Poučení od Josefa: Jak překonávat životní obtíže

Poučení od Josefa: Jak překonávat životní obtíže

Ke stažení:

    Jak biblický Josef překonával zklamání, pokušení, zradu? Jak reagovat v takových situacích? Kde brát víru a naději?
    Some experiences in life bring disappointment, pain, and even failure. In this booklet, author Bill Crowder helps you gain a new perspective on dealing with difficulties, as he examines the life of Joseph. Find out how you can respond to your challenges with faith, hope, and confidence in the God who is always in control.

    Poučení od Josefa: Jak překonávat životní obtíže

    OBSAH:

    • Životní ponaučení
    • Jak překonávat životní obtíže
    • Jak překonávat zradu
    • Jak překonávat pokušení
    • Moc odplaty
    • Boží přítomnost
    • Jak překonávat zklamání
    • Vzpomene si někdo?
    • Jak překonávat úspěch
    • Jak překonávat rozhořčenost
    • Vítězství důvěry

    Fotbalový trenér byl naprosto zoufalý: „Prohrát pět zápasů za sebou by mohlo samo o sobě stačit. Ale kromě toho děláme stále stejné chyby! To se z nich nikdy nepoučíme?“

    K něčemu podobnému dochází i mimo hřiště. Možná si také neuvědomujeme, že největší bolest nám nepůsobí jednotlivé prohry či ztráty, ale skutečnost, že si z nich nebereme žádné ponaučení.

    Jestliže skutečně věříme, že Bůh používá vše k našemu dobru, stojí před námi velká výzva: Použijeme své tvrdé, bolestivé životní zkušenosti ke svému ponaučení?

    Starozákonní Josef se ze svých zkušeností naučil, jak překonávat životní obtíže. Pojďme tedy prozkoumat jeho život - s cílem se od něj co nejvíce naučit.

    Bill Crowder, RBC Ministries

    Životní ponaučení

    Charakter se nebuduje, když jde vše snadno, ale když překonáváme potíže. Největší životní ponaučení často získáváme ze situací, které nám přinesou hodně bolesti.

    Po úmrtí mého otce k nám přišel jeden pastor, s nímž jsme byli dlouho přátelé. V té době jsem sám byl pastorem jen několik měsíců, takže přede mnou bylo první kázání při příležitosti pohřbu, a to pohřbu mého otce. Můj přítel mi dal ruku na rameno a řekl: „Vím, jak to bolí. A je to tak správně. Ale za ponaučení, které z toho získáš, budeš jednoho dne rád.“

    Pak pokračoval: „Zatím mi nezemřel nikdo tak blízký, ale už jsem měl kázání na celé řadě pohřbů. Při žádném z těchto pohřbů jsem však neměl schopnost být skutečnou útěchou, protože jsem sám takovou bolest prostě nezažil. Co se naučíš ze své bolesti, ti dá schopnost dobře sloužit druhým v jejich bolesti.“

    V jedné z nejpraktičtějších knih Nového zákona píše Jakub následující slova:

    Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo. (Jk 1,2-4)

    U Boha nepřichází nic nazmar! Vše v našem životě má nějaký důvod, přičemž součástí toho všeho je i náš růst ve víře.

    Život lze žít jen s pohledem upřeným vpřed, ale chápeme jej teprve při pohledu vzad. Je třeba, abychom důvěřovali Bohu. Musíme věřit, že Bůh je nade vším - především, když život nejde podle našich představ.

    Máme žít „z víry, ne z toho, co vidíme“ (2K 5,7 ČEP), což je ale proti naší podstatě. Vše si totiž chceme určovat a řídit sami. Ale Bůh chce, abychom mu důvěřovali jako svému Otci, který se nedopouští chyb. Chce, abychom spoléhali na to, že nakonec „ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval“ (Ř 8,37).

    A právě tak žil starozákonní Josef. Jeho život byl plný temnoty, plný těžkých zkušeností - ale konečný výsledek byl podivuhodný! Od Josefa se proto můžeme dobře učit, jak nahlížet na spletité záležitosti svého života. Josef zůstal zbožným mužem ve velice bezbožné společnosti, stal se skutečným vítězem! Jeho příklad nám tedy pomáhá, když se díváme na obtíže ve svém vlastním životě.

    Jak překonávat životní obtíže

    Jak překonávat zradu

    V našem jazyce je mnoho libozvučných slov, ale zrada mezi ně rozhodně nepatří.

    Při slově zrada se nám podvědomě možná vybaví zoufalé zvolání Julia Caesara: „I ty, Brute?“ Možná se nám vybaví scéna ze zahrady pod příkrovem noci, kdy Jidáš polibkem zrazuje svého Pána, za což si odnáší 30 kousků stříbra.

    I Josef se setká se zradou - se zradou přímo ze strany své vlastní rodiny. Povede to k velké bolesti. Ale od Josefa se přitom můžeme naučit mnohému o tom, jak překonávat bolest plynoucí ze zrady a jak překonávat životní obtíže.

    Živná půda napětí

    Vzpomínám si, jak jsem před lety šel na návštěvu do jedné rodiny v našem sboru. Hned při vstupu do domu jsem ve vzduchu cítil velmi zvláštní napětí. Následně se ukázalo, že členové rodiny vůči sobě nepociťují prakticky žádnou náklonnost. Manžel s manželkou spolu nedokázali vyjít a jejich neustálé spory se odrazily i na jejich dětech.

    Rodina má být místem plným lásky, přijetí a bezpečí, ale často tomu tak bohužel není. V některých rodinách je hodně hněvu, nevole a hořkosti. A právě tak tomu bylo i v Jákobově rodině, jak to vidíme z popisu ve 37. kapitole Genesis.

    Jak v rodině vzplane hněv

    Patriarcha Jákob, syn Izáka a vnuk Abraháma, se musel těžce dopracovat k poznání, že člověk sklidí, co zasévá. Přehlížel biblický vzorec manželství uvedený ve 2. kapitole Genesis, když si vzal několik manželek. Děti měl se dvěma manželkami a jejich služebnými, takže nakonec měl 12 synů - přičemž všichni chtěli mít u svého otce to nejlepší postavení.

    Jákob dával přednost své druhé manželce Ráchel a jejím dvěma synům, Josefovi a Benjaminovi, čímž se celý problém jen zhoršoval. V rodině to vedlo k vážným třenicím. Tito dva chlapci se sice těšili zvláštní pozornosti ze strany svého otce, ale zároveň byli ve své rodině nežádoucími vyděděnci.

