Proč tu vůbec jsem?

Proč tu vůbec jsem?

Ke stažení:

Proč někteří lidí pociťují ve svém životě takovou prázdnotu? K čemu je přežívat den za dnem bez žádného hlubšího smyslu? Jak najít uspokojení a hloubku v jednotvárnosti života? Jak se vypořádat s jeho nejistotami? Ukážeme si, jak nadčasové odpovědi na tyto znepokojivé otázky můžeme najít v biblické knize Kazatel. Uvidíme, že nepotřebujeme Šalomounovo bohatství, ani jeho moudrost, abychom na své otázky nalezli skutečně uspokojivé odpovědi.
Many people are searching for answers to life’s issues—looking for fulfillment and finding frustration, emptiness, despair, and hopelessness. We will take a look at life from a different point of view - from the book of Ecclesiastes. Find answers to some of the deepest and most troubling questions and discover Solomon’s conclusion about the only way to live a truly fulfilling life. Czech version of Why In The World Am I Here?.

Proč tu vůbec jsem?

Proč někteří lidé pociťují ve svém životě takovou prázdnotu? K čemu je přežívat den za dnem bez nějakého hlubšího smyslu? Jak najít uspokojení a hloubku v jednotvárnosti života? Jak se vypořádat s jeho nejistotami?

Redaktor publikace Our Daily Bread (Náš denní chléb) Kurt De Haan nám ukáže, jak nadčasové odpovědi na tyto znepokojivé otázky můžeme najít v biblické knize Kazatel. Uvidíme, že nepotřebujeme Šalomounovo bohatství ani jeho moudrost, abychom na své otázky nalezli skutečně uspokojivé odpovědi.

Martin R. De Haan II

Touha po smyslu života

Člověk zrovna nemusí mít sebevražedné sklony, aby si kladl otázku, zda život vůbec stojí za to žít. Není třeba se topit v dluzích, aby se člověk cítil na dně. Není třeba být za mřížemi, aby se člověk cítil jako vězeň svých vlastních špatných sklonů. Ani není třeba šlapat ulici, aby člověk zaprodával svůj život druhým. Není třeba být promiskuitní, aby člověk stále myslel jen na sex. Není třeba být narkomanem, aby si člověk zlepšoval náladu nějakým jiným, ale podobně umělým způsobem. Není třeba být milionářem, aby člověk miloval peníze. Není třeba trpět paranoidními představami, aby člověk utíkal sám před sebou anebo před hlubšími životními otázkami. Není třeba být majitelem firmy, aby člověk žil jen a jen pro práci. Není třeba žít u skládky odpadu, aby člověk měl pocit, že jeho život se takové skládce podobá. Není třeba jezdit v limuzíně, aby člověk zastával názor, že k radosti musí mít luxus. Není třeba být bezdomovcem, aby se člověk cítil úplně sám a bez jakéhokoli zázemí. A není třeba být zaostalý, aby člověk nechápal, co je podstatou života.

"Většina lidí žije život tichého zoufalství." Henry David Thoreau

A na druhé straně člověk nemusí být génius, aby zjistil, co je skutečným smyslem života. Co je tedy tím tajemstvím? Jestliže poznání smyslu života není výsadou pouze několika odborníků či teologů, jak jej můžeme poznat i my ostatní? Proč tolik lidí žije ve frustraci, v prázdnotě, zoufalství, beznaději, znechucení, apatii či hněvu?

Odpovědi, jež některé lidi uspokojují, jsou pro jiné nedostatečné. Jiným na odpovědi nezáleží - přinejmenším, dokud si mohou v životě užívat. Další už se vzdali veškeré naděje, že by od své vnitřní bolesti kdy mohli najít nějakou úlevu. Jiní otupují svou bolest pomocí alkoholu, návykových látek a drog. Někteří se dokonce rozhodli vzít si život.

Jestliže poznání smyslu života není výsadou pouze několika odborníků či teologů, jak jej můžeme poznat i my ostatní?

Kdo nám tedy dá pádné odpovědi a proč je tolik lidí hledá všude možně, když tyto odpovědi jsou ve zdroji, který je každému k dispozici? V této publikaci se podíváme, jak se s našimi otázkami vyrovnal jeden pisatel, který žil přibližně před 3000 lety. Může nám připadat obtížné tomu uvěřit, ale psal o naprosto stejných problémech, s nimiž se potýkáme i dnes. A jeho postřehy zní, jako by žil v 21. století. Na tytéž otázky totiž hledají lidé odpovědi i dnes.

Honba za větrem

Snažte se chytit vítr, podrobit si uragán či spoutat lavinu. Marnost nad marnost! Podobně nemožné nám může připadat úsilí najít skutečné naplnění v životě, obzvláště pokud hledáme na nesprávném místě. Poslechněme si někoho, kdo na to musel přijít ze své vlastní zkušenosti:

Já... jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě. Uložil jsem svému srdci, aby pátralo a aby zkoumalo s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. Ono zlé plahočení uložil Bůh lidským synům, aby se při něm osvědčili. Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod sluncem, a hle, to vše je marnost a honba za větrem. (Kaz 1,12-14)

Úsilí najít skutečné naplnění v životě nám může připadat stejně nemožné jako chytit vítr.

