Když slova bolí: Slovní násilí v manželství

Když slova bolí: Slovní násilí v manželství

  • Autor:
  • Anglický název: When Words Hurt: Verbal Abuse In Marriage
  • Vydáno: 2012
  • Pozn.: Ve spolupráci s www.didasko.cz.

Ke stažení:

Používáte slova k budování, nebo jimi spíše boříte? Jak překonat bolest, pokud je člověk vystavován hrubému slovnímu násilí? Co dělat v takovém vztahu? Co radí Bible?
The destructive power of words can be a crushing force in a marriage—or in any relationship. This booklet helps you get a better understanding of the way words can be used as an instrument of building up or a weapon of tearing down. Find out how you can overcome the pain of verbal abuse and diffuse conflict in your relationship as you explore the power of words between husbands and wives. Czech version of When Words Hurt: Verbal Abuse In Marriage.s

Když slova bolí: Slovní násilí v manželství

Obsah:

Jakou moc mají slova

  • Moc jazyka budovat
  • Moc jazyka ničit

Manželský konflikt

  • Jak se slova používají k ovládání a k útoku
  • Proč používáme slova k ovládání a útoku?

Slovní útlak v manželství

  • Kdo jsou utlačovatelé?
  • Jak partneři používají slova k útlaku?
  • Jak reagují utlačovaní partneři?

Jakou škodu působí extrémní slovní násilí

  • Duševní újma
  • Citová újma
  • Tělesná újma

Jak reagovat na slovní násilí

  • Co znamená milovat?
  • Co může dělat zraněný partner?

Martina má úplně stažený žaludek. Bez jakýchkoli postranních úmyslů se svého manžela Petra právě zeptala, co plánuje na odpoledne. Chtěla jen vědět, zda ji nebudete potřebovat doma. Ještě byla otřesena z Petrova včerejšího výbuchu hněvu, když zjistil, že šla nakupovat, aniž by mu cokoli předtím řekla. Vyhrožoval, že jí sebere kreditní kartu a klíče od auta, pokud s ním nebude o nákupech mluvit předem. A proto se jej teď Martina jen opatrně ptá na jeho plány na odpoledne. Jako jindy, i teď jí Petr přičítá špatné pohnutky: „Proč bych ti měl vždycky říkat, co budu dělat?“

Martina opět cítí, jak se v ní vše stahuje. „Určitě nemusíš,“ říká nesměle, „jen jsem chtěla vědět, zda třeba plánuješ něco zajímavého.“

„Naprosto nechápu, proč bych ti měl říkat všechno, co hodlám dělat,“ odpovídá Petr s ještě větším hněvem.

„Není třeba se takhle rozčilovat. Určitě jsem nikdy netvrdila, že mi máš všechno říkat,“ odpovídá Martina.

„Vůbec nejsem rozčilený. To ty vždycky děláš z komára velblouda,“ vyštěkne Petr.

„O nic takového mi nešlo,“ vysvětluje Martina. „Prostě jsem se jen zeptala...“ A větu už nedokončí, protože Petr na ni křičí: „Nesnaž se to zapírat! Vždycky se všechno snažíš převrátit!“ V Petrovi to vře, až vší silou praští rukou do stolu: „Sklapni a už toho nech! Nemáš ani ponětí, jak se má manželka podřizovat, a asi ani nemáš na to, abys na to někdy přišla!“

„Dobrá, Petře, nechme toho,“ ustupuje Martina smířlivě.

„Takhle snadno se z toho tedy nevyvlíkneš,“ doutná Petr. „Vždycky musíš mít poslední slovo!“

Martina podrážděně odpovídá: „Ale myslela jsem si, že chceš, abychom toho už nechali!“

Martina se snaží celé nedorozumění vysvětlit, ale s Petrem prostě není rozumná řeč. Neustále její slova překrucuje a jeho hněv nebere konce. Vtom se milosrdně ozve zazvonění telefonu. Martina ale z celého rozhovoru, jako již z celé řady podobných, odchází zmatená, plná obav a s pocity viny. Čím vlastně Petra tolik rozhněvala? Proč se jim nedaří spolu normálně mluvit?

Na tomto příkladu vidíme, jak si manželé mohou navzájem slovně ubližovat. Fyzicky se sebe ani nedotkli. Ale Petr svou manželku tloukl svými slovy.

Slova se používají jako zbraň, co svět světem stojí, ale možná si plně neuvědomujeme, jak rozsáhlou škodu může tato zbraň napáchat. Docela dobře si uvědomujeme, jakou újmu působí tělesné a sexuální zneužívání, ale mnozí opravdu nevidí, že svými slovy zraňují druhé více, než kdyby použili pěsti.

Cílem této publikace je zaměřit se na to, jak slova mohou pomáhat, anebo také ubližovat. Zaměříme se především na nesprávné používání slov v manželství, ale stejné zásady bude možné uplatnit i v dalších vztazích. Pojďme se tedy zamyslet nad škodlivými slovy, která jsou v rozporu s duchem manželského slibu, který si manželé při svatebním obřadu dávají.

Jakou moc mají slova

Rozhodně bychom neměli podceňovat důležitost a moc našich slov. Novozákonní pisatel Jakub řekl, že i když je jazyk jen malou částí těla, dopad jeho konání může být obrovský (Jk 3,1-12). Kniha Přísloví nás upozorňuje, že „v moci jazyka je smrt i život“ (Př 18,21). Náš jazyk je jako nůž. V rukou schopného lékaře může sloužit k velkému dobru. Ale v rukou nedbalé, nevědomé osoby může působit velkou škodu. A podobně je tomu i se slovy.

Moc jazyka budovat

Bible učí, že laskavé slovo může druhé budovat, živit, hojit a uzdravovat. „Laskavá slova jsou jako plástev medu, sladká pro duši a uzdravení kostem“ (Př 16,24). Dobré slovo pomáhá navracet důvěru a naději. Například manžel může svou manželku pozdvihnout slovy: „Moc si cením toho, jak jsi ke mně v poslední době trpělivá. Přespříliš jsem se věnoval své práci. A nějak jsem tě bral za samozřejmost. Přitom jsi procházela těžkým obdobím, a já jsem si toho při té vší práci ani nevšiml.“

Moc jazyka ničit

Lidé někdy říkají, „slova jsou jen slova“. Ale slova opravdu mohou ubližovat, zraňovat, strhávat a ničit. Pokud na vás manželský partner křičí a označuje vás hanlivými výrazy, vzniká zranění, které pak může hnisat ještě celé roky.

