Co máme očekávat od manželství?

Co máme očekávat od manželství?

Ke stažení:

Lidé si od manželství slibují pocit štěstí, bezpečí, vzájemnou péči a lásku. Co ale pak dělat se skomírajícími sliby? Jak obnovit vizi ve svém manželství? Jak je v tom pomocí Bible?
Everyone enters marriage with a set of expectations—the promise of happiness, security, intimacy, and mutual care. David Egner shares wisdom from Scripture to help you renew and rekindle the promise of marriage. Find out what the Bible has to say about marriage and how it impacts your expectations, motives, and faith in God.

Co máme očekávat od manželství?

Obsah:

Skomírající sliby

Obnovená vize

Čtyři fáze dobrého manželství

  • Očekávání
  • Smlouva
  • Ztráta iluzí
  • Naplnění

Láskyplné jednání

Obraz a skutečnost manželství


Společný život v manželství může být lepší, než si zadané páry možná umí představit. Schůzky, vzájemná péče a projevy náklonnosti nemusí přestat chvílí uzavření sňatku, kdy už mnozí čekají jen na ztrátu svých iluzí a rozčarování z životní reality. Stojí za to podstoupit riziko a vstoupit do manželství, i když v dnešní době třetina až polovina těchto svazků končí rozvodem. Abychom viděli, co vlastně můžeme od manželství očekávat, je třeba se nejprve podívat na to, co sami od manželství očekáváme, jaké máme pohnutky a jakou máme víru v Boha.

David Egner z redakce RBC nám na následujících stránkách ukáže, jak velkou pomocí v manželství může být moudrost nacházející se v Bibli.

Martin R. De Haan II

Skomírající sliby

Martin se vřítil do své dílny, vzal z ponku odřezek dřeva a vší silou jím mrštil do hromady hoblin. Opět se s Alenou pohádali. Už má všeho dost. Nejlepší by bylo sebrat se a nadobro odejít. Ale co jejich dvě dospívající děti, Majka a Veronika?

Martin dává prakticky všechno své práci, kde je až 60 hodin týdně. Postavil nový dům s pěknou zahradou. Aleně a dětem se snažil zajistit dobrý život. Alena se ale v poslední době chová velmi rezervovaně a vůbec neoceňuje, co všechno pro ně dělá. Když se snaží spolu mluvit, vypadá to, jako kdyby každý mluvil jiným jazykem.

A celou situaci někdy zhoršují i Majka s Veronikou. Martin už skoro zapomněl, co pro něj vykonal jeho otec - dokud život s oběma dcerami nezačal být stejně náročný jako s jeho manželkou. Z malých roztomilých děvčátek se staly náročné slečny s mnoha požadavky.

Martin rozhodně neměl sklon nějak rozebírat své pocity. Spíše je vždy odsouval do pozadí, aby se mohl soustředit na práci, kterou bylo třeba udělat. Ale nyní už své pocity nemohl přecházet. „Tohle že má být manželství? Člověk je vlastně sám, plný hněvu, pocitů marnosti a zklamání. Cítím naprosté prázdno.“

Jana byla s Davidem v manželství necelých deset let. David za tu dobu měnil jedno zaměstnání za druhým, protože dosud nenašel „lidi, kteří by jej patřičně oceňovali“. Novinka, že budou mít třetí dítě, v Janě vyvolává smíšené pocity. Chtěla by další dítě, ale ne právě teď. Má velké obavy, jak to vůbec zvládnou.

David si s půjčkami nikdy nedělal těžkou hlavu, a tak si klidně pořídili poměrně okázalý dům, luxusní auto, kvalitní elektroniku a další nákladné věci. Čím více Jana vydělá, tím více David utratí. Ale trávu na zahradě poseká jen občas a rozbité okénko ve sklepě čeká na opravu už řadu měsíců.

Rodiče občas vypomohou, ale Jana se na ně nechce obracet, pokud to není skutečně nezbytné. Kdyby jen David dodržel svůj slib, že si najde stálou práci a bude se chovat zodpovědně! Kolikrát s ním už o tom mluvila. Všechno jí vždy slíbí, ale své sliby neplní.

A teď je na cestě další dítě. Jana se cítí hrozně, jako v pasti. Když si s Davidem dávali před deseti lety manželský slib, ani ve snu by ji nenapadlo, jak vše nakonec dopadne!

Obnovená vize

Martin i Jana zápolí se svou bolestí, hněvem a cítí se podvedeni. Takto si to nepředstavovali. Ani líbánky netrvaly nijak zvlášť dlouho. Očekávaný pocit štěstí, bezpečí, sdílení a přátelství se nějak v každodenní realitě jejich manželského života vytratil.

A nejsou jediní. Podobně je na tom i řada dalších manželství. A rozvodovost by byla jistě ještě výrazně vyšší, pokud by spolu tolik lidí nežilo jen tak.

Kromě toho padesát procent všech dnešních mladých dospělých lidí vyrůstalo v domácnosti, kde byli svědky smutného, bolestivého a někdy i násilného rozchodu svých rodičů. Viděli, jaký to mělo na jejich rodiče dopad, a nechtějí sami nic takového zažít.

Ale vaše manželství takové nutně být nemusí. Navzdory celkově vysoké rozvodovosti nám manželství stále skýtá možnost objevit skutečný význam a bohatství lásky.

Ano, bez úsilí se to neobejde. Ale tak je to přece se vším, co za něco stojí.

Ano, bude třeba tomu něco obětovat. Ale zisk z tohoto důvěrného vztahu daleko převýší jakékoli naše oběti.

Ano, celkový trend je spíše proti manželství. Ale budeme-li se držet několika základních zásad, pravděpodobnost se výrazně zvýší v náš prospěch.

Ano, jedná se o velkou zodpovědnost, obzvláště když se narodí děti. Ale máme k dispozici Boží pomoc, takže tato odpovědnost nám může přinášet radost a vést k uspokojujícím výsledkům.

Ano, existují i další způsoby, jak zahnat pocit osamocenosti a nespokojenosti. V naší generaci vidíme docela běžně románky na pracovišti, manželské trojúhelníky a nezávazné vztahy s iluzí bezpečného sexu.

Ano, může se zdát jako nejlepší řešení špatné manželství ukončit dříve, než vás zničí zahořklost a hněv. Ale mnozí již udělali zkušenost, že ani rozvodem se svého hněvu nezbavili.

