Mesiáš – jeho úžasná jména

Mesiáš – jeho úžasná jména

Ke stažení:

Ježíš se učedníků ptal: „Za koho mne pokládáte?“ Na odpovědi na tuto otázku závisí naše věčná budoucnost. Izajáš na Ježíše prorocky uváděl jména „Podivuhodný rádce,“ „Mocný Bůh,“ „Otec věčnosti“ a „Kníže pokoje“. Co tato jména znamenají? Jak se nás to týká?
This booklet studies the meaning and significance of the names “Wonderful Counselor,” “Mighty God,” “Everlasting Father,” and “Prince of Peace,” as recorded in Isaiah 9:6. Gain a deeper understanding of who God is and why He deserves your trust. Czech version of The Amazing Names of the Messiah.

Mesiáš – jeho úžasná jména


Obsah

  • Co je ve jménu?
  • Jméno, které nám dává vedení: Podivuhodný rádce
  • Jméno, které má moc: Mocný Bůh
  • Jméno, které je věčné: Věčný Otec
  • Jméno, které je útěchou: Kníže pokoje
  • Za koho jej pokládáte?

Během druhé světové války můj tchán strávil osmnáct měsíců v táboře pro válečné zajatce. Z tlampačů byla často slyšet hudba, včetně písně „Lili Marlene“, což mu dodávalo určitou naději, a toto jméno si velmi oblíbil. O řadu let později dal jméno Marlene své jediné dceři, mé budoucí manželce.

Jména mají v mezilidských vztazích velký význam. Nikde to ale není důležitější než v našem vztahu s Bohem. Bůh se vyčleňuje ze všeho ostatního – své jméno totiž spojuje se svou pověstí, protože se nám představuje jako Immanuel, „Bůh s námi“.

Tato publikace se bude zabývat úžasným proroctvím z Izajáše 9:5, v němž prorok přibližně před sedmi sty lety popisuje Toho, v jehož samotném jménu je zjevováno, jak důležitý pro nás Bůh je.

Bill Crowder

Co je ve jménu?

Co je ve jménu? Tuto otázku proslavili Shakespearovi Romeo a Julie, kteří se do sebe zamilovali, aniž věděli, že nesou jména soupeřících rodů – Monteků a Kapuletů. Julie je ochotna se kvůli Romeovi, kvůli své lásce, vzdát i svého jména.

Jako chlapec jsem byl svědkem toho, jak selhalo podnikání mého otce a rodiče se ocitli hluboko v dluzích. Místo aby otec vyhlásil bankrot, šel za každým ze svých věřitelů a zavázal se, že vše splatí, i kdyby mu to mělo trvat celý zbytek jeho života. Každý věřitel jej vzal za slovo – a stačilo k tomu jeho jméno a potřesení rukou. Otec svůj slib dodržel, čímž podpořil svou důvěryhodnost a dobrou pověst v celém okolí.

V biblických dobách mělo jméno obzvlášť velký význam. Ve jménech ve Starém i Novém zákoně se odráží osobní zkušenosti či charakter. Uveďme si několik příkladů:

Jákob (Gn 25,26). Jákob (jehož jméno znamená „uchvatitel“) dostal své jméno proto, že uchvátil postavení svého prvorozeného bratra Ezaua i požehnání s ním spojené.

Noemi (Rt 1,20). Její jméno znamená „příjemná“ či „rozkošná“. Po svém návratu ze země Moáb si však změnila své jméno na Mara, tedy „hořká“, protože v Moábu utrpěla hořkou ztrátu svého manžela, dvou synů a snachy.

Barnabáš (Sk 4,36). V Novém zákoně se setkáváme s jistým Josefem, který natolik pečoval o další lidi a povzbuzoval je, že obdržel nové jméno Barnabáš, což znamená „syn potěšení“ či „syn útěchy“.

Jména lidí v Bibli tedy byla důležitá. Nejdůležitější je to však u Matouše 1,21, kde čteme slova o Marii určená Josefovi:

Porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.

Jméno Ježíš znamená „Jahve náš Spasitel“ či „Jehova náš Spasitel“, přičemž se jedná o novozákonní obdobu jmen Jozue, Ješua či Ozeáš. Jiní tedy měli jména, která přinášela čest Bohu, ale Ježíš nesl jméno jako Spasitel a Bůh. Je důležité vidět, jak Písmo vyvyšuje Ježíšovo jméno, a to z několika důvodů:

  • Je to jméno, na jehož základě jsme spaseni. „A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni“ (Sk 4,12).
  • Křesťané mají činit vše ve jménu Ježíše. „A všechno, cokoli činíte slovem nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu a Otci“ (Ko 3,17).
  • Před tímto jménem se jednoho dne skloní každé koleno. „Aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán“ (Fp 2,10–11).