Často nebereme vážně, že jazykem je možné útočit a ničit.

Často nebereme vážně, že jazykem je možné útočit a ničit. Několika neuváženými slovy lze ubít ducha přítele či manželského partnera. V Přísloví 12,18 je uvedeno že „někdo žvaní, jako když bodá mečem“. Jakub popisuje jazyk jako „nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu“ (Jk 3,8). Podle Žalmu 52,4 „jazyk vymýšlí zkázu, je ostrý jako břitva, páchá záludnosti“.

Znamená to, že bychom svými slovy neměli nikdy působit bolest? Nikoli. Někdy je „slovní chirurgický zákrok“ zcela na místě. Některé situace si přímo vyžadují pronikavá slova, která mohou působit bolest (Př 27,6). Všichni občas potřebujeme napomenutí a konstruktivní kritiku. Taková slova jsou tedy nezbytná, i když nás bolí. Ale výsledná bolest není škodlivá (2K 7,8-10). Jedná se o bolest, která nám pomáhá k dalšímu růstu.

Bolesti, kterou působíme svými slovy, ale až příliš často schází láskyplná pohnutka. Bolestivá slova spíše používáme, když na někoho útočíme. Slovní války jsou žel v manželstvích až příliš časté. Je to sice politováníhodné, ale ve velké řadě manželství dochází ke slovním konfliktům a bitvám, přičemž slova se zde používají s cílem ublížit.

Manželský konflikt

Konfliktům není možné se v manželství vyhnout. Ve většině manželství dochází k neshodám a rozepřím, protože každý z partnerů přináší do jejich vztahu svůj náhled, který je ovlivněn jejich pohlavím, rodinou a životními zkušenostmi.

Ve zdravém vztahu se takové rozepře řeší nedestruktivním způsobem. Manželé spolu sice nesouhlasí, ale své odlišné názory vyjadřují ohleduplně a s úctou.

Většina manželství však zažívá chvíle, kdy dochází ke zneužívání slov. Komunikace někdy selhává a hatí se i v těch nejlepších vztazích. Každý z nás patrně někdy používal slova nesprávně a nesnažil se řešit rozdíly laskavým způsobem, ale pokoušel se manipulovat, zvítězit za každou cenu, anebo si alespoň „vyrovnat skóre“.

Jak se slova používají k ovládání a k útoku

Všichni lidé v manželství vědomě či nevědomě používají slova k ovládání a ubližování. Způsob, jakým to dělají, se může sice poněkud lišit, ale k ovládání a slovním útokům v zásadě používají následující taktiky.

1) Vyvolávání pocitu viny

Pomocí pocitů viny lze lidi ovládat a trestat je. Pokud se nám podaří vyvolat ve svém manželském partnerovi pocit viny, získáme tak nad ním určitou moc. Tato taktika může být velmi přímočará: „Tak doufám, že teď jsi se vším naprosto spokojená.“ Nebo: „Jak to, že ti to trvá tak neuvěřitelně dlouho?“ Může se ale jednat i o méně nápadnou podobu: „Vždycky je to moje vina.“ Například jedna žena vždy slyší tuto odpověď do svého manžela, když poukáže na nějakou jeho chybu. Naprosto mistrně v ní vyvolával pocity viny, kdykoli na něm našla něco negativního.

2) Poukazování na chyby

Jedná se o kritiku toho, jak se manželský partner například stará o své věci, jak zachází s penězi, jak vypadá nebo jak řídí auto. Taková kritika se může ozvat jen příležitostně, anebo ji můžete slyšet pořád. Partner, který poukazuje na chyby druhého, získává výhodou v tom, že se pak může cítit nadřazeně.

3) Označování

Při této taktice se pro partnera nebo pro jeho nedostatky používá nějaké negativní označení. Za pomoci široké škály hanlivých výrazů se má partner cítit nemožně a k ničemu. Může se jednat i o útoky na charakter. „Nikdy jsi nebyla žádná pořádná manželka.“ „Nikdy nic pořádného nedokážeš.“

4) Křik

Někdy v manželstvích dochází ke křiku. Cílem může být partnera zastrašit. Křičící partner se cítí být silný, protistrana je zahnána do kouta, má strach říci či udělat cokoli, co by mohlo vyvolat další útok.

5) Sarkasmus

Jedná se o další metodu, která je vlastně zastřeným útokem. Sarkastickými odpověďmi, jako například „s největší radostí“, „pro tebe kdykoli a cokoli“ (s příslušnou modulací a protočenýma očima), lze účinně znevážit partnerovo hledisko. Při sarkasmu pochopitelně nevzniká atmosféra vhodná pro upřímný rozhovor. Sarkasmem se maří jakékoli úsilí a sabotuje se komunikace tak, že dotyčný partner získává pomocí této taktiky navrch.

6) Obviňování

Při této taktice se jeden partner zbaví viny, kterou pak uvalí na druhého partnera. Když se v nějaké oblasti nedaří, je to vina partnera. Jedna žena chtěla po svém manželovi, aby za ni vyřídil určitý telefonát, ale pak mu vynadala za to, že tento telefonát vyvolal problém s dalším členem jejich rodiny. Jeden manžel po křiku na svou manželku tvrdil, že jeho výbuch způsobila ona. Obviňováním lze nevinného partnera poměrně účinně mást a trestat.

7) Očerňování, shazování

Tato taktika může být používána jen v náznacích, anebo i velmi otevřeně. Cílem je získat nad partnerem moc. Jeden muž například manželku klidným ale zároveň povýšeným hlasem uklidňoval, aby si nedělala starosti s financemi, protože by jí na to její hlava stejně nestačila. Jiní shazují své partnery na veřejnosti, například slovy: „Co sis to vzal na sebe?“ Nebo: „To tedy nebylo zrovna nejchytřejší!“ Cílem je partnera před druhými ztrapnit.

Proč používáme slova k ovládání a útoku?

K některé z výše uvedených taktik se uchyluje celá řada manželů a manželek. A problém není jen v použitých slovech. Problém spočívá v našem sobectví, hněvu či nejistotě, která nás vede k tomu, že pak slova používáme například k následujícím cílům:

1) Snažíme se slovy prosadit svou

V každém z nás je sobectví. Všichni se sebou do určité míry bojujeme, abychom nechtěli věci jen po svém. Ježíšův život na zemi je mimo jiné pozoruhodný i tím, že Ježíš nebyl sobecký. Vždy kladl zájmy druhých a záměr svého Otce před své vlastní zájmy, i když kvůli tomu musel trpět více než kdokoli jiný v dějinách. Jako Kristův lid máme následovat jeho nesobeckého příkladu, ať to vede kamkoli (Fp 2,3-5). Ale všichni selháváme. Během určité manželské neshody se mohou i zralí partneři chovat jako malé děti a vynucovat si, že musí být po jejich. V manipulaci prostřednictvím pocitů viny či zastrašování se projevuje sobecká snaha vynutit si své a vyhnout se osobní ztrátě.