    A Jákobova intrikářská povaha se odrazila i na jeho synech. Jákobovo jméno vlastně znamená "intrikář". A Jákobovi synové se tedy mohli učit přímo od mistra intrik. V rodině panovaly sváry, podvody a každý se zajímal hlavně o své vlastní záležitosti. Této atmosféře navíc vůbec nepomohlo, že Jákob se svým rodičovským povinnostem spíše vyhýbal. V Genesis 37 vidíme tři skutečnosti, které přispívaly k potencionálním problémům v této rodině:

    • Jákob nechal prostřednictvím Josefa sledovat jeho starší bratry, kteří tohoto protežovaného otcova oblíbence nenáviděli (v. 2).
    • Jákob dal své nadržování jasně najevo, když dal Josefovi speciální dar - „bohatě vyšívanou suknici“ (v. 3).
    • Jákob podněcoval v soupeřících sourozencích hněv, který ale zaměřili proti Josefovi, nikoli proti svému otci a jeho pošetilému jednání (v. 4).

    Narůstání nesváru mezi bratry mělo kořen v problémech samotného Jákobova manželství. Totéž vidíme v 1. Samuelově 1, kde polygamie vedla mezi manželkami k nevyhnutelné soutěživosti a konfliktům. Ke konfliktům pochopitelně nedochází jen kvůli polygamii. Jakékoli zhoršení vztahu mezi manželem a manželkou se nevyhnutelně přenáší i na děti a na další vztahy v domácnosti. A pokud k tomu rodiče neplní správně své úlohy a třeba jednomu dítěti nadržují na úkor dětí dalších, mohou být výsledky doslova katastrofální.

    Jakékoli zhoršení vztahu mezi manželem a manželkou se nevyhnutelně přenáší i na děti a na další vztahy v domácnosti.

    Nadržováním Josefovi se Jákob dopustil dvou závažných chyb. Za prvé tím dával nesprávné signály Josefovi ohledně jeho postavení mezi staršími bratry. Za druhé působil starším synům bolest z toho, že byli odsunuti na vedlejší kolej. Vedlo to k velkému napětí. Situace byla jako sud s prachem, který bouchne hned při první jiskře. Jákobovo nemoudré jednání v rodině vyvolávalo pocity nevole a nenávisti.

    Pokud jde o napětí v rodině, vzpomínám si, jak jsem kdysi četl závěť z 1. července 1935, kde mimo jiné stálo:

    Mým dvěma dcerám, Frances Marii a Denise Victorii, kvůli jejich nelaskavému postoji vůči jejich zaslepenému otci... zanechávám každé celkem 1 USD a otcovo prokletí. Nechť život každé z nich je naplněn utrpením, neštěstím a bolem. Kéž je brzy potká smrt, která ale bude zdlouhavá a bude pro ně utrpením. Kéž jejich duše skončí v pekle a po celou věčnost trpí trápením zavržených.

    Rodina může být živnou půdou nenávisti a dopad může být naprosto destruktivní. Jákob svou nerozvážností jako by prosytil svou domácnost výbušným prachem - a pak už stačilo, aby Josef zažehl jen jednu jiskru!

    Neomalené mládí

    Josef měl několik snů, které mu předpověděly, že se má stát významným. Místo aby o nich rozjímal a snažil se jim porozumět, chvástal se jimi před celou rodinou, včetně svých bratrů, kteří již vůči němu chovali nenávist. Josef se ve svém úsudku dopustil tří zásadních chyb:

    • Byl nerozvážný - jednal bez rozmyslu a nerozpoznal napjatou situaci v rodině.
    • Byl necitlivý - vůbec nebral v potaz, jak jeho jednání může působit na další členy rodiny.
    • Byl nezralý - vůbec si neuvědomil, jakou újmu jeho jednání způsobí.

    Proto se napětí a hněvivost v rodině nadále stupňovaly. Josef naprosto postrádal rozlišovací schopnost. Bylo sice pravda, že jednoho dne bude nad svými bratry vládnout, ale svým jednáním prokazoval, že na takové postavení ještě ani zdaleka není připraven.

    Josef se musel učit přijímat odpovědnost spojenou s vedením a připravoval se na to tím, že musel druhým sloužit. Při vedení poskytovaném v duchu služby se totiž projevuje rozlišovací schopnost, citlivost i zralost. A platí to o manželovi ve vztahu k manželce, o vedoucích ve vztahu k členům sboru či církve, o nadřízených ve vztahu k podřízeným v práci či o státních úřednících ve vztahu k občanům. V této době velice potřebujeme vedoucí, kteří budou druhé vést v takovém duchu, jako by byli jejich služebníky!

    Křesťan v jakémkoli vedoucím postavení by si měl klást otázku, „Využívám nějak své postavení, anebo umožňuji Bohu, aby si mě v tomto postavení používal?“ Za tímto účelem kdosi sepsal takzvanou „modlitbu vedoucího“:

    Pane, pokud se mýlím, dej mi ochotu se měnit. Mám-li pravdu, dej, ať se druhým se mnou žije snadno. Posiluj mě, aby vysoko nad autoritou vyplývající z mého postavení čněl můj vlastní osobní příklad.

    Josef v sobě musel rozvíjet vlastnosti dobrého vedoucího, a proto se nejprve musel sám stát služebníkem.

    Deset Josefových bratrů

    Podle Genesis 37,12-27 Jákob posílá Josefa „dohlédnout“ na bratry, takže nijak nepřekvapí, že těchto deset bratrů nemohlo jeho přítomnost ani vystát. Situace eskaluje k tomu, že začnou o otcově „mazánkovi“ společně přemýšlet.

    Láska je ta tam a z hněvu se úvahy bratrů přesouvají až k myšlenkám na vraždu (v. 18). Uchylují se k sarkasmu (v. 19). Rúben se snaží ve prospěch Josefa zasáhnout, ale je rázně odmítnut (v. 21-22). A nakonec dochází k útoku, a to v několika stadiích:

    • Bratři vezmou Josefovi jeho „bohatě vyšívanou suknici“, symbol jejich nevole (v. 23).
    • Vhodí jej do prázdné cisterny, aby ho měli z očí (v. 24).
    • Pak se klidně pustí do jídla a svého bratra nechají bezcitně v hluboké cisterně (v. 25).
    • Když dojdou k závěru, že celou záležitost je třeba ukončit tak, aby z ní alespoň měli nějaký zisk, prodají ho do otroctví (v. 25-28).

    Povšimněme si, k čemu vedlo neřešené napětí v této rodině. Kořenem nenávisti je zahořklost (Mt 5,21-22). Zahořklost se projevuje sarkasmem (Jk 3,1-8). Zahořklost vede k manipulaci, kdy druhým není projevována láska, ale kdy se stávají předmětem manipulace.

