Když se vám chce ode všeho utéct

Když se vám chce ode všeho utéct

Ke stažení:

Co dělat, když se nám chce ode všeho utéct? Jak nám může pomoci příklad krále Davida? Jak se vypořádávat se svými pocity? Jak se vydat správným směrem? Jak docílit úlevu? Jak uvrhnout své tíživé břemeno na Hospodina?
The desire to run away from difficult situations in life is almost inevitable. This booklet shares insight from the life of King David and his own experiences to help you better understand your desire to escape. Discover how God wants you to act in response to your feelings. Find out how you can keep moving in the right direction and experience relief from your burdens when you cast them on the Lord—the great burden bearer.

Když se vám chce ode všeho utéct (Žalm 55)

Obsah:

Život v tomto moderním světě Touha ode všeho utéci

  • Jeremjáš
  • Elijáš
  • David

Tíživé břemeno (Ž 55,2-5)

  • Zrada ze strany přítele
  • Vzpoura ze strany syna

Tíživé břemeno: Jak reagovat? (Ž 55,7-16)

  • Útěk před skutečností (v. 7-9)
  • Zahořklost (v. 10-16)

Ten největší příklad

  • Ježíšova modlitba o vysvobození
  • Ježíšova modlitba o přijetí
  • Ježíšova modlitba o oslavení

Muž, který utekl


Pastor Roy Clark se stal součástí našeho služebního týmu ve svých sedmdesáti. Již brzy jsme začali oceňovat jeho náhled, nasazení pro Bibli, bohaté zkušenosti a hluboký zájem o lidi.

Když Roy nedávno mluvil o námětu této publikace, ihned jsme viděli, jakou cenu bude mít.

Osobně tuto publikaci velice oceňuji. Sám totiž dobře vím, kolikrát jsem tváří v tvář různým tlakům a nenaplněným očekáváním už chtěl všechno vzdát a ode všeho utéci.

Martin R. De Haan II

Život v tomto moderním světě

Jako mladý muž jsem procházel nesmírně stresovým obdobím. A přítel mi tehdy řekl: „Ani se nevejdeš do žádných obvyklých tabulek!“ Měl na mysli test stresových činitelů z Washingtonské univerzity, kde traumatickým událostem bylo přiřazeno různé bodové ohodnocení. Mezi nejstresovější činitele patřily:

  • úmrtí manželského partnera,
  • rozvod,
  • menopauza,
  • úmrtí člena rodiny,
  • vážné zranění či nemoc,
  • vstup do manželství,
  • ztráta zaměstnání.

Sám jsem se do tohoto výčtu ani nevešel, protože má první manželka zemřela na rakovinu, vstoupil jsem do nového manželství, kde jsme se snažili dát k sobě šest dětí ze svých prvních manželství, právě jsme se přestěhovali do nového města, kde jsme si pořídili nový dům, a já jsem začínal se zcela novou prací. A k tomu všemu došlo během necelých dvou let! Zakoušeli jsme nepopsatelný stres.

Lidé se vyrovnávají se stresem mnoha způsoby. Často hledají úlevu v alkoholu či drogách. Po vystřízlivění se však dostaví stejný stres znovu a možná i v horší podobě.

Někteří si hledají únik z hektického života v nějakém románku. Ale jakmile se vše prozradí, obrátí se člověku život vzhůru nohama.

Jiní dosahují úlevy při nákupech. Pořizují si krásné, luxusní věci, oblečení, auta. Ale novota se člověku dříve nebo později omrzí a kromě toho je třeba úvěr zaplatit.

Lidé se s obtížnými situacemi snaží vyrovnat celou řadou způsobů. A mnohé z nich napadá, že řešením by bylo ode všeho prostě utéci.

Touha ode všeho utéci

Touha ode všeho utéci někam, kde nám bude lépe, není ničím novým. Sám jsem to chtěl udělat několikrát. Vybavuji si jedno těžké shromáždění, když jsem působil jako pastor. Rozprava byla plná emocí, obviňování, křiku. A kromě toho moje manželka byla v nemocnici na smrtelném lůžku. Náš sbor už dlouho nijak nerostl. Chtěl jsem, abychom měli křesťanskou školu, pro kterou bychom ale museli získat dostatečně velký pozemek. Díky škole bychom pak jako sbor mohli zakoušet další růst. Ale můj návrh byl smeten ze stolu.

Mé sny byl roztříštěny. Chtělo se mi utéct. Zvedl jsem se a jel pryč. Daleko. Přestože byla hluboká noc, jel jsem přes 200 kilometrů za jedním svým přítelem do jiného města. Nabídl mi jídlo a nocleh. A naslouchal mi, s plným porozuměním. Zpátky jsem se pak vracel s mnohem lehčím pocitem v srdci.

Už jste také chtěli ode všeho utéci? Mohla k tomu vést celá řada okolností:

  • Fádní, mechanická práce bez jakékoli možnosti zlepšení či pracovního postupu.
  • Manželství, které začalo krásně, ale nyní je plné apatie, zahořklosti, neporozumění, nevstřícnosti.
  • Škola, kde jde o známky, ale ne o to, co skutečně umíte, kde jde o to složit zkoušky a dostat zápočet, ale nikoho nezajímá, zda nabyté akademické vědomosti lze vůbec nějak uplatnit v životě.

Pokud jste někdy také chtěli ode všeho utéci, rozhodně nejste sami. Možná vás to překvapí, ale podobné pocity prožívaly i některé velmi známé biblické postavy.

Jeremjáš

Prorok naříkal a sténal: „Kdyby mi někdo dal v pustině útulek pro poutníky, opustil bych svůj lid a odešel od nich“ (Jr 9,2). Duchovní pád Izraele byl nad jeho síly.

Elijáš

Elijáš projevil velkou odvahu v duchovním boji s Baalovými proroky na hoře Karmel. Ale již druhého dne jej zastihlo poselství od královny Jezábel, takže v ohrožení života uprchl do pustiny, kde pak Boha prosil, aby jej raději zbavil života (1Kr 19,1-4).