Je důležité podívat se na to, jaké možnosti se nabízejí lidem, kteří chtějí do svého manželství investovat stejně, jako když se o sebe teprve ucházeli. Je třeba, aby manžel a manželka usilovali o vděčnost za svého partnera, i když jsou si všech nedostatků nadále vědomi. Je třeba se zaměřovat na to, jaké možnosti se skýtají dvěma lidem, kteří se hluboce milují, nikoli na základě toho, co o sobě navzájem ještě nevědí, ale protože pochopili, jaký je význam lásky a odpouštění. Je třeba udržet si vizi manžela, který si i přes svou náročnou práci a finanční těžkosti rád udělá čas pro svou manželku - jako v době, kdy se o ni teprve ucházel. Je třeba zachovat si vizi dvou lidí, kteří spolu chtějí sdílet život, dokud je smrt nerozdělí.

Potřebujeme pro své manželství vizi, vizi toho, jaké by mohlo být.

Čtyři fáze dobrého manželství

„Co z toho vlastně budu mít?“ Takovou otázku si lidé kladou i ohledně manželství, a jistě ne bezdůvodně. Co tedy můžeme od manželství očekávat?

  • Dívka myslí na svůj svatební den a v duchu si představuje sněhobílé šaty s vlečkou, družičky, květiny, zapálené svíce a bohatou svatební hostinu.
  • Svatební pár myslí na své sliby, přátelství a společné dobrodružství, které je čeká.
  • Pro pár, který je spolu 15 let, manželství znamená jejich přátelství, děti a společné úsilí.
  • Pro pár, který je spolu 35 let, manželství znamená, že se mohou těšit ze svých vnoučat a společně se potýkat se stárnutím.
  • Pro ty, kteří si nade vše cení Boha, je manželství prubířským kamenem jejich víry - je nejlepší zkušebnou jejich srdce.

Lidé se časem mění, mění se i jejich situace a některé jejich sny se nikdy nenaplní. Ale Bůh vytvořil manželství tak, že je schopno snášet zklamání a změny, které je třeba očekávat v každém dobrém vztahu. Proto nám Bůh také může pomáhat, abychom rostli v každé z následujících čtyř fází, jimž se budeme v této publikaci dále věnovat:

  1. Očekávání,
  2. uzavření smlouvy,
  3. ztráta iluzí,
  4. prohlubující se naplnění.

Mějte však na mysli, že nejde jen o to, co náš Bůh říká o manželství. Pro dobré řešení je třeba také vidět, co Bůh říká o základních otázkách víry a charakteru, přičemž je třeba příslušné závěry uplatňovat i v manželství.

Očekávání

„Co se tedy dá od manželství očekávat? Co z toho vlastně budu mít? Mám poměrně vysoké představy, ale co z nich se uskuteční?“

Podívejme se na některé skutečnosti, které dnes lidé od manželství očekávají. Pak se podíváme do Bible s cílem zjistit, co od tohoto vztahu očekává Bůh.

Naše očekávání

Naše společnost od manželství v náboženském a světském ohledu očekává následující skutečnosti:

1. Manželství bude naplňovat mé potřeby

  • Potřebu lásky a sexuálního naplnění.
  • Potřebu přátelství.
  • Potřebu rodiny.
  • Potřebu sdílení.
  • Potřebu finančního zajištění.
  • Potřebu přijetí.
  • Potřebu opustit své rodiče.

Mnohé tyto potřeby jsou rozumné, jedná se o touhy, které do nás vložil sám Bůh. Problém ale nastává, když o naplnění těchto tužeb usilujeme nesprávným způsobem.

Mnozí vstupují do manželství s očekáváním, že se tím vyřeší jejich problémy. Dcera již třeba nemůže dále snášet odtažitost svého otce a neustálou kritiku ze strany své nevlastní matky, a proto se chce brzy vdát, jen aby se dostala co nejrychleji z domu. Syn necítí ze strany svých rodičů žádnou podporu, a proto se chce co nejdříve oženit, aby v manželství našel ujištění, po kterém tolik touží. Lidé, kteří doufají, že se manželstvím vyřeší jejich problémy, pak často v rozvodovém řízení říkají: „Ona (on) prostě nenaplňuje mé potřeby.“

Proč tomu tak není? S odpovědí nám pomůže následující bod.

2. Manželství jej nebo ji změní

Mnozí do manželství vstupují s jasnou představou, jaký má jejich partner být. Před svatebním obřadem to mohou nějak naznačovat, ale brzy to pak již dají plně najevo. Honza se během svého studia v semináři začal poohlížet po ideální manželce pro svou budoucí kariéru pastora. Jeho manželka má být pohostinná, bude jej všemožně podporovat, bude umět vést ženskou skupinku, spokojí se s malým bytem vedle modlitebny sboru, bude umět vyjít i s málem, podle plánu porodí dvě děti (chlapce a dívku) a bude vždy příjemně naladěná a pozitivní.

Ale potíže na sebe nenechaly po svatbě dlouho čekat. Jarmila byla někdy náladová a posmutnělá. Chtěla mít nějaké peníze jen tak na útratu. Mluvit před jakoukoli skupinku jí bylo naprosto cizí. První dítě vůbec nepřišlo plánovaně a kromě toho byla často nemocná. Čím více Honza na Jarmilu naléhal, aby více odpovídala jeho očekáváním, tím více se odtahovala. Ať dělal, co dělal, k jeho vysněnému ideálu měla prostě pořád hodně daleko.

Někteří lidé se takovým chybám chtějí vyhnout, a proto jdou na věc přesně z opačné strany.

3. V manželství si můžeme ve všem ponechat naprostou svobodu

Někteří do manželství vstupují s naprosto opačným očekáváním. Ve své velkorysosti nabízejí svému partnerovi velkou svobodu a volnost - větší, než je to partnerovi vůbec příjemné. Ale je za to třeba zaplatit vysokou cenu. Chtějí totiž ještě větší svobodu a volnost pro sebe. Očekávají, že se po nich vlastně nebude nic chtít. Zastávají filozofii „žij a nech žít“. „Nebudu se tě na nic ptát, ale stejný přístup očekávám i z tvé strany.“

Tyto postoje se ale zásadně liší od toho, co od manželství očekává Bůh.