Bůh považuje své jméno za důležité. Bůh ukázal svou moc faraonovi, aby jeho „jméno bylo rozhlášeno po celé zemi“ (Ř 9,17).

Mnozí ale přehlížejí význam Ježíšova jména nebo jej dokonce znevažují. Mnozí Ježíšovi vrstevníci jej považovali jen za syna tesaře Josefa. V naší době mnozí zneužívají Ježíšovo jméno v bezmyšlenkovitých průpovídkách. A jen málo lidí chápe další jména, která má Ježíš v Bibli. Proto se nyní blíže podíváme na čtyři významná jména, která byla pro Mesiáše prorocky použita více než šest set let před jeho narozením. Když budeme těmto jménům rozumět, uvidíme lépe, kdo Ježíš je a proč si zaslouží naši důvěru.

Předpovězená jména Mesiáše

Ze všech starozákonních proroků mluví o Mesiášovi nejvíce prorok Izajáš. Ukazuje, že přicházející Služebník a Vládce bude mít velkou moc, ale že také bude velice trpět (Iz 53; 61,1–3). Charakter tohoto Služebníka je nejjasněji popisován u Izajáše 9:5, kde prorok uvádí:

Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje (B21).

Izajáš zde uvádí několik skutečností, které zůstaly tajemstvím až do příchodu Krista. Z proroctví bylo sice zřejmé, že předpovídá příchod určitého světového vládce a mesiášského věku, ale až po Ježíšově smrti a vzkříšení bylo vidět, že je zde vlastně uvedena předpověď o příchodu Syna Božího. Vidíme to ze jmen, která Izajáš použil pro přicházejícího Služebníka Božího.

Podívejme se tedy na toto proroctví blíže.

Izajáš 9,5 je mezi pasážemi, které Georg Friedrich Händel použil ve svém majestátním oratoriu Mesiáš.

Narození Mesiáše

„Chlapec se nám narodil, syn je nám dán...“ Mnohé židovské ženy po celou řadu generací chovaly sen, že se stanou matkou zaslíbeného Mesiáše. Ale nyní je zřejmé, že toto proroctví poukazuje na mnohem více než světového vládce. Ve výroku „syn je nám dán“ nyní vidíme, že Boží vlastní Syn vstoupil mezi lidi, které sám stvořil.

Mesiášovo království

„Na jeho rameni spočinulo panství...“ Tato slova jsou plná prorockého i praktického významu. Izajáš viděl den, kdy určitý syn Izraele ponese na svých bedrech břemeno vůdce. Izajáš ve 2. kapitole svého proroctví předpověděl, že v posledních dnech bude v Jeruzalémě ustanoven Boží dům. Poslední kniha Nového zákona, Zjevení, s tím souhlasí, protože v onom dnu Boží anděl prohlásí: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista, a bude kralovat na věky věků“ (Zj 11,15).

Ti, kteří ‚sklonili své koleno‘ před tímto Mesiášem a Pánem mohou již nyní k tomuto dni vzhlížet s důvěrou. Je nám útěchou skutečnost, že bedra, na nichž jednoho dne spočine vláda nad světem, jsou dostatečně velká a silná, aby nesla i naše osobní břemena.

Čtyři tituly přicházejícího krále u Izajáše 9:5 poukazují na jeho lidskou a božskou podstatu.

Charakter Mesiáše

„Dal mu jméno...“ Hebrejská jména jsou často velmi významná. Izajáš nám pomocí čtyř složených jmen pomáhá lépe pochopit tohoto přicházejícího Spasitele. Každé z těchto jmen poukazuje z jiného úhlu pohledu na Syna Božího, který se stal Synem člověka. Tato čtyři jména nám pomáhají přiblížit se k Božímu Mesiáši a vytvořit si k němu bližší osobní vztah. Podívejme se tedy na tato jména blíže.

Jméno, které nám dává vedení: Podivuhodný rádce

„Dal mu jméno Podivuhodný rádce.“

„Podivuhodný rádce“ – v původním hebrejském textu je doslova uvedeno „zázrak rádce“. Co toto jméno znamená? Podívejme se na ně blíže ve dvou krocích.