David

Král David toužil zbavit se svých problémů, které měl ve svém království:

Srdce se ve mně svírá, dolehly na mě hrůzy smrti. Přepadá mě strach a chvění a zachvacuje mě hrůza. Řeknu: Kéž bych měl holubičí křídla - odletěl bych a měl bych klid. Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. (Ž 55,5-7)

Sám dobře vím, kolikrát jsem si přál ode všeho utéci, a proto oceňuji, že David napsal tento žalm. Možná i vy potřebujete projít podobnou duchovní cestu jako on, abyste opět dosáhli klidu ve své mysli.

Pojďme tedy nyní společně uvažovat o pocitech, které David vyjádřil v Žalmu 55. Mělo by nám to pomoci, proč se nám někdy chce ode všeho utéci. A zároveň uvidíme, že je i lepší možnost, jak na skutečnosti reagovat.

Tíživé břemeno (Ž 55,2-5)

Žalm 55 nese nadpis: „Davidův žalm k meditaci.“ David na začátku této písně prosí Boha, aby vyslechl jeho nářek. Následně Bohu sděluje, co jej tíží:

Dopřej, Bože, modlitbě mé sluchu, neskrývej se před mou prosbou. Věnuj mi pozornost, odpověz mi, lkám a sténám, zmateně se toulám, neboť nepřítel mi spílá, svévolník mě tísní, chtěli by mě zlomit ničemnostmi, štvou proti mně plni vzteku. Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti. (Ž 55,2-5 ČEP).

Úvod tohoto žalmu je plný úzkosti. David říká: „Lkám a sténám, zmateně se toulám... Srdce se mi v hrudi svírá, přepadly mě hrůzy smrti.“

Asociace The Canadian Mental Health Association uvádí, že „většina z nás při řešení svých každodenních problémů nepotřebuje se svými pocity pomáhat. Ale někdy se nám záležitosti vymknou z ruky. Obří zátěží může být vážná nemoc, nehoda, emoční problémy, takže potřebujeme pomoc, přinejmenším dočasně.“ Podle této zprávy následující příznaky poukazují na to, že potřebujete pomoc:

  • Cítíte se plni hněvu a zoufalství; nedokážete se těšit ze života.
  • Dříve jste se cítili zdrávi, nyní se stále cítíte špatně.
  • Nezvládáte své finance.
  • Nedokážete překonat zármutek.
  • Doma se potýkáte s konflikty.

Mnohé z těchto problémů vidíme i v životě krále Davida. Při bližším pohledu v tomto žalmu odhalíme určité životní záležitosti, s nimiž se David potýkal. Možná to bylo ve chvíli, kdy stál tváří v tvář Goliášovi. Anebo když jej na životě ohrožoval král Saul. Určité konkrétnější nasměrování získáváme ve verších 13-15:

Není to nepřítel, kdo mě tupí, to bych přece snesl; nade mne se nevypíná ten, který mě nenávidí, před tím bych se ukryl, jsi to však ty, člověk jako já, můj druh a přítel! Ten nejlepší vztah nás pojil, za bouřného jásotu jsme chodívali do Božího domu.

Kdo byl tento Davidův "druh a přítel"? Byl to Achítofel, který však později Davida zákeřně zradil.

Zrada ze strany přítele

Ve 2. Samuelově nenacházíme příliš mnoho informací o přátelství mezi Davidem a Achítofelem. Nicméně ze slov Žalmu 55,14-15 vidíme, jaké přátelství může být.

David pro svého přítele a rádce používá následující označení:

  • „Můj druh.“ Tito dva muži byli přátelé, které těšilo dělat věci společně.
  • „Přítel.“ Kralická Bible používá slovní spojení „můj domácí“. Jednalo se tedy o člověka z nejbližšího kruhu.
  • „Ten nejlepší vztah nás pojil.“ Chodívali společně uctívat do Božího domu.

David a Achítofel byli kdysi „na stejné vlně“. O to větší bolestí pak byla zrada ze strany tohoto někdejšího přítele. Tuto trýznivou bolest lépe pochopíme z Davidových slov ve verších 21-22:

Vztáhne ruku proti pokojnému a znesvětí jeho smlouvu. Z úst mu vycházejí lahůdky, ale v srdci má boj. Jeho slova jsou měkčí než olej, jsou to ale vytasené meče.

Achítofel porušil svou smlouvu s Davidem a přestal být jeho věrným rádcem a společníkem. Získal si jej na svou stranu věrolomný Davidův syn Abšalóm (2S 14,25). David byl patrně natolik zaneprázdněn různými svými povinnostmi, že si ani nevšiml, jak často jeho rádce na různých setkáních chyběl. Ve 2. Samuelově, v 15. kapitole je záznam o Abšalómově spiknutí proti svému otci. Na stranu Abšalóma se postupně přidalo 200 mužů. Ve 12. verši se dozvídáme: „Zatímco [David] obětoval oběti, poslal Abšalóm pro Achítofela Gíloského, Davidova rádce, aby přišel ze svého města Gíla. Spiknutí sílilo a lidu s Abšalómem stále přibývalo.“

Když David zjistil, že jeho někdejší přítel se přidal na stranu Abšalóma, slyšíme hořkost v jeho srdci: „Změň, prosím, Achítofelovu radu v bláznovství, Hospodine“ (2S 15,31).

David zradu již dobře znal z vlastní zkušenosti. S čím člověk zachází, tím také schází. Král David se totiž již předtím několikrát sám dopustil zrady. David věrolomně zradil svého věrného vojáka Urijáše, manžela Batšeby, s níž se David dopustil cizoložství, z něhož Batšeba otěhotněla. David nechal Urijáše přivést domů z bitvy, aby přespal doma, takže by vše nakonec vypadalo, že je otcem tohoto nemanželského dítěte. Ale tento plán selhal! Urijáš se sice vrátil do svého domovského města, ale odmítl přespat ve svém domě, zatímco jeho vojáci byli v polním tažení. David tedy vydal tajný příkaz veliteli vojsk Jóabovi. O této zradě se dozvídáme více ve 2. Samuelově 11,14-17:

I stalo se ráno, že napsal David Jóabovi dopis a poslal ho po Urijášovi. Do dopisu napsal toto: Dejte Urijáše do přední linie nejprudšího boje a pak od něj ustupte, aby byl zabit a zemřel. I stalo se, že když Jóab obléhal město, dal Urijáše na místo, o kterém věděl, že jsou tam bojovníci. Muži toho města vyrazili a bojovali s Jóabem a padli někteří z lidu, z Davidových otroků. Zemřel také Chetejec Urijáš.

