Jak žít jako křesťan, 1. část: Přijměte ctnosti Krále

Jak žít jako křesťan, 1. část: Přijměte ctnosti Krále

  • Autor:
  • Anglický název: Kingdom Living, Part 1: Embracing the Virtues of the King
  • Vydáno: 2013
  • Pozn.: Ve spolupráci s www.didasko.cz.

Ke stažení:

Jak se dívat na životní skutečnosti z hlediska Božího království? Jak usilovat o základní ctnosti Božího království, jimiž jsou pravda, milost, láska, duch služby, sebeovládání, spravedlnost a pokora? Jaký je rozdíl mezi zásadami Božího království a zásadami tohoto světa?
In this excerpt of Eternity: Reclaiming A Passion For What Endures, author Joe Stowell explores seven compelling virtues that are reflected in the life of Christ. Discover how you can develop kingdom character and behaviors that display the fruit of the Spirit.

Jak žít jako křesťan, 1. část: Přijměte ctnosti Krále

Obsah:

Věčnost v našem srdci

Pohled z hlediska Božího království

Definice ctností podle Božího království

  1. Pravda
  2. Milost
  3. Láska
  4. Duch služby
  5. Sebeovládání
  6. Spravedlnost
  7. Pokora

Harmonie ctnostného života

Zásady Božího království vs. zásady tohoto světa - tabulka


Při úvahách o Božím království se můžeme dopustit dvou chyb. O Kristově vládě na zemi můžeme třeba smýšlet jen jako o čemsi v budoucnosti. Anebo na Kristovu autoritu, moc a vliv můžeme nahlížet jen s ohledem na přítomnost.

V následujícím výňatku z knihy Joea Stowella Eternity: Reclaiming A Passion For What Endures (Věčnost: Jak opět získat zanícení pro to, co trvá) se zaměříme na důležitost obou těchto náhledů. Podle biblické moudrosti potřebujeme pro zásadní osobní změnu brát velmi vážně nejen Kristovu vládu v budoucnosti, ale také v přítomnosti.

Mart De Haan

Věčnost v našem srdci

Paul Alzinger byl právě na vrcholu své kariéry hráče golfu, když se od svého lékaře dozvěděl, že má rakovinu. Do té chvíle na smrt nijak nepomýšlel. Žil natolik plně, že ani neměl čas se zastavit a uvažovat o konci života. Tato zpráva jej tedy zastihla naprosto nepřipraveného. Život se mu náhle naprosto změnil. Najednou mu jeho roční zisk ve výši 1,46 milionu dolarů z úspěšné účasti na golfových soutěžích připadal naprosto nepodstatný. V hlavě mu neustále zaznívala slova kaplana, kterého potkal v nemocnici: „Domníváme se, že jsme v zemi živých, kteří se odebírají do země mrtvých, zatímco ve skutečnosti jsme v zemi mrtvých, kteří se odebírají do země živých.“

Jakmile přijmeme skutečnost nadcházejícího světa, naprosto se tím změní vše v tomto světě. Naše hodnoty a priority se zásadně změní a protříbí. Peníze, věci, čas, přátelé, nepřátelé, rodina i samotný život - to vše najednou získá naprosto jinou hodnotu.

O tom, že věčnost je skutečností, se mohou vyjadřovat ti, kteří se již díky Kristu mohou upínat k věčnosti. A přesto i věřící, kteří se ve svém srdci upínají k nebesům, mnohdy svým životem ukazují, že nebe pro ně vlastně nijak zásadní není. Nechávají se zcela pohltit tyranizujícím diktátem přítomnosti.

Vlastně se nijak zvlášť neliší od běžného člověka kdekoli na ulici, který si nerušeně žije v rámci omezených hranic náhledu, že tímto životem vše končí. Takový člověk se zaměřuje na to, aby si zde užil co nejvíce bohatství a příjemných věcí. Kvalita života se měří nahromaděným majetkem, kariérou a postavením. V definici dobrého života nesmí chybět to nejlepší jídlo a vybrané víno, vzrušující zábava a co největší pohodlí. Úsilí o další a další zážitky nemá konce, a přesto pravé uspokojení takovému člověku stále uniká, protože tento svět v nás nakonec stejně zanechává pocit prázdnoty, nenaplnění a zoufalství. Jakmile si člověk zakrývá oči před věčností, musí celý svůj život vměstnat jen do toho, co má právě nyní, přičemž neustále zjišťuje, že vlastně nikdy nemá dost.

Proč tomu tak je? Protože jsme byli stvořeni k věčnosti. Byli jsme stvořeni k věčnému vztahu s Bohem, který nás učinil k tomu, abychom věčně prožívali hluboké uspokojení ze vztahu s ním. Ale následkem hříchu nevidíme tyto skutečnosti jasně, takže usilujeme o uspokojení svých tužeb jiným způsobem. Ale jsou to jen chabé, mdlé, prázdné pokusy na získání ztraceného ráje.

Byli jsme stvořeni k věčnému vztahu s Bohem, který nás učinil k tomu, abychom věčně prožívali hluboké uspokojení ze vztahu s ním.

Kristus nás však vykoupil a dal nám do srdce touhu po věčnosti. Díky Kristově milosti byly strženy hradby, které nám bránily v pohledu na věčnost. Zároveň máme již nyní vztah s Kristem, Králem věčnosti, který v nás skrze svého Ducha přebývá.

Pokud máte pocit, že vám něco uniká a že jste očekávali více, možná jste zanedbali své zaměření na nadcházející svět a na jeho Krále. Když aktivně přijmeme nadcházející svět, začneme konečně být schopni se vyrovnávat se svou zkušeností v tomto světě přítomném.

Pohled z hlediska Božího království

George Sweeting sloužil jako šestý prezident organizace Moody Bible Institute celých 16 let. Není třeba zdůrazňovat, že nebylo nijak snadné se ujmout tohoto úřadu po něm. Nejen, že byl vynikajícím vůdcem, ale také i jako typický prezident vypadal. Se svými bílými vlasy, laskavým pohledem, citlivým, ale zároveň odhodlaným zjevem vypadal jako samotný vzor prezidenta. A jeho vystupování na kazatelně bylo naprosto bezchybné, stejně tak i jeho jednání po vzoru Moodyho. Jeden z tamních pracovníků mi řekl, že G. Sweeting nikdy nikomu nezavdal příčinu, aby se cítil trapně. Jednoduše řečeno, G. Sweeting nejen dobře a náležitě vypadal, ale také se dobře projevoval a výborně prosazoval zájmy Krista, který jej do této služby povolal.