„Podivuhodný“

Hebrejský výraz pala se vztahuje na „jev, který je mimo oblast lidského chápání, který je mimo běžný chod událostí“. Stejný výraz je použit ve stejném smyslu v Žalmu 139,6 (ČEP): „Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím!“ Tento výraz tedy popisuje něco podivuhodného, zázračného.

Zázraky často nebereme příliš vážně, a proto „podivuhodné“ věci plně nedoceňujeme. Uvědomujeme si, že podivuhodné věci prostě nelze vysvětlit lidským způsobem? Anebo nám úspěchy na poli vědy a technologie už vzaly veškerou schopnost uctívat Boha, který působí zázraky? Opravdu věříme tomu, že ty největší „zázraky“ nejsou v oblasti sportovních výkonů, nových technologií či léků?

Všechny tyto skutečnosti lze totiž vysvětlit, ale opravdový zázrak je nad lidské chápání. Prorok Izajáš ukazuje, že přicházející Kristus bude podivuhodný, že vlastně bude zázrakem. Nepopisuje tedy pouze, co bude Kristus dělat, ale také, jaký bude. On sám tedy je zázrakem!

„Rádce“

Lidé si u tohoto slova představovali krále, který dává rady svému lidu. Micheáš popisuje dilema židovských zajatců v Babyloně následovně: „Proč nyní tak křičíš? Což v tobě není král? Cožpak zahynul tvůj rádce, že se tě zmocnily porodní bolesti jako rodičky?“ (4,9). Dlouho před tím, než se narodil tento „chlapec“ a než byl dán tento „syn“, Izajáš předpověděl, že Bůh zdrceným lidem na celém světě pošle Rádce.

Prorok používá u Micheáše 4,9 výrazy „rádce“ a „král“ jako synonyma. Oba tyto pojmy se pak spojují v titulu „Podivuhodný rádce.“

Jaké jsou důkazy, že Ježíš Kristus je Podivuhodný rádce? Vidíme to na jeho životě. Čteme o tom, „jenž se nám stal moudrostí od Boha,“ rozjímáme o něm a dovoláváme se jeho pomoci?

Vše, co víme o Kristu, nás vede k úžasné pravdě – Kristus je Bůh, je skutečně „Podivuhodný rádce“.

V čem je podivuhodný

Apoštol Pavel v 1. Timoteovi 3,16 popisuje, jak podivuhodný je Kristus, který zde byl v podobě člověka:

A v pravdě velikéť jest tajemství zbožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, vzhůru přijat jest ve slávu. (KB)

Toto krátké vyjádření zneklidňuje filozofy, přináší potěšení všem chudým a útěchu lidem zdrceným. Nikdy plně nepochopíme, co vše pro nás Kristus vykonal. Jen si představte, co bude znamenat, že se budeme moci po celou věčnost těšit z milujícího vztahu se Stvořitelem, Synem nebes, který se „za nás učinil hříchem“ (2K 5,20–21). Ano, Syn, v každém ohledu Bůh, byl ochoten nést trest za náš hřích. Měli bychom nad tím zůstat stát v údivu!

Jaká je jeho rada

Již když bylo Ježíšovi dvanáct let, udivoval židovské rabíny svou moudrostí (L 2,46–47). Lukáš uvádí, že „dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla s ním“ (L 2,40). Lidé se podivovali nad jeho moudrostí. „Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze, takže ohromeni říkali: ‚Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?‘“ (Mt 13,54). Později apoštol Pavel napsal, že v Kristu „jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ (Ko 2,3).

Pociťujeme před tímto Rádcem stejný údiv jako Izajáš? Jsme uchváceni jeho radami, moudrostí a láskou? Kde jinde můžeme dostat takové ujištění o tom, že nás Bůh přijímá, odpouští nám a poskytuje nám útěchu?

V čem je jméno „Podivuhodný rádce“ důležité pro dnešní věřící? Tento Podivuhodný rádce je totiž také náš Stvořitel a Spasitel. Je naplněním všeho, co učí Starý i Nový zákon. Jeho rada se nachází všude, kde nacházíme Boží slova a Boží zaopatření. Starý zákon mluví právě o tomto Podivuhodném rádci. Novozákonní evangelia ukazují, jak jednal s lidmi ve své době. A v novozákonních listech vidíme, jak máme prakticky uplatňovat jeho učení v životě.

Jak nám tedy náš Podivuhodný rádce pomáhá s našimi problémy a jak nás vede k bezpečí, spokojenosti a radosti? Vykonává to skrze své slovo a modlitbu (Ž 119,24; Jk 1,5). Radí nám, že bezpečí je „v množství rádců“ (Př 11,14). Ale nejdůležitější je, že nám může pomáhat i tam, kde se kvůli svým omezeným možnostem cítíme naprosto bezradní (Ž 32,8).