    Tragické ovoce zahořklosti

    Lidé, kteří znají uvedený biblický příběh, někdy mají sklon říci: „No a co? Vždyť nakonec vše dobře dopadlo!“ Ale podívejme se, kolik bolesti vzešlo z nefunkčních vztahů v této rodině. Rúben truchlil kvůli Josefovi (a kvůli nedostatku své osobní odvahy). Bratři lhali svému otci, ale svým pocitům viny nikdy neunikli (viz Gn 42,22). Intrikán Jákob byl nyní sám podveden a musel zakoušet bolest, kterou nebylo možné nijak utišit. Sklízel ale, co sám zasel. Podvedl svého stařičkého otce Izáka, když se oblékl do kožešin, aby vypadal jako starší bratr, a nyní byl sám obětí podobného podvodu.

    Zahořklost vedla až k tomu, že Josef byl prodán do otroctví. Je zajímavé, že jediný on není v tomto příběhu znepokojen. Byl ze všech v tom nejlepším postavení, protože i jako otrok byl právě tam, kde jej Bůh chtěl mít - aby od Boha mohl získat potřebné ponaučení, díky čemuž se jednoho dne stane velkým vůdcem a překoná zradu a věrolomnost svých bratrů.

    V Žalmu 76,10 se o Bohu uvádí: „Slavit tě musí i lidský hněv a zbytkem hněvu se opášeš.“ (B21) Bůh tedy i ničemné lidi v Josefově životě použije k dobru a ke své slávě!

    Jak překonávat pokušení

    Je zřejmé, že život je plný zkoušek a pokušení. Když si ale uvědomíme, že bez těchto zkoušek bychom nedosáhli svých největších úspěchů, začne nám docházet, proč je život někdy tak náročný.

    Patrně je pravda, že o nás vypovídá více to, jak se vyrovnáváme s úspěchem, než jak se vyrovnáváme s neúspěchem. Když se Josef učil překonávat pokušení, musel se přitom naučit žít s úspěchem a pokušením s tím spojeným. A musel dát najevo, že ponaučení od Boha začala v jeho srdci opravdu zakořeňovat.

    V 39. kapitole Genesis vidíme, jak v Josefově životě dochází k zásadní změně. Předtím se stal otrokem Potifara (37,36), faraonova dvorního úředníka a velitele tělesné stráže. Právě zde se Josef jako sluha naučí být skutečným vůdcem.

    Jakou moc má svědectví

    Potifar byl "velitel tělesné stráže" (Gn 39,1). Bibličtí učenci se dohadují, co přesně tato role obnášela. Podle některých byl správcem, podle jiných velitelem faraonovy stráže, podle dalších byl velitelem popravčích. S jistotou ale víme, že Potifar byl natolik bohatý, že mohl mít mnoho sluhů a otroků (v. 11 a 14) a mezi jeho otroky byl i Josef. Mladý Josef vynikal určitými schopnostmi, ale jeho talent nebyl v jeho životě tím hlavním. Na to hlavní je poukazováno v Genesis 39,2, kde se píše: „Hospodin byl s Josefem.“ A právě to bylo zcela zásadní.

    Představte si, jak bolestné muselo být, když byl Josef ve svých 17 let odtržen od své rodiny a prodán do otroctví, přičemž to způsobili členové jeho rodiny! Bylo by asi velmi snadné propadnout zahořklosti a začít svůj život nenávidět (jako Josefovi bratři). Ale to se Josefovi nestalo. Byl sice daleko od domova, ale byl s ním Hospodin, což je také hlavním tématem 39. kapitoly Genesis (viz v. 2-3, 21, 23). A této skutečnosti si také dobře povšiml Potifar. Prostě viděl, že v životě tohoto pozoruhodného otroka je Bůh. Představte si, jak silné muselo být Josefovo osobní svědectví pro Potifara, který byl pohan a který nejen že Josefovy vynikající vlastnosti rozpoznal a obdivoval, ale zásluhy za ně přičítal Bohu a nikoli Josefovi.

    Z textu vidíme, že Josef nechoval zahořklost vůči svým bratrům a že se také nenechal zotročit svými okolnostmi. Nacházel pokoj v Boží přítomnosti (srov. Žd 13,5-6 a Fp 4,10-13). Neutápěl se ve svém zklamání, ale stal se užitečným tam, kde právě byl. A Bůh si pak používal jeho věrnost a spokojenost.

    Potifar si uvědomoval, že Bůh byl s Josefem (39,3), a proto tohoto mladého otroka ustanovil správcem nad celou svou domácností (v. 4-6). Josef tedy dohlížel nad všemi dalšími služebníky a měl na starosti finance i zásobování celé této domácnosti (bylo to pro něj velmi cenné školení pro úkol, který později dostal).

    Josef zakoušel požehnání ve všem, co dělal. Nějakých 10 let poté, co byl prodán do otroctví, byl na samém vrcholu. A proto jej nyní mohlo pokušení ještě více zlomit.

    Moc pokušení

    Povšimněme si vyjádření v Genesis 39,6: „Josef byl krásné postavy a krásného vzhledu.“ Byl pohledný a dobře stavěný. Nyní přichází na scénu Potifarova manželka. Co se stalo? „Po nějaké době mohla manželka jeho pána na Josefovi oči nechat“ (v. 7 B21). V dnešní Americe by se asi cítila jako doma. Z průzkumu časopisu McCall's mezi 60 000 americkými ženami vyplynulo, že 47 procent považuje předmanželský sex za přijatelný a 27 procent schvaluje mimomanželský poměr. Potifarova manželka byla v tomto ohledu stejná. Mohla na Josefovi oči nechat, a proto se mu začala nabízet.

    Jak na to reagoval Josef? Stál si za svým přesvědčením a její návrhy rázně odmítl. Své přesvědčení ale nezískal od svého otce Jákoba ani od svých záštiplných bratrů, ani z prostředí pohanského Egypta. Ke svému přesvědčení dospěl díky tomu, že v jeho životě byl přítomen Bůh. Nejen že chtěl s pokušením bojovat, ale také měl konkrétní bojový plán, kterého se důsledně držel.

    Josef si dělal ty správné obavy (Gn 39,8-9)

    Josef si dělal starosti s tím, aby svým jednáním druhým nějak neublížil; v tomto případě tedy Potifarovi. Jeho pán mu svěřil mnoho a Josef odmítl tuto důvěru porušit kvůli nějakému chvilkovému potěšení. Nezaměřoval se jen na přítomnost, ale na věčnost, když přemýšlel o tom, jaký dopad bude mít jeho jednání na jeho vztah s Bohem (v. 9). Na skutečnosti nahlížel z duchovního hlediska, protože chápal, že veškerý hřích je vlastně proti Bohu. Smyslné potěšení za cenu s ním spojenou tedy vlastně nestojí.

    Josef měl správnou strategii (Gn 39,10)

    Josef se vyhýbal kontaktu s Potifarovou manželkou. Uvědomoval si, že se musí mít na pozoru před lákadly hříchu, a určitým situacím se proto záměrně vyhýbal. Musel se mít na pozoru!

