že po několika schůzkách budeme mít intimní vztah. Vím, že to není jen jejich chyba. Tolik prahnu po tom být milována, oceňována, pociťovat jistotu. Cítím se tak osamocená. Kde je u mě chyba?“

Odpověď na tuto otázku se týká i Davida - a vlastně nás všech. Máme sklon nesprávně si vykládat touhu po intimitě, kterou do nás Bůh vložil. Máme sklon touhy v této oblasti potlačovat, anebo je uspokojovat způsobem, který pak jen vede k frustraci, zmatku a k tomu, že sebou pohrdáme.

Také často nevidíme rozdíl mezi skutečnými potřebami a nesprávně uplatňovanými touhami. Dobře víme, že proti žízni je nejlepší voda, proti hladu jídlo a proti únavě spánek. Proto je možná snadné předpokládat, že při sexuálním vzrušení musíme hledat uspokojení v nějakém sexuálním vztahu.

Současná kultura nás v tomto smýšlení jen podporuje. Sexuální svody byly v masmédiích dovedeny téměř k dokonalosti. Je to velký obchod. Televize, rádio, internet, hudba, video, film, knihy, časopisy reklamy, oděvní průmysl - ve všech těchto oblastech se chytře využívá naší touhy po intimitě.

Pravda však je, že nepotřebujeme sexuální zážitky, které nás okradou o příležitost dlouhodobého věrného vztahu. Aby se muž cítil jako muž a žena jako žena, nepotřebují k tomu fyzické, sexuální vztahy. Sexuální dobyvačnost mimo manželství není známkou svobody, osobní hodnoty ani sofistikovanosti.

Pokud jste v temnotě našeho světa posedlého sexem ztratili směr, existuje cesta zpět. Můžeme si být jisti Božím odpuštěním. Nejprve je ale důležité jasně chápat celý tento problém. Následující stránky možná nebudou úplně snadným a příjemným čtením, ale je zásadní vědět, jak Bůh nahlíží na chování v oblasti sexu, které není v souladu s jeho záměrem pro člověka. Vyhlídky na uzdravení v této oblasti budou mnohem lepší, pokud jsme ochotni Bohu pozorně naslouchat.

Sexuální problémy v historii

Otázky kolem manželské nevěry, homosexuality, interrupce, pohlavního zneužívání a nechtěného těhotenství byly kdysi v křesťanské komunitě čímsi novým. V mnoha ohledech však opakujeme chyby našich předků a ukazujeme, jak potřebujeme pokání a Boží odpuštění. Z mnoha stran čelíme otázce, jak žít jinak než lidé, kteří našeho Boha neznají.

Mojžíš varoval izraelský národ, aby neupadl do sexuálních praktik okolních národů. V 18. kapitole Levitiku je uveden Boží náhled na nebezpečí cizoložství, krvesmilstva, homosexuality a sodomie. Mojžíš zde podrobným právním jazykem vynáší trest smrti nad následujícími přestupky: pohlavní styk s dítětem, nevlastním dítětem, rodičem, nevlastním rodičem, s bratrem, sestrou, nevlastním bratrem, nevlastní sestrou, bratrancem, sestřenicí. Mimo zákon jsou postaveny také styky s tetou, strýcem, manželkou svého bližního, s osobou téhož pohlaví a se zvířetem.

Nikoli můj lid!

Mojžíš vše vyjádřil velmi jasně. Všechny výše uvedené hříchy byly běžné mezi lidmi v okolních národech. Ale Boží lid se měl odlišovat a vyhýbat se tomuto chování, které vedlo k zostuzení těchto národů a k jejich zkáze. Mojžíš napsal:

Nesmíte jednat po způsobu egyptské země, v níž jste sídlili, ani po způsobu kenaanské země, do které vás vedu. Nebudete se řídit jejich zvyklostmi. (Le 18,3 ČEP)

Bůh řekl, že takovým chováním by se jeho lid znečistil (v. 24-30). Ale lidé nezůstali vůči Bohu věrni. Pokušení podlehl i král David, muž podle Božího srdce. Ve chvíli nezvládnutých vášní měl poměr s manželkou jiného muže a následkem toho přivodil velkou bolest sobě, své rodině, celému národu i Bohu.

Jak se to mohlo stát? Jak zbožný člověk jako David mohl klesnout tak hluboko? Co se v něm oné temné noci dělo? Jak se následkem pokušení může z člověka podle Božího srdce stát sexuální predátor a vrah? Jestliže sexuální žádost nezvládal David, který pak jednal jako nejhorší pohan, jaké šance máme potom my, abychom jeho chybu neopakovali?

„Ani zmínka!“

I po dalších tisíci letech se Boží lid nadále potýkal s tím, aby se oddělil od sexuálního chování okolních národů. Pavel napsal bratrům a sestrám do sboru ve významném městě Efezu:

Smilstvo ani žádná nečistota nebo chamtivost ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, jak se sluší na svaté. (Ef 5,3)

Již předtím věřící v témže dopise nabádal:

Toto tedy pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již nežili tak, jako žijí pohané, v marnosti své mysli. Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. Otupěli a oddali se bezuzdnosti, aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. (Ef 4,17-19)

Pavel měl ke svým obavám pádný důvod. V Efezu byl jeden z divů starověkého světa, chrám zasvěcený bohyni Dianě. V této svatyni se chrámové nevěstky oddávaly styku s „věřícími“. To ale nebylo vše. Henri Marrou ve své publikaci o vzdělávání ve starověku uvádí, že v této „otevřené“ řecké společnosti byla homosexualita považována za jednu z výsad, jimiž se „urození“ řečtí občané oddělovali od barbarů.