Podobně je to i s námi, když světu kolem nás svým jednáním předkládáme správný obraz toho, jak má vypadat Kristovo království, k němuž náležíme. Když se hlásíme ke spravedlnosti, která je jádrem tohoto království, musíme vědět, jak tuto spravedlnost konkrétně projevovat ve svém životě. Na jaké biblické cíle se máme zaměřovat? Jaké zrcadlo máme mít v nitru své duše?

Ve spravedlivém životě se bude pochopitelně zrcadlit ovoce Ducha. V Galatským 5,22-23 je výčet vlastností, jež zdobí poutníka, který se na své cestě životem zasazuje o spravedlnost. Mějme na mysli, že láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání jsou ovoce - jsou výsledkem procesu, kdy v plné podřízenosti chodíme s Duchem našeho Krále, který nás vždy vede ke spravedlivému chování, jež neodmyslitelně patří k „protokolu“ chování v rámci tohoto království.

Pavel ve svém listu Galatským staví tyto znaky do protikladu k panství temnoty, z níž jsme byli vysvobozeni. Mezi projevy této temnoty patří „cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci“ (Ga 5,19-21). Patrně není třeba nijak dokazovat, které z vlastností v tomto a předchozím odstavci jsou více žádoucí, i kdyby po tomto životě již nic dalšího nebylo.

Co je tedy jednotlivými prvky spravedlnosti, díky nimž v našem životě roste toto žádoucí ovoce království? Výraz spravedlnost
v sobě zahrnuje celé spektrum všeho, co je před Bohem správné, a to podle jeho měřítek. A proto si toto téma rozdělíme do tří částí, takže se zaměříme na spravedlivé zásady, spravedlivý náhledspravedlivé projevy.

V této publikaci se budeme zabývat zásadami. V navazující publikaci, Jak žít jako křesťan, 2. část: - Následujte příkladu Krále, se pak budeme zabývat i náhledem a projevy.

Pohled z hlediska Božího království

Podívejme se tedy na zásady Božího království. Tyto zásady vedou k životu v duchu Božího království, pokud se jimi necháme vést. Tyto zásady jsou více než jen „hodnoty“; představují Boží morální autoritu v našem životě. Jsou to ctnosti, které definují a určují život v souladu s Božím královstvím.

O ctnosti v tomto světě slýcháme jen málokdy. Při rozhovoru o zásadách, které určují naše chování, mluvíme o hodnotách. A je k tomu důvod. Naše kultura odmítá myšlenku na cokoli absolutního, takže nepřijímá žádnou jedinou, svrchovanou mravní autoritu. Lidé si pak vytvářejí svou vlastní strukturu hodnot. Soubor hodnot jednoho člověka je pak stejně platný jako hodnoty kohokoli jiného. Nic pak nemůže být ctností, protože ctnost má nevítanou příchuť čehosi mravně nadřazeného. Svět tímto způsobem vlastně pozbyl veškerou ctnost, protože odmítl Krista jako absolutní a konečnou mravní autoritu.

Stephen Covey ve své knize To nejdůležitější na první místo
(First Things First) uvádí, v čem spočívají slabé stránky hodnot:

Cenit si něčeho znamená považovat to za hodnotné, přičemž na hodnotách velice záleží. Hodnoty určují naše volby a jednání. Ale můžeme si cenit mnoha různých věcí - lásky, bezpečnosti, velkého domu, peněz v bance, postavení, uznání, slávy. Skutečnost, že si něčeho ceníme, ještě nutně neznamená, že to v našem životě povede ke kvalitním výsledkům. Jestliže námi ceněné skutečnosti jsou v rozporu s přírodními zákony, jež určují pokoj mysli a kvalitu života, budeme svůj život zakládat na iluzi, takže nás čeká nezdar. Nemůžeme totiž být sami sobě zákonem (s. 26).

Covey dále píše o důležitosti zásad a ctností: „To, co považujeme za hodnotné, nepovede v našem životě ke kvalitním výsledkům... pokud si neceníme zásad“ (s. 52).

William Bennett, někdejší americký ministr zdravotnictví, školství a sociálního zabezpečení, sestavil publikaci The Book of Virtues (Kniha ctností), aby společnost upozornil na ctnosti. Ve svém bestselleru poukazuje na rozdíl mezi hodnotami a ctnostmi: „Dnes mluvíme o hodnotách a o tom, jak je důležité je ‚mít‘, jako by to byly korálky navlečené na provázku nebo kuličky chované v pytlíku. Naproti tomu ctnosti nejsou něco, co vlastníme, ale ‚cosi, čím máme být‘“ (s. 14).

Historička Gertrude Himmelfarbová dodává, že „posun od ‚ctností‘ k ‚hodnotám‘ měl nešťastné důsledky“, včetně toho, že ctnost se nyní omezuje jen na „cudnost a manželskou věrnost“, ale jsou opomíjeny „klasické ctnosti, jako moudrost, spravedlnost, střídmost a odvaha, stejně jako křesťanské ctnosti, jako víra, naděje a dobročinnost“ (The De-Moralization of Society, 1994, s. 15).

Když vyšla kniha Williama Bennetta, šel jsem si ji ihned koupit do místního knihkupectví. Při placení u pokladny jsem naivně řekl: „To by mohl být i bestseller.“ Prodavač mě suše uzemnil: „Doufám, že ne.“ Silně mě to zarazilo, dokud mi nedošlo, že pomyšlení na ctnosti (absolutní mravní vodítka, která určují vlastnosti a chování) není tomuto světu jen čímsi zcela cizím, ale ani to není nijak vítáno.