Vše, co bylo vykonáno "pod sluncem", připadalo tomuto autorovi naprosto marné, zbytečné a nesmyslné. Snažil se přijít na to, jaký význam má v každodenním životě potěšení či bolest. Když se budeme snažit pochopit knihu Kazatel, bude jistě pomocí vědět něco o jejím autorovi a o tom, proč tuto knihu napsal. Autor zde není přímo jmenovitě uveden. Ale jedná se o slova 'syna Davidova, krále v Jeruzalémě', který se zde rozepisuje o svém bohatství, moci, moudrosti, o mnoha svých manželkách i o velkých věcech, jichž dosáhl, což poukazuje na krále Šalomouna (viz 1,1.12.16; 2,4-9; 7,26-29; 12,9). Přijmeme-li Šalomouna jako autora, můžeme z knihy Kazatel vypozorovat dramatický příběh krále, který začal dobře, ale pak ztratil ze zřetele to, co je v životě naprosto nejdůležitější (1Kr 11,1-13). Na sklonku života se ohlíží, jak si vlastně počínal. Dochází k závěrům, které jsou znepokojivé, ale které nám zároveň dávají i jiskřičku naděje.

V této publikaci budeme při zkoumání svých otázek postupovat podobně jako Šalomoun, abychom zjistili, co je tou cestou k pravému naplnění. Šalomoun se zabývá například vzděláváním, prací, láskou a řadou dalších věcí, které pečlivě zhodnocuje a nakonec je považuje za neuspokojující a za marnost.

Vzdělávání

Takto jsem hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval moudrosti nad každého, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou. Mé srdce užilo množství moudrosti a poznání. Uložil jsem tedy svému srdci, aby poznalo moudrost a poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost. Poznal jsem, že také tohle je honička za větrem. (Kaz 1,16-17)

Co Šalomoun zjistil ohledně vzdělávání?

Jméno Šalomoun bylo v době tohoto krále synonymem moudrosti. V 1. Královské čteme, že nikdo před ním ani po něm neměl takovou moudrost (3,7-12; 10,1-8). "Šalomounova moudrost byla větší nežli moudrost všech synů východu, nad všechnu moudrost Egypta" (5,10). Vyslovil tři tisíce přísloví a napsal přes tisíc písní (5,12). Dokázal zasvěceně mluvit o stromech, zvířatech, ptácích, plazech i rybách (5,13). "Profesora" Šalomouna si přicházeli poslechnout lidé z celého světa (10,24).

Kde vzal Šalomoun svou moudrost?

Šalomoun zjistil, že i když nabyl velkého poznání, přesto ve svém životě pociťoval jakousi prázdnotu. S přibývajícím věkem se snažil hledat odpovědi u bohů okolních národů (1Kr 11,1-13). Ale žádným poznáním nedokázal uspokojit svou vnitřní prázdnotu. Šalomoun si nakonec uvědomil, že je na nesprávné cestě.

Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka. Proč jsem potom já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost. Vždyť památka na moudrého stejně jako na hlupáka nezůstává navěky. To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako hlupák? (Kaz 2,15-16)

Proč si tedy vůbec dělat starosti se vzděláním?

Šalomoun si ale také uvědomoval marnost toho, když má někdo prázdnou hlavu. Nevědomost rozhodně není ctností. Šalomoun nikdy neprosazoval pošetilost či naivitu. Řekl o tom:

Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy. Moudrý má na hlavě oči, zatímco hlupák chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba postihne stejný úděl. (2,13-14)

Čím více známe, tím více si uvědomujeme, jak málo toho vlastně známe.

Je dobré získávat poznání. Čím více "Šalomounů" bude ve světě, tím lépe. Ale Šalomoun si uvědomil, že úsilí o poznání jen kvůli poznání v nás nakonec zanechá prázdnotu. Čím více známe, tím více si uvědomujeme, jak málo toho vlastně známe. Pokud se tedy domníváte, že pocitu životního naplnění se dopídíte velkým poznáním, čeká vás jen zklamání (1,18).

Jaké správné místo má tedy poznání?

V jedné reklamě na jisté výzkumné zdravotnické zařízení se tvrdí, že "poznání přináší uzdravení", což může být v určitém ohledu pravda - například, když ovocem výzkumu je nějaký nový lék či léčebná metoda. Ale na základě poznání o genetice, mikrobech či žaludečních šťávách nelze léčit zlomené srdce. Poznání o termodynamice, astronomii, geologii, neurologii či meteorologii nám nedá odpověď na otázky ohledně smyslu života. Díky poznatkům o tomto světě dokážeme život popsat, ale pořád nemáme odpovědi na otázky o jeho smyslu. Takové poznatky také neodpovídají na otázky, proč zastáváme určité hodnoty či mravní zásady.

Zřetelně to vidíme, pokud jde o dnešní snahy snížit těhotenství u mladistvých a zbrzdit šíření pohlavně šířených nemocí. Samotné poznání zde evidentně nestačí. Bez hodnot to nepůjde! Poznatky bez hodnot jsou jako loď bez kormidla.

Poznatky bez hodnot jsou jako loď bez kormidla.

Proto Šalomoun nabádal k vyváženému přístupu. Chytrost je dobrá, ale je třeba mít na mysli, že hlava plná faktů ještě nutně nemusí uspokojit, po čem touží srdce. Díky poznatkům o životě například z hlediska biologie či fyziky pořád ještě nezískáme to poznání, které tolik potřebujeme. Nemůžeme si tedy dovolit přehlížet poznání o zcela zásadním rozměru našeho života - o jeho duchovní stránce.