Někdo ale možná namítne, proč by se náboženství mělo starat o to, co se děje v ložnici? Proč by mělo Bohu nějak záležet na sexuálním chování věřících? Není důležitější prostě v Boha věřit a navzájem si projevovat lásku a úctu ke svým odlišnostem? Proč by Bůh měl chtít, aby Mojžíš a Pavel vytyčovali nějaká pravidla ohledně chování v sexuální oblasti? Na tuto otázku lze odpovědět několika způsoby. A jednou z odpovědí je podle Bible skutečnost, že Bohu na našem chování v sexuální oblasti záleží proto, že jeho kořen sahá mnohem hlouběji, k čemuž se ještě vrátíme. Prozatím si uveďme, co se děje v naší společnosti, která se stále více vzdaluje umírněnosti, jak k ní nabádali Mojžíš a Pavel. Mohla by odpověď spočívat v tom, že Bůh nás miluje natolik, že nás chce uchránit bolesti, která pramení z nesprávně uplatňované sexuální touhy?

Pohlavně přenášené nemoci

Podle jedné zprávy 1 z 5 osob v USA (tedy 65 milionů Američanů) žije s nějakou nevyléčitelnou pohlavně přenášenou nemocí (Center For Disease Control And Prevention, Tracking Hidden Epidemic: Trends In STDs In The United States 2000). Každý rok je diagnostikováno 15 milionů nových případů, přičemž dvě třetiny se týkají osob do 25 let, jedna čtvrtina se týká dospívajících (s. 3). AIDS je nyní sedmou příčinou smrti ve věkové skupině od 15 do 24 let (National Vital Statistics Report, Vol. 47, No. 9, June 30, 1999).

Nechtěné děti

Navzdory veškerému vzdělávání o rizikovém sexuálním chování a těhotenství neplánovaně otěhotní přibližně 40 procent amerických dívek a žen před svým dvacátým rokem života. Každoročně otěhotní přibližně jeden milion dospívajících dívek - 10 procent ze všech žen ve věku 15 až 19 let. Téměř 4 z 10 takových těhotenství jsou ukončena interrupcí (Teen Sex And Pregnancy, Alan Guttmacher Institute, 1999). Je smutné, že „navzdory nižšímu počtu těhotenství mezi dospívajícími dívkami a poklesu porodů u dospívajících dívek za posledních dvacet let mají Spojené státy i přesto nejvyšší míru těhotenství v této věkové skupině mezi všemi průmyslově vyspělými zeměmi“ (When Teens Have Sex, Annie E. Casey Foundation, s. 1, 1999).

Pohlavní zneužívání

Bolest ze zneužívání sexuality je vidět všude. Namísto skutečné, trvalé lásky vidíme jen přelétavou zamilovanost a snahy o fyzické dobytí osoby druhého pohlaví. Pornografický průmysl dosahuje nebývalého rozmachu. Lidé, kteří mají druhé chránit, se stávají predátory. Namísto důvěry nastupuje podezřívání. Malé děti jsou varovány před dospělými. Dospělí zase mají obavy zastavit se na ulici s malými dětmi, aby náhodou nebyli nesprávně pochopeni. Muži chovají nedůvěru vůči sobě navzájem, ženy chovají nedůvěru vůči mužům i ženám.

Po desetiletích, kdy v rodinách tajně docházelo k sexuálnímu zneužívání, jsou nyní rodiny vzhůru nohama. Manželé a manželky se potýkají se svými šrámy a vzpomínkami na své předešlé sexuální partnery. Snadná možnost rozvodu nyní lidem skýtá neobvyklou svobodu usilovat o naplnění v novém vztahu. Kněží, kazatelé, pastorační pracovníci i dětští pečovatelé nyní pracují pod závojem nedůvěry, která je následkem bezpočtu případů sexuálních prohřešků osob z těchto profesí.

Naznačili jsme si několik důvodů, proč tedy Bohu na naší sexualitě záleží. Jsou zde ale ještě hlubší otázky. Proto se v další části blíže podíváme na to, proč se Bible naší sexualitou tolik zabývá.

Kořen sexuálních problémů

Člověku, který se dostal do osidel mimomanželského poměru nebo pornografie, se životní problémy jeví jako otázky tělesné. Zdá se, že sexuální touha si prostě žádá své. Vždy ovšem není tolik zřejmé, že v pozadí našich tělesných žádostí jsou záležitosti duchovní, které jsou sexuálním potěšením jen dočasně utlumeny. Posedlost sexem tedy ve skutečnosti není problémem tělesným, ale duchovním. Kořenem problému je názor, že můžeme své touhy uspokojit tím, že záležitosti vezmeme do svých vlastních rukou a že s těmito touhami budeme zacházet podobně jako s chutí k jídlu. Jestliže takové lži věříme, necháváme si ujít příležitost v podobě skutečného řešení a sebeovládání.

Příznaky hlubšího problému

Přiznat sexuální hřích nebo návyk může být skutečně pokořující. Může nám připadat, že jsme učinili maximum, když jsme vyznali, že jsme zklamali svá vlastní očekávání, že jsme zklamali Boha či že jsme svými sexuálními prohřešky zranili lidi kolem sebe. Než ale skutečně uvidíme problém v jeho plnosti, než objevíme bohatství Boží lásky a odpuštění a než opět získáme zdravý pohled na život, musíme pochopit jednu zásadní skutečnost: kořenem hříchu v sexuální oblasti je modlářství.

Modlářství je uctívání čehokoli a kohokoli kromě jediného pravého Boha. Nový zákon uvádí, že modlářstvím je i smilstvo (Ef 5,5; Ko 3,5). Podle apoštola Pavla se zlými žádostmi (žádostmi po tom, co nám Bůh nenabízí) dopouštíme modlářství. Důvod je zřejmý. Pokud toužíme po něčem, před čím nás Bůh varuje, a netoužíme naopak po tom, oč máme podle Boha usilovat, ctíme tím své vlastní touhy více než samotného Boha.

Právě toto nebezpečí má na mysli první Janův dopis, který končí následujícími slovy: „Dítky,uchraňte se model!“ (1J 5,21). Tímto varováním končí dopis, který čtenáře vybízí, aby milovali Boha nade vše a aby jejich vzájemná láska byla znamením jejich lásky k nebeskému Otci. Jan si uvědomuje, že jakmile Bůh přestane být vášní našeho života a jakmile se přestaneme o druhé upřímně zajímat stejnou láskou, jakou nám projevuje Bůh, pozbudeme zdravou lásku a následkem toho začneme vědomě usilovat o uspokojení svého chtíče, čímž se staneme nebezpečím pro sebe i pro druhé (1J 2,15-17).