Jako občané Božího království, kteří zde dočasně žijeme, se zasazujeme o absolutní hodnoty svého Krále a snažíme se tyto hodnoty následovat, a to uprostřed měnících se a často velmi rozporuplných hodnot ve světě kolem nás. Myšlení v duchu Božího království vyvyšuje věčné ctnosti a považuje je za největší úspěch, předmět obdivu a osobní ujištění. Stojí za povšimnutí, že ctnosti v duchu Božího království stojí nad jakoukoli osobní pověstí. Úcta a čest jsou totiž založeny na charakteru, a nikoli na postavení, moci či bohatství. Proto je mezi skutečnými křesťany projevována úcta i tomu nejchudšímu poutníkovi, který je bez jakéhokoli renomé, ale usilovně se snaží žít ctnostným způsobem života.

Naneštěstí se mnozí z nás rozhodli usilovat o čest podle pozemských hodnot, takže jejich cílem bylo postavení, vliv a moc. Někteří lidé vidí moc spíše v určitém postavení, a nikoli v čistotě, a výkonnost staví nad zbožnost. Když však přijmeme ctnosti Božího království jako nevznešenější prvek naší pouti životem, pak se začneme zaměřovat na záležitosti a vlastnosti v duchu Božího království, a nikoli na své pozemské postavení.

Jaké ctnosti tedy vedou ke spravedlnosti podle Božího náhledu? Kodex a chování podle Božího náhledu je určován Kristem, a proto se musíme zaměřovat na zásady a ctnosti, které prosazoval Kristus. Bůh nám v podobě člověka, v osobě Ježíše Krista, ukázal, co by Král dělal, pokud by byl na zemi. Z toho pak vidíme samotnou podstatu chování v souladu se zájmy Božího království. Kristus je viditelným článkem, pokud jde o podstatu charakteru, který přetrvá na věčnost. Kristova mravní autorita v jeho osobním životě i ve vztazích k druhým nám dává jasný pohled na ctnosti, o něž máme ve svém životě usilovat.

Definice ctností podle Božího království

Na Kristově životě si můžeme povšimnout nejméně sedmi ctností. Nejlépe je pochopíme v kontrastu s jejich protiklady. Jedná se o pravdu v protikladu k toleranci; milost
v protikladu k chamtivosti; lásku v protikladu k sebestřednosti; ducha služby v protikladu ke snaze o vyvyšování sebe sama; sebeovládání v protikladu ke smyslnosti; spravedlnost v protikladu k útlaku; pokoru v protikladu k povýšenosti. Těchto sedm ctností utváří charakter člověka Božího království a dává jeho životu jedinečné nasměrování. Podívejme se nyní na tyto ctnosti blíže.

1. Pravda

V tomto pomíjivém světě je nepochybně za zásadní hodnotu považována tolerance. Ve společnosti není žádná mravní autorita, která by určovala absolutní měřítka, takže vše je pak legitimní, pokud tím druhé osobě není způsobena nějaká újma. Filozofové došli ve své „osvícenosti“ k názoru, že vlastně žádné skutečné dobro ani zlo neexistuje, a proto musíme tolerovat vše, máme-li být opravdu moderní. Proto je také projevována plná tolerance hnutí za svobodu homosexuálů, bezbřehým sexuálním projevům, potratům a dalším hříšným aktivitám. Proto mohou být také různé světské filozofie nadále vynášeny jako platné, přestože vedou k velmi žalostným výsledkům. Jsme sice vybízeni k hledání pravdy, ale zakusíme pronásledování, jakmile dáme najevo, že jsme ji našli.

A přesto se opravdoví věřící nechávají ve svém životě utvářet pravdou. Tím se nevyhnutelně dostávají do konfliktu se světem, z něhož byli osvobozeni. Pravda je totiž již ze své podstaty netolerantní. Pakliže existuje pravda, existuje i omyl. Je-li něco správně, pak je i něco nesprávně. Věřící člověk, který se zasazuje o pravdu, bude projevovat toleranci vůči chybujícím lidem, ale nebude tolerovat samotnou chybu. Pravda stojí nade všemi dalšími zásadami spravedlnosti. Princip není v tom, že bychom arogantně a svévolně tvrdili, že známe pravdu, ale že máme Krále, který je samotnou svou podstatou pravda. Když byl Ježíš na zemi, bylo naprosto zřejmé, že byl „plný milosti a pravdy“ (J 1,14) a že se v jeho pravdivosti odrážela sláva jeho Otce.

Proto pravdu vítáme a chceme podle ní žít. Zdrojem pravdy je autoritativní Slovo Boží, které nám dává pevné závěry, jež jsou pravdivé i bez ohledu na popírání ze strany současné společnosti. Jsme lidmi, kteří mohou sebevědomě a s láskou říkat pravdu. Chceme dostát svému slovu a svým závazkům. Odmítáme lhát, podvádět, klamat a jakkoli pravdu zlehčovat, ať svým jednáním či postojem. Jako lidé pravdy se chceme vyznačovat zásadovostí, spolehlivostí. Chceme jednat transparentně. Zasazujeme se o věci spravedlivé, stojíme za utlačovanými a chceme pomáhat obětem. Chceme být pravdiví vůči Bohu, a to svými slovy, jednáním, myšlením i postoji.

Bůh je pravda. Vše, co říká a koná, je pravda. Můžeme se na to naprosto spolehnout. Je pravdivý vůči sobě, svému slovu, lidu, slibům a zaslíbením, je pravdivý vůči celé své podstatě. V jeho vládě není žádný omyl, pokrytectví, nevěrnost, nespravedlnost, podvod. Jeho království je charakteristické pravdou - a proto o tuto ctnost usilují opravdoví věřící.

2. Milost

Vedle pravdy vidíme u našeho Krále další ctnost: milost. Apoštol Jan uvádí, že Kristus byl „plný milosti“ (J 1,14). Pravda je konečná a pevná, a milost člověku umožňuje, aby v pravdě plně využíval svůj potenciál. Milost nám umožňuje se po selhání znovu vzchopit. V Satanově říši jsou vynášeni ti, kteří mají moc sami sebe prosazovat bez ohledu na to, jak bezohlední jsou vůči druhým. Milost zaměřuje naši moc k tomu, abychom druhým pomáhali v tom, aby překonávali překážky a byli úspěšní. Milost je dokonalou společnicí pravdy. Je pomocí na cestě životem podle pravdy.