2) Slovy oplácíme

Mnozí partneři se uchylují k očerňování a sarkasmu, aby se druhému nějak pomstili. Někteří pociťují určité jednání jako útok na svou osobu a pak se to snaží svému partnerovi oplatit. Nějak přitom zapomínají, že ‚pomsta patří Bohu‘ (Ř 12,19). K oplácení je vede jejich hněv. Jiní si svou frustraci prostě vybijí na svém partnerovi. Určité okolnosti nebo určití lidé v nich vyvolají hněv a chtějí, aby za to, že se věci nedějí podle jejich gusta, někdo trpěl.

3) Schováváme se za slova

Pro manželství je naprosto zásadní otevřenost a osobní zodpovědnost. Bez těchto prvků nemůže vztah růst ke zralosti. Patrně si to nebudeme chtít přiznat, ale někdy se za svá slova schováváme a snažíme se je používat jako ochranný štít. Jako první pár, Adam a Eva, máme strach a pokoušíme se svá selhání skrýt před Bohem i před svým manželským partnerem (Ge 3,7-13).

Když jsme pak před své nesprávné chování postaveni, nechceme se k němu přiznat. Pociťujeme vztek, že jsme byli nachytáni. Bojíme se, že pokud se k dané záležitosti přiznáme, budeme muset snášet útoky nebo nás lidé opustí. Jako obviněný přestupník se vehementně snažíme prokázat svou nevinu (Př 16,2). Často se uchylujeme k defenzivě a ze svého sebestředného chování obviňujeme svého manželského partnera, a někdy dokonce i Boha (Ge 3,12). Jeden muž se například zříkal odpovědnosti za své výbuchy hněvu, po kterých jeho manželka nedokázala říci ani slovo. Ospravedlňoval se: „Jak něco takového o mně vůbec můžeš říci po tom všem, co jsem pro tebe udělal!“

Každý z nás patrně někdy použil určité manipulativní či zastrašující výroky s cílem prosadit si svou. Mnozí jsme nelaskavými slovy „trestali“ svého partnera. A také jsme se prostřednictvím obviňování snažili uchránit sami sebe. Jakmile si takového jednání všimneme, měli bychom být ochotni se k němu přiznat a litovat, jak se proti svému partnerovi prohřešujeme a jaké problémy vyvoláváme.

Náprava může začít, pokud se ke svému jednání přiznáme a litujeme ho. S otevřeností, upřímností a lítostí lze pak znovu začít budovat ztracenou důvěru. Časem může ve vztahu dojít k usmíření a může se do něj navrátit radost.

Slovní útlak v manželství

Ke slovním přestřelkám může docházet v každém manželství, přičemž si uvědomujeme, že je určitá hranice mezi běžným manželským střetem a vážným slovním a emočním zneužíváním. Není třeba mít speciální vzdělání, abychom viděli, že běžná hranice už byla překročena, když dominantní partner začíná pomocí slov na druhého útočit a ovládat jej. Z takového manželství se pak stává jednostranný vztah, v němž místo lásky a úcty zbyla již jen snaha o moc a ovládání druhého.

Jakmile se manželská komunikace ocitne za hranicí běžného manželského konfliktu a sahá se ke slovnímu a citovém napadání, dochází v takovém manželství k útlaku. Partneři již nejsou na stejné rovině. Jeden z partnerů již nemůže s volností vyjadřovat své názory. Druhý partner má v rukou prakticky veškerou moc, takže se vše musí dít podle jeho diktátu.

Bible nebere žádný druh sobecké nadvlády na lehkou váhu. Autor knihy Kazatel si všímá slz utlačovaných lidí a moci na straně jejich utlačovatelů. Píše, že je pak lepší nežít než být utlačován (Kaz 4,1-2).

Útlak je vždy strašný, ale v manželství je ještě hroznější. Jde o naprosté porušení vzájemné lásky a úcty, kterou Bůh pro manžela a manželku zamýšlel (Ef 5,21-28). Jedná se vlastně o diktátorské manýry, kdy se jeden z partnerů nad druhého bohorovně povyšuje. Ve snaze získat co nejvyšší moc se mohou takoví diktátoři dokonce pokoušet izolovat svého partnera od jeho rodiny a přátel. Za zavřenými dveřmi někteří sahají i k prostředkům, jimiž se druhého snaží ovládat tělesně, citově, finančně, a dokonce i sexuálně.

Kdo jsou utlačovatelé?

Z průzkumů i ze zkušeností je patrné, že za slovními útoky jsou většinou manželé, i když některé manželky se tak chovají také. Většiny slovních útoků v manželství se sice dopouštějí muži, ale sklony k dominanci nad druhým partnerem se projevují u obou pohlaví.

Kromě toho partneři, kteří sahají ke slovnímu týrání, nevypadají jeden jako druhý. Někteří druhé zastrašují a mají na ně nereálné požadavky - podobně jako přestupník popisovaný v Žalmu 10,7, jehož „ústa jsou plná klení, klamu a útisku; pod jazykem skrývá trápení a nepravost“. Jiní se nezaměřují tolik na slovní útoky a požadavky, ale používají různé druhy manipulace. Jsou jako obě Samsonovy manželky, které jím manipulovaly a donekonečna na něj dotíraly, dokud jim neprozradil, po čem prahly (Sd 14,16-17; 16,15-17).

Jak partneři používají slova k útlaku?

Ti, kdo pravidelně utlačují a ovládají své partnery, používají stejné taktiky jako ostatní lidé v manželství, pouze s větší intenzitou a zlovolností. Například sahají k výrazně hanlivějším výrazům. Vinu se snaží vyvolávat mnohem rafinovaněji. Jejich sarkasmus je skutečně sžíravý a obviňování přesahuje všechny meze. Kromě toho používají ještě další taktiky, například vyhrožují, neustále vznášejí nějaké další požadavky anebo převracejí skutečnosti - tvrdí, že jejich slova znamenají něco jiného, než co skutečně řekli.