Modlářství, před nímž nás apoštol Jan varuje, má dlouhou historii. Bylo kořenem hříchu v Sodomě a Gomoře. Sodoma je sice známá svými hříchy v sexuální oblasti, ale Písmo jasně uvádí, že zdejší posedlost sexem a dalšími hříchy byla jen příznakem mnohem hlubšího problému v podobě modlářství. Než sodomští muži vzplanuli chtíčem k sobě navzájem, dlouho předtím ztratili veškeré zanícení pro Boha, odvrátili se od něj a začali se zaměřovat výhradně na sebe.

Prorok Ezechiel adresoval následující slova Jeruzalému:

Hle, toto byla zvrácenost tvé sestry Sodomy: Vznešenost, nasycenost chlebem a utěšená bezstarostnost, to měla ona i její dcery, ale ruku chudého a nuzného neposilovala. Povyšovaly se a páchaly přede mnou ohavnost. Odstranil jsem je tedy, jakmile jsem to spatřil. (Ez 16,49-50)

Sexuální hříchy Sodomy byly výsledkem učiněných chyb, nikoli jejich příčinou. Za homosexualitou byla dlouhá řada voleb, kdy zdejší lidé kladli do samotného středu vesmíru sebe, své touhy a svá potěšení. Sodomští muži si ke své vlastní zkáze na místo Boha postavili modlu v podobě posedlosti sexem, což jim ale nikdy nemohlo přinést skutečné uspokojení (viz též Ř 1,18-32).

Příznaky ztráty zanícení pro Boha

K posedlosti sexem dochází (a to u lidí svobodných i u lidí, kteří jsou v manželství), jakmile se začneme více zaměřovat na dočasná tělesná potěšení než na to, abychom nacházeli uspokojení ve věcech, které se líbí Bohu. K závislosti dochází, když ztratíme horlivost pro Boha a již „nehladovíme a nežízníme“ po tom, co v našem srdci může vykonat jedině Bůh (Mt 5,6). Stáváme se otroky sexu, jakmile se pomocí momentálního opojení sexem snažíme otupit své touhy, které však lze upokojit jedině zanícením a láskou, které Bůh sdílí s těmi, kdo mu projevují důvěru.

Ve svém okolí ale možná příliš často neuvidíme, o jaké zanícení jsme vlastně přišli. Velmi pravděpodobně si tedy ani nepovšimneme, co nám tolik uniká. Proto je tak důležité trávit čas s Tím, kdo nás učil „hladovět a žíznit po spravedlnosti“. Kristus nám totiž svým vlastním příkladem ukazuje, že lidé plní zdravé lásky k Bohu a svým bližním nemusí neustále myslet na sexuální potěšení, aby se cítili jako skuteční muži a skutečné ženy.

Kristus nám ukazuje, co jsme pozbyli. Vždy byl dokonalým příkladem mužnosti, přestože neměl žádný sexuální vztah. Mužům i ženám byl zdrojem síly. Šel za nás bojovat s nepřítelem. Obětoval svůj život za svou nevěstu, církev. Trest ze strany nepřátel a veškeré jejich urážky vzal na sebe. Pěstoval úzké přátelství s muži i ženami. Odolával pokušení ze strany pokušitele. Byl natolik silný, že dokázal jednat jemně, byl natolik horlivý, že vyčistil dům svého Otce, byl natolik sebejistý, že mohl veřejně plakat nad těmi, které miloval. Byl zde jako Bůh, ale zároveň byl v každém ohledu člověkem. A přesto během dospívání ani během dospělosti „nepotřeboval“ tělesný, sexuální vztah.

Možná k tomu řekneme: „To je sice pěkné, ale já nejsem Ježíš. Na jeho místě bych také projevoval hluboké zanícení pro Boha a neměl bych své sexuální problémy.“ Jistě, nikdo z nás není Ježíš. Ale Ježíš je přece v nás. V tomto životě nemůžeme být dokonalí jako on. Ale můžeme se mu cele vydat. Můžeme jej požádat, aby v nás žil svým životem a konal, čeho my sami nejsme schopni. Můžeme jej požádat, aby obrátil naše srdce k Bohu a aby s námi sdílel své zanícení pro Otce, svůj hlad konat Boží vůli a svou hlubokou, trvalou lásku k přátelům i nepřátelům.

Ale co když navzdory své touze přinášet Kristu potěšení nadále toužíme po sexuální intimitě? Co když se třeba potýkáme s myšlenkami, že Bůh nám možná nedá manželku či manžela?

Pak je třeba své zklamání, svou nespokojenost i zoufalost přednést Bohu. Právě to udělal náš Pán v Getsemanské zahradě. Tváří v tvář blízké smrti za naše hříchy pouze nepotlačoval svůj strach a nesnažil se jen vypadat a jednat zbožně. Usilovně se potýkal s nutkáním kříži se vyhnout. Úpěnlivě prosil svého Otce, aby mu dovolil vyhnout se nadcházející těžké hodině. Přesto v Getsemanské zahradě zůstal a nakonec řekl: „Avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň“ (Lk 22,42). Vedl zápas s Bohem, dokud opět jeho zanícení pro Boží vůli a touha spasit ty, za které umíral, nepřevládly nad touhou po chvilkové úlevě.

V Židům 12,2 čteme, že Ježíš „pro radost [ze spásy lidí], ležící před ním, nedbal na hanbu [že byl popraven jako zločinec], podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu“ (B21). Ve dnech před svým utrpením se tedy také stal příkladem, jak projevovat touhu v souladu s Božím záměrem.