Co od manželství očekává Bůh

Bible ukazuje, že Bůh od manželství očekává více než my sami. Když Bůh řekl, „Není dobré, aby byl člověk samoten“, a když tedy stvořil Evu, učinil více než jen opatření pro mužovy potřeby. Z různých částí Bible je patrné, co Bůh od manželství očekává.

1. Manželství nám dává možnost sloužit potřebám někoho dalšího

Apoštol Pavel ve svém novozákonním dopise do Korintu ukazuje, že lidé v manželství mohou očekávat nejen radosti, ale také určité odpovědnosti (1K 7,28-35). Manželské dvojice spolu musí trávit mnoho času a namáhat se, aby se sobě navzájem „zalíbily“ (v. 33-34).

Pavel říká, že na manželství sice není nic špatného (v. 28), ale osoby v manželství budou pak mít určitá omezení, pokud jde o nerozdělenou službu Pánu. Pavel si patrně dobře uvědomoval, že mnohé z toho, co vykonával jako cestující Kristův velvyslanec, by nemohl vykonat, pokud by měl odpovědnost za manželku, rodinu, domácnost a starosti o ně. Manželství s sebou přináší řadu radostí, ale zároveň dává omezení naší svobodě sloužit Bohu s naprostou volností. Náš Pán ví, že když vstoupíme do manželství, činíme volbu, že mu budeme sloužit tím, že budeme sloužit potřebám svého partnera. Časem se dokonce musíme naučit, jak své nasazení pro manželství udržet v takových mezích, aby tento vztah nekonkuroval našemu vztahu s Pánem.

Tím se dostáváme k druhé skutečnosti. Řada lidí vstupuje do manželství s představou, že svého partnera nějak změní. Co ale očekává Bůh?

2. Manželství nás má měnit k lepšímu

Písmo nás nenabádá k tomu, abychom se ujišťovali, zda nás náš partner miluje, respektuje a uspokojuje nás po stránce citové, finanční i tělesné. Bible nikde neslibuje, že Bůh z našeho partnera učiní člověka podle našich představ a modliteb. Zato nám ale říká, k jakému srdci nám Bůh může pomoci, pokud se snažíme ve svém partnerovi podněcovat dobro.

Manželství ze samotné své podstaty vyžaduje náš duchovní růst. Soužití s dalším člověkem „v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci“ si vyžaduje, abychom dávali jeho zájmy před své vlastní. Taková láska je všeobecnou biblickou zásadou (Fp 2,1-4), přičemž těsný vztah, jakým je manželství, nám poskytuje ideální prostředí, abychom se učili skutečnému významu lásky.

Manželství si vyžaduje náš růst, a to více než v jakémkoli jiném vztahu, a v manželství se plně odhalí, co máme v srdci.

Manželství si již svou podstatou vyžaduje nasazení, nesobecké investice a podstupování rizik. Má-li manželský pár dosáhnout jednoty, lásky, věrnosti a mít Boží požehnání, je k tomu třeba velký osobní růst. Manželé se musí naučit, jak se vzdávat svých osobních nároků, aby mohli zakoušet bohatství, které přichází tehdy, když potřeby druhých (ne však jejich sobecké požadavky) klademe před své vlastní touhy.

Jak se manžel s manželkou postupně učí projevovat lásku tímto způsobem, stávají se jakýmsi okénkem, skrze něž mohou ostatní vidět konkrétní působení Božího království. Podřizují se Duchu Božímu a vládě Boží, takže je na nich vidět duchovní osobnost, k níž má manželství vést. Přátelé, děti a další členové rodiny mají příležitost vidět věrnou lásku, čestnost, mravní odvahu, pravou pokoru, neuvěřitelnou trpělivost a vzájemné pochopení, které Bůh v manželství dává. V takovém manželství se nebudou projevovat snahy o manipulaci, ale bude zde vidět upřímná péče a přátelství.

Taková láska si vyžaduje, abychom se zaměřovali především na své vlastní pohnutky a na své jednání, a nikoli na chyby svého partnera. Taková láska nám však nedovolí postoj, „Jestliže po tobě nic nepožaduji, pak nepožaduj nic ani ty po mně“.

3. Manželství nám dává možnost být ve vzájemném duchu lásky

Bible jasně uvádí, že manželé se stávají jedním tělem. A jejich jednota spočívá především v tom, jak se celý svůj život nasazují v tom, jak o sebe navzájem pečují.

Rozhodnutí projevovat si lásku nás vede k tomu, že stále usilujeme o to, abychom svého partnera podněcovali k tomu nejlepšímu. Také to znamená, že se nejprve zabýváme svými chybami a hříchy (Mt 7,1-5) a teprve pak se snažíme svému partnerovi citlivým způsobem pomáhat v jeho úsilí proti jeho závažným chybám. Přísloví 27,6 nám připomíná, že dobrý přítel někdy musí říci i věci, které nejsou zcela příjemné.

Bible nás ale nijak neopravňuje k tomu, abychom druhého sekýrovali, komandovali, mluvili s ním rýpavě, ironicky či kriticky. Přísloví 21,9 uvádí: „Lepší je bydlet v koutě na střeše nežli společně v domě se svárlivou ženou.“ Ale s láskou přichází i odpovědnost všemožně druhého povzbuzovat k tomu nejlepšímu, a nikoli k tomu nejhoršímu. Láska nám nedovolí zabývat se nemravností ani podporovat nějaké negativní či ničivé sklony svého partnera. Náš Bůh nám ukazuje, že láska může být za určitých okolností i přísná.

Co je ale tím nejzásadnějším, co Bůh od manželství očekává?

4. Manželství má být obrazem Kristova vztahu k církvi

Bůh očekává, že manžel a manželka budou rozvíjet svou trvalou lásku tím, že budou mít pohled upřený na „manželství“ mezi Kristem a jeho „nevěstou“, církví (2K 11,2; Ef 5,22-33). Apoštol Pavel poukazuje manželům a manželkám na jejich úlohu určenou vztahem mezi Kristem a církví a pak pokračuje:

Vždyť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí. ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. (Ef 5,30-32)

Skutečnosti, které Bůh od manželství očekává, jsou vlastně pro manželství velkým zaslíbením. Jsme vybízeni, abychom se povznesli nad své vlastní já a projevovali lásku, jejímž zdrojem je Bůh.

Tyto skutečnosti jsou základem manželské smlouvy.