Výhrůžky

Výhrůžky slouží k zastrašení partnera. Pokud takoví lidé nedostanou, co požadují, mohou vyhrožovat rozvodem, odepřením finanční podpory, šířením pomluv, odebráním dětí, a dokonce i vraždou či sebevraždou.

Požadavky

Taková osoba svému partnerovi poroučí a mluví s ním jako se sluhou. Nejedná se o prosby typu „Prosím“ nebo „Mohl bys to pro mně udělat?“. Jedná se o chladné požadavky. Dotyční se snaží své partnery omezovat a chovají se k nim velmi nadřazeně, přičemž používají například výroky „Tohle prostě dělat nebudeš!“ nebo „Nejsi sice připravená, ale my už odcházíme!“

Převracení skutečností a popírání

Někteří partneři znevažují, převracejí a popírají myšlenky a pocity druhých, což pak v utlačovaných partnerech vyvolává velkou nejistotu a zmatek. Takoví partneři často zcela popřou, co právě řekli či udělali. Převracejí fakta, aby druhé uvedli do zmatku a aby získali převahu. Cílem těchto psychologických her je dovést partnera k tomu, aby pochyboval sám o sobě. Negací myšlenek tito lidé vyvolávají ve svém partnerovi hluboké pochybnosti. Pokud se například manžel pokusí své manželce říci, jak je pro něj její neustále poučování pokořující, může ona jeho pocity popřít osočením, že je přecitlivělý, anebo může tvrdit, že jej nikdy nepoučuje. Manipulativní manžel třeba své manželce řekne: „Jsi úplně mimo. To si opravdu myslíš, že někdo bude tvé stěžování brát vážně?“

Jak reagují utlačovaní partneři?

Reakce utlačovaného partnera záleží na tom, co se děje v jeho nitru. Většina z nich se potýká s drásavými pocity viny za problémy ve svém manželství. Manipulativní partner často svaluje vinu na partnera utlačovaného, který pak na sebe bere odpovědnost za vše špatné a trpí pocity viny za své názory či přání, která jeho partner nesdílí.

Utlačovaný partner si ale obvykle nedovolí pociťovat hněv. Manipulace, ponižování a útlak je špatný, a utlačovaný partner tedy má právo pociťovat hněv. Ne každý hněv je špatný (Ef 4,26-27). Ale utlačovaný partner si svůj hněv ani nechce připustit. Má obavu, že v hněvu by pak mohl říci či udělat něco, co by partnera ještě více rozzuřilo. Mnozí žijí v neustálém strachu, že od nich jejich partner odejde.

Utlačované ženy kromě strachu často pociťují, že je jejich duchovní odpovědností podřizovat se i utlačujícímu manželovi. Nějak nechápou, že Bible nedává muži autoritu se nad manželku povyšovat. A Bible také manželkám neříká, že nikdy nesmí zpochybňovat nesprávně uplatňovanou autoritu svého manžela. Podřizovat se ze strachu rozhodně nijak neslouží ke cti manželské smlouvy. A podřizovat se bezmyšlenkovitě nijak neslouží ke cti Božího záměru, podle něhož se mají manžel s manželkou navzájem milovat a prokazovat si hlubokou úctu.

Řada utlačovaných osob zjevně doslova chřadne. Někteří se podrobí požadavkům svého partnera, další se neustále omlouvají za to, že působí problémy. Jedna utlačovaná manželka se například vždy stahuje, aby její manžel nevybuchl. Omlouvá se, pokud se chce manžela na něco zeptat, i za jakýkoli výrok, s nímž on nesouhlasí. Manžel jí pak vždy připomene, jak vděčná by měla být za muže, který jí vždy odpouští a který toho od ní musí tolik snášet.

Ve většině případů si utlačované osoby plně neuvědomují, jak velkému útlaku a manipulaci jsou vystavovány. Cítí, že cosi není v pořádku, ale nedokáží to přesně pojmenovat. Neví kudy kam a často se pokoušejí si věci nějak vysvětlit a nebo si lámou hlavu nad tím, jaký záměr jejich utlačující partner svým chováním sleduje. Od partnera se snaží zjistit, co jej tolik rozčiluje. Ale takové pokusy o objasnění problému jsou většinou zbytečné.

Utlačovatelé nechtějí jednat rozumně. Nepřejí si otevřený, upřímný dialog. Chtějí hrát své psychologické hry, chtějí znevažovat názor druhého, chtějí přehánět a manipulovat. Sahají ke slovnímu útlaku, protože tak mohou druhého ovládat.

Partneři, kteří zakoušejí slovní útoky, ale často oplácejí stejnou mincí, nebo dokonce sahají k tělesnému násilí. Po letech neustálé manipulace, iracionálního jednání a ponižování může utlačovaný partner nakonec úplně ztratit nervy a uchýlit se k tělesnému útoku. Ale násilím se manželský konflikt nikdy nevyřeší. Bůh má násilí v nenávisti (Mal 2,16). V tomto případě ale tělesné násilí není typickou reakcí utlačovaného partnera, který jej nechce použít jako prostředek k získání nadvlády na druhým ani nechce převrátit role v daném vztahu. Obvykle se jedná jen o zoufalý, nezralý pokus učinit konec dlouhým rokům útlaku a špatného zacházení.

Jakou škodu působí extrémní slovní násilí

Slovní násilí bolí vždy. Ale v případě extrémního slovního násilí je škoda ještě větší. Nejsou sice vidět modřiny ani podlitiny jako u tělesného násilí, ale zranění jsou stejně rozsáhlá. Většina těch, kdo musí snášet extrémní slovní násilí, říká, že by raději dali přednost tělesnému násilí před dalším přívalem hněvu, znevažování a vyvolávání pocitů viny. Zakoušejí skutečné utrpení, a to v oblasti duševní, citové i tělesné.

Duševní újma

Osoba, která žije s iracionálním partnerem, který ji neustále ponižuje, má pocit, že je doháněna k šílenství. Z vědomí bezpráví se cítí vnitřně rozervána, ale partner vše neustále popírá - tvrdí, že je vše v pořádku, a pokud je něco špatně, rozhodně chyba není na jeho straně.

Jedna utlačovaná žena v sobě dusila takové pocity marnosti a zmatku, že ji to dohánělo až na hranici šílenství. Nikdy nevěděla, co má očekávat. Co manželovi jeden den nevadilo, druhý den jej rozhněvalo k nepříčetnosti. A jakkoli se snažila svůj názor vysvětlit, její manžel se tím rozhodně nemínil nijak zabývat. Věděla, co je pravda, ale její manžel postupoval natolik rafinovaně, že ji vždy přiměl k závěru, že všechno je jen její chyba, anebo že vlastně řekl něco úplně jiného, takže nakonec věřila jeho hledisku. Zároveň však měla neodbytný pocit, že jedná proti svému zdravému rozumu.