    Trochu to připomíná příběh z doby telegrafu, kdy se v jedné firmě o místo ucházela celá řada uchazečů. Jeden po druhém u pohovoru neuspěli. Pak přišla řada na jednoho muže. Odpovídal na všechny otázky, které mu byly kladeny, ale tázající začal během kladení otázek ťukat do stolu tužkou. Uchazeč se tím nenechal nijak zneklidnit a vyťukávání převedl na tečky a čárky a tázajícímu sdělil, jakou zprávu právě „odvysílal“. Pochopitelně byl přijat!

    Josef měl připravený postup úniku (v. 12)

    Když se Potifarově manželce konečně podařilo zastihnout Josefa o samotě, Josef od ní utekl tak rychle, že za sebou nechal svůj oděv. Zachoval se tedy lépe než Samson, David i Šalomoun. Z místa pokušení uprchl, takže jednal přesně podle svého přesvědčení. Je příkladem toho, jak jednat podle rady, kterou dal později apoštol Pavel mladému Timoteovi: „Utíkej před mladickými žádostmi, usiluj o spravedlnost, víru, lásku“ (2Tm 2,22). Nezahrával si s hříchem, neflirtoval, nedohadoval se, neuváděl žádné rozumné důvody. Prostě z místa pokušení okamžitě uprchl.

    Josef pokušení odolal, přestože žil v ničemném prostředí, přestože na něj Potiforava manželka opakovaně naléhala a přestože měl jen velmi omezené osobní duchovní školení. Jak je to možné?

    • Josef si uvědomoval, že patří Bohu.
    • Uvědomoval si, jaký dopad má hřích na druhé.
    • Uvědomoval si, že hřích je vzpourou proti Bohu.

    Zbožné vlastnosti tohoto mladého muže se proto i nadále prohlubovaly. Ve světě pohádek (nebo po půlhodinové epizodě televizního seriálu) by pak už všichni dále jen žili šťastně. Ale ve skutečném životě tomu tak nebývá. Spravedlivé jednání je v nespravedlivém světě jen málokdy oceňováno.

    Spravedlivé jednání je v nespravedlivém světě jen málokdy oceňováno.

    Moc odplaty

    Zažili jste na vlastní kůži hněv ženy, která zakusila odmítnutí? Josef ano. Josef zastával jasné zásady, ona byla ovládána svou vášní. Když byla odmítnuta, z její vášně se stal spalující hněv, který se pak projevil v tvrdé odplatě.

    • Lhala o Josefovi služebníkům v domě (39,13-15). Již podruhé byl ve lži použit Josefův oděv.
    • Lhala o Josefovi před Potifarem (v. 16-18).
    • Josef opět skončil ve vězení (v. 19-20) a opět naprosto nezaslouženě.

    Mějme na mysli, že Potifar mohl být i velitelem popravčí čety. Ve starověkém Egyptě bylo trestem za cizoložství 1000 ran bičem, ale za znásilnění byl udělován trest smrti. Potifar přinejmenším věděl, že toto obvinění k Josefově charakteru nesedělo. Neměl však na vybranou a Josefa musel uvěznit.

    Josef byl tedy ve vězení za to, že jednal správně! A tak se nám chce namítnout: „To přece není fér!“ A je to přesně tak! Všechno v životě prostě není vždy fér - ale naší odpovědností je prostě jednat správně a nechat vše ostatní na Bohu.

    A jak to bylo dále s Josefem? Předtím se vyrovnal se svým postavením otroka i s pokušením. Jak bude reagovat na toto nespravedlivé uvěznění?

    Boží přítomnost

    Josef opět nachází útěchu v Boží přítomnosti: „Hospodin byl s Josefem a rozprostřel nad ním milosrdenství a dal mu milost v očích velitele věznice.“ (Gn 39,21) Patrně by bylo snadnější si říci: „Proč se ještě snažit o něco dobrého?“ Ale Josef měl jiný názor. Těší se z Boží přítomnosti a Bůh mu žehná, i ve vězení (v. 21-23).

    Josef se opět učí, jak překonávat těžkosti. Učí se z bolesti, problémů, nebezpečí i zkoušek. Vždy záleží, jak na věci nahlížíme, zda ze svého hlediska, nebo z hlediska Božího svrchovaného záměru. Pak můžeme důvěřovat Boží vůli a poznávat jeho milosrdenství.

    Josefův charakter se utvářel tváří v tvář nepříznivým okolnostem, kdy byl v neúctě ze strany lidí, ale v úctě ze strany Boha. Konec 39. kapitoly Genesis je stejný jako začátek - Josef je opět ve vězení. Ale při tom všem má pevnou víru v to, že Bůh mu pomůže vše přestát.

    Jak překonávat zklamání

    Joe Torre byl kdysi jedním z nejlepších hráčů baseballu. Později byl hlasatelem týmu California Angels. Po jednom vysílání jej cestou z hlasatelské kabiny zastavil chlapec s následující otázkou: „Hrál jste někdy profesionálně baseball?“ Lidé mohou velmi rychle upadnout v zapomnění.

    Někdy myslíme jen na jednu věc: „Co jsi pro mě v poslední době udělal?“ Jeden kouč dovedl svůj fotbalový tým k deseti vyhraným zápasům za sebou. Na poradě s vedením klubu mu pak neřekli, co vše už pro tým udělal, ale ptali se jej, co má v plánu udělat dále. Zapomínat je tak snadné.

    Vzpomene si někdo?

    Asi by se dalo pochopit, pokud by Josef ve své situaci upadl do sebelítosti. Byl ve vězení, kde zakoušel špatné zacházení. V Žalmu 105,18 o Josefovi čteme: „Sevřeli mu nohy do okovů, na jeho duši dolehlo železo.“ A to vše za skutečně „hrozný“ zločin - za to že, prokazoval čest svému pánu a zachoval si čistotu.

    Ale Hospodin byl s ním, takže se Josef i ve vězení stal vůdcem. Josef našel „milost v očích velitele věznice“, který „svěřil všechny vězně ve věznici do Josefových rukou, takže řídil všechno, co se tam dělalo. Velitel věznice nedohlížel na nic, co bylo v jeho rukou, protože Hospodin byl s ním. Co Josef činil, tomu Hospodin dopřával úspěch.“ (Gn 39,21-23)

    Josef se i zde učil tomu, jak vést druhé. Při překonávání těžkostí je zcela zásadní trpělivost. Josef byl sice opět nespravedlivě uvězněn, ale přitom se snažil být užitečný právě tam, kde byl. Věrně sloužil a trpělivě čekal, když se učil důvěřovat, že věci v jeho životě se nedějí jen tak náhodou. Neupadl v zapomnění. Bůh o Josefovi nejen věděl, ale měl pro něj skutečně velký plán.