Únik

Řekl jsem si ve svém srdci: Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami, užívej si dobrých věcí. Hle, také to je marnost. O zábavě jsem řekl: Jsi šílená, o radovánkách: Co to provádíte? Zkoumal jsem ve svém srdci, jak rozjařit své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím, co z toho, co vykonají pod nebem ve vyměřených dnech svých životů, je dobré pro lidské syny. (Kaz 2,1-3)

Šalomoun si mohl dovolit jakékoli radovánky, jichž se mu zachtělo. Jakoby se řídil dnešní reklamou: "Život je jen jeden, a tak je třeba si užívat co nejvíce." A Šalomoun to zkusil. Užíval si všeho, a plnými doušky. Přesto mu stále cosi unikalo. U Kazatele 2,1-11 se vyznává, že veškeré snahy najít smysl života v jídle, sexu, hudbě a krásném prostředí mu nakonec připadaly jen jako honba za větrem.

Pocit prázdnoty i s plným žaludkem?

Šalomoun byl znalcem dobrého vína (2,3) a užíval si ty nejvybranější pokrmy (1Kr 4,22-23; 10,4-5). Ale přestože hodoval u stolů plných kulinářských specialit, jeho duše nadále hladověla. Vyjádřil se o tom:

Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní. (Kaz 6,7)

Proč není plné uspokojení v sexu?

Šalomoun ve svém hledání životního potěšení nebyl znevýhodněn nedostatkem sexuálních příležitostí. Vždyť měl 700 manželek a 300 konkubín (1Kr 11,3), měl tedy opravdu velký harém!

Ode dnů Šalomouna se věci příliš nezměnily. I dnes žijeme ve světě posedlém sexem. Ale Šalomoun došel k závěru, že sex vzbuzuje naděje na větší potěšení, než jaké z něj nakonec plyne.

Proč se hudba nakonec omrzí?

Šalomoun se mohl těšit z hudby v podání vynikajících zpěváků a zpěvaček (2,8). Nepotřeboval žádný digitální přehrávač hudby, sluchátka či reprosoustavu, aby si užíval té nejlepší hudby, kdykoli se mu zachtělo. Mohl si dovolit ty nejlepší hudebníky jak ve svém paláci, tak i jako doprovod na všech svých cestách. Ale překrásná hudba nepřinášela žádné řešení pro ohyzdnou nespravedlnost, trýznivé utrpení ani bezcitnou krutost. Byla jen kratochvílí, rozptýlením, jakýmsi tišícím prostředkem pro danou chvíli.

Proč se i nádherná zahrada okouká?

Král Šalomoun se obklopil nádherou. Mohl se kochat pohledem na překrásné květiny, stromy a keře.

Založil jsem si zahrady a parky a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem. Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les, v němž vyrážely stromy. (2,5-6)

Ale zatímco zahradníci zkrášlovali zahrady, Šalomoun si uvědomoval, jak má srdce plné plevele ze svého zmatku a sobectví. Někde prostě byla zásadní chyba (2,11). Stejně jako krátkozraké sobectví vedlo ke zkáze prvního lidského páru v zahradě Eden (Gn 1-3), Šalomoun dospěl ke zjištění, že odmítáním duchovní moudrosti si člověk jen ničí život.

Jak se lidé dnes snaží najít potěšení?

Od dob Šalomouna jsme se nijak zvlášť nezměnili. Stále toužíme po tom nejlepším a nakonec nám často nezbudou než oči pro pláč. Naše společnost je posedlá sexem. Někteří nemohou žít bez hudby. Jiní musí okusit každou kulinářskou specialitu a vychutnávají vybraná vína. Další věnují veškerou svou energii neustálému vylepšování svého rodinného hnízdečka. A ještě další žijí v nereálném světě drog, kdy ani nevidí, jak si svůj život postupně ničí.

Stále toužíme po tom nejlepším a nakonec nám často nezbudou než oči pro pláč.

Ať již usilujeme o cokoli, výsledek je vždy v podstatě stejný - nikdy nedosahujeme stálého uspokojení. Vzrušující zážitky a pocity nadšení nejsou trvalé, ale jen dočasné, přelétavé, chvilkové.

Práce

Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za větrem. Začal jsem nenávidět všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně. (Kaz 2,17-18)

Patrně každý z nás se dokáže ztotožnit se Šalomounovým pocitem zklamání a zoufalství nad nekonečným koloběhem práce. Matka malých dětí může strávit polovinu dne praním a jen dá dětem nové oblečení, jedno z nich si na sebe svrhne talíř s jídlem a druhé na procházce nešťastnou "náhodou" spadne do jediné kaluže bláta, kterou za celou cestu potkají. V práci budete celý týden tvrdě pracovat na přípravě nového projektu, který vám ale váš nadřízený "sestřelí" za jedinou minutu. Pečlivě si umyjete a naleštíte své auto a na parkovišti vám pak někdo při couvání "vylepší" nárazník.

Je možné jít životem s pocitem, že nic vlastně nemá cenu ani význam a že všechno je prázdné, marné a nicotné? Člověku to tak může připadat, pokud se snaží vést svůj život "pod sluncem" bez Boha. Když se Šalomoun díval na svůj život, uvědomil si, že kladl až příliš velký důraz na to, čeho dosáhl.

Čeho Šalomoun dosáhl?