Smlouva

Příbuzní a přátelé se již usadili. Začínají hrát varhany a mihotá se světlo zapálených svící. Pořadatelé jsou připraveni. Oddávající snoubence vybízí: „Vezměte se za ruce a opakujte po mně. Já, David, si beru tebe, Heleno...“

Očekávání se výměnou manželských slibů stává skutečností. Muž a žena učinili svůj slavností slib před Bohem, rodinou a přáteli, slib, že se budou „milovat, prokazovat si úctu a starat se o sebe, dokud je smrt nerozdělí“. Slib je následně stvrzen podpisem obou manželů, kteří právě uzavřeli smluvní vztah, který ztělesňuje vše, co Bůh pro manželství zamýšlel.

Manželský slib před námi otevírá možnosti, které jsme si možná ani neuměli představit, životní zkušenosti, které nás nesmírně obohatí a které nás povedou mnohem dále, než jsme čekali. Přijdou ale i chvíle zlé, přijdou i nemoci. A tehdy je na místě vracet se ke slibu, který jsme si jako manželé dali. Je třeba snažit se chápat, co náš slib znamená z Božího hlediska - a to v hloubce, kterou jsme nemohli chápat, když jsme svůj slib dávali. Bude nám to pak opakovaně pomáhat prohlubovat naši zkušenost ohledně podstaty manželství.

Celoživotní závazek

Když si novomanželé řeknou své „ano“, zavazují se před sebou a před Bohem, že spolu zůstanou, dokud je smrt nerozdělí. Pán Ježíš jasně učil, co Bůh od manželů očekává, když řekl:

Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku ‚učinil je jako muže a ženu‘? 5 A řekl: ‚Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo‘, takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje! (Mt 19,4-6)

„A co rozvod?“ ptal se kdosi Pána Ježíše. „Není vždy ještě tato možnost? Není možné si prostě ponechat otevřená zadní vrátka pro případ, kdy věci nepůjdou podle našich představ?“ Ježíš na to odpověděl:

Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo. Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, pokud by to nebylo na základě smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží. (Mt 19,8-9)

Při manželském slibu slovně vyjadřujeme svůj celoživotní závazek, který jsme učinili ve své mysli a ve svém srdci, což je v souladu s Božím záměrem. Jedná se o celoživotní závazek, který by neměl být rušen (Kaz 5,4).

Při manželském slibu slovně vyjadřujeme svůj celoživotní závazek, který jsme učinili ve své mysli a ve svém srdci.

„To je přece omezující!“ někteří namítnou. Ano, tento závazek je skutečně omezující. Ale zároveň dává muži a ženě svobodu a největší možnost cele se soustředit na úkol budovat láskyplný, celoživotní vztah. Taková smlouva dává manželovi a manželce možnost vzájemně si poskytovat dar lásky, již si zaslíbili na celý život, který je provede nemocemi, životními tlaky, problémy s dětmi a neočekávanými událostmi. Tento slib je velmi jednoduchý a zároveň velmi hluboký. „Učinil jsem slib a s Boží pomocí jej hodlám dodržet. Budu si za svým slovem stát. Celý život.“

Sdílená identita

V naplnění manželské smlouvy se dva stávají jedním tělem. Muž ani žena již nežijí jen pro sebe. Vznikla nová jednotka, nová rodina. Muž i žena nadále zůstávají dvěma oddělenými osobnostmi, ale z biblického hlediska nyní sdílejí tajemství jednoty. Apoštol Pavel napsal:

Takto jsou povinni i muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí je a pečuje o ně, jako i Kristus o církev. Vždyť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí. ‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev. Ale také jeden každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a žena ať se bojí svého muže. (Ef 5,28-32)

Muž a žena jsou spolu spojeni stejně těsně, jako je církev spojena s Kristem. Oba sice vyšli z různého prostředí, mají různé vzdělání, různé návyky - ale přesto jsou nyní na základě smlouvy jedním tělem.

  • Jsou jedním tělem, když je manžel na služební cestě a manželka zůstane doma s dětmi.
  • Jsou jedním tělem, když manželka prochází prvním trimestrem svého náročného těhotenství.
  • Jsou jedním tělem, když se manžel dozví, že jeho pracovní místo bylo zrušeno, zatímco manželka se raduje ze svého pracovního postupu.
  • Jsou jedním tělem, když se u manželky rozvine roztroušená skleróza nebo když se manželka dozví, že manželova rakovina již pokročila do stadia, pro které není léčba.
  • Jsou jedním tělem, když manžel musí značný objem svého času a energie věnovat svým stárnoucím rodičům.
  • Jsou jedním tělem, když i nejmladší dcera opouští bezpečí jejich domova.

Ano, jsou jedním tělem. Tito dva jedineční lidé si slíbili, že po cestě životem půjdou spolu, že budou plně sdílet svou identitu.

Výlučný vztah

Když si muž a žena vymění svůj slib, vstupují do smluvního vztahu, který si vyžaduje naprostou věrnost. Mají se milovat a být si věrní - a to zcela výlučně! Manžel musí být naprosto věrný své manželce a manželka musí být naprosto věrná svému manželovi. Bible nepřipouští žádnou jinou možnost.

Cožpak si může někdo shrnout oheň do klína, a nespálit si oděv? Zdalipak může někdo chodit po řeřavém uhlí, a nespálit si nohy? Tak je tomu s tím, kdo vchází k ženě svého bližního; kdokoliv se jí dotkne, nezůstane bez trestu. (Pž 6,27-29)

Bez ohledu na to, co se dnes děje ve společnosti, je manželská smlouva uzavírána pouze mezi dvěma osobami. Pavel píše Titovi, aby starší ženy ve sboru na Krétě povzbuzoval k tomu, „ať vyučují mladé ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a děti, byly rozvážné, cudné“ (Tt 2,4-5).

Sedmé přikázání nás nabádá: „Nebudeš cizoložit!“ (Ex 20,14). Ježíš se na toto přikázání odvolával (Mt 19,18). A Pavel uvádí cizoložství ve svém seznamu skutků těla hned na prvním místě (Ga 5,19).

Manžel musí být naprosto věrný své manželce a manželka musí být naprosto věrná svému manželovi. Bible nepřipouští žádnou jinou možnost.