    Bůh nezapomíná

    Josef byl ve vězení, ale nad tím vším byl Bůh. V Genesis 40,1 se jednotlivé dílky mozaiky začínají spojovat. Dva faraonovi úředníci, jeho číšník a pekař, faraona nějak urazí. Nejednalo se jen tak o kdejaké služebníky. Ve starověku, kdy byl panovníkům mnohdy v jídle podstrčen jed, bylo zásadní, aby tito služebníci byli naprosto loajální. Faraona nějak zklamali, a proto skončili ve vězení, kde se nyní o vězně staral právě Josef (v. 2-3).

    Povšimněme si, kdo je svěřil do Josefovy péče. „Velitel tělesné stráže (tedy Potifar) určil Josefa k nim, aby jim sloužil.“ (v. 4; srov. 37,36) Josef tuto odpovědnost přijal a začal těmto dvěma mužům sloužit. Nebyla to náhoda. Stalo se to podle Božího úradku. Je důležité, abychom to právě takto viděli. Nic takového jako náhoda či shoda okolností neexistuje. Náš život je u Boha. Nic se neděje náhodou. Vše má nějaký účel, záměr, smysl.

    Na univerzitě bylo přede mnou těžké rozhodnutí. Hrál jsem ve fotbalovém týmu, ale také jsem byl zapojen do evangelizace. Měli jsme hrát zápas ve stejnou dobu, kdy jsem měl jet na evangelizační akci. Dal jsem přednost utkání a začal jsem shánět náhradníka do evangelizačního týmu. Den před tímto datem jsem se ale na tréninku zranil, takže v dalším zápase jsem nemohl hrát. Své rozhodnutí jsem okamžitě změnil a rozhodl se jet s evangelizačním týmem. A v den, kdy bych býval hrál fotbalový zápas, jsem pak potkal jistou mladou ženu, která se později stala mou manželkou! Až později jsem se dozvěděl, že byla na poslední chvíli vybrána jako náhradnice za někoho jiného. Seznámili jsme se na akci, na níž ani jeden z nás neměl být!

    Jednou z velkých radostí - i nároků - života je za všech okolností s očekáváním vyhlížet Boží vedení. Josef a tito dva faraonovi služebníci se setkali ve vězení, přesně podle Božího plánu - ačkoli sami by si patrně takovýto úděl nezvolili.

    Abychom nezapomněli

    Je důležité si povšimnout následující skutečnosti. Navzdory (anebo možná kvůli) svým těžkostem Josef získal citlivost vůči dalším lidem, tedy vlastnost, kterou předtím rozhodně neoplýval (Gn 37). Když mluvil s lidmi ve vězení (40,6-7), uvědomoval si jejich bolesti a obavy. Mohlo by pro něj být snadné se od nich odvrátit s pocity, „Nikdo se nezajímá o to, že jsem tu nespravedlivě. Proč bych se tedy měl zajímat o druhé?“ Ale Josef na vše nahlížel jinak. Na nespravedlivé uvěznění reagoval v následujících dvou rovinách:

    • Ve vertikálním směru: Nedovolil, aby mu okolnosti a těžkosti narušily vztah s Bohem.
    • V horizontálním směru: Nedovolil, aby mu jeho bolest bránila zajímat se o druhé a odmítat jim pomoc.

    Josef je klidně mohl naprosto ignorovat. Ale neudělal to. Svou vlastní bolest dal stranou a pomáhal ulevit v bolesti druhým. Život může být plný zklamání a ztrát, ale vše můžeme překonat, když odmítneme zaměřovat se na sebe a zabývat se jen sebou. Namísto abychom plýtvali energií v sebelítosti, můžeme svůj čas věnovat potřebám druhých.

    Například jedni manželé, misionáři v Indii, zakusili nepředstavitelnou bolest, když jim bylo zavražděno jejich šest dětí. Místo nich pak vychovali 300 adoptivních dětí. Jednomu muži během záplav v Toccoa Falls v Georgii zahynula manželka a dvě děti. Tento muž se vyznal: „Kdykoli se mi chtělo plakat, někdo další potřeboval mou pomoc. Natolik jsem se nasazoval v pomoci druhým, že jsem neměl čas na svou bolest.“

    Reagujete takto na zklamání a těžkosti? Anebo se necháte natolik pohltit a zaslepit svou vlastní bolestí, že bolest druhých ani nevnímáte? Citlivost vůči druhým se může značně otupit, když se člověk zabývá především sám sebou. V případě Josefa tomu tak ale nebylo. Nejen že si všímal bolesti druhých, ale také se jim snažil pomoci.

    Sejde z očí, sejde z mysli?

    Josef oběma faraonovým služebníkům vyložil jejich sen (v. 8-19), přičemž zdůraznil, že dík za to patří Bohu. Je to viditelná změna oproti 37. kapitole, kdy se Josef se svými sny staví nad své bratry. Nyní však vkládá důvěru v Boha, nikoli v sebe. Když Josef vyložil sen číšníkovi, požádal jej, aby na něj nezapomněl (40,14-15).

    Tři dny nato se oba sny vyplnily - přesně podle Josefova výkladu (v. 20-22). Josef opět dal svůj osobní prospěch zcela stranou. Opět odmítl jednat sobecky. Obdivuhodným způsobem projevil zájem o tyto muže a projevil pokoru a zbožnost.

    A jak byla jeho citlivost odměněna? „Vrchní číšník však na Josefa nepamatoval, ale zapomněl na něj.“ (Gn 40,23) Za své čisté chování byl Josef uvržen do vězení. A za svou pomoc se mu dostalo necitlivého jednání. A povšimněme si, jak dlouho ještě musel ve vězení být - další dva roky (41,1).

    Tentokrát tedy Josefa opustil jeho přítel, a nadlouho. Snadno mohl sklouznout k sebelítosti, což se stává, když svou důvěru vložíme do lidí. Ale Josef svou důvěru vložil v Boha. Číšník sice na Josefa zapomněl, ale Bůh nikoli. V takové situaci se v člověku může budovat trpělivá důvěra. U Jakuba 1,2-4 se píše, že vytrvalost roste ve zkouškách. Jakub nás učí, že bez trpělivosti nelze pokročit ke zralosti a bez zkoušek a zklamání není možné vytrvalost a trpělivost pěstovat. Někdy se říká, že hrdinou není ten odvážnější, ale hrdinou je ten, kdo je odvážnější déle.

    Josef překonal zradu, pokušení a nyní i zklamání. Překonával jednu potíž za druhou a ze všeho se něčemu přiučil. Konečně byl připraven, aby si jej Bůh mohl použít, a to velmi zvláštním způsobem.

    Jak překonávat úspěch

    Erwin Lutzer napsal před lety velmi praktickou knížečku Failure: The Back Door To Success (Nezdar: Vrátka k úspěchu). Klidně to mohla být kniha o Josefovi. Častokrát to trvá celé roky, kdy zakoušíme jeden nezdar za druhým, než se najednou jakoby „přes noc“ dopídíme k úspěchu.