David takto kdysi zradil Urijáše a nyní stál před zradou ze strany svého někdejšího přítele a rádce Achítofela.

David s Achítofelem byli velmi blízcí přátelé a o to více patrně Davida ztráta tohoto přátelství ťala do živého - pociťoval velkou bolest a vnitřní prázdnotu.

Ruth Grahamová, dcera Billyho Grahama, v knize Legacy of Faith píše o tom, jak se její otec vyrovnával se zradou ze strany Charlese Templetona a ztrátou tohoto přátelství. Společně chodili do stejné školy a společně byli i ve vedení na počátku organizace Youth for Christ. Posléze se jejich cesty zásadně rozešly. Billy Graham začal cestovat po světě, aby kázal evangelium. Templeton přijal liberální teologické postoje, které jej odvedly od víry. Skončil jako moderátor různých talk show v Torontu.

Bolest Billyho Grahama se ještě zvětšovala následkem toho, že Templeton jeho evangelizační službu veřejně kritizoval - podle jeho názoru byl Billy Graham naprosto staromódní a nikdo nemohl brát jeho kázání vážně.

Nemusíte být Billy Graham či král David, abyste pociťovali ztrátu přátelství, které skončilo třeba kvůli zásadní neshodě, kterou nebylo možné nijak urovnat. Přesto je ale velmi bolestivé vidět svého přítele nadobro odejít.

Anebo váš přítel zemřel. Když jste se dozvěděli, že váš přítel má konečné stadium rakoviny, nemohli jste věřit svým uším. Byli jste mu po boku, když procházel těžkou chemoterapií, nosili jste mu dárky, četli mu z Bible a se sevřeným hrdlem jste se spolu s ním modlili u jeho lůžka. Váš přítel zde ale již není. Nezradil vás, ale přesto pociťujete drtivou ztrátu.

David se však musel vypořádat s ještě krutější zradou než ze strany Achítofela. Tato zrada byla o to bolestivější, že byla ze strany jeho syna Abšalóma.

Vzpoura ze strany syna

David neměl se svými dětmi právě nejlepší vztahy, což bylo také jedním z důsledků jeho nezákonného poměru s Batšebou. Z tohoto hříchu sice činil pokání (Žalm 51), ale Nátan mu ve svém proroctví sdělil: „Toto praví Hospodin: Hle, já dám povstat proti tobě zlu z tvého domu“ (2Sa 12,11).

Chvilkové potěšení z nezákonného sexu přivodilo Davidově rodině celé roky bolestí. Cizoložství a vražda se v Davidově rodině brzy projevily ve zcela nečekané podobě. Jeho syn Amnón znásilnil svou nevlastní sestru Támar. Támařin vlastní bratr Abšalóm za to nechal Amnóna zavraždit (2S 13,1-29).

Následně Abšalóm vyhlásil vzpouru proti královskému postavení svého otce. Autoritu svého otce chytře podkopával tím, že se sám mezi lidem ustanovil za soudce v jejich právních záležitostech.

Abšalóm řekl: Kdybych já byl ustanoven soudcem v zemi, každý, kdo by měl spor či právní záležitost, by mohl přijít ke mně a zjednal bych mu spravedlnost. A stávalo se, že když se někdo přiblížil, aby se mu klaněl, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil. Abšalóm takto jednal vůči všem Izraelcům, kteří přicházeli za králem k soudu. Tak Abšalóm oklamal Izraelce. (2S 15,4-6)

Abšalómova vzpoura patrně byla důsledkem hněvu, který si ve svém nitru již dlouhou dobu pěstoval.

Jak jsme si již uváděli, Abšalóm šel do Chebrónu se 200 muži, včetně někdejšího Davidova rádce Achítofela. „Spiknutí sílilo a lidu s Abšalómem stále přibývalo“ (2S 15,12).

David vůči Abšalómovi choval kvůli jeho vzpouře takový hněv, že nebyl ochoten mu pět let odpustit. Abšalóm se cítil naprosto izolován a proti svému otci planul nenávistí. David odmítl Abšalómovi projevit to, co mu projevil Bůh - odmítl Abšalómovi odpustit a obnovit jejich vztah.

Mezi nejsmutnější pasáže ve Starém zákoně patří Davidův nářek nad smrtí svého syna Abšalóma:

Král byl otřesen, vstoupil do horní místnosti nad bránou, plakal, a jak šel, říkal: Můj synu Abšalóme, můj synu, můj synu Abšalóme. Kdybych tak mohl zemřít namísto tebe, Abšalóme, můj synu, můj synu. (2S 19,1)

Kéž by tato slova řekl, dokud byl Abšalóm ještě naživu! Abšalóm z úst svého otce nikdy neslyšel, že jej miloval tolik, že by za něj i zemřel - a to jen proto, že se David nechal natolik zranit a zatvrdit Abšalómovou vzpourou.

Dr. John White ve své knize Parents In Pain (Rodičovské bolesti) ukazuje, že v knize Přísloví jsou rozvíjeny dvě základní linie ohledně rodičovství. Rodičům je přikazováno: „Vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne“ (Př 22,6). Synům a dcerám je určeno prvních devět kapitol knihy Přísloví.

Boží pravdou se tedy mají řídit rodiče i děti. Aby manželství fungovalo, musí se k tomu přičinit obě strany - manžel i manželka. A k úspěšnému rodičovství jsou také třeba obě strany - rodiče a děti.

Možná se dokážete docela dobře vcítit do toho, jakou úzkost prožíval David ve vztahu se svým vzpurným synem. Vysnili jste si představu své ideální rodiny. Všemožně jste se snažili uplatňovat při výchově dětí biblické rady. Opakovaně jste četli a studovali knihu Přísloví. A usilovně jste se snažili žít podle toho, co jste se svým dětem snažili předávat. Ale dnes zažíváte obrovský vnitřní zmatek, protože váš syn či dcera neprojevují žádný zájem o sbor, Bibli, Boha, křesťanství ani víru. Často jste si připomínali: „Vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne“ (Př 22,6). Ale nyní vám tato slova zní jako výsměch.