V tomto světě se slabí lidé snadno stávají oběťmi, jsou znevažováni a odsouváni stranou. Milost ale dává slabým lidem povzbuzení a dodává jim sílu. Milost se dostává i nepřátelům. Milost odpouští a umožňuje obnovu. Milost vede ke sdílení zdrojů, jimiž se naplňují různé potřeby. Milost trpělivě druhé vede. Milost naslouchá, projevuje pochopení a šíří lásku. Milost vstupuje do nebezpečí. Milost vidí spíše možnosti než problémy.

Kde bychom dnes byli, pokud by náš život nebyl podporován milostí Krále, který s námi k našemu věčnému prospěchu sdílí svou moc a své zdroje? Jeho úžasná milost je královskou ctností, věčnou ctností, z níž mají prospěch všichni, jichž se tato milost dotkne.

Farizeové předvedli ženu obviněnou z cizoložství před Ježíše s úmyslem veřejně jej znemožnit. Ale Kristus farizeům žádnou odpověď neposkytl, jen dvakrát cosi prstem načrtl do písku. Možná tím napodobil Boha Izraele, který díky své milosti vůči lidu, který proti němu hřešil, dvakrát zapsal svým prstem desky se zákonem. Farizeům to mělo být připomínkou Boží milosti. A obviněné ženě nabídl Ježíš svou milost i pravdu: „Jdi a od této chvíle již nehřeš“ (J 8,11).

Sbor Nations Ford Community Church v Charlotte v Severní Karolíně našel to správné místo k rozšíření svého sboru a rozvoji své služby Bohu. Jednalo se o prázdnou modlitebnu na okraji někdejší průmyslové části města. Nedaleko modlitebny ale bydlel vlivný vůdce Kukluxklanu a řada dalších členů této sekty. Představa, že by sbor měl být právě v této části města, se setkala s velkým odporem mezi místními obyvateli, zvláště s ohledem na skutečnost, že ve sboru byla v té době celá řada věřících tmavé pleti a Afroameričanů.

Pastor Phil Davis mohl pro svůj sbor zajistit záruky bezpečí ze strany policie. Nebo mohl požádat místní list Charlotte Observer, aby na problematiku náležitým způsobem upozornil. Dokonce mohl požadovat ochranu práv a vyžádat si pomoc ze strany ministerstva spravedlnosti. Anebo se tento sbor mohl stáhnout do ulity sebelítosti a zahořklosti vůči nepřátelům ve svém okolí a považovat vše jen za další projev rasismu, který během historie vedl k útisku velkého počtu lidí.

Členové tohoto sboru však udělali cosi mnohem účinnějšího. Dali jasně najevo, co pro ně znamená život s Kristem. Uvědomili si, že mnozí lidé v oblasti této modlitebny se potýkají s chudobou a nezaměstnaností, některým hrozily i exekuce jejich majetku, a proto se věřící rozhodli těmto lidem pomáhat svou službou. Někteří členové sboru byli právníci, lékaři, zdravotní sestry a finanční poradci. Otevřeli si zvláštní kontaktní místo, kde lidem v této oblasti začali poskytovat právní a finanční poradenství, lékařské a další služby. Podnikatelé a živnostníci zde nabídli práci nezaměstnaným. Tyto projevy milosti začaly blahodárně působit již po velmi krátké době. Odpor vůči sboru zmizel a místním lidem se zde otevřely dveře nejen do tohoto sboru, ale především dveře k evangeliu Ježíše Krista.

Od roku 1987 se tento sbor rozrostl z původních 11 na 3000 členů. Sbor v rámci své komunity používá 30 misií zaměřených na pomoc v různých oblastech. Z tohoto sboru postupně na dalších místech vznikly další tři nové svory. Původní odpor v této oblasti úplně roztál právě díky moci milosti, která zde lidem také otevřela cestu ke spáse.

Phil Davis a členové jeho sboru se na své pouti životem usilovně snaží uplatňovat zásady Božího království. Když v oblasti svého sboru dávali lidem najevo Boží milosti, vlastně jim poukazovali na úsvit nového dne, na věčnost plnou milosti.

3. Láska

Kristus lidem projevuje bezpodmínečnou lásku, která přesahuje bariéry etnické, mravní, společenské, ekonomické i jakékoli další. Ježíš projevoval lásku výběrčím daní a hříšníkům, bohatým i chudým, farizeům i nevěstkám. Kristus je láska. Láska je jeho samotnou podstatou, je jeho nedílnou součástí. Jak tedy projevovat lásku?

Máme-li projevovat skutečnou lásku, musíme na základě své volby vycházet druhým vstříc a dávat se jim k dispozici - bez ohledu na to, zda nám to dělá dobře, zda je nám dotyčný člověk příjemný či zda si to zasluhuje. Kristus nám přikazuje, abychom milovali nejprve jeho (abychom se mu cele dávali) a pak abychom milovali svého bližního jako sebe sama. Když budeme postupovat tímto způsobem, můžeme pak zjistit, nakolik milujeme Boha - z toho, jak zacházíme s lidmi kolem sebe (Mt 22,34-40).

V protikladu k lásce nestojí v tomto světě nenávist, ale sebestřednost. Ve světě, kde lidé mají na mysli především své vlastní zájmy a kde jsou všemožně povzbuzováni, aby zájmy a potřeby druhých přehlíželi, se autentický křesťan na své pouti životem usilovně snaží proti své sebestřednosti bojovat a chce být pro druhé požehnáním.

Tlak ze strany druhých, kteří se domáhají svých práv a lpí na nich, může pro nás být velkou výzvou, protože svět se nás vlastně snaží směrovat k tomu, abychom si šli za svými zájmy a abychom strhávali pozornost na sebe. Ale podle „protokolu“ Božího království je za ctnost považována láska. A ve světě, kde nás sebestřednost vehnala do trýznivé izolace v děsivém ghettu, v němž zůstáváme jen sami se sebou, kde následkem své sebestřednosti vlastně nakonec zůstáváme osamoceni a bez jakéhokoli naplnění a kde naše srdce neustále hladoví po skutečné lásce, působí skutečná láska jako zář jasného světla, jež proniká do života lidí, kteří dychtí po světle toho nejvyššího Krále, Pána Ježíše Krista.