V 1. Královské, kapitolách 1-11, Šalomoun ukazuje, čeho všeho dosáhl. Byl neuvěřitelně bohatý (5,2-8; 10,14-29). Hranice jeho království sahaly od řeky Eufratu až k Egyptu (5,1). Získal si mezinárodní renomé jako věhlasný autor a mudrc (5,10-11). Vybudoval pro Hospodina velkolepý chrám (6,1-38) a jeho vlastní palác byl také nádherným mistrovským dílem (7,1-12). Dávky a daně mu platili i cizí králové (5,1; 10,14-15). A přesto o svém díle a díle ostatních píše:

Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky svého srdce, když se pod sluncem namáhá? Všechny jeho dny totiž přinášejí bolesti a jeho plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne ani v noci. Také toto je marnost. (Kaz 2,22-23)

Kdy jsme otroky svého majetku?

Mnozí lidé by se dnes "spokojili" i se zlomkem Šalomounova bohatství. Loterie a sázkové hry přitahují lidi, kteří doufají, že právě oni natrefí na tu gigantickou výhru. V různých televizních soutěžích udělají účastníci prakticky cokoli, jen aby právě jim připadla kýžená výhra. Ale Šalomoun nám klade na srdce:

Kdo miluje stříbro, stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, nenasytí se výnosem. Také toto je marnost (Kaz 5,9; viz také v. 14-15).

Jaký je správný postoj k majetku?

Šalomoun řekl:

Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady a také mu dovolil z toho jíst, brát svůj podíl a radovat se ze své námahy; je to Boží dar (5,18).

Pocit uspokojení tedy bude neustále unikat člověku, který ustavičně touží mít více a více. Šalomoun také věděl, že pocit uspokojení bude také unikat člověku, který se bude zaměřovat jen na to, co vlastní, přičemž jeho srdce bude prázdné.

Klíčem ke spokojenosti je uvědomovat si, že je zde pravý Zdroj všeho, co vlastníme, a že je třeba projevovat vděčnost Tomu, kdo nám dává možnosti a dovednosti dovést věci k úspěchu i sílu pracovat.

Proč je marností snažit se dostat nahoru?

Mnozí se snaží drát nahoru a věnují tomu veškerou svou energii. Ale Šalomoun ukazuje, že když se dostanete nahoru, není možné se tam udržet navždy. A jakmile o své postavení přijdete, brzy se na vás zapomene (Kaz 4,13-16). Sláva, proslulost a moc mají krátký život a očekávané uspokojení nakonec nepřinesou. Světská sláva, polní tráva. A Šalomoun si také byl vědom toho, co bychom si měli uvědomovat: Moc a sláva často nepřipadne těm, kteří si je nejvíce zasluhují (10,5-7).

V čem je tedy hodnota práce?

Šalomoun říká, že práce může být dobrá - pokud jí ovšem nepřikládáme příliš velkou důležitost. U Kazatele 2,24-25 nám pak Šalomoun ukazuje Boží náhled na práci a na skutečný smysl života. V 24. verši je uvedeno:

Není pro člověka dobré, když bude jíst a pít a užije si ze své námahy blaho pro svou duši? I to jsem zjistil, že je z Boží ruky.

A 25. verš pak uvádí: "Vždyť kdo by bez něj mohl jíst a všeho užívat?" (B21). Jsme zde upozorňováni na to, jak potřebujeme Boha, máme-li nalézt v životě skutečné uspokojení.

Snažit se najít skutečné uspokojení bez svého Stvořitele je jako pokoušet se hrát tenis bez tenisové rakety nebo golf bez golfové hole.

Pokud ale nemáme správně nastavené priority, jsme jen sami proti sobě. Snažit se najít skutečné uspokojení bez svého Stvořitele je jako pokoušet se hrát tenis bez tenisové rakety nebo golf bez golfové hole.

Láska

Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny tvého marného života, které ti Bůh dal pod sluncem, všechny dny tvé marnosti, protože to je tvůj podíl ze života a ze tvé námahy, když se namáháš pod sluncem. (Kaz 9,9)

Šalomoun ze své vlastní zkušenosti věděl, že mu manželství neposkytlo odpověď na jeho nejhlubší životní otázky.

I když Šalomoun prosazoval manželství, dobře si uvědomoval, že smysl života nespočívá v tomto vztahu. V 9. verši mluví o marnosti, čímž ukazuje, že když hledáme radost života ve vztahu se svým manželským partnerem, stává se náš život jistě snesitelnějším, ale nedostáváme tím vysvětlení ohledně jeho smyslu. Ze své vlastní zkušenosti věděl, že mu manželství neposkytlo odpověď na jeho nejhlubší životní otázky, a to si manželství zkusil sedmsetkrát! A kromě toho měl ještě tři sta konkubín (1Kr 11,3). Nakonec zjistil, že žádné množství manželek nemůže uspokojit jeho touhu po Bohu.

Šalomoun si také uvědomoval hodnotu přátelství. U Kazatele 4,8-12 si všímá, že s přítelem je život snazší, než když je člověk na vše sám. Ve dvou jde vše lépe (v. 9), pomoc je na dosah (v. 10), máte se kam obrátit, když vám je úzko (v. 11) a když jde do tuhého, máte k dispozici i určitou ochranu (v. 12).

Vystačíte si v životě jen s přátelstvím?

Pokud ztroskotáte na opuštěném ostrově, bude život snesitelnější, když tam nebudete sami. Ale přítel vás těžko z onoho ostrova dostane a ani vám nebude moci říci, jak se právě daří lidem u vás doma.