Když se cítíme vnitřně zraněni a zdeptáni, máme sklon reagovat podobně jako kdysi král David.

Tíživé břemeno: Jak reagovat? (Ž 55,7-16)

Jaká byla první Davidova reakce na to, co se mu dělo? Chtěl ode všeho utéci!

Útěk před skutečností (v. 7-9)

Řeknu: Kéž bych měl holubičí křídla - odletěl bych a měl bych klid. Ano, uletěl bych daleko a zůstal bych v pustině. Sela. Spěchal bych do bezpečí před poryvy vichru, před bouří.

Jistě není chybou snažit se před tlaky života utéci. Existují způsoby, které všichni považují za naprosto oprávněné: dovolená, krátkodobý oddych, odpočinek. Sám Ježíš řekl svým dvanácti učedníkům: „Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte“ (Mk 6,31).

Když si však David přál mít křídla jako holubice, přál si jiný druh útěku. Popisuje jej Dr. Paul Tournier ve své knize The Healing of Persons, v kapitole nazvané „Úniky“:

Když se muž necítí dostatečně silný, když si u určitých svých životních problémů zoufá, instinktivně se snaží svou porážku zakrýt útěkem. Uniká do svých snů. Takový útěk je pak často v podobě příběhu s bezpočtem epizod, v nichž on sám je hrdinou. Jedná se o tajný poklad, kde ze sebe vydává to nejlepší.

Příkladem „úniku do snů“ je krátký příběh od Jamese Thurbera nazvaný Tajný život Waltera Mittyho. Walter Mitty je muž pod pantoflem, který sní o tom, že je hrdinou v celé řadě situací. Ve své fantazii se stává pilotem americké námořní flotily, kterou úspěšně vyvede ze zuřící oceánské bouře; zručným chirurgem, který provede zcela unikátní operaci; světově proslulým ostřelovačem; a dokonce i pilotem královského letectva za druhé světové války, který úspěšně provede nanejvýš nebezpečnou a náročnou vojenskou akci.

Dr. Tournier se zmiňuje o dalších druzích „úniků“ a „útěků“:

Někteří lidé se utíkají do minulosti, stále se dívají jakoby zpět. Žijí v dávném „zlatém věku“, vzdálené epoše, kde prožívali bezmezné štěstí, úspěch a radost. Jiní lidé se utíkají do budoucnosti, kde mohou spřádat své sny, které se ale nikdy nenaplní. Další lidé se utíkají do závislosti... svou útěchu hledají v alkoholu a drogách. Ještě další hledají ochranu ve workoholismu, když utíkají do nikdy nekončící práce. Někteří se utíkají do různých neuróz.

Při tomto popisu si uvědomuji, že když mi náhle zemřela manželka ve svých padesáti letech, utíkal jsem k horečnaté práci. Cítil jsem se neuvěřitelně sám. Když jsem tedy celý den pracoval, nemusel jsem na svou samotu myslet. Samotě jsem tak unikal - do chvíle, než jsem se na konci dne ocitl doma, kde jsem byl v prázdném domě opět úplně sám.

David si přál mít křídla jako holubice, aby mohl odletět někam pryč. A když vzpoura jeho syna dosáhla vrcholu, skutečně musel uprchnout. Záznam o tom je ve 2. Samuelově 15,14-21.

David řekl všem svým otrokům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: Vstaňte a utečme, nebo nebudeme moci uniknout před Abšalómem. Rychle pojďme, jinak si pospíší, dostihne nás, přivede na nás zlo a vybije město ostřím meče (v. 14).

David musel ve spěchu opustit Jeruzalém, a přitom stále myslel na vzpouru a zradu svého syna. Bylo to na něj příliš. Emoce mu vehnaly do očí slzy. Pláči se nemohli ubránit ani další:

David pak vystupoval po svahu Olivové hory, vystupoval a plakal; hlavu měl zakrytou a šel bosý. Všechen lid, který byl s ním, všichni si zakryli hlavu, vystupovali vzhůru a při tom plakali (2S 15,30).

Jakoby ta situace již tak nebyla dost zlá, při sestupu horským úbočím na Davida začal kdosi zlostně pokřikovat a házet na něj kameny.

Když přišel král David k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi domu Saulova jménem Šimeí, syn Gérův. Šel a přitom pronášel kletby. Házel kameny na Davida a na všechny otroky krále Davida, ačkoliv všechen lid a všichni hrdinové byli po jeho pravici i levici. Při proklínání Šimeí volal toto: Táhni, táhni, krvelačný ničemníku. Hospodin ti odplatil za všechnu krev domu Saulova, na jehož místě kraluješ. Hospodin dal království do ruky tvého syna Abšalóma. Zde jsi ve svém trápení, protože jsi krvelačný člověk. (2S 16,5-8)

Přísloví 18,21 uvádí o moci slov: „V moci jazyka je smrt i život, kdo ho miluje, nají se jeho ovoce.“ A Davidovi byla nyní určena zlovolná slova ze strany muže jménem Šimeí.

Prožili jste nějaké těžké období ztráty či zrady? Možná na vás nikdo neházel kameny, ale vrhal po vás krutými slovy, na která nemůžete zapomenout. Možná se ještě dnes nedokážete vzpamatovat ze slov, která jste si museli vyslechnout od svého vzpurného syna, dcery či rozezleného někdejšího přítele, takže se vám chtělo utéci, utéci někam hodně daleko. Pak si asi umíte představit, jak se asi cítil král David!

Útěkem z Jeruzaléma ale vše pro Davida neskončilo. Následovalo další trápení, které tentokrát pramenilo přímo z jeho srdce.