Mike Mason ohledně manželské věrnosti napsal: „Musíme se navzájem milovat láskou, která je založena na našem slibu a není závislá na momentálním štěstí ani na žádných vnějších známkách úspěchu. A kde má taková láska začínat, pokud ne u člověka, který nám je nejbližší, u životního partnera, jehož jsme si vyvolili ze všech dalších lidí na celém světě?“ (The Mystery of Marriage, s. 106).

Od chvíle tohoto slibu si muž a žena mají být naprosto věrni. Právě to Bůh od manželství očekává. Manželé pak mohou ve svém životě zakoušet zaslíbení manželství. Každý z nich činí následující rozhodnutí:

  • Budu se zaměřovat na naši lásku a na svého partnera.
  • Budu věrný i v maličkostech.
  • Nebudu s nikým flirtovat ani se o to pokoušet.
  • Budu utíkat před jakýmkoli pokušením.

Z našeho zrádného srdce a z vnějšku budou přicházet podněty, abychom svůj slib porušili. Zaslíbení manželství je postaveno na smlouvě, na neporušenosti našeho slova.

Jen když jednáme v souladu se svým závazkem a s touhou důvěřovat Božímu plánu, můžeme překonávat další důležitou fázi manželství.

Ztráta iluzí

Ke ztrátě iluzí může dojít už na svatební cestě. On už pojednou není tím rytířem v třpytné zbroji, ona už není tou skvostnou růží či labutí. Snažíte se tyto myšlenky zahnat, ale skutečnost nelze popřít. On prostě není tak galantní, jak se jevil. Přehlíží její pocity. A bere na sebe finanční závazky, aniž by jí cokoli řekl. Ona zase dělá plány, aniž by s ním věci předem probrala.

Kromě toho ji znepokojuje řada dalších myšlenek. Jeho nedostatky ji čím dál více zneklidňují. Vzpomíná si, jak se měla jako svobodná, když si mohla o všem sama rozhodovat a utrácet peníze zcela podle svého. Cítí se stále více nešťastná. Její iluze jsou ty tam.

Křesťanský poradce Norman Wright ve své knize Before You Say I Do (Než si řeknete své ano) ukazuje, že každé manželství prochází fází ztráty iluzí. Novomanželé se musí nějak vyrovnat s nesouladem mezi skutečností a tím, co od manželství očekávali. K prvnímu vyostření může dojít již na svatební cestě anebo při zařizování bytu. Snaží se věci řešit společně, ale přitom si stále více uvědomují rozdíl mezi svými iluzemi a skutečností. Ke ztrátě iluzí dále dochází během prvních měsíců těhotenství, když jsou děti malé, když se manželé musí vyrovnávat se změnami v zaměstnání, když děti dospívají, když prožívají svou krizi středního věku, a také ve stáří, pokud se jej v dobrém zdraví dočkají.

Tak to prostě je s mužem a ženou. Ani jeden nemůže být tomu druhému Bohem. Oba musí zápolit se svým sobectvím. Ani jednomu se nedaří nacházet plné uspokojení v Bohu (Fp 4,11-13). Oba se často musí potýkat se svým srdcem, se svými hříšnými sklony (Ř 7,14-25). A nedostatky lidského charakteru se nikde neprojeví tak výrazně jako právě v manželství.

Blízkost v manželství

Důvěrnost a sdílená identita v rámci manželství může vést ke ztrátě iluzí, protože v tak blízkém vztahu se značně odhaluje, co máme skutečně v srdci. Na rozdíl od pracovních vztahů, kde jsou úlohy určeny s ohledem na určitý „odstup“, je manželství svazkem jednoho těla. Muž a žena se zde brzy poznají skutečně velmi důvěrně. Sdílí spolu prakticky vše - potěšení ze sexu, těhotenství a narození dítěte, pořízení nového domu i dobrou zprávu z pracovního postupu. Jsou spolu v nemocech i v problémech svých dospívajících dětí. Časem jsou si natolik blízcí, že snadno poznají, jak se ten druhý cítí i co si právě myslí.

Ale tato blízkost má i svou zápornou stránku. Vědí o sobě to nejlepší, ale i to nejhorší. Jeho roztěkanost a upracovanost ji dohání k zoufalství. Ona mu zase není ochotná naslouchat a nedůvěřuje jeho úsudku, což v něm vzbuzuje hněv. Dobře ví, jakými slovy jej pokořit nebo rozhněvat. On si je dobře vědom, jak ji svými neuváženými nákupy zraňuje, ale přesto v tom pokračuje.

Manželství je nanejvýš důvěrným vztahem, a proto se zde může výrazně více projevit naše sobectví, netrpělivost, necitlivost i hněv. V manželství jsme mnohem více odhaleni nejen před svým partnerem, ale i před sebou samými. Začínáme si uvědomovat, že náš partner nenaplňuje naši touhu po bezpečí a spokojenosti. Bereme to jako zradu. Vždyť jsme šli do všeho s nejvyšší důvěrou. A přesto se v manželství odhalily nejen chyby našeho partnera, ale i chyby naše.

Manželství je natolik důvěrným vztahem, že se v něm ukazuje, co je skutečně v našem srdci.

Nesprávné pohnutky pro manželství

Každý do manželství vstupuje s nějakými nesprávnými pohnutkami, i když si to třeba nemusí uvědomovat. Máme určitě i dobré pohnutky - někoho milovat a pečovat o něj, mít celoživotní vztah, prokazovat úctu Bohu. Ale postupem času začne být zjevné, že i když se „protiklady přitahují“, mohou být i výrazným zdrojem problémů.

Muž možná dobře ví o tom, jak je impulzivní a že neumí nakládat s penězi. Často bez rozmyšlení nakupuje, takže pak nedokáže se svými penězi vyjít. Proto si vybere manželku, která není jen přitažlivá, ale je také vyrovnaná a má sebeovládání. Během seznamování jí imponuje jeho nenucený, spontánní přístup k životu. On se zase v její přítomnosti cítí bezpečně.

Po svatbě ale nemohou přijít na to, co se vlastně děje. Najednou se neustále dohadují o penězích. Ona musí neustále stanovovat meze zbytečnému utrácení. Je zklamána. Cítí se být úplně sama a pod tíhou břemene, které by měli nést společně. Chce mu přece být manželkou, a ne matkou.