Osoby s partnerem, který je neustále slovně napadá, také často mají o sobě velké pochybnosti. Pochybují o svých pocitech, schopnostech, úsudku i o tom, zda vůbec věci správně vnímají. Jak je jejich hledisko neustále znevažováno, začínají stále více pochybovat sami o sobě. Za neustálého ponižování ztrácejí sebedůvěru i schopnost zasazovat se o to, čemu věří.

Patrně největší újma ze slovního napadání v manželství je vidět na ztrátě seběvědomí a sebeúcty - kdy postižený získá dojem naprosté bezcennosti své vlastní osoby. Pocit vlastní hodnoty nelze žádnému člověku vzít úplně, ale utlačovaný člověk může mít vědomí vlastní hodnoty opravdu silně potlačené. Názory, pocity, úspěchy, přání i sny takového člověka jsou neustále znevažovány, což jej pak vede k názoru, že jako jedinec nemá žádnou hodnotu. Takovým krutým zacházením je silně potlačována sláva a čest, kterou Bůh dal každému z nás jako bytosti stvořené k Božímu obrazu (Ž 8,4-5).

Citová újma

Následkem extrémního slovního týrání se jeho oběť cítí zcela bezmocná, bez jakékoli možnosti nějak svou situaci změnit. Při neustálých výpadech proti své osobě, bez ohledu na své snahy, utlačovaná osoba své úsilí postupně úplně vzdává. Přestane jí na čemkoli záležet, upadne do malomyslnosti.

Pokud známe někoho, kdo byl extrémně slovně týrán, patrně jsme si všimli, jak se změnil vzhled takové utlačované osoby. Osoba, která bývala radostná, otevřená, plná energie a života, je nyní stažená do sebe, netečná a deprimovaná.

Osoby, které zakoušejí extrémní slovní týrání, se také musí potýkat s nesmírně bolestivými pocity zrady.

Osoby, které zakoušejí extrémní slovní týrání, se také musí potýkat s nesmírně bolestivými pocity zrady. Před uzavřením manželství se jejich partner jevil jako laskavý, rozumný a ohleduplný člověk. Někteří svou hranou laskavost a úctu předstírali velmi rafinovaně. Brzy po svatbě se však začala projevovat partnerova temná stránka. Pokud se prokáže, že manželský partner je jiný, než jak se před sňatkem ukazoval, nevyhnutelně se dostaví pocity zdrcující zrady.

Pocit zrady a osamocenosti se u mnohých ještě prohlubuje tím, že se cítí opuštěni i ze strany své církve. Mnohé ženy, které se staly obětí extrémního slovního násilí, nenašly ve svém sboru žádnou oporu. Mnozí kazatelé zastávají názor, že Písmo jim nedává žádný podklad, aby slovní a citové týrání považovali za stejně závažné jako týrání tělesné a sexuální. Někteří církevní pracovníci dokonce zastávají názor, že problém se vyřeší tím, když se „postižená“ osoba prostě bude doma snažit více projevovat lásku a bude se partnerovi více podřizovat.

Písmo však ukazuje, že slova mohou sice znít nevýznamně, ale přesto mohou napáchat velkou škodu. Slovy lze druhého ponižovat. Slova jsou jako oheň (Jk 3,5-6). Jazyk může působit ničivě jako pekelné plameny (v. 6). Slova mohou být plná smrtonosného jedu (v. 8). Slovy lze druhého ochromit, ubít. Hříšnými slovy se vystavujeme nebezpečí věčného odsouzení (Mt 5,22).

Pravdivost výše uvedených pasáží žel mohou dosvědčit mnozí, kteří zjistili, že slova mohou působit mnohem větší bolest než tělesné napadení. Pokud vám partner nadává, napadá váš vzhled, osočuje vás, že jste hloupí nebo k ničemu, dopouští se na vašem vztahu větší zrady, než kdyby vás udeřil přímo do tváře.

Tělesná újma

Útoky na duševní stránku se nakonec projeví i tělesně. Není nic výjimečného, když utlačované osoby trpí řadou dalších příznaků, jako migrénou, nervovými tiky a záchvěvy, úpornými bolestmi žaludku, střevními obtížemi či chronickou únavou. Takové tělesné obtíže mohou následně vést k dalším problémům a úplně narušovat život takto postiženého člověka, pro něhož pak může být těžké pracovat a těšit se ze života.

Jak reagovat na slovní násilí

Někteří si možná myslí, že slovní násilí v manželství není až tak závažným problémem. Ale oběti by mohly dlouho mluvit o ničivých dopadech takového jednání.

Snaha o ovládnutí druhého a nelaskavé jednání, které se projevuje patrně v každém manželství, si možná nemusí hned vyžadovat intervenci, která bude nutná u všech vážnějších případů. Přesto si musíme takového negativního jednání všímat, a to jako jednotlivci i v rámci křesťanského sboru. Měli bychom přitom vycházet ze základních zásad týkajících se lidských vztahů a manželství. Než se konkrétně zaměříme na to, jak reagovat na slovní týrání v manželství, podívejme se nejprve, co znamená milovat manželského partnera, který nás svými slovy zraňuje.

Co znamená milovat?

Pro většinu z nás je těžké projevovat lásku někomu, kdo nás zraňuje. Láska jistě neznamená, že se jen budeme snažit, aby se náš partner cítil dobře, abychom se s ním usmířili nebo abychom se vyhýbali konfliktu. Milovat jednoduše řečeno znamená usilovat o to, co je v nejlepším zájmu našeho partnera. Znamená to přinejmenším dvě skutečnosti: Za prvé, láska znamená, že se hluboce zajímáme o svého manželského partnera, i když pozbyl naši důvěru. Za druhé, láska konfrontuje a zaměřuje se na opakované hříšné projevy v životě našeho manželského partnera, i když se mu to nelíbí nebo mu to je nepříjemné.

Ježíš projevoval dokonalou lásku a přesto se nevyhýbal střetům. Rázně konfrontoval směnárníky, kteří svými přehnanými požadavky odírali lid, a vyhnal tyto nekalé obchodníky z chrámu (Mt 21,12-13). Ježíš se nebál označit nepravost zcela jasnými slovy (Mt 23,13-36; Lk 11,39-54).