Zahořklost (v. 10-16)

Ze způsobu, jakým se David vyjadřuje v dalších verších, je vidět, že měl nitro plné hořkosti. Byl plný hněvu, který pocházel z jeho zahořklosti:

Uveď je ve zmatek, Panovníku, rozděl jim jazyky - ve městě totiž vidím násilí a svár. Dnem i nocí obcházejí po hradbách, je v něm nepravost a trápení. Zkáza je uprostřed něj, z jeho ulic se nevzdalují útisk a zrada... Ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí, protože se v jejich nitru uhostilo zlo. (Ž 55,10-12.16)

David v sobě cítil zahořklost kvůli tomu, že se proti němu vzbouřil jeho syn a zradil jej jeho přítel. David rozhodně nešetří slovy, používá výrazy jako, „ať je převeze smrt, ať zaživa sestoupí do podsvětí“.

Davidova zahořklost je tedy naprosto patrná ze skutečnosti, jak si přál smrt svých protivníků. V Židům 12,15 (B21) jsme upozorňováni: „Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.“ Davidovi se to stalo. Poslechněme si jeho výlev hořkosti, když se dozvídá, že jeho někdejší přítel Achítofel se přidal na stranu Abšalóma:

Davidovi bylo oznámeno, že Achítofel je mezi spiklenci s Abšalómem. Nato David řekl: Změň, prosím, Achítofelovu radu v bláznovství, Hospodine. (2S 15,31).

Hněv se pohybuje po jakési vzestupné spirále. Člověk je nejprve zneklidněn, pak znepokojen, pak se začne hněvat. Pak se začne vkrádat zahořklost, která v člověku vyvolává vztek. Nakonec by takový člověk mohl klidně někoho i zabít. Stačí si pustit zprávy a vidíme, jak některé lidi dovedla jejich zahořklost k takovému vzteku, že v tomto stavu pak někoho zabili.

Chováte v sobě zahořklost kvůli nějakému zklamání či nenaplněnému snu? Larry Carr ve své knize Shattered Dreams uvádí, že když se nám věci v životě zhatí, buď se uchýlíme k nějaké závislosti, anebo se v nás projeví touha lépe a hlouběji poznat Boha.

Když se cítíme tak, že bychom nejraději ode všeho utekli anebo že v nás narůstá zahořklost, ještě stále máme volbu. Podívejme se, co udělal král David.

Tíživé břemeno: Řešení (Ž 55,17-18.23)

David nakonec své tíživé břemeno svěřil Hospodinu.

Já ale budu volat k Bohu a Hospodin mě zachrání. Večer, ráno i v poledne k němu budu promlouvat, budu úpět a on mé volání vyslyší... Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará. Nedopustí, aby se spravedlivý navěky zhroutil. (v. 17-18.23)

Na základě těchto veršů si můžeme povšimnout, že Bůh po nás cosi chce a že nám zároveň i něco úžasného zaslibuje.

Co máme dělat

David znovu získává sílu, když se vrací ke svému návyku modlit se k Bohu „večer, ráno i v poledne“ (v. 18) - což patrně byla v té době obvyklá doba pro modlitbu (viz Da 6,10). David se opět modlí tak, jak tomu byl zvyklý od svého dětství.

Z tíživé zrady a vzpoury tedy David nachází úlevu na kolenou, kdy v modlitbě svěřuje své tíživé břímě Hospodinu.

Pastor a biblický učitel Chuck Swindoll jedinečným způsobem učí lidi, jak svěřovat své tíživé břemeno Hospodinu. Při každé cestě do Svaté země se zastaví se skupinou u Galilejského jezera, kde skupinka podnikne patnáctikilometrovou cestu lodí napříč tímto jezerem. Před nástupem do lodi Chuck všechny vyzve, aby si každý na břehu vzal kámen, který bude symbolem toho nejtíživějšího břemene v jeho životě. Na půli cesty jezerem je pak spuštěna kotva. A na tomto místě pak Chuck Swindoll všechny vyzve, aby vrhli své břímě (symbolizované kamenem) do vody tohoto jezera. Ještě dlouho po návratu domů z této cesty lidé často uvádějí právě tento zážitek jako velký přelom ve svém životě.

Co znamená „uvrhnout svou starost (‚břímě‘ B21) na Hospodina“? V Žalmu 55,23 je použit hebrejský výraz šalak. Strongova konkordance uvádí, že odvozené podstatné jméno může označovat i pelikána, který se vrhá do moře za svou kořistí.

Přesně tak to je. Pelikán se ladně vznáší nad vodou a pak se do ní najednou vrhne a celý se do ní ponoří. Máme zde nádherný obraz toho, jak se máme k Bohu přibližovat v modlitbě!

Apoštol Petr se ke slovům Žalmu 55,23 vrací následující vybídkou: „Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží“ (1Pt 5,7).

David mluví o „břemeni“, Peter o „starostech“. Je zajímavé, že výraz „břímě“ ze Žalmu 55,23 je ve Starém zákoně použit pouze jednou a doslova znamená „skutečnost, kterou Boží prozřetelnost přivedla do tvého života a je nyní tvým břemenem“. V případě Davida to byla ztráta následkem zrady a vzpoury. V případě Petrových čtenářů to byly zkoušky, které jako křesťané podstupovali.

Co je tím vaším břemenem? David i Petr by vás vybídli, abyste toto břímě uvrhli na Hospodina!

Velmi vhodně to dokresluje John Bunyan ve svém díle Poutníkova cesta. Hlavní postava podniká cestu z města zkázy do města Božího. Na začátku příběhu potkáváme dráteníka, který s sebou na zádech nosí třicetikilovou kovadlinu, aby mohl na cestách lidem pohotově spravovat jejich nádobí. Ve vyprávění pak docházíme k bodu, kdy se tento poutník obrátí k Bohu a zbaví se svého břemene:

A nyní jsem ve svém snu spatřil, jak cesta, po níž měl křesťan putovat, měla po obou stranách stěnu, která se nazývala Spása. Křesťan šel po této cestě, ale s nemalými obtížemi - kvůli břemeni na svých zádech. Křesťan pokračoval až k vršku, na němž byl kříž a pod ním hrobka. A ve svém snu jsem viděl, jak křesťan přistoupil ke kříži, jeho břemeno se uvolnilo, spadlo mu z ramen a kutálelo se až k hrobce, ale pak již jsem je více neviděl. Křesťan pak s radostí v srdci řekl: „Kristus mi dal odpočinutí prostřednictvím svého žalu a život skrze svou smrt.“ Chvíli nehybně zůstal v údivu stát, neboť jej překvapilo, že pohled na kříž by jej takto mohl zbavit jeho břemene. Díval se dále, až mu po tvářích začal stékat slzy.