    Typickým příkladem toho je Abraham Lincoln. Dvakrát zkrachoval v podnikání, jednou se nervově zhroutil, musel se vyrovnat s úmrtím své velké lásky a nejméně desetkrát neuspěl, když se ucházel o politický úřad, a to vše po dobu téměř třiceti let. A pak byl zvolen prezidentem Spojených států. Dlouhá léta nezdaru jej vybavila k tomu, aby mu pak sláva najednou nestoupla do hlavy.

    Tyto opakované životní zvraty, nezdary a osobní tragédie Lincolna nesrazily na kolena. Naopak daly sílu jeho charakteru a odhodlání. Stejně tomu bylo i v případě Josefa. Po třinácti letech nezdarů, životních zvratů a tragédií nakonec do jeho vězeňské cely proniklo jasné světlo. Faraonův číšník si na Josefa nevzpomněl dva dlouhé roky. Dva roky neustálého utrpení, bolesti a samoty. Ale zároveň i dva roky příprav a rozvoje osobnosti. Nyní nadešla ta pravá chvíle, na kterou byl Josef připravován. Ve 41. kapitole Genesis vidíme, co se dále stalo podle Božího dokonalého načasování.

    Děsivé sny

    Zvrat v celém příběhu nastává, když má faraon dva děsivé sny (Gn 41,1-8). Ve snech vidí kalamitu pro celý národ, ale poselství snů není jasné, což faraona děsí. Podobně jako číšník a pekař před dvěma lety si faraon uvědomuje, že se nejedná o běžné sny. Proto si nechá zavolat ty největší mudrce své země, aby mu sny vyložili.

    Vychází zde najevo významná zásada týkající se našeho duchovního života. Faraona zneklidňovaly duchovní záležitosti, které byly nad jeho chápání. Ale ještě větším nebezpečím mohly být odpovědi z nesprávného zdroje. Mudrci a mágové neznali Boha, který s faraonem právě jednal, a proto jej svými odpověďmi nemohli upokojit.

    Dnes je velký duchovní hlad. A do tohoto duchovně vyprázdněného prostoru přicházejí různé sekty, falešní učitelé a esoteričtí duchovní vůdci, pro něž se duchovně vyhladovělí lidé stávají velmi snadnou kořistí.

    Odpovědi je třeba hledat v pravdě zjevené Bohem. Plytké odpovědi falešných učitelů nemají potřebnou moc, pokud jde o skutečné duchovní potřeby. Dokud nebudeme ochotni přijmout ve svém životě autoritu Boží pravdy, nezískáme potřebné odpovědi na otázky, které nás tolik znepokojují.

    Dokud nebudeme ochotni přijmout ve svém životě autoritu Boží pravdy, nezískáme potřebné odpovědi na otázky, které nás tolik znepokojují.

    Dva roky starý sen

    Když faraonův číšník viděl, jak všemožní mudrci nejsou schopni poskytnout výklad faraonových snů, vzpomněl si na někoho, kdo by toho mohl být schopen (Gn 40,9-13). Faraonovi řekl o svém vlastním snu a o tom, jak mu jej ve vězení přesně vyložil jistý židovský vězeň. Josef se tedy nyní setká se třetí řadou snů. Celkem se jednalo o následující sny:

    • Sny o nadvládě nad bratry.
    • Sny faraonova číšníka a pekaře.
    • Sny samotného faraona (o obilí a kravách).

    Je úžasné, jak do sebe tyto sny zapadají. Díky druhým dvěma snům se Josef dostává do kontaktu se třetí dvojicí snů, díky nimž se pak naplní ony první sny. Zaslíbení, která dal Bůh Josefovi před třinácti let, nyní dojdou svého naplnění. Z lidského hlediska se to může jevit o třináct let později. Ale z Božího hlediska to bylo přesně v tu nejlepší dobu.

    Splněný sen

    Faraon už neměl žádné další možnosti, a tak si nechal zavolat Josefa. Pokud jde o Josefovo osvobození z vězení (Gn 41,14-16), vidíme zde druhou důležitou zásadu - okolnosti nemají na bohulibé vlastnosti daného člověka žádný vliv. Josef proto mohl před faraona směle předstoupit, přičemž dával najevo nejméně tři následující vlastnosti:

    Důstojnost: „Oholil se (Egypťané se holili), vyměnil si oděv a přišel k faraonovi.“ (v 14) Josef se patřičně oblékl a upravil, než předstoupil před faraona. I po letech ve vězení si zachoval důstojnost.

    Pokora: „Ne já, ale Bůh dá odpověď k faraonovu prospěchu.“ (v. 16) Josef nevyužil tuto situaci k prosazení sebe sama. Nesnažil se vyvýšit, jako to dělal kdysi (Gn 37,5-10). Ve všem, co se dělo, se snažil vkládat svou důvěru v Hospodina, a nikoli sám v sebe. Jak to řekl skotský teolog James Denney (1856-1917): „Člověk nemůže zároveň prokazovat svou vlastní chytrost i to, že Ježíš má moc nám dát spásu.“

    Víra: „Bůh dá odpověď k faraonovu prospěchu.“ (v. 16) Podobné vyjádření později použijí Daniel (2,27-30) a apoštol Pavel (Sk 26). Josef dal najevo svou víru a vzdal chválu Bohu. Z úst vězně a otroka to jistě muselo znít velmi neobvykle.

    Boží trpělivá investice do Josefa začíná nyní nést dividendy. Již z prvních Josefových slov po propouštění z vězení je patrné, že se opravdu hodně poučil.

    Josef před faraonem

    Faraon sdělil Josefovi své sny (Gn 41,17-36). Faraonovi věhlasní mudrci zcela selhali. Boží sláva se nyní zjeví skrze obyčejného otroka. Na co nestačí lidský rozum, je jistě stále v možnostech všemohoucího Boha.

    A jakou odpověď faraon dostal? „Bůh faraonovi oznámil to, co bude dělat.“ (v. 25) Josef měl jistotu, že se může vložit do Božích rukou. Oba faraonovy sny byly potvrzeny a splní se, protože Bůh je Bůh. Josef se během let otroctví, věznění a nesprávného zacházení naučil, že Bůh nade vším svrchovaně dlí. Splní své slovo, protože má nade vším vládu.

    Josef následně faraona vybízí k tomu, aby uvažoval o Božích záměrech a aby se podle nich zařídil - jedná-li se totiž o Boží výnos, stane se to. Josef neohroženě předložil svůj návrh samotnému vládci Egypta. Navrhl mu, aby se připravil na hubená léta tím, že během let hojnosti nebude plýtvat, ale bude shromažďovat zásoby potravy. Josef využil své životní zkušenosti, dobře si všiml, co je třeba dělat, a moudře na celou situaci reagoval. Jak to kdysi uvedl Gladstone: „Velkým státníkem je ten, kdo vidí, jaký směr bude následujících 50 let udávat Bůh!“ A přesně tak to udělal i Josef.