Kristus nám může dávat v životě potřebné nasměrování. Jsme tedy velmi vděční, že Izajáš mluvil o Podivuhodném rádci, který je zároveň i „Mocný Bůh“.

Jméno, které má moc: Mocný Bůh

„Bude nazýván... Mocný Bůh.“

„Mocný Bůh“ – v původním hebrejském textu je použito jméno složené ze dvou částí: El Gibbor.

„Bůh“

První částí tohoto jména je El – jednotné číslo výrazu Elohim. Ve Starém zákoně je tento výraz používán pro jediného pravého Boha (někdy je používán i pro některé mocné postavy a dokonce i na falešné bohy). I Ježíš poukazoval na to, že tento titul se někdy používá pro mocné lidi (J 10,34). Uvedený titul je však pro Boha používán tak často, že prorok Ozeáš (Oz 11,9) použil výraz El, aby odlišil Boha od člověka. Skutečnost, že Izajáš předpovídal Toho, kdo bude vysoko nad člověkem, je vidět i ze třetího jména „Věčný Otec“ a z toho, co o Ježíši Kristu píše Nový zákon. Kristus, který dokázal kráčet po vodě, dobrovolně zemřel za naše hříchy a pak vstal z mrtvých jako ten, který o sobě řekl: „Dřív než byl Abraham, já jsem“ (J 8,58). Právě o něm apoštol Jan napsal:

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. (J 1,1–3)

Jméno Elohim zdůrazňuje, že Bůh je Stvořitel hmotného světa, nad nímž stojí.

„Mocný“

Druhou částí tohoto jména je Gibbor, což znamená „síla, moc, hrdina“. Jedná se tedy o velmi důrazné vyjádření! Žijeme ve světě, kde jsou za idoly a hrdiny považováni atleti, celebrity či obchodníci, ale zde je ten, kdo je skutečně po právu „hrdinou“ a kdo má nekonečnou moc.

Izajáš tedy před nás staví toho, kdo je El Gibbor, Mocný Bůh, kdo je skutečný hrdina. Co prorokoval tento prorok v 7. století př. n. l., se splnilo na Ježíši Kristu, jak to potvrzuje i Nový zákon. Mesiáš bude Bůh, a bude tedy mít božskou moc. Mesiáš však podle Izajáše bude nejen mít Boží moc, ale také bude mocným Bohem!

Jaké jsou důkazy, že Ježíš Kristus je „Mocný Bůh“?

Ježíš svým dokonalým životem, obětní smrtí a vzkříšením ukázal, že mu můžeme důvěřovat, přestože většina jeho vlastního lidu jej zavrhla. Jan napsal: „Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali“ (J 1,11).

Ale mnozí v něm poznali dlouho očekávaného Mesiáše. Nikodém, rabín Izraele, jej poznal (srov. J 3 a J 19), stejně jako jeho učedníci (srov. Mt 8,27 a 16,16). Poznala jej i Marie Magdalská (L 8,2), což naprosto změnilo její život. Poznání Ježíše naprosto změnilo nekonečnou řadu dalších lidí, včetně obávaného pronásledovatele křesťanů Saula z Tarsu (Sk 9).

Tisíce lidí v prvním století v Ježíše Krista uvěřily a měly k tomu pádný důvod. Ježíš Kristus se jim prokázal být El Gibbor – protože v jejich životě projevoval svou božskou moc. Kristova moc i dnes přitahuje ty, kteří touží po Spasiteli. Těm, kteří si uvědomují, jak nemohou dostát Božím měřítkům, apoštol Jan napsal: „Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno“ (J 1,12).

Nový zákon nám dává možnost, abychom viděli tohoto „mocného Boha“, jehož Izajáš předpovídal. V Novém zákoně vidíme, jakou moc měl Ježíš, nejen když byl na zemi, ale dokonce ještě předtím, než na zem přišel.

Ježíš, Mocný Bůh, před svým narozením na zemi

Bible jasně uvádí, že Ježíš projevil svou moc, když stvořil svět, na který později sám přišel jako člověk. U Jana 1,3 čteme: „Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je.“ Koloským 1,16 s tím souhlasí: „V něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“

Kristova moc se ve stvoření projevuje zcela jinak, než jak je tomu u pouhých lidí. Máme sice schopnost „tvořit“, ale potřebujeme k tomu určité základní suroviny či materiály. Ale Kristus svou mocí stvořil vše naprosto z ničeho. Jedině Bůh může skutečně tvořit. A Kristus projevil svou moc tím největším způsobem – stvořením celého vesmíru.