Manželství se potýká s problémy, když do něj lidé vstupují s nesprávnou pohnutkou. Níže jsou uvedeny další časté nesprávné pohnutky, s nimiž někteří lidé vstupují do manželství:

  • Aby získali sílu bojovat proti určité závislosti.
  • Aby se dostali z rodičovského domu.
  • Aby měli ochranu před despotickým rodičem.
  • Aby dosáhli postupu v práci.
  • Aby se jim od partnera dostalo schválení.
  • Aby si řešili určité záležitosti v sexuální oblasti.

Tyto skryté pohnutky vyjdou dříve nebo později najevo, což pak vede ke ztrátě iluzí. Zklamání se pak může projevovat různými způsoby.

Destruktivní chování v manželství

Mezi hříšné, destruktivní chování patří:

1. Sekýrování a kritika

„Lepší je bydlet v pusté zemi nežli se svárlivou a hněvivou ženou“ (Př 21,19), což pochopitelně platí i na kritického manžela. Kritický postoj může pramenit z vlastních pocitů nedostatečnosti nebo z potřeby odvést pozornost od svého vlastního nepatřičného chování. (Například alkoholici jsou obvykle velmi kritičtí vůči svému partnerovi, který nepije. Svou kritičností se snaží „prokázat“, že ve svém destruktivním chování nejsou sami.)

Tváří v tvář kritickému jednání si můžeme uvědomit, proč nás Ježíš nabádal, abychom se nejprve zabývali svými vlastními prohřešky, než se budeme snažit druhým nějak pomoci s jejich nedostatky (Mt 7,1-5).

Kritika je nebezpečným zdrojem zklamání, když je používána s cílem odvést pozornost od našich vlastních pochybení.

2. Hněv

Nekontrolované výbuchy hněvu, často kvůli maličkostem, podrývají bezpečné prostředí v manželství. Neovládaný hněv ohrožuje každý vztah. Přísloví 22,24 uvádí: „Se vzteklounem se nespolčuj, nezůstávej s hněvivým člověkem.“ Pokud se ale hněvivost projeví až po svatbě, cítí se poškozený partner jako v pasti, když se snaží vyrovnávat se ztrátou svých iluzí.

3. Sebestřednost

Jakmile se věci vždy musí dít jen podle diktátu jednoho z manželů, je to v přímém protikladu s tím, co říká Bůh (Fp 2,1-4). Může to být velkým zklamáním pro ty, kteří očekávali, že v manželství budou mít po svém boku někoho, kdo jim bude projevovat svůj upřímný zájem.

4. Popuzující chování

Apoštol Pavel napsal, že láska „nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit“ (1K 13,5 ČEP). Jakmile dochází k necitlivému chování na veřejnosti či v soukromí, cítí se poškozený partner nemilován. Nepociťuje úctu, cítí se ohrožen. Jestliže s námi takto zachází náš „nejlepší přítel“, kam se pak máme utéci před svými nepřáteli?

5. Emočně nečestné jednání

Jeden z partnerů může popírat své pocity zklamání či marnosti. Domnívá se, že to dělá proto, aby svému partnerovi nepůsobil zbytečnou bolest. Skrytou pohnutkou však je chránit se před dalšími střety a bolestí. Snaha chránit sebe sama ale vede k nedostatku pravdivosti a lásky, takže pak jen vzniká odstup a chlad, což pak vede jen k hlubším pocitům beznaděje.

Ke ztrátě iluzí dochází v každém manželství. Tomu se prostě nelze vyhnout. Pokud někdo tvrdí, že se mu to nemůže stát, jen zavírá oči před skutečností. Zásadní v manželství je pak to, jak se těmto skutečnostem postavíme tváří v tvář.

Naplnění

Klíčovou otázkou je: „Co si máme počít, když se teď v našem manželství všechno tolik vyostřilo?“ Naprosto zásadní je plně se nasadit pro řešení daného problému. Pak lze záležitosti napravit.

Patrně víme, jaké to je žít se zklamáním a obavami. Manželství uvízlo na mrtvém bodě. Už se nikam neposouváme. Zároveň vidíme, že bouchat dveřmi nebo zavírat se ve svém pokoji také k ničemu nevede.

V takové chvíli je třeba si uvědomit, že vše ještě není ztraceno. Pořád je ještě naděje. Naše zklamání nás vlastně přivedlo na práh lásky a bezpečí, po němž tolik toužíme. Abychom tento práh mohli překročit, potřebujeme k tomu několik skutečností.

Zklamání v manželství nám mají pomáhat v tom, abychom jim čelili s Bohem

Nejedná se o snadný krok. Vždyť svůj slib jsme si dali právě před Bohem, jehož jsme také prosili o požehnání pro své manželství. A možná nám připadá, že Bůh nás v tom všem tak nějak nechal. Možná si klademe otázku: „A mělo by mě to překvapit? Vždyť Bůh dovolil, abych měl otce alkoholika a matku se sebevražednými sklony. Mělo by mě tedy nyní překvapovat, že Bůh nijak nezasáhl, aby mě zastavil, když jsem uvažoval o tomto obtížném manželství? Vždyť nevyslyšel mé modlitby. Nezměnil ani mou manželku, ani mi nijak nepomohl s mými pocity prázdnoty.“

Křesťanský poradce Dan Allender ve své knize Bold Love (Odvážná láska) píše: „Jedna sexuálně zneužívaná osoba mi jednou řekla: ‚Když Bůh nezasáhl, aby zastavil onoho násilníka, ztratil jakékoli právo po mně cokoli požadovat. Dluží mi toho hodně; já mu nedlužím nic.‘ Její slova jsou velmi strohá a neúprosná, přičemž si ale myslím, že se v nich odhaluje postoj srdce, které zápolí s Bohem. Prostě měla odvahu slovy vyjádřit svůj vnitřní boj, když se snaží pochopit Boží dobrotu, způsob, jak Bůh reaguje na bezpráví, i způsob, jak naplňuje královský zákon lásky“ (Bold Love, s. 70).

Naše manželství není podle našich představ a hněváme se kvůli tomu na Boha. Možná jej obviňujeme z toho, že nedodržel svůj slib a nedopřál nám manželské štěstí. Ale při svém zápolení nyní Boha alespoň začínáme brát vážně. A v tomto boji můžeme svou zkušenost porovnávat s příběhy dalších lidí, kteří byli Bohem nejprve zklamáni a až později v něm našli své naplnění.