    Sen se vyplňuje

    Faraon učinil rozhodnutí, které bude mít pozitivní dopad na obrovské množství lidí. Josefa jmenuje správcem nad zásobami potravy pro celý Egypt. Proč? Jasně u Josefa rozpoznává onu naprosto zásadní vlastnost skutečného vůdce. Josef je totiž mužem, „v němž je Duch Boží“ (v. 38).

    Vidíme zde další důležitou zásadu: Způsobilost skutečného vůdce není jen ve fyzických schopnostech, ale takový člověk musí mít i jasné duchovní kvality. Nejde tedy jen o talent či dovednost, ale o charakter a vztah s Bohem. Klíčové vlastnosti opravdového vůdce (které se u Josefa budovaly celé roky, během nichž musel snášet utrpení) jsou vnitřní, a nikoli vnější. Takový člověk chce předně znát Boha, a ne usilovat o postavení.

    Boží načasování bylo opět dokonalé. Před dvěma lety by faraon Josefa k výkladu snů nepotřeboval. Nyní to byla ale životně důležitá schopnost. Josef byl vyvýšen do postavení, které mu Bůh zaslíbil před mnoha lety. Faraon jej „ustanovil... nad celou egyptskou zemí. Nato faraon sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal ho na ruku Josefovu, oblékl mu roucho z jemného plátna a na jeho šíji vložil zlatý řetěz“ (v. 41-42). Josef byl nyní připraven, aby překonával další zkoušku - úspěch, který nyní měl jako správce celého Egypta. Josef byl připraven na:

    • Vytrvalost: Nebylo snadné, aby Hebrej vládl Egyptu. Jistě byl vystaven velkému tlaku, především jak se hladomor dále prohluboval.
    • Výkonnost: Dovednosti, které se Josef naučil při menších úkolech, nyní bude moci uplatňovat ve velkém.
    • Pýchu: J. OSwald Sanders napsal: „Ne každý člověk dokáže nést plný pohár. Náhlé povýšení často vede k pýše a pádu. Jednou z nejnáročnějších zkoušek je přestát úspěch a blahobyt.“

    „Ne každý člověk dokáže nést plný pohár. Náhlé povýšení často vede k pýše a pádu. Jednou z nejnáročnějších zkoušek je přestát úspěch a blahobyt.“

    Ale Josef byl na tento tlak a na tuto velkou odpovědnost připraven. Vše zvládne, protože Bůh jej na to připravil. Jak to řekl Samuel Rutherford: „Bohu chvála za kladivo, pilník i výheň. Kladivo nás tvaruje, pilník nás ostří a oheň nás tříbí.“ Josef to vše ve svém životě zakoušel a byl připraven, aby mohl být Bohem používán.

    Jak překonávat rozhořčenost

    Během Norimberského procesu proti zločincům druhé světové války se jeden z obžalovaných ohradil proti výroku obžaloby: „Je to jen vaše tvrzení.“ Žalobce mu odpověděl: „Nikoli, je to vaše tvrzení proti svědectví oběti. Tato oběť vše přežila a je připravena proti vám svědčit.“

    Pokud jde o Josefův příběh, je patrně těžké si jej nyní představovat jako oběť. V této chvíli je druhým nejmocnějším mužem v Egyptě a ve svých rukou má život milionů lidí - včetně svých bratrů, kteří jej před lety prodali do otroctví.

    Od doby, kdy Josef získal toto vysoké postavení, se toho stalo opravdu hodně (Gn 41). Uplynulo předpovězených sedm let hojnosti, kdy Josef postupoval přesně podle svého plánu a nashromáždil velké zásoby potravy. Sýpky jsou plné zrní a nyní, uprostřed sedmi let hladomoru, přicházejí do Egypta lidé ze všech končin země, aby si zde koupili potravu. Ve 42. kapitole Genesis vidíme, jak do Egypta přicházejí pro jídlo i Josefovi bratři.

    Josef jim při setkání klade řadu otázek, takže zjistí, že jeho otec i nejmladší bratr jsou stále naživu. Následně začíná dělat kroky, aby celá rodina zase mohla být spolu. Vidí, že jeho bratři se změnili, ale kvůli Benjaminovi se o tom chce ještě přesvědčit. Bratry přinutí, aby se do Egypta vrátili i s Benjaminem. Pak připraví finální zkoušku. Během hostiny dává Benjaminovi pětkrát více než ostatním, ale bratři proti tomu nic nenamítají. Následně Benjamina vystaví nebezpečí. Budou Benjamina chránit, nebo jej opustí, stejně jako opustili Josefa před dvaceti lety?

    Jen Bůh vidí do srdce (1S 16,7), a proto Josef přichází se zkouškou, při níž bratři musí dát najevo, do jaké míry se skutečně změnili.

    Plán zkoušky (Gn 44,1-13)

    Po hostině Josef přikáže svému služebníkovi několik věcí: Dej jim plné pytle potravy, vrať jim jejich peníze a tento stříbrný pohár vlož do Benjaminova vaku.

    Proč? Josef mohl jejich postoj vyzkoušet jedině tím, že se „vrátí na místo činu“. Proto bratry vystaví nutnosti volby: Buď s nasazením vlastního života zachrání Benjamina, nebo jej klidně vydají do otroctví, aby si zachránili vlastní kůži.

    Jakmile se bratři vydají na cestu do Kanaánu, Josef za nimi pošle své služebníky, aby je zastavili a obvinili z krádeže stříbrného poháru. Bratři jsou konsternováni a zmateni. Zapřísahají se svou poctivostí a nabízejí: „Viník si zasluhuje smrt a ze všech ostatních učiňte otroky!“

    Svou extrémní nabídkou chtějí jen podtrhnout svou nevinnost. Jistě by nic takového nenabízeli s vědomím, že někdo z nich u sebe pohár má. Služebník jim v 10. verši odpovídá: „Otrokem ale bude jen ten, u koho se to najde. Vy ostatní budete volní.“ Představme si to rostoucí napětí, jak jsou jejich zavazadla jedno po druhém prohledávána. A v každém je pouze zrní. Služebníci postupují od nejstaršího z bratrů k nejmladšímu, takže zcela nakonec přistupují k Benjaminovi.

    A představme si to rozčarování, když je stříbrný pohár nalezen právě v Banjaminově pytli se zrním. Jak je to vůbec možné? Bratři si byli tak jisti svou nevinou! Jak nyní odpoví? „Roztrhli svá roucha, každý naložil svého osla a vraceli se do města.“ (v. 13) Sklízejí, co zaseli, a tímto gestem dávají najevo svou zoufalost.