Ježíš, Mocný Bůh, během svého života na zemi

Ježíš ukázal, že je Mocný Bůh, když projevoval moc nad přírodou (L 5,1–11), nad nemocemi (Mt 9.18–26), nad démony (L 8,26–39), nad hříchem (Mk 2,3–12) a nad smrtí (1K 15,1–19). Během celého svého pozemského života Kristus projevoval svou božskou moc „mocnými činy, divy a znameními“ (Sk 2,22) a jasně ukazoval, že je Bůh (J 20,30–31). Když v životě Ježíše Krista vidíme jinak nevysvětlitelné projevy Boží moci, chápeme, proč Pavel o Ježíši píše, že „byl... ustanoven za Syna Božího v moci“ (Ř 1,4) a označuje jej jako „Boží moc a Boží moudrost“ (1K 1,24).

Jak důležité je jméno „Mocný Bůh“ pro věřící v dnešní době?

Jistě oceňujeme důkazy, že Ježíš je Mocný Bůh, ale je třeba mít na mysli, že se nejedná o žádné suchopárné teologické označení. Naopak, máme Krista osobně vidět a vnímat jako našeho „Mocného Boha“.

Ježíš je zdrojem moci

Ve Skutcích 1,8 nám Ježíš zaslibuje moc Ducha svatého, díky níž budeme schopni být jeho svědky ve světě. S opatřením Ducha svatého souvisí skutečnost, že se svým způsobem života máme v tomto znečištěném světě jasně odlišovat.

Ježíš je silou našeho života

Apoštol Pavel ve Filipským 4,13 napsal: „Všecko mohu v Tom, který mne posiluje.“ Ano, Kristus nám dává sílu ve všech situacích našeho života, což ale neznamená, že nikdy nepoznáme bolest či těžkosti. Můžeme ale vytrvávat a zůstat přitom věrní. Je to možné, když čerpáme z Kristovy moci a ne ze své vlastní.

Ježíš nám dává věčnou jistotu

Apoštol Pavel napsal, že jsme ‚střeženi mocí Boží‘ (1Pt 1,5). Nic nemůže přemoci Boží moc, která nás střeží v Kristu. Velkou sílu nám dává vědomí, že jsme v bezpečí nikoli díky své schopnosti držet se Krista, ale díky tomu, že Kristus drží nás, a to veškerou svou mocí.

Jsme v bezpečí nikoli díky své schopnosti držet se Krista, ale díky tomu, že Kristus drží nás, a to veškerou svou mocí.

Jak bychom tedy vzhledem k veškerým důkazům mohli našeho Pána Ježíše Krista nevidět jako Mocného Boha, jako toho, kdo je El Gibbor? J. B. Figgis v roce 1885 popsal ve své knize Emmanuel, jak tento Mocný Bůh nejen projevuje svou moc, ale zároveň i svou neodolatelnou mírnost:

Kristus nikdy nepozbyl svou nenapodobitelnou mírnost a pokoru ani tváří v tvář nevděku, útrapám a krutému zacházení. Nikdy nevykročil ven ze sféry pokory, v níž byl vychováván. Patrně nevlastnil ani tu nejmenší minci a ve chvíli své smrti ani neměl prostředky k zaopatření své matky, takže ji svěřil do péče jednomu ze svých učedníků. A přesto svým životem všechny ostatní nekonečně převyšoval. Jestliže Ježíš nebyl ničím víc než hrdinou, proč tedy není více mužů jako on? Co Bůh učinil pro jednoho muže, mohl jistě učinit i pro další. Je tedy zvláštní, proč to nikdy neudělal. Řešení této záhady je jedině ve vtělení Ježíše Krista – v tom, že Ježíš přišel na zem jako „Mocný Bůh“.

Jméno, které je věčné: Věčný Otec

„Bude nazýván... Otec věčnosti.“

Podobně jako jméno „Mocný Bůh“ bylo i jméno „Otec Věčnosti“ po celá staletí zahaleno tajemstvím. Jaký smrtelník by mohl být takto nazýván? Mesiáš je u Izajáše 9:5 nazýván Synem („byl nám dán syn“) i Otcem („bude nazýván... Věčný Otec“). Co tedy znamená jméno „Věčný Otec“? Hebrejský výraz otec v sobě nese význam „vlastník“. Bůh je jistě vlastníkem věčnosti. A toto jméno nám o Ježíši odhaluje několik skutečností.