Touha v souladu s Božím záměrem

Řešení prakticky vždy najdeme, když zjistíme, k jakému účelu či záměru má daná věc sloužit. Vše má nějaký účel, ať se podíváme na žilky listu, hřívu koně, procesor v počítači, počítačový program, výškovou budovu či dětskou hračku. Na všem se projevuje záměr tvůrčí mysli. A totéž platí i o naší sexualitě, která je výtvorem našeho moudrého Stvořitele.

Podle Genesis 1,26-28 Bůh vytvořil svět, rostliny, zvířata a roční období a pak řekl:

„Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali... nad celou zemí... Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.“

Ve 2. kapitole Genesis se o lidské sexualitě dozvídáme více. Ve druhém pojednání Mojžíš uvádí, že poté, co byl stvořen Adam, nenašel se pro něj žádný vhodný protějšek. A tak Bůh vytvořil z Adamova žebra ženu. Mojžíš pak píše:

Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo. A oba, člověk i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. (Ge 2,24-25)

Z popisu stvoření v Genesis je zřejmé, že dar sexuality pochází od Boha. Mnozí dnes rozdíly mezi pohlavími považují za prokletí, ale na počátku tomu tak nebylo. Na počátku bylo mužství a ženství darem od Boha. Muž a žena byli korunou všeho stvoření. Vzájemně se vhodně doplňovali, i po sexuální stránce, vzájemně si sloužili k dobru. Díky rozdílům v pohlaví se ve svém manželském svazku nejen vhodně doplňovali, ale také si vzájemně mohli poskytovat potěšení ze své sexuality. Mimo rámec manželství se muž a žena měli navzájem obohacovat svými typicky mužskými a typicky ženskými vlastnostmi. Navzájem si měli doplňovat důležité prvky, které schází v každém výhradně mužském či výhradně ženském společenství.

Z Genesis se také dozvídáme, že i přes rozdíly v mužském a ženském pohlaví byli muž a žena stvořeni velmi odlišně od zvířat - byli stvořeni k obrazu Božímu, což v případě zvířat neplatí. Proto se Mojžíšův náhled na sexualitu výrazně liší od názoru vyplývajícího z evoluční teorie. Naturalistická filozofie má velmi silný vliv na soudobé vzdělávání a chce nás vést k závěru, že mezi lidmi a zvířaty údajně neexistuje žádný zásadní rozdíl. Proto se nelze divit, když lidé, kteří se hlásí ke svým údajným předkům ze zvířecí říše, se pak také jako zvířata chovají i ve svých sexuálních vztazích.

V našem systému vzdělávání je už několik desetiletí prosazována naturalistická evoluční teorie. Proto naše generace pochopitelně hájí své sexuální chování poukazováním na homosexuální a polygamní vztahy v říši zvířat. Často slýcháme: „Sex je přirozený a krásný. Stačí se podívat na zvířata, jak nám ukazují, že je zbytečné chovat se upjatě a moralizovat ohledně svobodného vyjadřování našich heterosexuálních či homosexuálních tužeb.“

Mojžíš nám však ukazuje, že i když zvířata i lidi stvořil stejný Stvořitel, lidé nejsou zvířata. Na rozdíl od zvířat jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. A Bůh kromě toho rozhodl, že další tvorové „k obrazu Božímu“ budou na svět přicházet právě skrze dar sexuality.

Skutečnost, že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu, je narušována, když na sebe pohlížíme jako na pouhé sexuální objekty a nikoli jako na celistvé osoby s určitými potřebami, sny, cíli a záměry. Náhled, kdy žena je považována jen za objekt k uspokojení sexuálního chtíče, už nemůže být ani více odlidštěný. Je skutečně ponižující vidět na druhém především tělesné orgány, které stárnou a jejichž přitažlivost je pomíjivá. Naopak je třeba každého muže a ženu vidět jako celého člověka, který nesmí být zneužíván pro ukojení něčího sexuálního pudu, ale má mu být prokazována úcta a skutečná láska. Je mnohem ušlechtilejší být mužem, který na ženy nahlíží přátelsky a nikoli jako na objekt, který je třeba dobýt k uspokojení své žádosti. A nejde jen o záležitost charakteru. Byli jsme totiž stvořeni k touze, která je mnohem vyšší než sebestředná sexuální agrese.

V pojednání knihy Genesis o stvoření však není popisován jen původ lidské sexuality a jak důstojné postavení má sexualita mít. V knize Genesis se také dozvídáme o kořeni našich problémů v této oblasti.

Pokřivení Božího záměru

Podle Genesis 3,1-5 Satan Evě namluvil, že Bůh lidem cosi upírá. Poukázal jí na jeden strom, z něhož jim Bůh zakázal jíst, a řekl jí:

Bůh ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se vaše oči otevřou a budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé. (v. 5)

Oswald Chambers řekl: „Kořenem všeho hříchu je podezřívavost, že Bůh vlastně není dobrý.“ Satan svedl Evu, aby si začala myslet, že Bůh si sobecky nechává to nejlepší jen pro sebe. A pokud by tomu tak skutečně bylo, nebylo by možné mu důvěřovat.

Satanovo překroucení pravdy mělo hrozný dopad. V Genesis 3,7 se dozvídáme:

Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí.

Od té chvíle se jejich sexualita stala neustálým zdrojem pokušení a zápolení. Lidská sexualita již nebyla chráněna dokonalou láskou a stala se jakýmsi strategickým bitevním polem, prapodivným místem někde mezi nebem a peklem. Z daru, který měl původně přinášet radost, pocit jistoty a potěšení z věrného, láskyplného vztahu, se nyní stal jakýsi ukazatel míry lidské vzpoury.

Mnozí lidé se se svými pocity osamělosti v tomto tragickém světě postiženém hříchem vyrovnávají pomocí sexuálních fantazií. Jedná se o jakýsi pokus získat si cestu zpět do zahrady Edenu a vzít si, co bylo ztraceno. Patrick Carnes ve své knize Don’t Call It Love: Recovery From Sexual Addiction uvádí, že „Američané každoročně utratí za pornografii částku převyšující roční obrat společnosti Coca-Cola “ (s. 57). Reklamní fotograf dobře ví, jak nejlépe upoutat pozornost. Stejně dobře to ví i osoba, které jde jen o milostný románek. Takoví lidé zakládají své počínání na tom, že lidé prostě touží po lásce.