Lásku, která patří ke ctnostem Božího království, je třeba zaměřovat na Boha a svého bližního (Lk 10,27), na spoluvěřící v Kristu (J 13,34-35), na svou manželku či manžela (Ef 5,25), na věřící ve sboru (J 21,15-17 ) a dokonce i na naše nepřátele (Mt 5,43-48).

Buster Soaries, pastor sboru First Baptist Church v Somersetu v New Jersey se usilovně snaží projevovat lásku i svým nepřátelům. Několik let před jeho obrácením jej uneslo pět drogových dealerů, kteří jej chtěli zabít. Odvezli jej za město, kde mu přikázali vystoupit z auta. Již se jej chystali zastřelit, když si jeden z nich všiml policejního auta, které parkovalo na nedaleké silnici. Z obavy, že střelbu by mohla policie slyšet, přikázali Busterovi opět nastoupit do auta. Po dalších pěti hodinách dostali únosci od vůdce svého gangu příkaz, že mají nechat Bustera jít. Neopomněli mu ale zdůraznit, že ho ještě dostanou.

Buster měl tedy jasný důvod se těchto mužů bát a také je nenávidět. Byli to skuteční nepřátelé! V té době ještě nebyl věřící, a proto se rozhodl, že se jim ve vhodnou chvíli pomstí. Byla to docela pochopitelná reakce - tedy dokud se nesetkal s Kristem, který jej vedl k tomu, jak žít podle jedinečných zásad Božího království.

Po několika letech byl Buster na velké akci v Madison Square Garden, kam přišlo přes 20 000 účastníků. A najednou před sebou viděl jednoho z mužů, který mu kdysi u hlavy držel revolver. Okamžitě se v něm vzedmula nenávist a touha po pomstě. Ale zároveň s tím vnímal, jak mu Duch svatý klade na srdce, aby vůči svému nepříteli jednal na základě zásad Božího království. Má usilovat o pomstu? Má nyní využít této příležitosti a vyrovnat si účty? Anebo má tuto chvíli využít k tomu, aby jednal v duchu Kristovy lásky?

Buster k svému „nepříteli“ přistoupil a k jeho překvapení jej objal, řekl mu, že jej miluje a že mu rád pomůže, pokud by to v nějakém ohledu potřeboval. Buster říká: „Ten muž z toho na místě téměř zkolaboval.“

A Král se radoval z věrnosti svého služebníka, když Kristova láska pronikla skrz hustou temnotu zla do srdce tohoto člověka.

4. Duch služby

Čtvrtou ctností těch, kteří na své pouti životem chtějí jednat v duchu zásad Božího království, je duch služby. Je úžasné si uvědomit, že Kristus přišel na zem, aby zde sloužil. Byl skutečným služebníkem. A své učedníky vybízel, aby druhým sloužili, což je v naprostém protikladu k tomu, jak jsou lidé v tomto světě posedlí úsilím o vlastní významnost.

Učedníci ale raději rozebírali, kdo z nich bude mít v Božím království největší postavení. A proto sám Král vzal ručník a umyl jim nohy, čímž jim vlastním příkladem ukázal důležitost služby. A když se matka Jakuba a Jana u Ježíše za své syny přimlouvala, aby mohli v jeho království sedět po jeho levici, Ježíš jí odpověděl: „Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. 28 Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mt 20,25-28).

Apoštol Pavel poukazoval na příklad našeho Krále následovně:

Nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých. Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži (Fp 2,3-8).

Úspěch se podle zásad Božího království měří službou druhým. Král svou pochvalu nakonec udělí ‚služebníkům dobrým a věrným‘ (Mt 25,21 ČEP).

Křesťanské hnutí Promise Keepers (věřící dodržující sliby), v jehož rámci se věřící usilovně snaží žít podle biblických zásad, je natolik úspěšné, že si získalo i pozornost tisku. Je totiž naprosto zřejmé, že nasazení věřících v rámci hnutí Promise Keepers pro lásku k Bohu a pro rodinné hodnoty je v přímém kontrastu k tomu, co vidíme ve světě. O hnutí pojednával i televizní dokument, v jehož závěru byl rozhovor s jedním členem hnutí Promise Keepers. V rozhovoru mimo jiné také řekl, že je ve své rodině hlavou, ale také zároveň služebníkem své manželky.

Po dokumentu následovala diskuze. Jeden z diskutujících se vyjádřil: „Zaujalo mě, že se ten muž považuje za služebníka své manželky. Není to vlastně anomálie, když je někdo hlavou a zároveň služebníkem?“

Jistě to jako anomálie vypadá - pokud se na to díváme jen z pohledu tohoto světa. Ale pokud znáte Krista, dobře víte, že byl hlavou a zároveň i služebníkem. A my jej máme napodobovat, podobně jako onen věřící z hnutí Promise Keepers.

5. Sebeovládání

Jak si ještě ukážeme, tento svět působí na „žádost těla, žádost očí a prázdnou chloubu života“ (1J 2,16). Ve všech těchto oblastech se necháváme svými smysly a pudy snadno zavést na scestí. Smysly a pudy jsou ovšem velmi důležité. Bez nich bychom nechtěli jíst, rozmnožovat se, mít vztahy s dalšími ani bychom neusilovali o úspěch ve své práci. Nežili bychom, pouze bychom přežívali.

Problém tedy není v našich smyslech a pudech, ale v tom, že nás svět vede k tomu, abychom je používali ke svému vlastnímu sobeckému potěšení a zisku, bez ohledu na jejich původní účel. Skuteční věřící se proto nenechávají ovládat svými pudy, ale podřizují je vládě svého Krále, který je pak vede k tomu, aby k jeho slávě ve svém životě nesli ovoce Božího království. Mimořádnou odměnou je nám pak pocit uspokojení a radosti bez pocitů viny a ničivého úpadku, k němuž dochází, když se lidé ve světě sobecky zaměřují na sebe.

Náš Král tuto ctnost sebeovládání projevil například tváří v tvář knížeti temnoty, který jej pokoušel v pustině, když byl po čtyřicetidenním půstu velmi zesláblý (Mt 4,1-11). Satan Ježíše pokoušel pokrmem, nabízel mu postavení, moc a proslulost. Ale Kristus chtěl být pod vyšší mravní autoritou, a proto Satanovi odpovídal pomocí Božího slova, proto se vzepřel Satanovi, aby mohl stát na straně cti a slávy svého Otce.