Vybízím i vás, abyste své břímě uvrhli na Kristův kříž. Ať je tímto břemenem cokoli, uvrhněte je na Krista. Najdete úlevu a poznáte, jak se Ježíš dokáže ujmout vašeho břemene.

David se naučil tomu, jak svou starost uvrhnout na Hospodina, takže později svou zahořklost patrně překonal. Později zažil další velké zklamání, když se nenaplnil jeho velký sen.

Chtěl postavit chrám Hospodinu, který mu to ale nedovolil. Čteme o tom v 1. Paralipomenon 28,2-6:

Král David vstal a promluvil: „Slyšte mě, bratři, lide můj! Měl jsem na srdci vybudovat chrám, kde by spočinula Truhla Hospodinovy smlouvy - chrám, který by byl podnoží nohám našeho Boha. Připravil jsem stavbu, ale Bůh mi řekl: ‚Nepostavíš dům mému jménu, neboť jsi vedl války a proléval jsi krev.‘ Hospodin, Bůh Izraele, vyvolil z celého mého otcovského rodu mě, abych byl králem Izraele navěky... Ze všech mých synů - a Hospodin mi jich dal mnoho - pak vyvolil mého syna Šalomouna, aby usedl na trůn Hospodinova království nad Izraelem. Řekl mi: ‚Tvůj syn Šalomoun, ten mi vybuduje chrám i nádvoří. Jeho jsem si vyvolil za syna a já mu budu otcem.‘“

Hospodin Davidovo přání postavit mu chrám mění v cosi mnohem většího - nebude to jen budova, ale království, které dosáhne až do dnů Mesiáše, jenž pak usedne na trůnu svého otce Davida.

Ale to není vše. Jak dal David najevo, že se poučil ze své zahořklosti? Pokračujme ve čtení. David dal svému synu Šalomounovi své požehnání (28,9), plány (v. 11), peníze (v. 14-19), motivaci (v. 20) a také se za něj modlil (29,11-19). Vše, co předtím nedal Abšalómovi, nyní dal Šalomounovi.

David nám ukazuje, že zahořklost a zklamání lze překonat. Nakonec skutečně svěřuje své břímě Hospodinu, jemuž projevuje plnou důvěru.

Na základě takto vyslyšené modlitby se s námi David dělí o to, co Bůh slibuje vykonat i pro nás.

Co koná Bůh

Bůh se o nás stará

Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará. (Ž 55,23)

Je třeba si uvědomit, že Bůh nám neslibuje, že by naše břemeno odstranil, i když to někdy dělá. Bůh nám slibuje, že se o nás postará.

Abšalóm byl plný hněvu na svého otce, proti němuž shromažďoval další odpůrce, ale Bůh se o Davida postaral.

Ve 2. Samuelově 16-17 je popisováno, jak Abšalóm plánoval svého otce zajmout a zabít. David dorazí do vesničky Machanajim na protilehlém břehu Jordánu, kde Bůh vede místní usedlíky k tomu, aby se o Davida postarali:

Stalo se, že když přišel David do Machanajimu, přišli Šóbi, syn Náchašův, z Raby synů Amónových, Makír, syn Amíelův, z Lódebaru, a Barzilaj Gileádský z Rogelímu a toto vše - lože, číše, hliněné nádoby, i pšenici, ječmen, mouku, pražené zrní, fazoli, čočku, pražené zrní, i med, máslo, ovce a kravský sýr - přinesli Davidovi a lidu, který byl s ním, aby mohli pojíst, protože si řekli: Lid je v pustině hladový, vyčerpaný a žíznivý. (2S 17,27-29)

Přesné místo popisované v této pasáži dnes neznáme. Ale David pak na tyto lidi pamatoval. Stejně i vy si budete pamatovat lidi, skrze něž se Bůh bude starat o vás.

V Žalmu 55,23 je uvedeno, že Bůh se o nás „postará“. Stejný výraz je použit v následujících dvou starozákonních pasážích, které nám pomáhají, abychom lépe porozuměli tomu, jak se o nás Bůh stará.

Elijáš na poušti

Prorok udělal osobní zkušenost, že se Bůh postaral o jeho potřeby. Níže v 9. verši je uvedeno, že o něj „pečovala“ jistá vdova. Tento výraz lze přeložit i jako „postarala se“ o něj.

Stalo se k němu [Elijášovi] Hospodinovo slovo: Vstaň, jdi do Sarepty, která patří Sidónu, a pobývej tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby o tebe pečovala. (1Kr 17,8-9)

Po určitou dobu měl Elijáš vodu z potoka Kerítu a chléb mu přinášeli havrani, ale pak potok vyschl (v. 3-7). Proto Bůh poslal Elijáše do Sarepty v Sidónu, kde se o něj starala jistá vdova. Elijáš by si možná raději vybral nějakou bohatou vdovu, ale Bůh jej vedl k chudé ženě, která se právě chystala uvařit si ze zbylé hrsti mouky poslední jídlo pro sebe a svého syna (v. 12).

Když ji Elijáš požádal o jídlo, dozvěděl se, jak bídně na tom ona žena je. Měla jen dvě malé porce jídla, ale rozhodně neměla dostatek jídla pro tři osoby.

Elijáš se však nedal odbýt a řekl jí:

Neboj se. Jdi a učiň podle svého slova. Avšak nejprve z toho udělej malý chléb pro mě a přines mi to. Pro sebe a pro svého syna udělej potom. (v. 13)

Může to znít nanejvýš sobecky, ale ve skutečnosti zde Elijáš dává vdově možnost poznat jeho Boha. Sama uvidí jeho zázračnou moc a jeho lásku vůči Elijášovi. Tento příběh se ale nezaměřuje ani tolik na onu vdovu, ale na to, jak se Bůh skrze tuto vdovu stará o Elijášovy potřeby.