V naší vzpurnosti odmítáme přijmout tragickou skutečnosti, že do zahrady Eden se již prostě nemůžeme vrátit. A místo abychom se obraceli k Bohu a prosili jej o milosrdenství, pokoušíme se alespoň trochu otupit svou bolest nějakým potěšením, které můžeme do určité míry ovládat. Sexuální nemravnost v tomto ohledu poměrně dobře funguje. Vytváří jakýsi pocit živočišnosti a vášně, jež nám na pár přelétavých chvil umožňuje uniknout před bolestí našeho každodenního života. Prostřednictvím pokroucené sexuální vášně se tedy snažíme utišit bolest ve své duši. V podstatě tím jediného pravého Boha vyměňujeme za boha falešného. Pak za to ale platíme.

Harry Schaumburg píše: „Když lidé chtějí ochutnat nebeské blaženosti svými vlastními prostředky, vytvářejí si živoucí peklo nekontrolovatelných žádostí“ (False Intimacy, s. 60). Kořen vší sexuální zvrácenosti a nemravnosti je v touze ulevit si od bolesti pomocí potěšení. Ale v lidském srdci je neoddělitelně zakotvena vášnivá touha po důvěrném vztahu s Bohem. Nelze ji utišit, a tak se zvrhává do marných snah udusit veškerou vášeň.

Prorok Ozeáš ukazuje, že pokud vášeň pro uctívání Boha nahradíme jakýmkoli bídným potěšením, rozhodně nedosáhneme žádného valného uspokojení:

Budou jíst, a nenasytí se, budou smilnit, a nerozmohou se, protože opustili Hospodina... Ale nepotrestám za smilstvo jen vaše dcery, za cizoložství vaše snachy. Vždyť sami kněží se spolčují s nevěstkami, s kněžkami obětují! Je to lid nerozumný, padne. (Oz 4,10.14 *ČEP)

Tento obraz smilstva, cizoložství a modlářství se pak dále opakuje v celém Písmu (Jr 3,2-5; Ez 16,23).

Lidé potlačují pravdu o Bohu (Ř 1,18) a „zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu“ podle sebe (v. 23). Proto Bůh vydal lidstvo hříchu, jemuž dáváme přednost před Bohem. Jedná se například o následující hříchy:

  • Zvrácené jednání v heterosexuální oblasti (v. 24),
  • homosexuální zvrácenosti (v. 26-27),
  • zvrácené smýšlení, které vede ke zvrácenému chování ve všech životních oblastech (v. 28-32).

Harry Schaumburg si všímá:

Boží jednání je přísné v tom, že Bůh nás vydává nejen našim žádostem, ale také stavu našich nekontrolovatelných žádostí. Bůh našim požadavkům vlastně ustupuje. Spíše než poslouchat Boha chceme sami ovládat svůj život, čímž ale ztrácíme schopnost ovládat své touhy (False Intimacy, s. 59).

Je důležité si uvědomit následující skutečnost: Jakmile opustíme své nadšení pro uctívání Boha, stane se pak naším bohem cokoli, pro co se nadchneme. Pavlova slova by nám měla sloužit jako varování, že pokud Bohu neumožníme rozněcovat naše srdce vůči němu, bude naše vášeň rozněcována něčím jiným. Tak tomu prostě je. Jakmile se odvrátíme od pravdy o Bohu, naše myšlení se pokřiví, porozumění se zatemní, srdce znecitliví a naše schopnost pociťovat skutečně hluboké nadšení a zanícení zeslábne. Zbývá již jen jedna možnost, jak nyní ještě nějak vybudit své srdce alespoň povrchně, a touto možností je smyslnost. Účinek je ale velmi slabý. A takový člověk již navíc své žádosti neovládá, ale stává se jejich otrokem.

Existuje však naděje. Bůh nechce nadšení a zanícení v našem životě zničit, ale chce je obnovit.

Návrat k Božímu záměru

Není pro nás snadné zacházet se sexualitou v souladu s původním Božím záměrem. Ale je to možné s Boží pomocí, s pomocí Božího slova a s pomocí přátel, kteří budou sdílet naši bolest a budou nás ve vší důvěrnosti vést k odpovědnému jednání. Navyklé destruktivní jednání odhalované v Efezským 4,17-19 je možné začít měnit pomocí následujících kroků:

1) Musíme uznat, že jsme byli stvořeni k projevování touhy

Bůh nechce, abychom své touhy pouze potlačovali nebo se jich zříkali. Mezi naší touhou a schopností uctívat je těsný vztah. Bůh nás totiž pomocí touhy přivádí k sobě. David o tom mluví následovně:

Měj rozkoš z Hospodina - on naplní prosby tvého srdce. (Ž 37,4)

Neznamená to ale, že budeme-li mít rozkoš z Hospodina, dostaneme, cokoli chceme. Znamená to, že Bůh je natolik dobrý, milující, mocný, je nám nablízku a nasazuje se pro naše věčné dobro, že může uspokojit i ty nejhlubší touhy svého srdce.

Právě s takovou důvěrou se vyjadřuje muž jménem Asaf:

Koho mám na nebesích? A jsem-li s tebou, nemám na zemi zalíbení. (Ž 73,25)

Stojí ale za povšimnutí, že Asaf nedospěl k této důvěře jen tak, bez námahy. Na začátku Žalmu 73 se vyjadřuje, jak je Bohem zklamán. Uvědomuje si, že Bůh je sice dobrý vůči Izraeli, ale vůbec si není jistý, zda Bůh byl dobrý i vůči němu. Natolik pochyboval o tom, zda Bůh byl vůči němu dobrý, že téměř ztratil svou víru. K hluboké spokojenosti ve svém vztahu k Bohu dospěl, teprve když si uvědomil, jak nakonec dopadnou lidé, kterým předtím tolik záviděl. Pak mohl upřímně říci: „Koho mám na nebesích? A jsem-li s tebou, nemám na zemi zalíbení“ (Ž 73,25).