Proto je na místě položit si otázky: Jaké autoritě se skutečně podřizuji? Jakou mravní autoritu svým způsobem života uznávám? Vůči komu budu loajální, bez ohledu na své touhy a různé podněty? Bude to nakonec ničemný kníže tohoto světa, anebo jasné Slovo Boží, které nám dává směr a je nám ochranou na naší cestě za naším Králem?

Ctnost v podobě sebeovládání je jasným projevem Božího království a stojí v přímém protikladu k obřímu tlaku směrem ke smyslnosti tohoto světa. Na každém kroku je podnikán útok na naše smysly. Ale skuteční věřící dávají své smysly pod vládu Ducha svatého, když se chtějí řídit spravedlivými měřítky Slova Božího. Kristus odolal všem svodům i podnětům ze strany svých smyslů a stal se naším Veleknězem, který je schopen nás plně chápat a soucítit s námi, když jsme vystaveni pokušením. Kristus k nám má velmi blízko, dává nám svou milost, moc a sílu, takže jako věřící můžeme žít úspěšně (Žd 4,14-16). Když se mu poddáme, začneme směřovat k vnitřní i vnější čistotě, na níž je patrná spravedlnost Božího království.

Tento svět nás povzbuzuje, abychom měli navrch ve vztazích, určovali si své bohatství, moc i svůj životní úděl. Ale pokud nám jde o ctnost, nejde o to, co my sami řídíme či ovládáme, ale co ovládá nás. Pokud se necháváme ovládat svými pudy, různými podněty a svým okolím, jsme ve své podstatě zaměřeni na věci pozemské. Pokud se necháváme ovládat Božím slovem a Božím Duchem, projevujeme se jako zastánci Božího království.

6. Spravedlnost

Spravedlnost v souladu se zásadami Božího království stojí v přímém protikladu k nehoráznému útlaku a proradnosti, která je nyní všude tak rozšířená. Máme-li jen tento svět se vším, co je v něm, uděláme vše pro to, abychom se zde maximálně prosazovali a získávali si moc a postavení, i když to bude na úkor jiných. Slabší lidé ve společnosti, kteří nemají takové štěstí, se pak stávají jen pouhými pěšáky, které lze snadno využít ke svému prospěchu a pak se jich jako nepotřebných zbavit.

Takový útlak je ale v celém Písmu jednoznačně odsuzován. Bůh se jasně distancoval od Izraelitů, kteří sice důsledně prováděli své náboženské obřady, ale zcela přehlíželi útlak ve svém národě. V 58. kapitole Izajáše se Izrael dovolává Boha, na což Bůh odpovídá:

Jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla. Poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem. Budeš jako zavlažovaná zahrada a jako vodní zdroj, jehož voda nebude vysychat. (Iz 58,9-11)

Je zvláštní, že jako věřící zůstáváme zticha, pokud jde o útlak a utlačující systémy tohoto světa. Jen málo hlasů protestuje proti rasistickým strukturám, které určitým osobám upírají úctu, právo i moc kvůli jejich barvě pleti či národnostnímu původu. Mezi nehoráznou nespravedlnost patří otroctví, apartheid a etnické čistky.

Jednou Rosa Parksová, Afroameričanka středního věku, v Montgomery v Alabamě odmítla postoupit v autobuse své sedadlo mladému bílému muži. Mnozí nyní Rosu Parksovou považují za matku hnutí za občanská práva a její jednání považují za projev odvahy. Ale Rosa takto jednala na základě své křesťanské víry.

„Měla jsem vědomí, že Pán mi dá sílu potřebnou snést vše, co bylo přede mnou,“ řekla Rosa. „Bylo na čase, aby se už k celé záležitosti někdo postavil - anebo, jako v mém případě, aby zůstal sedět. Prostě jsem odmítla se ze svého místa zvednout.“

Skuteční věřící tedy musí projevovat ochotu postavit se za to, co je správné a spravedlivé (anebo kvůli tomu třeba zůstat sedět). Nebudeme kvůli svému vlastnímu zisku druhé (a možná slabší lidi) utlačovat, využívat je, odírat ani okrádat. Ve skutečnosti nás Boží milost povede k tomu, abychom je chránili. Nejen že s druhými jednáme spravedlivě, ale také se ozveme proti nespravedlnosti a snažíme se stavět proti ničemnosti, aby utlačovaní lidé mohli zakoušet svobodu. A také se snažíme dělit o svůj chléb s hladovějícími.

Kristus, náš Král, se často se spravedlností zastával lidí utlačovaných, což je například dobře vidět v tom, když vyčistil chrám (Mk 11,15-17). Mnozí se domnívali, že přečin spočíval v prodávání věcí v chrámu (a následkem toho někteří došli k závěru, že bychom v modlitebně nikdy neměli nic prodávat, a už vůbec ne v neděli). Ale skutečný problém se týkal prodeje zvířat a směnárenské činnosti, což se v chrámu provádělo jako služba poutníkům, kteří přicházeli do Jeruzaléma z daleka. Na takovou cestu si prostě nemohli s sebou vzít obětní zvířata. A přečin těchto nenasytných obchodníků spočíval v tom, že si účtovali naprosto nehorázné částky s vědomím, že příchozím nezbude než požadovanou sumu prostě zaplatit. Tito obchodníci tedy provozovali podnikání založené na útlaku. Aby si poutník mohl zakoupit například hrdličku, musel si k tomu nejprve za přemrštěný kurz směnit své peníze za peníze používané v chrámu a následně zakoupit obětní zvíře za několikanásobek obvyklé ceny. A z popisu v Bibli je patrné, že zisk z toho všeho plynul i tehdejším náboženským vůdcům. Proto Kristus nazval tyto prodejce zloději. Kvůli svému zisku se vůbec nerozpakovali nespravedlivě odírat bezmocné poutníky.

Patrně neexistuje nehoráznější podvod, než když někdo ke svým cílům zneužívá naši touhu sloužit Bohu. Kristus řekl: „Což není napsáno: ‚Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy?‘ Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů“ (Mk 11,17). Nespravedlnost ve jménu spravedlivého Boha je skutečně velice závažným přečinem.