I když Šalomoun ukazuje, jak dobré je druhé milovat a pomáhat jim (viz též 11,2), uvědomuje si přitom, že ani projevováním lásky pořád ještě nenalézá pravý smysl života. Proto zdůrazňuje, že je třeba brát ve svém životě v potaz Boha (2,24-25; 3,13-14.17; 5,1-7; 7,13-18; 8,12-17; 11,7-10; 12,1-14).

Mnozí lidé si ale neuvědomují, jakou úlohu má v jejich životě Bůh. Počínají si, jako by se nemuseli nijak obávat nadcházejícího soudu. Nijak je netrápí, že by Bohu měli být za něco vděčni. Domnívají se, že život mají k tomu, aby si užívali vztahů s dalšími lidmi a aby se jim dobře dařilo. Když už tu jsme, máme se podle nich hlavně snažit se všemi dobře vycházet a navzájem si pomáhat. Například jeden student popisuje svůj smysl života následovně: "Snažím se mít na druhé pozitivní vliv. Snažím se být dobrým člověkem. Nežiju pro Boha; snažím se žít pro druhé."

Co je tedy důležitější než láska k lidem?

Humanitární úsilí je ušlechtilé a chvályhodné. V Písmu je celá řada pasáží, jimiž jsme povzbuzováni, abychom ostatním projevovali lásku. Ježíš řekl: "Miluj svého bližního jako sám sebe." Ve svém příběhu o milosrdném Samaritánovi zdůraznil, jak důležité je prokazovat druhým lásku (Lk 10,25-37).

Láska k bližnímu je podle Ježíše dokladem naší oddanosti vůči Bohu.

Je však třeba mít na mysli, že láska k bližnímu je podle Ježíše dokladem naší oddanosti vůči Bohu (J 13,34; 15,9-12). Ježíš před příběhem o milosrdném Samaritánovi řekl:

Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí (Lk 10,27).

Při jiné příležitosti Ježíš řekl, že prvním a největším přikázáním je milovat Boha (Mt 22,37). Je jistě ušlechtilé milovat svého bližního, ale bez lásky k Bohu se i v této oblasti pak může jednat jen o "honbu za větrem".

Kdy může mít naše láska trvalý význam?

Šalomoun v knize Kazatel mluví o tom, jak je pošetilé a destruktivní, když druhým neprojevujeme lásku (4,8; 7,9; 9,18). I když svým čtenářům ukazuje, jak dobré je přátelství, nabádá nás, abychom v prvé řadě dbali na svůj vztah s Bohem (12,13). Šalomoun zdůrazňuje, jak zoufalé je, když žijeme jen pro sebe.

Bez poznání Boha bychom museli dojít k závěru, že lidský život není lepší než život zvířete (3,18-21; 9,2-4). Nevěděli bychom, že lidská duše žije dále a musí se v příštím životě setkat s Bohem. Proto ani dobročinnost nemá z hlediska věčnosti žádnou trvalou hodnotu.

Bez poznání Boha bychom museli dojít k závěru, že lidský život není lepší než život zvířete.

V Bibli je pověstná kapitola o lásce (1. Korintským 13). Ale tato láska je možná pouze mezi těmi, kdo vědí, co znamená být milován Bohem a co znamená Boha milovat.

Je sice dobré projevovat druhým lásku, ale nelze na tom postavit samotný základ svého života. K lásce totiž musíme mít důvod, který je větší než tento život, a musí se tedy jednat o lásku, která je zakořeněna v lásce Boží (1J 4,7-5,3).

Jak nalézt smysl života

Šalomoun zjistil, že si nemůže žít, jako by Bůh nebyl. Určité náznaky odpovědi sice nacházíme v průběhu celé knihy Kazatel (2,24-25; 3,1-14.17; 5:1-7.18-20; 7,16-18; 8,12; 11,8-9; 12,1), ale nejpůsobivější vyjádření ohledně smyslu života je uvedeno v závěrečných dvou verších poslední kapitoly.

Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka. Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým. (12,13-14)

Smysl našeho života je tedy neoddělitelně spojen s naším vztahem k Bohu, který nás učinil. Pokud třeba máme sklon k vypočítavosti, Šalomounova slova nás varují, že každý z nás se bude muset jednoho dne osobně zodpovídat Bohu. Co tedy znamená 'bát se Boha' a 'zachovávat jeho přikázání'?

Kdo má být na prvním místě?

Mnohým se vůbec nezamlouvá myšlenka, že by se měli bát Boha. Bůh je přece milující, laskavý a pokojný (což je pravda). Zdůrazňují, že Boží hněv již není zaměřen na člověka, který přijal Ježíšovu nabídku odpuštění. Je tedy Šalomounova rada dobrá pouze pro nevěřící anebo pro lidi, kteří žili ve starozákonní době? Nikoli, protože podle Šalomouna se Boha mají bát všichni lidé. A Boha se máme bát i podle Nového zákona.

Co znamená bát se Boha?

Lidé, kteří trpí fóbiemi (strachem z výšek, stísněných prostor, davu, výtahů, vody, tmy či hmyzu), často vyhledávají pomoc u psychologa, aby překonali svůj iracionální strach, který je v životě velmi omezuje. Bázeň před Bohem ale není nějaká iracionální emoce. Jedná se o logický dopad toho, když člověk chápe, kdo Bůh je a jaký Bůh je.

Správná bázeň před Bohem nás povede k Bohu - a nikoli od něj!