Asafovým problémem bylo, že předtím dostatečně nepřemýšlel o bezbožných lidech ani o samotném Bohu, aby si uvědomil, kde je skutečné potěšení a uspokojení.

Podobnou myšlenku uvádí John Piper ve své knize Desiring God (Touha po Bohu):

Velkou překážkou uctívání není skutečnost, že usilujeme o potěšení, ale že jsme ochotni spokojit se i s potěšením naprosto ubohým (s. 77).

Uvažujte nad tím, co nám Bůh nabízí za to, když budeme usilovat o hluboký vztah s ním. Výstižně to vyjádřil C. S. Lewis:

Bohu naše touhy patrně nepřipadají příliš silné, ale spíše příliš slabé. Jsme polovičatí tvorové, kteří si vystačí s pitím, sexem a ambicemi, zatímco nám je nabízena nekonečná radost, jsme jako nevědomé děcko, které si chce umíněně dělat bábovičky ve své chudinské čtvrti, protože si vůbec neumí představit, co znamená nabídka dovolené u moře. Uspokojíme se skutečně jen s málem (The Weight of Glory, s. 1-2).

2) Musíme si upřímně uvědomovat temnou stránku touhy

Byli jsme stvořeni s touhou, ale nesprávně uplatňovaná sexuální touha pro nás představuje velkou hrozbu. Problém není jen v našich nekontrolovaných hormonech, které bychom mohli zkrotit tvrdou sebekázní. Nemravnost se totiž týká nesprávného nasměrování našeho padlého srdce, které odmítá uctívat Boha, svého Stvořitele.

Jakmile selžou všechny naše pošetilé snahy ovládat svůj život uctíváním falešného boha sexuálního potěšení, musíme začít vidět svého Stvořitele jako toho jediného, kdo nám může svou mocí a přítomností poskytnout úlevu z naší děsivé osamocenosti. Bůh touží přivést nás k sobě a chce nás zbavit naší zatvrzelé sebezničující snahy přežívat ze dne na den na vlastní pěst.

Máme-li čelit těžkým stránkám života, potřebujeme odvahu (Joz 1,9). Bojíme se, že narazíme na něco či na někoho, kdo nás přivede do záhuby. Ale s vírou získáváme i odvahu, že můžeme zvládnout cokoli, co na nás v životě přijde, protože patříme Kristu, který již „přemohl svět“ (J 16,33). Potřebujeme odvahu, abychom mohli čelit zklamání, které prožíváme ve světě kolem nás, i zkaženost v temných oblastech svého srdce. Znamená to, že pak odmítáme cokoli předstírat, čím se buduje naše charakternost.

Potřebujeme pokoru, abychom mohli upřímně čelit své namyšlenosti a urputné snaze zvládat život na vlastní pěst, protože Boha podezříváme, že není dobrý. Jsme-li ochotni se před Bohem pokořit a vyznat svou vzpouru proti němu, Bůh nás bude v našem životě podpírat svou milostí a svým milosrdenstvím (Jakub 4,6).

Pohne s námi více nějaký milostný románek, sexuální fantazie či nějaká iluze na internetu, než když čteme o utrpení a smrti našeho Pána v Bibli? Rozbuší se nám srdce více u nějaké vášnivé scény v televizi, než když máme příležitost dělit se o svou víru s nevěřícím? Je-li tomu tak, sami na sobě ukazujeme, jak „zatemněné myšlení“ máme a jak jsme „odcizeni Božímu životu“ (Ef 4,18).

3) Musíme prosit Boha, aby dal našim touhám nový směr

Kořenem problému není naše neřízené sexuální nutkání, ale nespoutané srdce, které se zatvrdilo vůči Boží milosti a pravdě. Potěšení z nezákonného sexu (a jakéhokoli jiného hříšného návyku) má jen krátké trvání. Satan neustále hledá, koho by pohltil (1Pt 5,8), a proto mu jakákoli závislost (či falešný bůh) dobře slouží ke zničení věřících. Satan žádnou skutečnou touhu v našem srdci neposiluje, ale ničí ji, abychom pak již nepociťovali žádnou skutečnou vášeň vůči ničemu a zvláště ne vůči Bohu.

Když vyznáváme své hříchy Bohu (1J 1,9) a sobě navzájem (Jk 5,16), nesmíme se nikdy omezit jen na své zjevné jednání a chování. Vždy musíme brát v potaz samotný kořen svého hříšného jednání - srdce, které se zatvrdilo vůči Bohem nabízenému odpuštění, milosti a milosrdenství. Činit pokání pak v této rovině znamená měnit nasměrování svého srdce ve dvou ohledech: směrem od každého falešného boha a směrem k jedinému pravému Bohu (1Te 1,9).

Pravé pokání se vždy vyznačuje zdrceným srdcem plným lítosti. Z takového srdce pak má Bůh radost (Ž 51,18-19).

4) Musíme se vášnivě nasazovat pro život podle Božího záměru

Jestliže jsme nyní oddáni životu v Kristu (Ř 6,11), máme důvod naslouchat slovům apoštola Pavla:

Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti! (Ř 6,13 B21)

Všichni jsme účastníky bitvy, v níž se vede boj o duše mužů a žen. Buď se tedy staneme nástrojem a zbraní v rukou toho ničemného, jehož cílem je připravit Boha o slávu a uctívání (Ř 6,12-13), anebo se staneme nástrojem k dobru, k oslavě Boha.