Ježíš přebývá ve věčnosti a vlastní věčnost

„Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných“ (Iz 57,15).

Jeho jméno bude věčné

„Jeho jméno bude trvat navěky; jeho jméno poroste, dokud bude slunce, budou si jím žehnat, všechny národy je budou blahoslavit“ (Ž 72,17).

Bude nás věčně zaopatřovat

„A řekl mi: ‚Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznivému zadarmo napít z pramene vody života. Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem‘“ (Zj 21,7–8).

Je věčný v celé své osobě a ve všem svém konání

S tím souvisí dvě zásadní pravdy, které jsou o Mesiáši uváděny ve Starém i Novém zákoně:

  • Ježíš existuje od věčnosti. „Dříve než se zrodily hory, než jsi zrodil zemi a celý svět, od věků navěky jsi ty, Bože“ (Ž 90,2).
  • Ježíš existuje nezávisle na čemkoli jiném. V Exodu 3 je Bůh označen jako „Já jsem“. Toto jméno definuje Boha, který je. Je naprosto nezávislý na svém stvoření a na čase. Bůh je Alfa a Omega, Bůh, který je věčně v přítomnosti. Není naprosto na nikom a na ničem jiném závislý.

Jaké důkazy ukazují, že Ježíš Kristus je „Věčný Otec“?

U Jana 8,12–58 je zaznamenán rozhovor mezi Ježíšem a farizei, kteří se proti němu stavěli. Ježíš zde o Bohu mluví jako o svém Otci. Farizeové se jako svého otce dovolávají Abrahama. Podle Ježíše tedy mají také činit skutky jako Abraham. Farizeové odpovídají, že se alespoň nenarodili ze smilstva (čímž naznačují, že Marie se tohoto hříchu dopustila) a že jako Ježíš mají jednoho Otce, Boha. A Ježíš jim na to odpovídá:

Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal. 43 Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo. 44 Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži. (J 8,42–44)

Farizeové se tedy odvolávají k Abrahamovi a Bohu Abrahamovu, ale Ježíš se tím nenechá zastrašit. Poukazuje na to, že Abrahamovými potomky jsou jen v tělesném ohledu. A pak učiní to nejúžasnější prohlášení: „Dřív než byl Abraham, já jsem“ (J 8,58). Podle farizeů tím ale Ježíš zašel příliš daleko. Dobře si totiž uvědomovali, že tímto tvrzením se činil rovným Bohu – Bohu „Já jsem“, který se zjevil Mojžíšovi v hořícím keři (Ex 3,14). Toto tvrzení je natolik rozzuřilo, že jej chtěli kamenovat.

Ježíš učinil to nejúžasnější prohlášení: „Dřív než byl Abraham, já jsem“ (J 8,58).

Z dnešního pohledu vidíme více než jen hněv těchto farizeů. Vidíme také Toho, kdo svým životem, smrtí a vzkříšením ukázal, že má právo na jméno, které Izajáš oznámil přibližně 600 let před tím, než Ježíš přišel na zem.

Pravda o věčné podstatě Mesiáše byla po celá staletí zpochybňována. Všichni, kdo odmítají věčnou podstatu Krista, také odmítají jeho Božství. Tyto dvě skutečnosti od sebe nelze oddělit! Pokud Ježíš není věčný, není Bůh, a naopak. Izajáš jasně uvedl, že až přijde Mesiáš, bude ztělesněním Věčného Otce.

Všichni, kdo odmítají věčnou podstatu Krista, také odmítají jeho Božství. Tyto dvě skutečnosti od sebe nelze oddělit!

Kristus je věčným zdrojem otcovské ochrany a opatření, na což Nový zákon poukazuje mnoha způsoby.

  • Ježíš je věčně stejný, nemění se. „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky“ (Žd 13,8).
  • Ježíš je v Novém zákoně popisován také jaké Alfa a Omega (Zj 1,8), tedy jako první a poslední písmeno řecké abecedy, což symbolizuje, že Kristus je přede vším a vše převyšuje.
  • Ježíš uváděl, že jeho soud bude věčný (Mt 18,8).
  • Jan Křtitel, který se narodil před Ježíšem, přesto uznával, že Kristus je věčný, když o Kristu řekl: „Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já‘“ (J 1,30).

Oheň symbolizuje Boží svatost. Podle Židům 12,29 je Bůh „stravující oheň“. Bůh se zjevil Mojžíšovi v hořícím keři, který ale nebyl tímto ohněm stráven.

Jak důležité je jméno „Věčný Otec“ pro věřící v dnešní době?