Biblická bázeň před Bohem znamená uvědomovat si Boží moc, velikost, autoritu a svatost. Je to tedy zdravá bázeň. Znamená to, že Boha chováme ve vysoké úctě a děsíme se pomyšlení na jeho soud nad naším hříchem; na Boha pak pohlížíme s posvátnou bázní, uctíváme jej, uznáváme jej jako absolutního, svrchovaného Pána a vzdáváme mu úctu. Správná bázeň před Bohem nás povede k Bohu - a nikoli od něj!

Biblické příklady bázně před Bohem

V Bibli je řada příkladů mužů a žen, kteří se báli Boha. Někteří svou zbožnou bázeň projevili velice specifickým způsobem, například:

  • Abraham dal svou bázeň před Bohem najevo tím, že byl ochoten obětovat Izáka (Gn 22,12).
  • Egyptské porodní báby projevily svou zbožnou bázeň, když odmítly zabíjet novorozeňata (Ex 1,21).
  • Jób je vynikajícím příkladem muže, který projevoval bázeň před Bohem (Jb 1-2).
  • Král David povzbuzoval všechny věřící, aby se báli Boha a těšili se z jeho přízně (Ža 34,8.10-11).
  • 'Zdatná žena' z Přísloví 31 je chválena za to, že se bojí Hospodina (v. 30).
  • Ježíš své posluchače vybízel, aby se báli toho, který má "moc... uvrhnout do pekla" (Lk 12,5 ČEP).
  • Kornélius byl bohabojný muž, který s radostí přijal evangelium (Sk 10,22-48).
  • Apoštol Pavel vybídl věřící ve Filipech: "S bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu" (Fp 2,12).
  • Petr povzbuzoval věřící, aby žili v bázni před Bohem (1Pt 1,17).
  • V nebi budou ti, kdo se bojí Boha (Zj 19,5).

Proč Bůh chce, abychom se jej báli?

Šalomoun uvádí, že smyslem života je bát se Boha a poslouchat jej. Když projevujeme bázeň před Bohem, ctíme jej a uctíváme, dáváme tím najevo, že uznáváme jeho svrchovanost. Pak k němu máme ten náležitý vztah - jako stvoření před svým Stvořitelem. Bát se Boha znamená brát jej vážně a snažit se mu líbit ve všem, co děláme a říkáme. Dáváme tím najevo, že si uvědomujeme, že máme vůči němu odpovědnost - za každou minutu každého dne.

Bát se Boha znamená brát jej vážně a snažit se mu líbit ve všem, co děláme a říkáme.

Díky bázni před Bohem usiluje nevěřící člověk o odpuštění hříchů skrze Krista. A bázeň před Bohem vede věřícího k tomu, aby v jeho životě bylo patrné ovoce víry a aby "před soudnou stolicí Kristovou... přijal odplatu za to, co vykonal" (2K 5,9-10; 7,1.11).

Jaký je vztah mezi bázní a uctíváním?

Bázeň před Bohem souvisí s uctíváním velmi úzce. Šalomoun u Kazatele 5,1-7 radí, co máme dělat, když jdeme do domu Božího. V 1. verši je uvedeno:

Neukvapuj se v řeči a tvé srdce ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, protože Bůh je na nebesích a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova nemnohá.

A v 6. verši Šalomoun dodává:

Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. Ty se však boj Boha.

Naprostým základem uctívání je tedy náležitý postoj vůči Bohu.

Projevuje dnes někdo bázeň před Bohem?

Jedna křesťanka se vyjádřila: "Jak lidé mohou žít bez Boha? Nechápu to. Osobně Boha potřebuji každý den, každou hodinu. I oni Boha potřebují, ale jak to, že si to neuvědomují?" Tato žena chápe, co znamená stát před Bohem v posvátné bázni. Uvědomuje si, jak je na Bohu závislá, a záleží jí na tom, aby se Bohu líbila.

Mnozí však dnes nemají takový postoj. Někteří otevřeně proklamují svůj ateismus. Jiní se zevně hlásí k náboženství - přinejmenším chodí každý týden na bohoslužby. Velké množství lidí se považuje za věřící, ale na jejich každodenním životě se to nijak neprojevuje, žijí stejně jako nevěřící. Proto nám Bible tak často připomíná, že se máme bát Boha.

Je totiž snadné Boha ve svém životě opomíjet. Je snadné nechat se pohltit svými vlastními plány ohledně smyslu života a zapomínat na to, k čemu nám vlastně Bůh dal život. Bůh chce naši oddanost a lásku, naše společenství a naše uctívání. Chce, abychom svůj život žili co nejlépe, takže nakonec nám bude moci říci: "Výborně, dobrý a věrný služebníku!" (Mt 25,21 B21).

Zamyslete se

Čeho se obáváte? Co vám nahání strach? Máte-li správnou bázeň před Bohem, čeho se pak nemusíte bát? (1J 4,17-21). Proč je bázeň před Hospodinem základem veškeré moudrosti? (Jb 28,28; Př 1,7; 9,10; 15,3).

Řiďte se Božími radami

Ať hodláte péci koláč anebo stavět dům, váš úspěch bude záviset na tom, jak se dokážete řídit příslušnými instrukcemi. S nesprávnými surovinami koláč asi za moc stát nebude. A několikapatrový dům nemá smysl stavět bez kvalitních základů a dobrého materiálu. Proč si ale pak někteří lidé myslí, že mohou opomíjet Boží rady pro život? Proč si často myslíme, že si sami poradíme lépe?