Sexuální promiskuita je účinnou zbraní, kterou Satan připravuje Boha o slávu a čest. Patrně si to často takto neuvědomujeme, ale naše zacházení se sexualitou má dopad na Boha a na to, jak na něj druzí nahlížejí. Kdykoli se podílíme na jakékoli nezákonné sexuální aktivitě, v podstatě se snažíme Boha učinit účastníkem své nemravnosti (1K 6,12-20). Když však nemravnost odmítáme kvůli hluboké radosti a vděčnosti, kterou ve svém srdci pociťujeme vůči Boží dobrotě k nám, přemáháme konáním dobra cíle toho ničemného (Ř 12,21). Odmítání nemravnosti se pak stává potěšením, protože nezákonný sex je naprosto ničím ve srovnání s radostí, kdy se těšíme z přítomnosti našeho nebeského Otce (Ž 16,11).

Sexuální potěšení sice pro nás během našeho života bude trvat, ale budeme moci mu lépe odolávat, když se budeme zaměřovat na to, abychom měli hluboký vztah s Kristem. Když se budeme těšit ze stále hlubšího vztahu s Bohem, uvidíme lákadlo sexu v jeho pravé podstatě - uvidíme je jako zloděje, který nás chce okrást o tu pravou, skutečnou a nejvyšší radost z hlubokého vztahu s Bohem. Touha po sexuálním potěšení se pak pro nás stává mnohem méně důležitou a mnohem méně nebezpečnou.

5) Musíme s vděčností přijímat drahocenný dar pohlaví

Když se učíme mít na sexuální potěšení ten správný náhled, je důležité, abychom přitom nezlehčovali význam své sexuality. Je rozdíl mezi sexuální touhou a sexualitou. Sexuální touha je Bohem daná schopnost, která je často velmi přeceňována jakožto zdroj potěšení. Naproti tomu sexualita je Bohem daný dar pohlaví, který je často nedoceňován jakožto faktor osobní identity. Sexualita je osobním rozměrem, v němž se odráží Boží záměr s námi, protože jsme byli stvořeni k obrazu Božímu.

Když se podíváme do historie, mnozí kvůli předsudkům a nesprávnému zacházení ze strany druhých považovali své mužství či ženství za prokletí. Řada židovských mužů například Bohu pravidelně děkuje, že se nenarodili jako pohané či jako žena. A přesto je mužství i ženství součástí Božího záměru s námi, součástí dobrého a moudrého Božího plánu.

Muži a ženy spolu sice často mají nedorozumění, ale apoštol Pavel ukazuje, že obě pohlaví vděčí za svou existenci Bohu a nemohla by bez sebe existovat (1K 11,11-12). Pro obě pohlaví je možná naprosto stejná spása v Ježíši Kristu (Ga 3,28). A každé z pohlaví má naprosto specifickou úlohu v Božím plánu, pokud jde o rodinu a církev (1K 11,1-16; Ef 5,17-33).

Proto se podle Bible nesmí žena oblékat jako muž ani muž jako žena (Dt 22,5), proto Písmo důrazně zakazuje homosexualitu (1K 6,9) a jakýkoli další druh chování, jímž se záměrně zakrývá dar pohlaví, které nám Bůh dal.

6) Manželé si musí být věrni

Potěšení ze sexuální intimity má být završením manželského svazku. V rámci věrného manželského svazku se manžel a manželka mají ze sebe ve všech ohledech navzájem těšit, tedy i navzájem ze svého těla a ze své vzájemné lásky (Př 5,15-23; Pís 4,1-17; 7,1-8,4).

Boží záměr, co se týče manželské věrnosti, však nelze oddělit od celkového Božího záměru, podle něhož se muž a žena v manželství stávají jedním tělem. „Manželský akt“ je určen pro muže a ženu, kteří spolu „mimo ložnici“ jednají způsobem, v němž se odráží vztah Krista k jeho církvi.

V Efezským 5,22-33 je vysvětlováno, jaký vztah má podle Božího záměru doprovázet „manželský akt“. Tři čtvrtiny této pasáže se zaměřují na to, že muž má odpovědnost napodobovat Pána Ježíše Krista:

Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal. (v. 25)

V Kristu máme příklad rázného, rozhodného jednání, příklad síly spojené s něžností a hlubokým záměrem. Ježíš se od své nevěsty nikdy neodtahuje, ale aktivně s ní jedná s cílem očistit ji od čehokoli, co by kazilo její skvostnou nádheru (v. 26-27). Bůh stvořil muže s touhou aktivně se zapojovat do života své manželky, aby mohla co nejlépe projevovat svou vnitřní krásu.

Pavel manželce přikazuje, aby se podřizovala svému manželovi (v. 22-23). To ale neznamená, že manželka má zůstávat naprosto pasivní a jen dělat, cokoli jí manžel řekne. Znamená to, že má v zájmu manžela a rodiny aktivně nasazovat všechny své typicky ženské vlastnosti. Podle Božího záměru bude manželka zakoušet tu největší životní radost, když se bude manželovi podřizovat a přijímat jej stejně, jako církev se podřizuje Kristu a radostně jej přijímá (v. 24). Církev má dávat jasně najevo, jak důvěřuje dobrým Kristovým záměrům a přijímá jeho vedení, i když momentální výsledky možná nejsou úplně ideální. A stejně má i manželka mít svého manžela v úctě (v. 33) a volat jej k odpovědnosti, aby se něžně staral o její duši. Manželka svou vnitřní ženskou krásou (1Pt 3,1-6) uctivě povzbuzuje svého manžela, aby byl mužem podle Božího záměru.

Takový vztah má tedy podle Božího záměru doprovázet „manželský akt“. Konečným zdrojem sexuálních pocitů a potěšení je srdce, z čehož je patrné, že Bůh je mnohem moudřejší než ti, kdo sexuální uspokojení považují především za záležitost správné techniky. Bůh ví, že to nejhlubší sexuální potěšení vyplývá z čistého manželského vztahu založeného na věrnosti a vzájemné důvěře.

7) Cílem musí být láska

Ať jsme v manželství anebo svobodní, láska k Bohu pro nás musí být mnohem důležitější než úsilí o sexuální potěšení. Vůči sexuálnímu pokušení budeme mnohem odolnější, když budeme svou energii naprosto cíleně zaměřovat na to, abychom vášnivě milovali Boha a obětavě sloužili druhým.