    Nyní je třeba se k celé věci zodpovědně postavit. Jen viník má být vržen do otroctví, ostatní se mohou vrátit domů. Snadným řešením by tedy bylo zde Benjamina zanechat a prostě pokračovat na cestě domů. To však neudělají. Za jejich jednáním již není nevraživost, zahořklost ani závist. Jdou zpět před Josefa společně s Benjaminem a s rozhodnutím čelit trestu společně. Jasně tím dávají najevo, že se změnili.

    Prosba o milosrdenství (Gn 44,14-34)

    Povšimněme si, jak odlišné postoje nyní bratři dávají najevo:

    • „Padli před ním (Josefem) na zem“ (v. 14), čímž naplňují první z Josefových snů.
    • „Jak se ospravedlníme? Bůh postihl provinění tvých otroků.“ (v. 16) Neuchylují se k žádným výmluvám. Nic se nesnaží zakrýt. Přiznávají se ke svému provinění a podrobují se trestu: „Hle, jsme otroky mého pána, i my, i ten, u něhož se nalezl kalich.“ Celé obvinění berou bratři na sebe, nesvalují je pouze na Benjamina. Josef je podrobí zkoušce, když jim dá možnost svobodně jít. A bratři v této zkoušce obstojí.
    • „Prosím, ať tvůj otrok zůstane místo toho chlapce za otroka mému pánu a ten chlapec ať se vrátí se svými bratry.“ (v. 33-34) Jaká změna! Týž Juda, který byl strůjcem plánu prodat Josefa do otroctví, se nyní nabízí za otroka namísto Benjamina. Proč? Kvůli jejich otci (v. 19-32). Dává zcela jasně najevo, že Benjamin je nyní pro otce velmi drahý. Nenese to však nelibě, ale nabízí se do otroctví místo něj.

    Ježíš řekl: „Poznáte je... po jejich ovoci.“ (Mt 7,20) A u Judy proběhla jednoznačná změna. Dosud jsme uvažovali o Josefově životě, ale Bůh působil i v životě Judy a dalších bratrů!

    Radostné opětovné shledání (Gn 45,1-15)

    Josef se v přítomnosti svých bratrů již déle nemohl udržet a propukl v pláč. Byly to slzy radosti, protože jeho bratři se skutečně změnili, a byly to i slzy lásky vůči těmto změněným bratrům.

    V místnosti vládlo nepředstavitelné napětí, dokud nezazněla slova: „Já jsem Josef.“ (v. 3) Ale bratři stáli celí vyděšení. Dávný sen se naplnil. Josef měl nyní ve svých rukou jejich život. Co udělá? Povšimněme si, jakou jemnost Josef projevil:

    • „Dal (se) do hlasitého pláče.“ (v. 2) Zcela otevřeně dal najevo své emoce.
    • „Jen ke mně přistupte.“ (v. 4) Byli od sebe odděleni řadu dlouhých let.
    • „A teď se netrapte a nehněvejte se na sebe.“ (v. 5) Byla to chvíle velké radosti.
    • „Bůh mne poslal.“ (v. 5, 7-8) Mohou věřit, že Bůh má vše ve svých rukou.
    • „Pospěšte si a přiveďte otce.“ (v. 9, 13) Byla to radost, kterou je třeba sdílet s dalšími.

    Vina byla smazána na základě odpuštění. Merill Unger uvádí: „Josef projevil svou hlubokou víru v Boží všemohoucnost - že Bůh má moc nad Satanem, démonskými silami i ničemnými lidmi, takže uskuteční svou svrchovanou vůli a záměr... Boží svrchovaná milost nejen uzdravuje, ale také úplně maže minulost a veškerou bolest.“ (Unger's Commentary on the Old Testament, Moody Press, 1981, s. 94)

    Josef to vše překonal - především potencionální zahořklost, která v jeho případě byla docela nasnadě. Projevoval milost, odpouštěl a neusiloval o pomstu. Projevoval lásku, minulé zlo přehlížel a zaměřoval se na projevování soucitu. Projevoval víru, věřil, že Bůh jej ochrání před destruktivní zahořklostí.

    Dojalo mě, když jsem četl o Robertu Bristolovi a jeho manželce z Dearbonu z Michiganu. V rámci své dovolené jeli do San Diega, aby zde mohli ukázat Krista jednomu muži ve vězení. Co na tom bylo tak obdivuhodné? Tento muž byl ve vězení za to, že znásilnil a zavraždil jejich drahou dceru. Projevovali milosrdenství nesené silou milosti, lásku, která se nerodí z pohodlí, ale z utrpení a těžkostí.

    A to je také jediný způsob, jak překonávat zahořklost. Když důvěřujeme Bohu a spočineme v něm, můžeme milovat druhé. Proč? Protože věříme v Boha, který je dostatečně velký na to, aby ve všem působil k našemu dobru.

    Vítězství důvěry

    V Genesis 50,20 čteme závěrečná Josefova slova určená jeho bratrům. Dobře shrnují jeho celkový náhled na život: „Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid.“ Díky tomuto postoji žil Josef život, v němž se s důvěrou vkládal do Božích rukou.

    Když se musíte vypořádat s bolestí a životními těžkostmi, překonáte je jedině díky úplné důvěře v Boží dobrotu a jeho dobré záměry. Věci, které by vás mohly přivést ke zkáze, se pak mohou stát stavebními kameny na cestě víry, když se za všech okolností ve svém životě bude zaměřovat na Boží vedení. „A to je to vítězství, které přemohlo svět: naše víra.“ (1J 5,4)

    Pokud jste dosud nevyznali své hříchy Ježíši Kristu jako svému Pánu a Spasiteli a nesvěřili mu svůj život, můžete ve svém životě pociťovat zmatek a nejistotu. Ježíš však zemřel i za vaše hříchy, vydal se i za vaše provinění a selhání a i vám může přinést spravedlivé postavení před Bohem, dát vám odpuštění hříchů a nový smysl celému vašemu životu. Ježíš Kristus přišel na zem, protože nás miluje. A jeho láska může učinit konec prázdnotě, zahořklosti i hříšnosti, která tolik poškozuje váš život.

    Přijměte na základě víry dar věčného života a odpuštění hříchů, které vám Pán Ježíš Kristus nabízí. Skutečným vítězem se stanete tehdy, když přijmete vítězství, jehož Ježíš dosáhl na Kalvárii. „Darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 6,23) To je tedy to skutečné vítězství!


    O publikaci

    Název: Poučení od Josefa: Jak překonávat životní obtíže.

    Původně: Joseph: Overcoming Life's Challenges Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

    Publikační řada: Discovery - Christian Living (Křesťanský život).

    Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

    Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

    Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

    Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2014.