Šalomoun se nechal unést pocity ohledně své vlastní významnosti a moudrosti. Nějak ale zapomněl, že Bůh je nesrovnatelně moudřejší než jakýkoli člověk. Namlouval si, že různé životní radovánky jsou lepší než radost z toho, když člověk žije k Boží slávě. Nechal se chytit do pasti, když se zaměřil jen na krátkodobé investice, ale nějak pozapomněl na investice s ohledem na věčnost.

Ale Šalomoun se ze svých chyb poučil. V závěru knihy Kazatel uvádí, že klíčem k tomu, abychom našli smysl života je 'bát se Boha a zachovávat jeho přikázání' (12,13).

Co znamená zachovávat Boží přikázání?

Znamená to poslouchat, co od nás Bůh chce. Pro starozákonní věřící, jako byl například Šalomoun, to zahrnovalo Desatero spolu s několika sty dalšími zákony ohledně soukromého, společenského i náboženského života. Dnes to pro nás znamená poslouchat nadčasové zásady ze Starého zákona, stejně jako novozákonní zásady pro život pod novou smlouvou založenou na milosti (Žd 8).

Ježíš řekl svým následovníkům: "Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání" (J 14,15 ČEP). A v 1. Jana je uvedeno: "To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká" (5,3). Ježíš u Jana 15,9-11 řekl, že ti, kteří budou zachovávat jeho přikázání, budou zakoušet velkou radost.

Jaká přikázání jsou nejdůležitější?

Je třeba se řídit vším, co nám Bůh říká, ale některá přikázání jsou naprosto zásadní. Aby se člověk vůbec mohl Bohu líbit, musí se stát jeho dítětem. První zásadní krok poslušnosti vůči Bohu činíme, když se obracíme k Bohu, vyznáváme před ním svou neposlušnost (Ř 3,23), uvědomujeme si, že Kristus za nás zemřel (J 3,16), a osobně přijmeme Boží dar milosti (Ř 6,23). Když se někteří lidé zeptali Ježíše, co by měli dělat, aby se líbili Bohu, Ježíš jim řekl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal" (J 6,29 ČEP).

Ježíš označil za největší dvě přikázání, když shrnul obsah Zákona a výroky proroků slovy, že máme milovat Boha a že máme milovat lidi (Mt 22,36-40).

Co se stane v případě neposlušnosti?

Snažit se najít skutečné uspokojení v životě a přitom neposlouchat Boha, je jako pokoušet se rozdělat oheň pomocí vody. Prostě to nefunguje. Stejně není možné spolknout smrtelnou dávku kyanidu a očekávat, že to přežijeme. Nemůžeme dát ruku do vařící vody a myslet si, že se neopaříme. A podobně nemůžeme být neposlušní vůči Bohu a vyhnout se vážným následkům.

Snažit se najít skutečné uspokojení v životě a přitom neposlouchat Boha, je jako pokoušet se rozdělat oheň pomocí vody. Prostě to nefunguje.

Šalomoun v posledním verši knihy Kazatel ukazuje, že se budeme vůči Bohu zodpovídat: "Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým" (12,14). Žádná neposlušnost tedy nikomu jen tak neprojde (3,17; 8,12-13; 11,9).

Kdo nenastoupí na cestu poslušnosti vůči Bohu a nevloží svou důvěru v Krista, bude nakonec muset stát před Božím soudem (Zj 20,7-15). Kdo v Krista uvěří, vydá před Bohem počet ze svého života a dostane se mu příslušné odměny (1K 3,10-15; 2K 5,10).

Jak svou poslušností můžeme hledajícím pomoci nalézt smysl života?

Apoštol Pavel napsal dopis do Filip, v němž několikrát uvádí, jak můžeme světu ukázat, že pravé uspokojení v životě pochází z toho, když Boha známe a posloucháme jej. Když můžeme říci, "vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk" (1,21), ukazujeme tím světu, za co stojí žít a zemřít. Když usilujeme o jednotu s dalšími věřícími, ukazujeme tím Božím nepřátelům, že ve svých záměrech nemohou uspět (1,28). Když bereme ohled na zájmy druhých (2,4), dáváme najevo, co znamená žít nesobecky, po vzoru Krista. Když jsme bezúhonní, záříme jako hvězdy uprostřed temnoty tohoto světa (2,15). Když žijeme s vědomím, že naše občanství je v nebesích, budeme se výrazně lišit od těch, kteří se nechávají ovládat svými tělesnými žádostmi (3,17-21). Když jsme spokojeni s tím, co máme, (4,11-13), dáváme najevo, že nám nejde o hmotné statky, ale především o náš duchovní vztah s Bohem.

Zamyslete se

Proč děti neposlouchají své rodiče? Proč dospělí nedodržují určité zákony? A proč si naproti tomu muži a ženy víry uvedení v Židům 11 zvolili jít cestou poslušnosti vůči Bohu? Kdy vám to s poslušností vůči Bohu nejde? Kdy se poslušnost vůči Bohu příčí vašemu rozumu? Poproste Boha, aby vám ukázal ve vašem životě oblasti, v nichž je třeba se mu podřídit.

K Boží slávě

Proč jsem vůbec tady?

Podle Westminsterského kratšího katechismu je smyslem života "oslavovat Boha a věčně se z něj radovat". Toto vyjádření nacházíme v mnoha biblických verších, v nichž jsme povzbuzováni, aby středem našeho života byla svrchovanost našeho Boha. Oslavovat Boha znamená přinášet mu čest, uctívat jej, vzdávat mu náležitou chválu. Dále si uvedeme několik veršů, které se zaměřují na vzdávání slávy Bohu.