Muž a žena, kteří se těší ze stále se prohlubujícího vztahu s Kristem, nebudou chtít podvádět svého manželského partnera. Láska jim to prostě nedovolí. Láska v nás vytváří nesmírně silnou touhu prokazovat čest Bohu a také nás vede k tomu, že chceme ke stejným projevům pomáhat i druhým (1Tm 5,1-2).

Sexuální vášeň je velmi silná, ale lze ji zkrotit vášnivou poslušností vůči Kristu, poslušností, která daleko převyšuje jakoukoli povinnost a podrobení se liteře zákona. Hlad a žízeň po Bohu (Ž 42,2-3) nám bude pomáhat, abychom druhého člověka viděli Božíma očima a ne pohledem sebestředných požadavků nějaké zaslepené touhy.

Apoštol Pavel věděl, jaká láska pramení ze srdce zaměřeného především na Boha. Napsal tu nejkrásnější ódu na lásku:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne. (1K 13,1-8)

Je zde popisována touha, která má ale úplně jiný cíl. Tato touha dává životu nasměrování a uspokojení, ať je člověk v manželství, nebo je svobodný. Muži a ženy se s takovou lásku navzájem podvodně nepřipravují o to, co nemohou oprávněně dávat, ani o to, co nemohou oprávněně přijímat. Jistě, v tomto životě bude taková láska vždy neúplná a nedokonalá. Ale v té míře, v níž tato láska je, bude nasměrovávat naše srdce k nesobecké vášni, k níž nás náš Bůh láskyplně stvořil.

Těžká cesta zpět

Pro lidi jako David a Jana (psali jsme o nich v úvodu), kteří se zapletli do destruktivního sexuálního vztahu, není cesta zpět vůbec snadná. Nikdy totiž není snadné přiznat svůj hřích, přijmout odpovědnost za své vlastní volby a připustit, že bez pomoci Boží a od ostatních nebudete schopni překonat žádosti, jimž jste dali takový průchod, že se nakonec zcela vymkly vaší kontrole.

Je vždy bolestivé přiznat si, že problémem není prostě jen nedostatek sebeovládání anebo jen několik unáhlených momentů, kdy jste se zmýlili v úsudku. Je znepokojivé přiznat si, že kořenem tohoto problému je vlastně modlářství - že jste dali sex před Boha. Je znepokojivé přiznat si, že bez ochoty nechat se proměnit Bohem budou vaše problémy pokračovat.

Bible na hříchy v sexuální oblasti nenahlíží jako na malý problém, který lze snadno a rychle vyřešit poradenstvím a několika drobnými „úpravami“. Z Písma se dozvídáme, že sexuální žádost přemohla i krále Davida, a proto se máme podle Bible pokořit a před takovými žádostmi doslova prchat. Apoštol Pavel si dobře uvědomoval, jakou moc má sexuální pokušení, a proto nás nabádá:

Utíkejte před smilstvem! Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, se netýká těla. Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. (1K 6,18)

A mladému pastorovi Timoteovi Pavel napsal:

Utíkej před mladickými žádostmi, usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. (2Tm 2,22)

Hřích v sexuální oblasti nelze napravit slibem, že příště si dáme větší pozor. Jedinou možností je poctivě se podívat na kořen tohoto problému ve svém srdci, prosit Boha o pomoc na cestě k čistotě, prosit o odpuštění ty, kterým jsme ublížili, a nasměrovat své srdce k Bohu.

A nejdůležitější je, abychom vědomí svého hříchu využili k tomu, abychom se utíkali do Kristovy náruče. Je třeba běžet ke kříži, lnout k pravdě, že Kristus svou smrtí zaplatil cenu za každý hřích, tedy i za hřích v sexuální oblasti, jehož jste se kdy dopustili. Proste o odpuštění, které Bůh nabízí těm, kdo důvěřují jeho Synu.

S důvěrou v Kristovo odpuštění pak udělejte vše proto, abyste na místo sexuálního hříchu usilovali ve svém životě o spravedlnost a zbožnou lásku. Rozhodně se na odpuštění nedívejte jen jako na další prostředek, který vám pomůže vyhnout se bolesti. Podrobte svou lásku zkoušce, zda jste ochotni sdílet a nést bolest těch, jimž jste svým sexuálním chováním ublížili. Pokud je vaše pokání skutečné, pokud skutečně chcete žít v síle Božího odpuštění a čistotě jeho Ducha, pokud jste skutečně byli svým hříchem zdrceni, pak nebudete od druhých požadovat, aby vám vaše jednání odpustili a aby na něj jen tak zapomněli.

Máte-li za sebou něco podobného jako David zmiňovaný v úvodu, jistě vidíte, že lidé kolem vás, jimž jste svými hřích ublížili, se musí každodenně potýkat s bolestí, kterou jste jim způsobili. Požadovat, aby na vaše jednání jen tak zapomněli, by pro ně bylo neúměrným břemenem, bylo by to pro ně vlastně trestem. Skutečné potěšení a skutečnou vášeň v životě objevíte nikoli tím, že budete po druhých požadovat, aby na vše zapomněli, ale tím, že jim budete ukazovat, jaké změny ve vás Bůh působí. Ke změně bude docházet, jakmile se budete mnohem více zajímat o bolest druhých než o svůj okamžitý pocit spokojenosti.

Taková je tedy cesta skutečné lásky. Na této cestě máme možnost kráčet spolu s Tím, kdo nežil pro sebe ani pro nějaké přelétavé, chvilkové uspokojení, ale pro nás - a pro naše věčné potěšení s ním. To je cesta, na níž se nejvíce projevuje, jak nás Bůh stvořil s touhou, jak do nás vložil touhu, zanícení a vášeň.

Další publikace a materiály jsou k dispozici na www.BiblickaKnihovna.cz.


O publikaci

Název: Byli jsme stvořeni s touhou: Sexualita a Boží záměr.

Původně: Designed for Desire: God's Design For Sexuality. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

Publikační řada: Discovery - Knowing God (Poznáváme Boha).

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2012.