Zatímco jsme byli utlačováni ve svém hříchu a beznadějně odsouzeni proradností tohoto světa temnoty, stal se náš Král naším zastáncem na kříži. Kříž je tedy symbolem spravedlnosti; na kříži byla zaplacena cena za hřích a utlačovaní byli osvobozeni pro věčnost. Právo je tedy samotným základem Božího spravedlivého království. Toto království se zastává pravdy, dostává moc z milosti, pohnutkou je zde láska, motorem je duch služby, přičemž vše řídí Duch svatý. Spravedlností se tak završují všechny ctnosti, pokud jde o Boží království. A všechny tyto ctnosti se setkávají na kříži.

Vynikajícím příkladem úsilí o spravedlnost ve jménu Boha je William Wilberforce. Již jako mladý muž si získával jméno v britské politice a stal se jedním z nejmladších členů Parlamentu. Nebyl sice velkého vzrůstu a nevypadal příliš zdravě, ale svými proslovy dokázal lidi vyburcovat. Stal se blízkým přítelem premiéra Williama Pita. Dokonce se říkalo, že sám Wilberforce se jednou stane premiérem.

Williama Wilberforceho ale nenechávala na pokoji skutečnost, že Británie byla jednou z hlavních zemí, které stály za obchodem s otroky. Tento obchod posiloval již tak velmi bohaté anglické obchodníky, kteří měli velký vliv v politice. Wilberforce si tedy musel být vědom, že bojovat za zrušení obchodu s otroky v Anglii bylo politickou sebevraždou. Ale jako skutečný občan Božího království kladl ctnosti tohoto království nad svůj osobní zisk a zasvětil svůj život úsilí o to, aby byl obchod s otroky v Británii zrušen. Podařilo se mu to až po mnohaletém úsilí. Premiérem se nikdy nestal, ale jeho jméno je dnes mnohem významnější než jména všech ministrů z jeho doby. Celému světu jasně ukázal, že existují ctnosti, které jsou vysoko nad mocí, proslulostí, bohatstvím a pozemským uznáním. Byl obdivuhodným reprezentantem Božího království.

7. Pokora

Sedmou zásadou je pokora v protikladu k pyšnému sebevyvyšování. Náš Pán a Král nám tuto ctnost opět ukázal tím nejlepším způsobem, i když jestliže někdo pokoru nepotřebuje, je to zcela jistě Ježíš. Pán slávy, Stvořitel celého vesmíru, se pokořil a dokonale naplnil plán svého Otce.

Povšimněme si, že tato ctnost je otázkou volby, nikoli daným stavem. Často se totiž na pokoru díváme jako na sklon takto se projevovat. Jsme-li spíše tiší, nenároční, skromní, povolní a obětaví, budou nás mnozí považovat za pokorné. Někteří lidé, kteří projevují tento druh pokory, jsou pak i na svou pokoru hrdí. A přitom je možné vystupovat odvážně, neohroženě, jasně a účinně a projevovat skutečnou pokoru. Vždyť právě takto se projevoval náš Král.

Skutečná pokora se týká dvou základních voleb, které činíme. Za prvé, na základě své volby dáváme najevo, že co jsme a co konáme, je možné jen díky tomu, že náš úspěch nám již zaručil Někdo jiný. Pravá pokora tedy připisuje uznání Tomu, kdo je nad námi, protože bez jeho zaopatření bychom nemohli dělat nic. Za druhé, na základě své volby se rozhodujeme žít v pokoře a podrobit svou vůli vyšší mravní autoritě. Jednoduše řečeno, skutečně pokorní lidé projevují poslušnost nejen v oblasti různých možností, mezi nimiž si volí, ale i v tom, že přijímají skutečnosti ve svém životě a svůj životní úděl podle toho, jak to dle svého záměru a své svrchovanosti určuje naše Nejvyšší autorita.

Kristus vždy konal vše ke slávě svého Otce v nebesích. V 9. kapitole Janova evangelia čteme, jak Ježíš při uzdravování slepého žebráka vysvětlil, že se tento muž narodil slepý, protože „se na něm [mají] zjevit Boží skutky“ (v. 3). Ježíš mohl být v pokušení tímto zázrakem strhnout pozornost na sebe a oslavit se, ale místo toho veškerou pozornost zaměřil na moc Boha Otce. Kristus se vzdal své nebeské slávy a přišel na zem, kde zažil odmítání, posměch a odsouzení, aby jeho Otec mohl být oslaven díky spáse těch, které si Satan držel do té doby ve své říši temnoty. Ztráta této osobní slávy byla pro Krista tak velká, že se ve své velekněžské modlitbě modlil: „Otče, oslav mne u sebe svou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět“ (J 17,5).

Náš Král projevoval pravou pokoru nejen tím, že vzdával slávu svému Otci a přijal svůj úkol na této zemi, ale také byl ochoten projevovat svému Otci poslušnost až na kříž. Pavel zdůraznil tuto stránku skutečné pokory, když napsal, že Kristus „se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži“ (Fp 2,8 ČEP).

Jak tedy pohlížet na povyšování? V tomto světě se lidé mohou povyšovat a pyšně prosazovat sami sebe. Naproti tomu v Božím království budou lidé vyvýšeni v Božím čase a Božím způsobem. Pavel ve 2. kapitole listu Filipským nejprve uvádí, že Kristus se ponížil, ale pak čtenáře ujišťuje, že Bůh Otec svého Syna nakonec povýší. Petr nás vybízí: „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v příhodný čas. Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží“ (1Pt 5,6-7). Je zajímavé, že to napsal těsně před velmi známým veršem o našem protivníkovi, ďáblu, který „obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“ (v. 8). Z následujících veršů je zřejmé, že adresáti tohoto listu zakoušeli utrpení a pronásledování. A Petr je vybízí k obezřetnosti, aby se ze svého soužení nesnažili vymanit kvůli sobě samým, ale aby s pokorou usilovali o to, aby i v takové situaci byli Bohu užiteční.

Skutečná pokora, poslušný život k Boží slávě a s ohledem na zájmy Božího království, se pak projevuje v našem chování, když se naše postoje a reakce řídí tím, co je skutečně spravedlivé. Žijeme ke slávě spravedlivého Boha a řídíme se normami Toho, který nás směřuje jedině k tomu, co je skutečně spravedlivé.