  • "Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc. Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar, přijďte před něj, klaňte se Hospodinu v slávě svatyně" (1Pa 16,28-29).
  • "Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky" (J 15,8).
  • "Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista" (Ř 15,5-6).
  • "Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha" (1K 6,20).
  • "Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě" (1K 10,31).
  • "Jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti věků! Amen" (Ef 3,21).

Pomoc pro vaši pomoc jiným

Dále jsou uvedeny otázky, které můžete používat při vedení a vyučování jiných. Navrhujeme, abyste tyto otázky s dalšími lidmi probírali ještě před vlastním studiem daného bodu z této publikace, protože jim to může pomoci, aby se pak při následujícím studiu zaměřovali na ty nejdůležitější myšlenky.

Honba za větrem

Vzdělávání

  1. Proč právě Šalomoun mohl dobře mluvit o vzdělávání? (1Kr 3,7-12; 10,1-13).
  2. Co Šalomoun uvedl, co se týče omezených možností vzdělávání? (Kaz 1,16-17; 2,15-16).
  3. Jaké jsou podle Šalomouna výhody poznání? (Kaz 2,13-14).
  4. Jaké poznání je to nejdůležitější? (Jr 9,23-24).

Únik

  1. Jakých sedm "radovánek" Šalomoun vyzkoušel? (Kaz 2,1-11).
  2. Jak Šalomoun nakonec tyto radovánky hodnotí?
  3. Jaký postoj měl k takovým radovánkám Mojžíš? (Žd 11,24-26).

Práce

  1. Čeho Šalomoun dosáhl? (1Kr 5,1-12; 6,1-7,12).
  2. K jakému závěru Šalomoun dochází ohledně toho, čeho dosáhl? (Kaz 2,17-18).
  3. Co dává práci trvalý význam? (Kaz 5,18; 12,13-14; Fp 4,11-13).

Láska

  1. V čem je prospěšné přátelství a přátelské vztahy? (Kaz 4,9-12).
  2. Proč milující manželský partner nemůže odstranit ze života marnost? (Kaz 9,9).
  3. Co je důležitější než projevovat lidem lásku? (Lk 10,27).

Jak nalézt smysl života

Kdo má být na prvním místě?

  1. Jak by měl být náš život ovlivňován skutečností, že jsme odpovědni vůči Bohu? (Kaz 11,9; 12,13-14).
  2. Co znamená 'bát se Boha'? (Kaz 12,13-14).
  3. Vede nás bázeň před Bohem od Boha nebo k Bohu? (Př 8,13).
  4. Jakých nesprávných obav nás pravá bázeň zbavuje? (1J 4,17-21).

Řiďte se Božími radami

  1. Co je podle Šalomouna klíčem ke smysluplnému životu? (Kaz 12,13-14).
  2. Co dnes znamená zachovávat Boží přikázání? (J 14,15).
  3. Jaká přikázání jsou ta nejdůležitější? (Mt 22,36-40).
  4. Jak můžete svou poslušností vůči Bohu pomáhat dalším? (Fp 1,10-11.21; 2,15).

Co je vaším smyslem života?

To, co považujete za svůj smysl života, se jistě musí ve vašem životě nějak projevovat. Žijete podle toho, co považujete za smysl života. Činy mluví hlasitěji než slova.

Vyzkoušejte se. Podívejte se na následující seznam cílů, které jsme si rozebírali v této publikaci. Podívejte se na svůj život a zamyslete se, čemu opravdu věnujete svůj čas, úsilí a svou energii. Je vaším cílem:

  • Být chytrý?
  • Užívat si?
  • Tvrdě pracovat?
  • Projevovat lidem lásku?
  • Líbit se Bohu?

Vyjděte ze svých odpovědí a u následujících otázek se nad svými závěry zamyslete dále.

  • Jak trávíte svůj čas?
  • Znáte Boží slovo tak, abyste věděli, jak máte Bohu projevovat poslušnost?
  • Můžete upřímně říci, že žijete v plné poslušnosti vůči Bohu? Pokud ne, proč tomu tak není?
  • Těší vás život?
  • Co vám v životě působí největší zklamání?
  • Co vám přináší uspokojení?
  • Co z toho, co děláte, je prospěšné s ohledem na věčnost?

Pokud jsou pro vás uvedené otázky nepříjemné, možná si, podobně jako Šalomoun, potřebujete uvědomit, jakou marností je žít pro cokoli méně významného, než co je v souladu s Božím záměrem.

Prvním zásadním krokem je vložit svou důvěru v Krista - důvěřovat Kristu, že vám dá spásu před nadcházejícím soudem proti veškeré neposlušnosti. Pokud jste tento první zásadní krok dosud neučinili, jděte ke Kristu a přijměte od něj odpuštění svých hříchů. Ježíš vám odpustí a dá vám nový smysl a novou sílu k životu (J 3,16; Ř 5-8). Požádejte ho o pomoc, abyste mohli co nejlépe využívat nový život, který vám dal. Ježíš o svých drahocenných ovečkách řekl: "Já jsem přišel, aby měly život - život v plnosti" (J 10,10 B21).


Další publikace a materiály jsou k dispozici na www.BiblickaKnihovna.cz.


Název: Proč tu vůbec jsem?

Původně: Why In The World Am I Here? Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.

Publikační řada: Discovery - Current Issues (Aktuální otázky).

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, 2012.