Ježíš se však těmto utlačovatelům postavil ne proto, aby si s nimi vyrovnal účty, ale aby na jejich nekalé praktiky upozornil lidi kolem. Přestupníkům tím také dal možnost uznat svůj hřích, činit pokání a najít odpuštění u Boha. Stejným způsobem spolu mají na základě lásky navzájem jednat i manželé, a to s touhou přivést svého partnera k rozumu a ke smíření s Bohem i se sebou.

Co může dělat zraněný partner?

Při jakémkoli slovním napadání si postižený musí jasně uvědomit příslušný problém, musí naplánovat vhodnou konfrontaci a projevit ochotu dát utlačujícímu partnerovi čas ke změně. V očekávání upřímné změny v postoji i chování by v sobě měl posilovat touhu svému partnerovi odpustit.

Uvědomte si problém

Utlačovaná osoba pomůže sobě i svému manipulativnímu partnerovi, když si jasně uvědomí, kdy a jak partner používá své slovní útoky. Není možné láskyplně konfrontovat problém, pokud jej nejsme schopni přesně označit.

Postižená osoba může problém lépe rozpoznat, když bude více naslouchat svému vnitřnímu hlasu a vnímat své pocity. Musí pak svému náhledu přikládat stejnou váhu jako názorům svého partnera.

Pokud žijete v manželství pod takovou extrémní zátěží, určitě nejste tak hloupí, přecitlivělí nebo tolik na vině, jak se vám to váš partner snaží namluvit. Máte právo na své názory a na své pocity. Zaměřte se tedy na své myšlenky a pocity. Naslouchejte svému vnitřnímu hlasu. Probuďte své umrtvené emoce a dovolte si pociťovat hněv, který jste tak dlouho potlačovali. Pocity samy o sobě nejsou spolehlivým vodítkem, ale jsou jedním z celé řady ukazatelů toho, že něco není v pořádku.

Dobrou pomocí také může být vést si deník, kam je vhodné si zapisovat, kdy a jak na vás partner slovně útočil. Lépe pak uvidíte, jak často k takové manipulaci dochází. Mějte přitom ale na mysli, že takový deník vám má pomoci v pochopení, ale nemá sloužit jako nástroj pomsty. Záznamy ve vašem deníku se nemají stát seznamem prohřešků proti vám, které později svému partnerovi vmetete do tváře (1K 13,5).

V záznamech ve svém deníku si tedy patrně všimnete, že k určitému chování dochází opakovaně. Díky tomu pak budete moci určitou manipulaci ze strany svého partnera již předem očekávat. Jakmile si to uvědomíte, nenecháte se již tak snadno zaskočit. Budete pak lépe připraveni, když ke stejnému jednání opět dojde.

Dále je třeba si uvědomit, kdy budete potřebovat pomoc. U případů vážného slovního násilí je často třeba použít silná nápravná opatření, na která si možná sami netroufnete. Můžete být postaveni před náročné otázky finančního zabezpečení nebo otázku péče o děti, s čímž si sami neporadíte. Proto může být na místě vyhledat vhodnou pomoc. Přinejmenším můžete vše rozebrat s důvěryhodným přítelem, pastorem či křesťanským poradcem, který chápe problematiku vážného slovního týrání. V některých závažných případech bude muset týraná osoba vyhledat pomoc odborné psychologické poradny.

Proveďte pečlivé sebezkoumání

Je třeba si vyhradit čas na sebezkoumání, a to bez jakéhokoli zlehčování své bolesti, kterou zakoušíte následkem neospravedlnitelného chování svého manželského partnera. Je zcela na místě se hněvat a znepokojovat hříšným jednáním svého partnera, ale napřed se každopádně podívejte, zda náhodou nemáte „trám“ ve svém vlastnímu oku. Ježíš učil, že se napřed máme zaměřit na své chyby, a teprve pak se můžeme snažit napravovat chyby někoho jiného (Mt 7,3-5).

Důležitou součástí sebezkoumání je zamyslet se nad tím, jak na násilí reagujete. Pokud jste ve svém manželství vystavováni extrémnímu slovnímu násilí, může být pro vás velmi obtížné převzít odpovědnost za to, jak na takové násilí reagujete.

Pochopitelně nenesete odpovědnost za násilné chování svého partnera. A v žádném případě nenesete odpovědnost za to, že váš partner se vůči vám chová tvrdě, přestože se na vás možná tuto odpovědnost snaží svalit. Ale možná budete muset přijmout odpovědnost za to, že svému partnerovi dovolujete, aby vás ponižoval a choval se k vám hrubě. Takový zodpovědný přístup vám pomůže, abyste v sobě nechovali pocity bezmoci a zahořklosti.

Dále je velmi důležité důkladně se zamyslet, proč jste svému partnerovi dovolovali jeho hrubé a manipulativní jednání. Na mnoha případech hrubého slovního násilí je vidět, že poškozený partner se nechává utlačovat i částečně ze strachu, že jej partner odmítne emočně či tělesně. Kořenem takového strachu je často celá řada někdejších nevyvážených vztahů, v nichž se dotyčném nedostávalo ujištění, přijetí ani podpory.

Za obavami se často může skrývat i naše nerozhodnost svěřit se plně do Božích rukou. Následkem bolestivých událostí ve svém životě možná máme o Bohu i určité pochybnosti. Skutečně se o nás stará? Ochraňuje nás? Záleží mu na nás? Tyto otázky pak nahlodávají naši víru. Zjišťujeme, že pro nás není snadné Bohu důvěřovat v oblastech, na nichž nám tolik záleží.

Za obavami se často může skrývat i naše nerozhodnost svěřit se plně do Božích rukou.

Bůh ale naše volání o pomoc slyší, i přes naše pochybnosti (Ž 10,18-18). S pochybnostmi se potýkal například Gideon. A se svými pochybnostmi se potýkal i v modlitbě (Sd 6,1-17). Možná na všechny své otázky nenajdeme uspokojivé odpovědi, ale díky svému upřímnému úsilí budeme připraveni vidět Boha tak, že se obnoví naše víra v něj, i když určité pochybnosti třeba ještě zůstanou.