Harmonie ctnostného života

Výše uvedených sedm ctností se spojuje do nádherné harmonie. Tyto ctnosti totiž málokdy stojí jen samy o sobě či nezávisle na dalších ctnostech. Láska podněcuje k milosti, spravedlnosti a duchu služby. Má-li se spravedlnost vyvarovat chladnosti a tvrdosti, vyžaduje si pravdu, milost, pokoru a lásku. Má-li se sebeovládání vyvarovat pýchy a nadřazenosti, vyžaduje si pravdu a pokoru. Všechny tyto ctnosti pak vedou ke spravedlivému způsobu života, protože jsou neochvějně zakořeněny v Kristu, který je jejich nejlepším příkladem.

S pomocí těchto ctností tedy skuteční věřící dělají svá každodenní rozhodnutí. Tyto ctnosti jsou základem pro naši věčnou budoucnost. Jsou klíčem ke křesťanské osobnosti, přičemž nás zároveň účinně chrání před pozemskými hodnotami, které působí rozkladně, pokud jde o vztahy, stabilitu a spokojenost.

Podívejte se, jaký kontrast je mezi zásadami Božího království a zásadami tohoto světa.

Kontrast mezi zásadami Božího království a zásadami tohoto světa

Křesťanská ctnost

Charakteristika

Pozemské hodnoty

Důsledky

PRAVDA

  • Staví se proti falešnosti a hříchu.
  • Zasazuje se o absolutní biblická měřítka.
  • Projevuje otevřenost.
  • Zastává pevné přesvědčení o pravdě.

TOLERANCE

  • Projevuje toleranci vůči falešnosti a hříchu.
  • Zastává pragmatismus.
  • Projevuje uzavřenost.
  • Projevuje váhavost.

MILOST

  • Pomáhá druhým k úspěchu; zmocňuje je, dává jim potřebné zdroje.
  • Je štědrá.
  • Je milosrdná.
  • Odpouští.

CHAMTIVOST

  • Moc a zdroje používá k osobnímu zisku, na úkor druhých.
  • Je bezohledná.
  • Je pomstychtivá.

LÁSKA

  • Láskyplně se o druhé zajímá.
  • Je soucitná.
  • Sdílí prostředky a zdroje.
  • Je obětavá a trpělivá.

SEBESTŘEDNOST

  • Stará se jen o sebe.
  • Není soucitná.
  • Prostředky a zdroje hromadí pro sebe.
  • Staví se proti obětavosti a utrpení.

DUCH SLUŽBY

  • Postavení používá pro dobro druhých.
  • Projevuje pozornost vůči potřebám druhých.
  • Snaží se druhým sloužit.
  • Zdroje považuje za prostředek k pomoci druhým.

VYVYŠOVÁNÍ SEBE SAMA

  • Usiluje o zviditelnění sebe sama a o vlastní významnost.
  • Chová se necitlivě k potřebám druhých.
  • Očekává služby od druhých.
  • Projevuje materialistické sklony.

SEBEOVLÁDÁNÍ

  • Projevuje rozlišovací schopnost a ukázněnost.
  • Jedná rozhodně.
  • Projevuje se pokojně a vytváří pocit bezpečí.

SMYSLNOST

  • Snadno podléhá momentálním podnětům či závislostem.
  • Projevuje nerozhodnost.
  • Je v důsledku hříchu zatížena pocity viny.

SPRAVEDLNOST

  • Snaží se pomáhat utlačovaným.
  • Chrání druhé.
  • Prosazuje rovnoprávné postavení lidí.

ÚTLAK

  • Ze slabých lidí si dělá oběti za účelem osobního zisku.
  • Druhým pro vlastní zisk přivozuje zkázu.
  • Prosazuje rasovou a etnickou nesnášenlivost.

POKORA

  • Vyjadřuje náležité uznání.
  • Přijímá přidělené místo.
  • Projevuje poslušnost.
  • Projevuje vděčnost.

POVÝŠENOST

  • Zásluhy připisuje sobě.
  • Projevuje závist.
  • Je arogantní a domáhá se svého.
  • Nepodřizuje se, stěžuje si a reptá.

Známkou toho, že jsme byli skutečně vysvobozeni z nadvlády temnoty do království Božího Syna, jsou právě tyto ctnosti, které se po vzoru našeho Krále projevují i v našem životě. Život podle vzoru Pána Ježíše Krista pramení z toho, že své nitro odevzdáme našemu Králi. A tou největší pochvalou, které se nám může v tomto životě dostat, je skutečnost, když si ostatní povšimnou, že se snažíme žít podle vzoru svého Krále.

Tyto ctnosti jsou zásadami, jimiž se řídí a určuje veškeré naše konání. Kristus, náš Král nám ovšem dává konkrétní podněty ohledně toho, jak bychom tyto ctnosti měli ve svém životě uplatňovat. V Kázání na hoře vlastně odpovídá na otázku, „Jak vypadá můj každodenní život a jaké jsou mé postoje a jednání, pokud jde o ctnosti Božího království?“ Na tuto otázku se zaměříme ve druhé části této publikace „Jak žít jako křesťan, 2. část: - Následujte příkladu Krále“.

Další publikace jsou k dispozici na www.BiblickaKnihovna.cz.


O publikaci

Tato publikace je výňatkem z knihy Eternity: Reclaiming A Passion For What Endures od Joea Stowella, kterou vydalo nakladatelství Discovery House Publishers, jež patří k RBC Ministries. Joe Stowell sloužil 18 let jako prezident institutu Moody Bible Institute. Nyní je prezidentem univerzity Cornerstone University v Grand Rapids v Michiganu, USA. S RBC Ministries spolupracuje na produkci publikací, rozhlasových a televizních pořadů.

Další materiály Joea Stowella, například denní ztišení Daily Strength jsou k dispozici na webu www.getmorestrength.org.

Název: Jak žít jako křesťan, 1. část: Přijměte ctnosti Krále.

Původně: Kingdom Living, Part 1: Embracing the Virtues of the King. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

Publikační řada: Discovery - Christian Living (Křesťanský život).

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

Ve spolupráci s www.didasko.cz
připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2013.