Před několika lety mě lákalo dosáhnout vysokoškolského titulu za rok, a nikoli za obvyklé dva roky. Bylo to opravdu náročné. Musel jsem napsat diplomovou práci, k tomu jsem měl pracovní úvazek 35 hodin týdně a staral jsem se o rodinu s dvouletým synem. Pak mi dal můj otec překvapivou nabídku: „Na poslední tři měsíce dej v práci výpověď, soustřeď se na diplomovou práci a já ti budu posílat peníze každý týden až do promoce.“

Dal jsem výpověď, dokončil jsem diplomovou práci a díky podpoře ze strany otce jsem úspěšně školu absolvoval. „Z velké části máš na mém titulu zásluhu,“ poděkoval jsem tátovi. Vidím v tom připomínku skutečnosti, jak úžasným způsobem se o nás Bůh stará.

Izraelité na poušti

Hospodin o Izraelity „pečoval“ a „staral se“ o ně v pustině.

Čtyřicet let jsi o ně pečoval v pustině, neměli nedostatek. (Neh 9,21).

Bůh nadpřirozeným způsobem opatřoval svému lidu pokrm po dobu čtyřiceti let! Dával jim manu - chléb z nebe.

*Když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi. 15 Když to synové Izraele spatřili, říkali jeden druhému: Man-hu („Co je to?“). Opravdu nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm.“ (Ex 16,14-15)

Po dobu 40 let bylo o každého na pustině postaráno, protože na osobu připadl 1 omer (cca 2 litry) many (v. 16). U Jana 6,32-33 dostáváme ujištění, že tento chléb byl Božím opatřením.

Jeden z mých přátel nastoupil na biblický seminář poněkud později ve svém životě. S manželkou už měli v té době tři děti, takže během jeho studií museli žít velmi skromně. Finančně si vypomáhal jako recepční v jednom místním motelu.

Jednoho dne musel do motelu jít pěšky pět kilometrů, protože neměl peníze na benzín. Před odchodem manželce připomínal: „Dej mi ihned vědět, pokud přijde nějaká pošta.“ Pošta sice přišla, ale žádný šek na peníze. Manželka na večeři prostřela stůl, i když k večeři nic neměli. S dětmi u starého pianina zazpívali starý chvalozpěv „Bůh o tebe pečuje“.

Ve třetí sloce se jim začal zadrhávat hlas: „Vše, co je ti třeba, Bůh ti jistě dá / Bůh se o tě zcela jistě postará.“

V té chvíli se ozvalo zaklepání na dveře jejich karavanu, v němž bydleli. Jejich nová sousedka (která se sem právě provdala) tam stála před dveřmi s velkou mísou špaget. Na svou první večeři použila pro sebe a manžela hned celé kilo špaget! A tak přišla s nabídkou: „Nehodily by se vám náhodou nějaké špagety?“ Určitě!

Náš Bůh se i v tomto případě o své děti věrně postaral! Slova krále Davida jsou tedy naprosto pravdivá: „Byl jsem mladý a teď jsem starý, ale neviděl jsem spravedlivého, který by byl opuštěn a jehož potomstvo by žebralo o chléb“ (Ž 37,25 ČEP).

Bůh nám dává stabilitu

Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil. (Ž 55,22)

Zde použitý výraz zhroutit se je ve Starém zákoně používán různými způsoby, které nám ukazují, že Bůh nedovolí svým dětem uklouznout, upadnout, zhroutit se.

Pomůže nám podívat se na další žalm, který David složil během těžkého období svého života. V nadpise Žalmu 3 se uvádí: „Žalm Davidův, když utíkal před svým synem Abšalómem.“ David napsal:

Hospodine, jak mnoho je mých protivníků! Mnozí povstávají proti mně. Mnozí o mé duši říkají: Není pro něj záchrany v Bohu. Sela. Ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mě. Má Slávo, pozvedáš mi hlavu. Můj hlas zní k Hospodinu, volám a on mi ze své svaté hory odpovídá. Sela. Ulehl jsem a usnul. A probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. Nebojím se desetitisíců lidu, které se kladou kolem mě. Povstaň, Hospodine! Zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, ničemům vyrazíš zuby. (Žalm 3)

V těchto osmi verších vidíme, jakou stabilitu nám dává Bůh, když jsou základy našeho života otřeseny. Bůh je:

  • naším štítem,
  • naší slávou,
  • pozvedá nám hlavu,
  • podepírá nás,
  • je naším Spasitelem.

Abšalóm sice shromáždil velkou armádu, ale Bůh byl na straně Davida.

Když procházíme zkouškami, lidé kolem nás si dobře všímají, nakolik důvěřujeme Bohu. Novodobí pochybovači mohou tvrdit, že Bůh nám nijak nepomůže, ale můžeme jim odpovědět Davidovými slovy: „Tvéť, ó Hospodine, jest spasení“ (v. 8 KB).

W. Graham Scroggie ohledně Davidova 3. žalmu píše:

Na Davida se vrší jeden problém za druhým a jeho případ vypadá beznadějně. A přesto jeho důvěra v Boha zůstává neotřesena. Je sice vystaven šípům ze strany falešných přátel, ale Bůh je mu štítem; padají na něj chmury, ale Bůh je mu slávou; lidé jej zavrhli, ale Bůh jej podpírá.

V Novém zákoně nám apoštol Pavel ukazuje, jakou stabilizující moc má Bůh:

Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás. Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni. (2K 4,7-9)

Připojuji se k Davidovi a Pavlovi v díkuvzdání Bohu, který nám dává takovou stabilitu. Právě jsem oslavil 50 let své služby Bohu. Díky Boží milosti jsem působil jako pastor v deseti sborech a také sloužil v misijní oblasti. Na této cestě s Bohem jsem musel překonat mnoho problémů a stresových situací, a Bůh mně i celé naší rodině dodával potřebnou stabilitu.

Před několika lety jsem navštívil několik křesťanských pracovníků, kteří slouží na Středním východě, tedy na jednom z nejobtížnějších míst na světě pro tuto službu. Cílem návštěvy bylo zjistit potřeby těchto pracovníků a poskytnout jim potřebné rady. Na pátek ráno jsem měl připraveno vyučování založené na Žalmu 55. Ale ve čtvrtek večer nám telefonovala jedna z našich dcer. Z výrazu ve tváři manželky mi bylo jasné, že se něco děje. Syn naší dcery (tedy náš vnuk) se jen velmi pomalu učil mluvit a právě u něj byly diagnostikovány „kognitivní problémy v myšlení“.