Z Bible se dozvídáme o muži jménem Jób, který měl pocit, že Bůh je vůči němu nespravedlivý. Josef byl v nenávisti u svých bratrů, kteří jej prodali do otroctví, kde byl neprávem obviněn z pokusu o znásilnění manželky svého pána. V Bibli čteme o celém národu, který byl vyveden z egyptského otroctví. A tito lidé posléze došli k závěru, že Bůh je vyvedl do pustiny, jenom aby jim přivodil záhubu. Z Bible se dozvídáme o Ježíšovi, Synu Božím, který tu noc, kdy byl zrazen, úpěnlivě prosil Boha, aby jej zbavil nastávajícího utrpení. Bible nám opakovaně ukazuje lidi, kteří byli ve svém životě zklamáni Bohem.

A Bible nám zároveň opakovaně ukazuje, že právě zklamání může být onou branou k naplnění. Jób žil velmi dlouho a nakonec se jeho důvěra v Boha obnovila a dokonce prohloubila (Jób 42,1-6). Josef svým bratrům, kteří mu způsobili takovou újmu, mohl nakonec říci: „Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru“ (Gn 50,20). Izraelité opakovaně viděli, jak se jejich děsivé zkušenosti měnily v příležitosti, jak být svědky Boží moci a dobroty. Ježíš nakonec v Getsemanské zahradě Bohu vyznal: „Avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň“ (Lk 22,42).

Nikdo nezakusil takovou zradu, osamocení a utrpení jako Kristus. Nikdo nezakusil tak nespravedlivé zacházení jako on, když platil cenu za náš hřích. A přesto žil, zemřel a vstal z mrtvých, aby spolu s Jóbem, Josefem a dalšími zbožnými izraelskými muži a ženami ukázal, že Bůh se ve svém čase vždy prokáže jako dobrý, mocný a věrný vůči těm, kdo jsou ochotni mu projevovat svou víru až do konce. A totéž pro nás může vykonat i v našem manželství. Kristus nám na svém vlastním příkladu ukázal, že jsme nebyli stvořeni tak, abychom mohli nacházet úplné uspokojení v lidském vztahu. Ukázal, že jsme byli stvořeni tak, abychom své bezpečí a spokojenost nacházeli v Bohu, a že pouze když si tuto skutečnost uvědomíme, můžeme mít volnost projevovat si lásku a navzájem se sobě podřizovat.

Kristus nám svým příkladem pomáhá ještě v dalším ohledu.

Naším zdrojem pro naplnění v manželství má být náš vztah s Bohem

Kristovi následovníci mají dobré východisko, aby čelili problémům, které v jejich manželství vedly ke ztrátě iluzí. Biblický poradce Larry Crabb napsal: „Rozdíl mezi lidmi zbožnými a bezbožnými není v tom, že ti první nikdy neprožívají žádnou bolest a ti druzí ano nebo že ti první prožívají větší štěstí než ti druzí. Rozdíl spočívá v tom, jak lidé nakládají se svou bolestí. Buď jednají podle své přirozenosti: s pomocí své bolesti si ospravedlňují svou sebestřednost, skutečnost, že jim jde méně o druhé a více především o sebe; anebo jednají proti své přirozenosti: bolest je vede k tomu, aby se snažili druhé lépe chápat a dodávat jim povzbuzení, když se upínají k Bohu o pomoc, s rozhodnutím činit jeho vůli“ (Men And Women, s. 93).

Jakmile dojdeme k závěru, že naše blaho závisí na Bohu, a nikoli na našem partnerovi, začneme zakoušet Boží moc. Jakmile manžel věří tomu, že jeho vztah s Bohem je důležitější než vztah s manželkou, začne dostávat osobní ujištění, které nezáleží na reakcích jeho manželky. Začne ji milovat láskou, kterou našel v Kristu (Ef 5,25).

Jakmile manželka dojde k závěru, že její vztah s Kristem je důležitější než vztah s manželem, najde zdroj bezpečí a přijetí, který není závislý na tom, do jaké míry je její manžel schopen naplňovat její potřeby. Pak může začít přijímat svou roli manželky na základě přesvědčení, že podřízenost se správnou pohnutkou je vlastně způsobem, jak se podřizovat Kristu a jeho opatřením (Ef 5,22-24).

To ovšem neznamená, že zbožný manžel a manželka se stanou na sobě nezávislými. Proto je důležitá i následující skutečnost.

Naše závislost na Bohu se má stát základem pro naši láskyplnou vzájemnou závislost

Manžel a manželka, kteří si jasně uvědomují, jak jsou závislí na Bohu - kteří v Bohu nacházejí svou sílu i své uspokojení - nebudou přehnaně závislí na sobě navzájem. Ani nebudou požadovat nezdravou nezávislost, ani nebudou chtít získat ve vztahu dominantní postavení.

Bůh stvořil muže a ženu ke svém obrazu, jako jedinečné, zvlášť obdarované bytosti. Proto nemůžeme druhého okrádat o tuto jedinečnost danou Bohem. Když si však snoubenci říkají své „ano“, dávají tím veřejně najevo své rozhodnutí, že se ve svém celoživotním vztahu budou jeden druhému dávat.

Bible nám pomáhá k pochopení, jak manžel a manželka mají být jedním tělem, a přesto oba zůstat jedinečnou osobou, jak je Bůh stvořil. Bůh stvořil ženu, aby byla svému manželovi spolehlivou společnicí a pomocnicí. V knize Genesis se píše: „I řekl Hospodin Bůh: Není dobré, aby byl člověk samoten. Učiním mu pomoc jako jeho protějšek“ (2,18). V 31. kapitole knihy Přísloví je popisována iniciativní manželka, která právě takto jedná. A manžel její počínání schvaluje a plně podporuje.

Je zde tedy popisován vztah vzájemné závislosti manžela a manželky. Bůh dal manželce řadu darů, včetně podnikavosti. A manžel na ni očividně nežárlí ani jí nebrání, aby své dary používala. Nesnaží se ji předělat podle svého. Dá se předpokládat, že ji miluje právě takovou, jak ji Bůh stvořil. Tato manželka zase používá své dary způsobem, který vede k manželskému souladu a zároveň i úspěchu v jejím podnikání. Přitom prokazuje úctu svému manželovi jako svému daru od Boha.