Pokud jste ve vašem vztahu vystavováni násilí, je pro vás patrně těžké reagovat správně, protože se bojíte osamocení a zároveň se potýkáte se svou narušenou důvěrou vůči Bohu. Bude-li vaše jednání určováno tím, co by mohl udělat váš partner, dostanete se tím jen do pasti a váš problém se tím jen prohloubí (Př 29,25). Pokud jde o pochybnosti, obavy a nedůvěrou, nejlépe je postavit se tváří v tvář pravdě, která ve vás tyto pocity vyvolává. Možná odhalíte určitou spojitost mezi svou bolestivou minulostí a způsobem, jakým dnes reagujete na situace ve svém manželství. Možná zjistíte, že jste se svému násilnému partnerovi podrobovali jen ze strachu. Je-li tomu tak, měli byste pak pečlivě uvažovat o tom, k jakému chování vás vaše obavy obvykle vedou. A možná si budete muset uvědomit, že jste násilí snášeli jen proto, abyste zachránili vztah, který je ale již dávno mrtvý.

Patrně pro každého z nás je těžké realisticky se vyrovnávat s jakoukoli ztrátou a plně si uvědomit, jakou újmu nám mohlo způsobit chování druhých. Budeme-li k sobě ale poctiví, přijmeme svou ztrátu a obrátíme se k Bohu, protože právě on může nejlépe zacelit rány v našem srdci (Ž 147,3). Když se poctivě podíváme, jak nesprávně jsme reagovali na násilí ze strany druhých, budeme se pak moci na své reakce podívat jinak, a to s vědomím, že náš nebeský Otec čeká na to, že mu opět budeme projevovat plnou důvěru (Lk 15,20-24). V této chvíli si pak budeme moci skutečně uvědomit pravdivost Přísloví 29,25: „Strach z lidí klade léčku, kdo však doufá v Hospodina, bude v bezpečí.“ I když třeba musíme snášet určitou újmu ze strany druhých, máme naprostou jistotu, že i přes svá selhání nacházíme naprostou jistotu a bezpečí ve vztahu s naším nebeským Otcem. Můžeme si být jisti jeho odpuštěním. A Bůh nám dává sílu, abychom správným způsobem reagovali na hrubé jednání svého manželského partnera, aby pak naše reakce byly vedeny méně strachem a více láskou (Lk 7,47; 1J 4,18).

Slovní násilí konfrontujte

Písmo nás učí: „Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi“ (Ř 12,18). Možná jste ale v manželství, kde kvůli chování vašeho partnera žádný soulad a pokoj prostě není možný. Váš partner je vůči svému chování slepý, anebo je mu vše jedno. V takovém případě je pak nutné dlouhodobé slovní násilí svého partnera konfrontovat.

Máte ke zvážení dvě možnosti: Partnera můžete konfrontovat právě ve chvíli, kdy se začne projevovat hrubě, anebo si k tomu zvolíte nějakou jinou, emočně méně vypjatou chvíli. Ve velmi závažných případech ale nemusí být bezpečné konfrontovat svého partnera jen mezi čtyřma očima. Existuje zde totiž nebezpečí, že se partner uchýlí k tělesnému násilí. V takovém případě bude nejlépe partnera konfrontovat například v přítomnosti kazatele nebo pracovníka psychologické poradny.

Při konfrontaci je v každém případě třeba násilí konkrétně pojmenovat, stanovit hranice a pak je prosazovat.

1) Slovní násilí popište

Prostě svými slovy popište, jak se vás dle vašeho názoru váš partner snaží ovládat, trestat či znevažovat. Jedna žena například svému manželovi řekla: „Možná si toho nejsi vědom, ale zjistila jsem, že se mě snažíš zastrašovat svým křikem. A děláš to právě teď.“ Jeden muž řekl své manželce: „Rád bych s tebou probral různé věci, ale připadá mi, že se vždy snažíš si různým manipulativním jednáním jen vydobýt to své.“

Ve vážných případech bude násilný partner své jednání popírat a často se bude pokoušet konstruktivní kritiku shodit dalším slovním útokem. Je důležité takové jednání očekávat a nenechat se vykolejit. Držte se svého popisu, jakým způsobem s vámi váš partner jedná, přičemž není třeba se nezbytně zabývat obsahem toho, co bylo řečeno. V této chvíli se nesnažte uvádět žádné logické argumenty ani nic nevysvětlujte - protože váš partner žádný rozumný rozhovor ani nechce. Laskavě, ale pevně uveďte, že váš partner se nadále snaží situaci ovládnout, přestože to popírá.

2) Stanovte hranice

Jakmile násilné chování pojmenujete, je třeba stanovit jasné meze. Láska sice přikrývá množství hříchů, ale také je třeba láskyplně stanovovat náležité hranice. Partnerovi je tedy třeba říci, co je pro vás již naprosto nepřijatelné. Je třeba mu jasně říci, že je pro vás nepřijatelná sžíravá kritika, ponižování, hanlivé označování, křik a manipulace a že to již dále nehodláte přehlížet.

3) Prosazujte stanovené meze

Stanovit hranice nestačí. Je třeba také jasně stanovit důsledky, pokud budou hranice porušovány. Jedna žena například svém manželovi řekla: „Používáš sarkasmus a ponižuješ mě. Chci, abys věděl, že to již dále nehodlám snášet. Je třeba, abychom tento problém vyřešili. Pokud mi ale nebudeš prokazovat stejnou úctu, jakou sám očekáváš ode mě, budeme muset tento rozhovor ukončit. Jakmile mi budeš prokazovat více úcty, můžeme se k našemu rozhovoru vrátit.“

Muž, řekl své manželce, která měla sklon si na něm vylévat zlost do telefonu: „Jasně jsem ti řekl, abys se svými zlostnými výbuchy přestala. Budeš-li pokračovat, budu muset telefon zavěsit. Budu ochoten s tebou mluvit, pokud se budeš chovat slušněji.“

Důsledky by měly odpovídat dané situaci. Čím je slovní napadání vážnější, tím vážnější by měly být i důsledky. Můžete například odejít z místnosti, ukončit rozhovor nebo načas žít v odluce. Ve vážných případech lze sáhnout i k dlouhodobější odluce, pokud v rozumné době nedojde k viditelné změně.

Extrémním důsledkem je rozvod, který má dalekosáhlý dopad na obě zúčastněné strany. Z Písma je patrné, že v násilném manželství je rozvod možný, ale bez práva vstoupit do dalšího manželství (1K 7,10-11). Pakliže se slovní násilí dostane do slepé uličky, musí utlačovaná osoba dostat moudré duchovní a osobní vedení od láskyplného kazatele nebo křesťanského poradce.