Ihned se nám v mysli vyrojila řada otázek. Co to bude znamenat pro jeho budoucnost? Jak by se mu dalo pomoci? Pak jsme se modlili a uvrhli toto břímě na Hospodina. Další ráno jsme cítili jasnou úlevu. A zároveň jsem si osobně uvědomil, že nyní mohu vyučovat na základě Žalmu 55, protože jsem právě nově zakusil, jak nám Bůh dává stabilitu, jak nás podpírá a stará se o nás.

Nevím, jaké břemeno tíží vás osobně. Pokud jde o Žalm 55, král David se potýkal se vzpourou ze strany svého syna a zradou ze strany svého blízkého přítele. Vaše břemeno bude asi jiné, ale možná byste také nejraději ode všeho utekli. Nejraději byste se sebrali, vše za sebou nechali a utekli někam zcela jinam.

Možná v sobě máte podobnou zahořklost jako král David. Hněv a zahořklost můžete dokonce pociťovat prakticky denně a nemůžete se těchto pocitů nijak zbavit.

Prvním krokem směrem k uzdravení je upřímnost. Může vám trvat určitou dobu, než se dostanete do bodu, kdy své břímě vložíte na široká ramena svého nebeského Otce.

Každý z nás je poutníkem na cestě. Když přitom neseme těžké břímě, potřebujeme zaslíbení, že Bůh se o nás bude starat. David napsal: „Uvrhni svou starost na Hospodina, on se o tebe postará“ (Ž 55,22). A David to tak také udělal. A stejně to můžete udělat i vy.

Ten největší příklad

V těch nejtěžších chvílích mi bylo největší pomocí to, co Pán Ježíš zakusil v Getsemanské zahradě. Když moje první manželka umírala na rakovinu, studoval jsem si Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě.

Jidáš Ježíše zradil, Petr jej zapřel a nakonec od něj uprchli všichni jeho učedníci. Tato Ježíšova hluboká modlitba, jak je zaznamenána u Matouše 26, mi pomáhala v mých těžkých chvílích.

Zjistil jsem, že naše těžkosti nám mohou být zrcadlem anebo oknem. Z temnoty, která nás zahaluje, si můžeme udělat jakési zrcadlo, do něhož se pak stále díváme, takže nás překonává sebelítost. Anebo tuto temnotu můžeme považovat za jakési okno, z něhož se budeme dívat ven. Zrcadlo bude zrcadlit naše nitro. Zato z okna uvidíme svět plný lidí, kteří kráčejí po stejné cestě jako my sami. Ve 2. Korintským 1,3-4 se uvádí:

Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

Podívejme se nyní na tuto Ježíšovu modlitbu s cílem zjistit, jak Ježíš uvrhl své břímě na svého Otce. Pak můžeme jednat podle jeho příkladu - když sami zakoušíme těžkosti, anebo když se snažíme přinášet útěchu druhým.

Ježíšova modlitba o vysvobození

Ježíš prožíval těžkou tíseň a nejprve se modlil o to, aby ho jeho kalich utrpení minul. Stejný výchozí bod platí i pro nás. Modlíme se o záchranu, vysvobození a možnost úniku. U Matouše 26,39 čteme:

Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

Ježíšova modlitba o přijetí

Ježíš se nejprve modlil o vysvobození a dále o přijetí. Dále se tedy Ježíš modlil:

„Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“ (v. 42)

Ježíšova modlitba o oslavení

Ježíš se za třetí modlil o oslavení. Ježíš se modlil o to, aby se na něm projevila Boží milost a aby byl jeho Otec oslaven.

Záznam o tom, jak se Ježíš modlil ohledně kříže, je také u Jana 12,27-28:

„Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? ‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. 28 Otče, oslav své jméno!“

I my můžeme svá břemena uvrhnout na Boha a pomáhat v tom i dalším. Kéž vždy toužíme především po tom, aby se na nás projevila Boží milost a aby se Bůh oslavil i ve chvílích, kdy zakoušíme těžkosti.

Muž, který utekl

Aurelio přišel do USA z Kuby. Jeho cílem bylo zažít „americký sen“. Začal žít v Kalifornii, kde začal vyrábět velké psí boudy, kterých prodal celé tisíce. Po několika letech svůj rostoucí podnik prodal za 62 milionů dolarů.

Aurelio byl sice bohatý, ale ve svém srdci nadále pociťoval prázdnotu. Nijak zvlášť netíhl k náboženství, ale přesto zapsal své děti na křesťanskou školu. Tím se do jeho života dostal Randy, ředitel školy.

Jednou se Randy zeptal Aurelia, co si myslí o Ježíšovi. Aurelio mu odpověděl, že Ježíš se narodil o Vánocích a zemřel o Velikonocích.

Aurelio kdysi utekl z Kuby a nyní utíkal před svými problémy v manželství. Randy jej vyzval, aby se utekl k Ježíši, k tomu, který za něj zemřel a který mu může odpustit jeho hříchy.

Aurelio se obrátil ke Kristu a následně opět začal podnikat. Říká tomu „podnikání v Pánově duchu“. Své obchody „K28“ (Ko 2,8) má v nákupních střediscích po celých Spojených státech. Někteří jeho zákazníci se díky tomu obracejí k Ježíši.

Pán dal Aureliovi následující pozvání, které platí i pro vás:

Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11,28-29)

Když už chcete všechno vzdát, když máte chuť ode všeho utéct, utečte se k Ježíšovi. Věřte mu a obdržíte dar věčného života, který vám nabízí.


O publikaci

Tato publikace je založena na knize A Woman God Can Use od Alice Mathewsové, kterou vydalo nakladatelství Discovery House Publishers v roce 1990. Alice Mathewsová se pravidelně podílí na vysílání rozhlasového programu Discover The Word.

Název: Když se vám chce ode všeho utéct.

Původně: When You Feel Like Running Away. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

Publikační řada: Discovery - Christian Living (Křesťanský život).

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2012.