Skutečnost, že Ježíš je věčně stejný, že se nemění, znamená, že nás neopustí, jak je to nevyhnutelné v případě všech pozemských otců. Právě proto je jeho vtělení tak úžasné. Věčný Bůh na sebe vzal omezení lidského těla, aby nás mohl přivést do věčného vztahu se sebou samým. I když se tento svět vyznačuje nespravedlností a utrpením, ti, kdo věří v Božího Mesiáše, jsou v rukou Věčného Otce a Ochránce. Jak to uvádí autor listu Židům:

  • Žijte bez lásky k penězům, spokojeni s tím, co máte; neboť on sám řekl: „Nezanechám tě, ani tě neopustím“* (Žd 13,5).

To je tedy Otec, který nás nikdy neopustí:

  • Podpírá nás silou své „věčné náruče“ (Dt 33,27).
  • Poskytuje nám „věčné potěšení“ (2Te 1,16).
  • Své dílo vykonává s „věčnou mocí“ (1Tm 6,16).
  • Vládne nad „věčným královstvím“ (2Pt 1,11).
  • Bude s námi přítomen „až do skonání věku“ (Mt 28,20).
  • Dává nám věčný život (J 14,19).
  • Laskavě se stará o ty, kteří si uvědomují, jak je třeba v životě dávat na první místo věčné hodnoty (Mt 6,33).

Není snadné klást věčné hodnoty na první místo, nicméně si nemůžeme dovolit je přehlížet. Je velmi prospěšné, když ve svém životě bereme v úvahu našeho věčného Boha. Zasloužil by si naše uctívání, i kdyby byl Bohem jen po dobu naší pozemské poutě, ale jako Bůh věčnosti je o to více hoden naší nekonečné oddanosti a věrnosti.

A. W. Tozer řekl, že nejdůležitější věcí v životě je to, čemu věříme o Bohu. Připomeňme si tedy Tozerova slova:

Jen málo z nás nechá své srdce s údivem hledět na ono velké JÁ JSEM, na toho, kdo existuje nezávisle na čemkoli jiném, jehož existenci nedokáže ani žádný tvor domyslet. Takové myšlení je pro nás příliš náročné. Raději přemýšlíme o věcech, které nám mohou přinést okamžitý prospěch – jak například vyrobit nějakou lepší past na myši anebo jak ovlivnit, aby nyní rostla dvě stébla trávy tam, kde dosud rostlo jen jedno stéblo. A nyní za to vše platíme příliš velkou cenu v podobě sekularizace našeho náboženství a rozpadu našeho vnitřního života* (The Knowldedge of the Holy, s. 34).

Dělejme si tedy čas, abychom uvažovali a rozjímali o Kristu, o tom, kdo je věčný, kdo vstoupil do našeho času, aby nás vysvobodil od hříchu a od naší sebestřednosti, abychom přemítali o Otci Věčnosti, který nám dal svůj život, abychom měli věčný pokoj s Bohem i spolu navzájem.

Pravda je jednou z Božích vlastností. Hebrejský výraz pro „pravdu“ – „emet“ se skládá z prvního (alef), prostředního (mem) a posledního (tav) písmene hebrejské abecedy.

Jméno, které je útěchou: Kníže pokoje

„A bude nazýván... Kníže pokoje.“

Jméno „Kníže pokoje“ je přeloženo z hebrejského výrazu Šar Šalom, jehož význam je „ten, kdo odstraňuje všechny znepokojující činitele a zajišťuje pokoj“. Kristus se tím okamžitě odlišuje ode všech lidských vládců, jejichž vláda je závislá na dobývání a krveprolití, zatímco jeho vláda je založena na jeho vlastní oběti. Jde o obří kontrast ve srovnání s takovými biblickými králi jako například Nebúkadnesarem i Davidem, jejichž vláda byla založena na moci, nikoli na pokoji.

Jméno „Kníže pokoje“ také vysvětluje, proč Ježíš zklamal své krajany, kteří vlastně nestáli o žádného pokojného knížete. Chtěli monarchu, který by odstranil jejich nepřátele a znovu ustavil slávu Izraele, jako byla za dnů krále Šalomouna. Chtěli se zbavit veškerého římského i dalšího útlaku.