Dejte partnerovi čas ke změně

Provinilému partnerovi je třeba poskytnou dostatek času ke změně chování. Možná jste si závažnost tohoto chování uvědomili až po delší době, a proto i provinilý partner obvykle potřebuje čas, aby pochopil, jakou škodu svým jednáním páchá. V mnoha případech přestupníci vůbec nemají ponětí, jak ničivá jsou jejich slova. Mnozí mají pocit, že dokud na svého manželského partnera nezaútočí tělesně, vlastně se žádného násilí ani nedopustili. Často je třeba je přimět, aby vůbec vyslechli svého trpícího partnera, když se jim snaží říci, jakou bolest musí snášet. Až pak začnou situaci chápat a mohou projevit lítost a činit pokání.

Je důležité nepovažovat záležitost rychle za vyřešenou. Partneři, kteří se uchylují ke slovnímu násilí, často potřebují určitý čas, aby museli nést tíhu svého jednání, než se začnou měnit. Omluvám rozhodně nepřikládejte žádný přehnaný význam. Také se svého partnera nesnažte chránit před bolestivými pocity za jeho hříšné jednání. Přísloví 19,19 uvádí: „Vztekloun zasluhuje potrestání; ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc“ (B21). Dejte svému partnerovi čas, aby mohl opravdu přemýšlet, jakou škodu napáchal, protože teprve potom bude chtít udělat opravdovou změnu (Ž 51,17).

Vyhlížejte po skutečné, vnitřní změně

Postižený partner musí vědět, jakou změnu by měl očekávat. Je třeba se nepoddat partnerovi, který se pokouší ze všeho vykroutit rychlou, povrchní omluvou, po které již od vás očekává odpuštění. Člověk, který se uvnitř změnil, prostě nemůže říci: „Tak jsem se omluvil a teď je na tobě, abys mi odpustila a na všechno zapomněla.“

Kdo činí skutečné pokání, nezaměřuje se na to, aby mu bylo odpuštěno. Jen by tím dával najevo svou neutuchající sebestřednost. Při skutečném pokání člověk projevuje opravdovou ochotu zabývat se bolestí, kterou způsobil. Usilovně se snaží pochopit, jak se pokoušel druhé ovládat a trestat. Projevuje ochotu vyslechnout si, co svými slovy způsobil. Nesnaží se svalovat vinu na svého partnera. Neuchyluje s k výmluvám. Neříká nic takového jako: „Je mi sice líto, že jsem tě zranil, ale na druhé straně...“

Kdo činí skutečné pokání, nezaměřuje se na to, aby mu bylo odpuštěno.

Člověk si při skutečném pokání uvědomuje, že je za své nepřijatelné chování plně zodpovědný. Je ochoten převzít zodpovědnost za strach a nedůvěru, kterou svým jednáním vyvolával. Uvědomuje si, že od poškozeného partnera nemůže očekávat, že se bude chovat, jako by se nic nestalo. Spíše dá svému poškozenému partnerovi čas si vše promyslet - i s ohledem na odpuštění a opětné budování důvěry. I když je třeba postižený partner schopen odpustit rychle, je přesto důležité chápat, že takové odpuštění nemusí nutně znamenat, že se tím pádem úplně obnovil i celý jejich vztah. Obnova si většinou vyžaduje delší proces, nikoli něco jednorázového.

Učte se odpouštět stejně, jako vám odpustil Bůh

Odpuštění patří mezi skutečnosti, které jsou často chápány nesprávně. Ježíš řekl: „Zhřeší-li tvůj bratr [proti tobě], pokárej ho, a uzná-li svou vinu, odpusť mu“ (Lk 17,3). V tomto prostém vyjádření se mluví o pokárání, pokáníodpuštění, přičemž všechny tři kroky by se měly nést v duchu Boží lásky.

Bůh odpouští těm, kdo upřímně vyznávají svůj hřích a projevují důvěru Božímu milosrdenství. Bůh neslibuje, že odstraní všechny důsledky špatného jednání. Přestupníkovi ovšem jeho vinu odpouští a umožňuje mu tak vzdát se svého hněvu, který by mu jinak bránil v projevování lásky.

Ježíš nás učí, abychom milovali i své nepřátele (Lk 6,27-36), ale nepožaduje, abychom přehlíželi důsledky špatného jednání ani abychom na ně zapomínali. Učí nás, abychom druhým projevovali lásku, i když se proti nám provinili, a abychom byli ochotni odpouštět těm, kdo činí upřímné pokání (Lk 17,3).

Milovat toho, kdo se proti nám proviňuje, ale není snadné. Žádá si to určitý čas, než budeme opět schopni takovému člověku projevovat lásku. Ale neustálým odepíráním lásky bychom se dostali do podobného postavení jako člověk, který nám způsobil újmu. Jestliže se zatvrdíme a budeme odepírat odpuštění člověku, který se změnil, oplácíme vlastně zlé zlým. A na to nemáme právo. Nový zákon nám říká, že na odplatu má právo jedině Bůh (Ř 12,19-21).

Když právo na odplatu přenecháme Bohu, získáváme tím možnost zbavit se své zahořklosti. Jestliže promineme dluh, který by kajícný provinilec nemohl nikdy splatit, projevujeme tím lásku a zbožnost. Právě takovým promíjením se odlišují lidé, kteří zakusili odpuštění od Boha (Mt 6,14-15).

Jestliže v nás není žádná touha odpustit svému kajícímu se partnerovi, měli bychom zkoumat své pohnutky. Pomstychtivost je znakem toho, že nezakoušíme Boží milosrdenství a odpuštění svých vlastních hříchů. Pomstychtivost a nenávist vůči druhým je znakem toho, že naše samospravedlivé srdce musí být teprve dovedeno k lítosti nad bezpočtem křivd, jichž jsme se sami dopustili vůči Bohu i svým bližním.

Vědomí vlastních hříchů jistě není omluvou za provinění, jichž se proti nám dopustili druzí. Ale je nám připomínkou, že všichni máme před křížem Kristovým stejné postavení. U kříže si uvědomujeme, že pokud nejsme ochotni druhé milovat tak, jak nás miluje Bůh, zoufale potřebujeme ve svém životě Boží milosrdenství a lásku. Buďme vděční, že Bůh nám i nadále své milosrdenství nabízí (J 3,16-18).

Další publikace a materiály jsou k dispozici na www.BiblickaKnihovna.cz.


O publikaci

Název: Když slova bolí: Slovní násilí v manželství.

Původně: When Words Hurt: Verbal Abuse In Marriage. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

Publikační řada: Discovery - Christian Living (Křesťanský život).

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2012.