Taková vzájemná závislost není ničím snadným pro generaci, kde se rozvod stal v podstatě epidemií. Ale manželka, která nachází svou jistotu u Boha a která je vedena správnými pohnutkami, přijímá s důvěrou tato slova Bible: „Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve; on je zachráncem těla. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům“ (Ef 5,22-23).

Tato vzájemná závislost se pak projevuje i v sexuální stránce. Písmo jasně uvádí, že manžel a manželka se mají plně těšit ze svých manželských důvěrností, mají je spolu plně sdílet a chránit. Bůh vložil do manželství dar sexuality, který má oběma přinášet trvalé potěšení a má být příležitostí pro obnovu jejich vztahu. Moudrý autor knihy Přísloví napsal manželům následující slova:

Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny. Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí? Ať patří tobě samému, a ne cizím spolu s tebou! Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí. Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně. (Př 5,15-19)

Manžel i manželka mají právo očekávat od sebe v manželství sexuální naplnění:

Muž ať plní své ženě, čím je povinen, a stejně i žena svému muži. Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena. (1K 7,3-4)

Pokud by jeden z partnerů chtěl na určitou dobu uvažovat o sexuální abstinenci, mělo by to být jedině po vzájemné domluvě a jen na krátkou dobu:

Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, abyste se uvolnili pro modlitbu, a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan. (1K 7,5)

Manžel a manželka tedy mají být na sobě v tomto ohledu naprosto závislí. Když se jeden druhému dáváme s láskou, působíme tím Bohu radost. Když však selháváme, nahráváme tím jen Satanovi.

Láskyplné jednání

Láska je pohnutkou a láska se také projevuje jednáním. Láska vedla Ježíše Krista k jednání: Obětoval za nás svůj život na kříži. A nyní je před námi úžasné společenství s Ježíšem v nebesích (Zj 19).

Pavel nabádá manžele, aby milovali své manželky (Ef 5,25). Starší ženy vyzývá, aby mladší ženy vedly k tomu, aby milovaly svého muže (Tt 2,4). V manželství, kde manželské sliby zůstávají nenaplněny, může láska způsobit velký obrat k lepšímu.

Tím se dostáváme k 1. Korintským, 13. kapitole. Tato kapitola o lásce je jistě nanejvýš vhodná pro manželství. Ve verších 4-8 je ukazováno, jaká je láska. Při čtení těchto veršů uvažujte o tom, jak je uplatnit ve svém manželství.

Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne.

Zkuste si tuto pasáž přečíst ještě jednou, ale nyní na místo výrazu láska vložte své jméno. A následně se zamyslete, zda právě takto jednáte se svou manželkou či manželem. Taková je tedy láska.

Lidé, kteří se z manželství těší 20, 40 či 50 let, se naučili, jak vycházet se svými rozdíly, které by jinak mohly vést ke zklamání nebo i k rozvodu. Nevstoupili do manželství jen kvůli manželství jako instituci, ale protože žijí ve vztahu, který oběma dává pocit naplnění, uspokojení, bezpečí a lásky. Zůstávají spolu mimo jiné i proto, že oba projevují ochotu o různých záležitostech otevřeně mluvit, nebojí se činit prospěšné kompromisy a své rozdílnosti řeší. Znázorněme si to.

Dejme tomu, že manželství uvízne na mrtvém bodě. Manželka úzkostně dbá o pořádek, ale manžel je přesný opak. Rozdíly je od sebe čím dál více oddalují. Ona jej neustále sekýruje, on se stahuje do mlčení.

Jak by se měla projevit láska? Měla by začít konkrétně jednat. Je třeba se snažit překonat svůj strach a danému problému se postavit. S láskou je pak možné začít komunikaci, která s Boží pomocí povede k řešení.

Ale jak na to? Jednou z možností je podívat se na daný problém očima svého partnera, snažit se záležitost vidět z jeho pohledu. Manžel si pak třeba uvědomí, že v manželce vyvolává velkou nejistotu, když věci nemají své místo. Manželka si zase třeba uvědomí, že košile pohozená přes křeslo ještě nemusí být zločinem. Jakmile změní svůj náhled, mohou měnit i své jednání.

Ano, bude to těžké. U hlubších manželských problémů, jako jsou výbuchy hněvu či emoční zneužívání, to bude vypadat jako nemožné. Ale za zásadou lásky stojí Bůh, který je láska (1J 4,7-8), a náš Spasitel, který nás naplňuje svou mocí.

V některých případech bude třeba využít biblického poradenství. Podstatné je, aby se láska začala projevovat, s důvěrou v Boha, tvůrce manželství.

Obraz a skutečnost manželství

Manželství je obrazem vztahu mezi Kristem a církví. Bible popisuje Ježíše jako ženicha a  církev jako jeho nevěstu. Církev sestává z lidí, kteří věří v Ježíše jako svého Spasitele. Loajalita, obětavá láska a věrnost manžela a manželky je obrazem vztahu mezi Kristem a církví. Zaslíbení tohoto „manželství“ se naplní, až se Kristus vrátí pro svou nevěstu.

A co vy? Jaký je váš vztah s Ježíšem Kristem? Patříte na základě své víry v něj k jeho nevěstě? Anebo při jeho příchodu budete ponecháni stranou, protože v Krista nevěříte?

Zaslíbení nebes se na nás vztahují na základě víry. Pokud uznáte, že jste hříšníci a že se nemůžete sami nijak spasit (Ř 3,23; Ef 2,8-9), a pokud budete věřit Ježíši Kristu jako svému Spasiteli, stanete se součástí jeho nevěsty. Ježíš přišel na zem, aby zde žil životem bez hříchu, který nikdo z nás žít nemůže. Svou smrtí na kříži zaplatil za vaše hříchy. A svým vzkříšením z mrtvých Bůh ukázal, že jeho oběť byla přijata a že za hřích bylo plně zaplaceno.

Na vás je nyní projevovat víru. „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3,16).

Dejte právě nyní najevo, že v Krista věříte. Bude se na vás vztahovat zaslíbení úžasného vztahu s Kristem a zároveň se budete moci těšit na život, který je nám zaslíben v nebesích.

Další publikace jsou na www.BiblickaKnihovna.cz.


O Publikaci

Název: Co máme očekávat od manželství?

Původně: What Is the Promise of Marriage? Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

Publikační řada: Discovery - Christian Living (Křesťanský život).

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2012.