Ježíš však na jedné straně proti Římu nezdvihl ani prst, ale na druhé straně ani neprosazoval žádné mezinárodní mírové úmluvy. Jak tedy může být považován za Knížete pokoje? A kromě toho si v Novém zákoně povšimněme následujících dvou naprosto odlišných výroků. U Lukáše 2,14 se uvádí: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.“ Ale u Matouše 10,34 Ježíš řekl: „Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“

Jak tyto dva výroky skloubit? Podle Nového zákona Ježíš v první fázi svého příchodu měl za cíl dát základ pro pokoj s Bohem a nabídnout tuto možnost všem lidem a národům. Ježíš podle Nového zákona přijde ještě podruhé, aby na celé zemi přivodil pokoj.

Podle apoštola Pavla bylo prvním příchodem Mesiáše docíleno pokoje, který lidstvo od Adamova hříchu neznalo. Základem tohoto pokoje je Kristovo dílo vykonané v náš prospěch. Pavel napsal:

Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření (2K 5,19).

Znamená to, že pokoj, který nám Ježíš díky svému dílu na kříži dává, je čímsi nesrovnatelně větším než jakési krátkodobé příměří mezi námi a Bohem. Jedná se o pokoj, kdy se z nás, Božích nepřátel, stávají děti Boží. „Otci [se] zalíbilo... aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže – aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích. I vás, kteří jste kdysi byli odcizeni a myslí nepřátelští ve zlých skutcích“ (Ko 1,19–21). Kníže pokoje nám dává příležitost mít pokoj s Bohem.

Někteří komentátoři si všímají, že titul „Kníže pokoje“ je u Izajáše 9,5 uváděn na posledním místě, protože plnost pokoje teprve očekáváme.

Jak důležité je jméno „Kníže pokoje“ pro toho, kdo věří v Krista?

Lidem, kteří věří v Krista jakožto svého Spasitele, se od Boha dostává ujištění, které vyplývá z nového vztahu s Bohem. Jakmile jsme v Kristu, tento Kníže pokoje nám ukazuje, že přináší pokoj, kdekoli vládne. Přináší pokoj ve všech oblastech:

  • Pokoj v životních zkouškách. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé“ (J 14,27).
  • Pokoj v našem úsilí žít ve svatosti. „A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí“ (1Te 5,23).
  • Pokoj v životních vítězstvích. „Bůh pokoje brzo srazí Satana pod vaše nohy. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi“ (Ř 16,20).
  • Pokoj v životních vztazích. Abyste „usilovali zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje“ (Ef 4,3).
  • Pokoj v úsilí, aby náš život byl dobrým svědectvím. „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání“ (Ga 5,22–23).

Mesiáš, jehož prokoval Izajáš, je tedy největším pokladem našeho života. Je náš Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti a Kníže pokoje. Kéž mu tedy patří naše nerozdělená oddanost jakožto našemu Pánu a Bohu!

Za koho jej pokládáte?

Ježíš se svých učedníků zeptal: „Za koho mne lidé pokládají?“ A pak jim položil stejnou otázku osobně: „A za koho mne pokládáte vy?“ (Mk 8,27.29) Na odpovědi na tuto otázku závisí naše věčná budoucnost. Věčný život je možný jedině tehdy, když přijmeme do svého života Krista a vírou odpovídáme na jeho dar odpuštění.

Izajáš jasně uvedl, že nadcházející Mesiáš naplní význam všech jmen, která prorokoval: „Podivuhodný rádce,“ „Mocný Bůh,“ „Otec věčnosti“ a „Kníže pokoje“. Ježíš Kristus přišel na zem, splnil veškeré tyto požadavky a prokázal, že je oním zaslíbeným Mesiášem. Byl zde jako Bůh v lidském těle. Přišel, aby nám zjevil Boha a aby vykoupil lidstvo. Vzhledem k tomu, že Kristus je schopen splnit všechny své sliby, mohl také tvrdit: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (J 14,6).

A právě to tvrdí i Bible: Ježíš Kristus je Bůh; přišel do světa spasit ztracené lidstvo, což je také jádrem křesťanského poselství. Za koho tedy pokládáte Ježíše Krista? Jak berete tvrzení a důkazy, že Kristus je jedinou spásou hříšných lidí, které Bůh tolik miluje? Přijmete jeho dar odpuštění?

A pokud již Krista znáte, budete žít na základě jeho dokonalé vůle a moudrosti a necháte se jím vést ke způsobu života, který mu bude přinášet potěšení? Kéž tomu tak je, protože Kristus přináší pokoj všude, kde vládne!


O Publikaci

Název: Mesiáš – jeho úžasná jména

Původně: The Amazing Names of the Messiah. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

Publikační řada: Discovery – Knowing God (Poznáváme Boha).

Není–li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY–NC–ND 3.0.

Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2012.